Je krásné Tě mít
Je krásné Tě mít,
teď můžu šťastně žít,
těším se na společnou budoucnost,
slibuji, že Tě nikdy nebudu mít dost.
Je krásné Tě mít,
teď můžu šťastně žít,
těším se na společnou budoucnost,
slibuji, že Tě nikdy nebudu mít dost.
Přátelství, toť dar vzácný,
doporučuji ho poznat,
cit to nesmírně krásný,
to mohu doznat.
Já štěstí obrovské měla,
když jsem potkala tebe,
říci všem bych to chtěla,
i to, že znám tě jak sebe.
U tebe najdu útěchy slova,
úsměv krásný jak poupě růže
použitý znova a znova
i přátelský dotek kůže.
Je krásné po tvém boku jít,
být ti vrbou, i ruka pomocná,
co víc můžu chtít,
než „lásku”, která je mocná.
Smích, smutek, štěstí, pláč,
naděje, síla, povzbuzení, strach,
jeden tým, ne samotný hráč,
aby nebyl přátelství krach.
Plamínku, plápolej,
miláčka zavolej,
že po něm toužím
a sama se soužím...
Vláčnou chůzí, co noha nohu mine,
někam kráčíš, tahle noc nemá cíl
a včerejšek tak jako kotě na klín se Ti do klubíčka svine
a ty mu dáš svou misku štěstí, co jsi ráno nedopil.
Nad hlavou hvězdy a v duši tolik místa,
na lidi, na sny, na štěně za plotem.
Tulipán za uchem, jak věčný optimista
zvracíš u zdi svoje touhy s dost trapným bonmotem:
Něco končí, jak krátký šílenství,
však s noblesou a silou lva teď čas tu chvíli napíná.
Tam někde v dálce další roky ti nabízí své panenství,
možná tu něco končí, no určitě tu něco znova začíná.
Proč pochopit tu změnu je vážně nad mé síly,
moje malá Uježená, proč smyl nás všední den,
proč nevyřčeny byly věty, proč se dlaně rozpojily,
proč žízním stále po tvém srdci tak hrozně osaměn.
Tvé oči vidím pořád,
i když jsi už daleko.
Všechno tak rychle uteklo
a zbyly mi jen hromady vzpomínek.
Ty jsi mi daroval prstýnek,
na důkaz naší lásky.
Na čele se mi udělaly první vrásky,
protože čas plyne jako voda.
V myšlenkách mi to pořád nedá
a ptám se, proč to skončilo.
Na moji otázku mi už neodpoví nikdo,
ale od tebe mám pořád zraněné nitro! :/
Láska je celá léta
hybnou silou světa.
Koleda, koleda,
kdopak mě to načapal?
Vypadal na medvěda,
škaredě mě pošlapal.
My strach z čerta nemáme,
rejstřík si totiž hlídáme,
aby na nás nemohl,
Pepík mu ho radši šlohl...
Letí Ježich v kožichu,
potí se jak ve sporáku,
hlavně zůstat potichu,
aby nedostal do čumáku.
Ježíšek nemá na saně,
tak vykašlal se na ně
a chodí pěšky,
občas nasadí běžky,
Santa se tváří prohnaně.
Obrovské saně,
hypermarket na ně,
to budeš zírat,
co dřív otvírat,
tlač se v davu spořádaně.
Láska mi sílu dala,
abych překonala
všechny nástrahy života,
z nichž nejhorší byla samota.
Život je jako šachovnice,
kde často nemáš dobrý tah,
kde jsou tví střelci bez munice
a král je skoro na márách.
Hrát s čistým štítem bejvá perný,
pravidla když jsou samá lež,
figury, ty mám vždy černý
a ještě mi soupeř upře věž.
... Tak rozdávej figury ...
Kráčí ulicí bez hlasu,
je přehlížen, zůstává tichý.
Pohled prázdný jako šedý pramen vlasů,
nadnáší se bez doteku,
avšak ani špetka pýchy,
přeskočí moře i řeku.
Čas nehraje žádnou roli.
Říká se, že má ostří na holi,
není to pravda. Jen mávne rukou,
ať jsi kdekoli, na vesnici nebo městě,
neunikneš, ruku má dlouhou.
Přijde a odvede tě.
Mít strach? To ho jen přiláká,
on je strach, on je stín.
Smát se? To nikoho neláká.
Raději kytici kopretin,
pro padlého vojáka!
Ošatku mám plnou vajec,
šlehejte mě, uvidíte tanec!
Budu ječet z plných plic,
až vám z toho bude hic.
Zelená je tráva,
prasatům je hej,
slintají a kulhají,
pak si řízek dej!
Nemám nikde stání,
myslím jenom na ni,
že před chvílí tu byla
a potom mě opustila...
Dopadla vločka na zem
a najednou, rázem
naše okolí zahalila zima,
sněhu plno, no prostě prima.
Nerozumím týto době,
vypadá to nevýhledově.
Lidi jsou teď bez práce,
nemají ani na koláče.
Nerozumím ničemu,
tahle doba je prostě k ničemu.
Venku už se bouře blíží,
to déšť na nás ještě vzhlíží,
a když černý oblak objeví se,
déšť už nezastaví se.
Kapky z nebe padají,
a už trávu hltají,
každý květ a každý strom
čeká na tu kapku svou.
Já už hledím za oknem,
a tvou kapku hledám jen,
kdo ti kapku přinese,
když už nikdy neobjevíš se?
Někdo déšť moc nemusí,
proto deštník vezme si,
co komu déšť udělal,
vždyť on kapky nese nám.
Dotek kapek ostrý je,
ani mé srdce nezastaví se,
bije tady pro tebe,
místo deště do nebe.
Tolik kapek přece já neunesu,
jenom jednu ti dnes přinesu,
kapka, která patří tobě,
hledá se tak dobře,
spadne ona vůbec někdy,
nebo zůstane už navždy v nebi?
Déšť mi padá do duše,
kapek hodně prolítne,
tu tvou chytím do dlaně,
chvilku mi tam zůstane,
hodím ji tam do louže,
i když tvoji krásu nepřemůže.
Kapka se v louži odráží,
moje duše překáží,
moje duše vidí ji,
nic už před ní neutají.
Kapky když letí tmou,
já už čekám milou svou,
kapky hustě padají,
a mé oči nestíhají.
A když ONA ke mně přijde,
každá kapka rozzáří se,
vidím to já na nebi,
každá kapka velebí.
Vlasy její mokré jsou,
tam se jí ty kapky navinou,
nikoli však mojí vinou,
snad to kapky prominou.
A rty její vzácné jsou,
ať už kapky ustanou.
U Kolína v hospodě
čekají servírky na koně,
bujní oři dovádějí,
nechutně si s nimi hrají.
Přijde jedna teplá baba,
která byla roky sama,
převrat v krčmě nastal rázem,
slušný člověk je tam blázen.
Jedna teplá ostatní zahřála,
podivná situace nastala.
Alkohol teče proudem stále,
hospůdka zve vás dále...
Kdo se nikdy nevzdává,
ten v životě vyhrává,
píle, síla, neústupnost
jsou ve světě nutnost,
člověk se musí umět prosadit,
aby se mu žilo líp.
Milovat
znamená dávat
kus sebe.
Láska
je zázrak
přímo z nebe.
Ležím vedle tebe na posteli
a pomalu přichází noc,
takhle jsme to přeci chtěli,
nebudu volat o pomoc,
až přivineš k svému mé tělo,
až zahrneš mě pusinkami,
děj se, co by se dít mělo,
jsem tak ráda, že jsme - konečně - sami.
Láskou umírám,
bolestí v srdci
už vůbec nevnímám,
nic jiného nechci...
Jen s ní být
a zas šťastně žít.
První svíce na věnci adventním již zahořela,
perníkovou vůní se místnost provoněla,
dítka píší Ježíškovi svůj toužebný list,
příroda utichá, přijímajíc sváteční klid.
Nedělej nic zbytečně
a budeš se mít hrozně fajn,
na světě bude báječně,
když o blbostech nemáš šajn.
Netřes se,
osiko,
hladím
tvůj kmen,
drobnými listy
ševelíš jen.
Čeho se bojíš,
netuším,
jen vidím,
že ničí tě
ovzduší.
Pobledlá
stojíš
u silnice,
smog
dusí tě
- čím dál více
z aut
točí se ti
hlava.
A ty
bys chtěla
být tak
zdravá.
Co to David s prakem páše,
vždyť nám zabil Goliáše!
Vystřelil oko natotata,
i když mířil na varlata!
Léto odlétá,
podzim přilétá,
kluk už dráčka chystá,
aspoň zima není,
když se všechno mění,
a to podzim vážně umí.
Královno noci, Afrodité!
Proč se jen ke mně nehodíte?
Proč jste mi ukázala záda?
Jak to, že mě nemáte ráda?
Vždyť já vás miluji celým srdcem!
Já chci být vaším jediným svůdcem!
Vyslechněte mě přece, paní má!
Skryta je ve mně láska vášnivá...
Pohlédl jsem do tvých modrých očí,
najednou se se mnou celý svět točí.
Půda pod nohama se houpe,
možná se ti to zdá příliš hloupé.
Také nerozumím svým citům,
však najednou cítím, že jsi tu.
Jsi tady, hned vedle mne,
až na zádech z toho zebe mě.
Cítím, jak mé rty dotýkají se tvých,
tiše se modlím, aby to nebyl hřích.
Však i kdybych měl v pekle skončit,
vím, že od tebe nechci se už odloučit.
Láska se mnou zametá...
A co třeba támhleta?
Krásná, milá od pohledu,
oslovit ji však nedovedu!
Že bez smrti není života?
Že bez tmy není světla?
Kam poděla se lidská dobrota?
Nebo, že bych se spletla?
Po každém zatmění,
že slunce vyjde?
Že sobec se nezmění?
Že štěstí přijde?
To je svět plný otazníků.
Svět, kdy silný za slabším se honí
- a přítel ti do zad vrazí dýku!
Kde by byl Ježíš, bez Jidáše?
A nebo Caesar bez Bruta?
Že lidská přetvářka dobro káže?
Tak, kde je ta pravda vetknuta?
Snad někdy pravdu
najdem v Svatém Grálu,
anebo v „Kameni mudrců”.
Tu věčnost a sílu,
jež patří Králům,
co nenajde podvodník ve „frcu”.
Tak to jsou otázky života,
jež naše lidstvo provází.
Je v nich moudrost, možná prostota,
jež navěky naším poznáním prochází.
Dvě srdíčka vedle sebe,
přes ně bílá páska.
Ať nám nikdy neuvadne
naše věrná láska.
Řekni, kde jsi? Já tě hledám.
Odbýt se rozhodně nedám.
Jsi totiž můj vysněný
pohádkový princ tajemný.
Jako anděl chci Tě vzít
pod své křídlo,
v Tvém srdci najít si
své stálé sídlo.
Chci strážit Tvé sny
a umět Tě rozesmát,
chci být Tvou myšlenkou,
kterou máš rád.
Chci být Tvým důvodem,
proč nejen snít,
věř, že dokážu
po Tvém boku žít.
Se mnou pochopíš,
že není vše slovem,
ale ucítíš, zažiješ,
už nebudeš volem.
Toto je také „pouhá” zpráva,
je na Tobě rozpoznat,
jestli jsem ta pravá...
nebo jen obyčejná kráva... ;-)
Svlék se jak on, tak ty -
chceme dělat akty.
Tvoříte společný akt?
Zahoďte svršky i takt!
Nejlepší na světě je láska,
nejstarší hry jsou na city,
největší naděje je sázka,
nejvíc jsi pro mě prostě ty!
Schováni stínem,
živí se splínem,
nikdo o nich neví,
co jsou za stvoření...
Lopaty a krumpáče,
napečem si koláče.
Bílé víno a fíkusy,
budem dělat ze psa kusy.
Láska dává srdci
to, co nejvíc chci,
jsem ráda, že někoho mám,
hrozně moc si to užívám.
Jednu pusu mi dal
a láskou to nazval.
Však jen tak tlachal,
dlouho nečekal
a šel zase dál,
samotnou mě zanechal.
Je to chvilka,
co jsi odešel,
na papíře prázdná linka,
smutný večer nadešel.
Proč jsi se na mne tak díval,
po ruce mě hladil,
na rty mě líbal
a pak se ve tmě ztratil...?
Co teď dělat mám?
Bloudím sama tmou.
Buď mým,
já chci být jen Tvou...!
Jestli nechceš nadílku,
dej Ježíškovi lahvinku,
určitě se ožere,
všechny dárky sebere.
Už jsou tady Velikonoce,
nejkrásnější svátky v roce.
Kluci holkám za vajíčka
omalují spodní líčka.
Jsi den, který právě vzniká,
jsi sen, co noc odemyká,
jsi léto plné krásných dnů,
jsi zima plná letních snů,
jsi rosa plná svěžesti,
jsi láska plná neřesti,
jsi motýl krásně duhový,
jsi člověk, co nic nepoví.
Jsi brouček mých všedních dnů,
jsi spása mých věčných snů,
jsi půlka mého těla,
jsi ten, koho jsem chtěla,
jsi ten, s kým v oblacích se vznáším,
jsi vítr, který strašně ráda snáším.
Jsi vločka, co klesá na mou tvář,
jsi slunce vydávající teplou zář.
Jsi vánek, co čechrá mi vlasy,
jsi úžasným pocitem krásy.
Jsi ten, kdo se vyhýbá loužím,
jsi to ty, po kom strašně toužím.
Miluji tě.
Jsi šíp, co zasáhl mé srdce,
jsi vítr, co mává se mnou prudce.
Jsi můj učitel,
mého srdce mučitel.
Naučil jsi mě plakat,
naučil jsi mě vzlykat.
Ukázal mi chvilky štěstí,
naučil i pár neřestí.
Jsi ten, co mě naučil bojovat,
jsi ten, koho umím milovat.
Teď bych se chtěla k Tobě přitulit
a polibkem Tě probudit,
ale není mi to dáno,
tak Ti přeji krásné ráno.
Všechno už pokryla sněhová peřina,
to je už znamení, že advent začíná.
Proto se usmívej, chovej se hezky,
advent je období lásky a štěstí.
Strážný anděl Tě střeží ve dne v noci,
závidím mu, chci Tě mít ve své moci.
Ochranou ruku nad Tebou mít
a celý život s Tebou prožít.
Dotýkat se Tě chci po celém těle,
zahřát Tě a nepustit od sebe.
Jsi můj poklad a mé srdce bije jen Tobě,
buď se mnou napořád, i v hrobě...