Kouzlo Vánoc
Ať je venku teplo/mráz,
Vánoce jsou bílé v nás
a teplo u srdce máme,
když si je společně užíváme.
Ať je venku teplo/mráz,
Vánoce jsou bílé v nás
a teplo u srdce máme,
když si je společně užíváme.
Koulelo se vajíčko,
koulelo se s vršku,
narazilo na kámen,
rozbilo si držku.
Růže s vázičkou
Růže symbol lásky
Už dědeček s babičkou
Na svatebních fotkách
Přísahali navěky svoji lásku
A bílé růže byly tiší svědci
Dnes růže duhové
Melírované
A přese všechno láska schází
Lidé umí pojmenovat
Však prožití je jim cizí
Pouhé slovo
A kde jsou city?
Pohlazení
Pohled milovaných očí
Slovo láska se přetřásá
Pro mne je láska svatá
Pár písmenek uchovávající se
V košíčku s velkými city
Košíček srdcem se zvoucí
Doteky rukou
Tvé rty
Naše růže
Bíle kvetoucí
Projel mnou blesk...
když poprvé jsi mne chytil za ruku...
a když se naše pohledy prvně setkaly...
lampy v celé ulici se náhle rozblikaly.
Pročpak člověk chce úspěšným být,
dostat svou lásku a šťastně žít?
Bude mít krásnou ženu a s ní kupu dětí mít?
Nebát se nouze, nebát se ztrát?
A hlavně nikdy nezapomenout milovat!
Leč již vláda noci přebírána jest v ruky chřadné -
únavy to paní.
Směr lóže kráčí dítka řádné,
vykonat tam lůzné spaní.
Tváře mdlé a oka rudé, projdu branou,
kde tu dnes je - tam zítra bude.
Brána dělící dva různé světy,
svět, kde jsem já a svět, kde jsi Ty.
Poslední smajlík, který se tak krásně směje a
poté již krásné noci přeje.
To jsou poslední má vřelá slova,
taky se prosím vyspi do růžova. :) <= to je ten smajlík
Miláčku, mám tě rád,
srdce své chci ti dát.
Jsi pro mě ta jediná,
tak krásně se mi usíná
s myšlenkami na tebe,
jak zase spolu budeme...
Zapomněl si Ježíšek
na severním pólu kulíšek,
není žádný med
mít místo vlasů led,
je to pro něj tvrdý oříšek.
Nehádám se s manželkou,
však mi za to nestojí,
podříz jsem ji žiletkou,
zahrádku mi pohnojí.
Jednou ve čtvrtek
šel po mně krtek.
Vylezl ze země,
byl přímo vedle mě
a já jsem odskočil
a pak se zatočil.
Když teď krtek vyleze,
já se schovám do meze.
Vystrčil hlavu, nohy
a šup na jahody!
Nevyšel jsem z meze,
počkal jsem, až zaleze.
Vytáhl jsem hadici
dlouhou jako tkanici,
vytopil jsem krtka,
toho malého záprtka.
Už se mám dobře,
protože vím,
že krtek není v noře.
Jednou za sto let
přišel krtek zpět.
Já jsem tušil, co zas hrozí,
nemám totiž hlavu kozí.
Neskočil jsem do meze,
počkal jsem, až přileze.
Řekl jsem mu,
že se mnou nejsou hrátky
a ať zas leze pěkně zpátky.
Krtek řekl: Nemůžu,
já tě totiž přemůžu.
Víte, jak to dopadlo?
Krtka chytil šlak,
protože měl v krvi
velikánský tlak.
Vánoce blíží se,
do sněhu halí se
kdejaký strom,
krása jak hrom.
Nevím, kde je
a ona se směje,
cestu mi neukáže,
jen smajlíka vzkáže:
:-P
Před domem je velká díra,
spadlo do ní děcko,
pomalu tam teď umírá,
nemůžeš mít všecko.
Rudá má je vždycky tchyně,
když jí řeknu, že je svině.
A co mám dělat, když je kráva?
Přeju si jen dožít se rána.
Slzy tečou po polštáři,
už nevnímám slunce záři,
nevidím lítat motýli,
asi usoužím se za chvíli.
Marné je mé volání,
stále myslím jen na ni,
mého srdce královnu
vídám aspoň v nočním snu.
Koulel se ježek jako blesk,
dělal zrovna rychlostní test,
bylo to z pěknýho kopečka,
nemyslel na zadní kolečka,
a tak místo přistání v měkkém senu
dal vzpomenout na Ayrtona Sennu.
Hlavou se mi honí myšlenek tisíce,
srdce mi z hrudi co chvíli vyskočí,
sešli jsme se zde při svitu měsíce,
padli jeden druhému do náručí.
Vánek čechrá Tvé voňavé vlasy,
Tvůj pohled je nad všech hvězdiček svit,
láska nás spoutala svými pevnými lasy,
nedokážu si představit bez Tebe žít.
Mám Tě tak rád, až mě z toho zebe,
víc než koho jiného, více než sebe.
Olysalý dědek Jiří
pevně v Pána Boha věří
nechtějme mu víru brát
sic se s námi bude prát.
Jsi krajina oděná do popela,
když z hradu padá bílý závoj hradní paní.
Lidé z podhradí šli do kostela,
tma převzala svoji vládu
a kousek z ní dala i mým dlaním.
Co cítím?
Těžko hledám slova.
Opojný pocit?
Rozkoš.
Miláčku,
milujme se
ještě, znova.
Zkus podívat se na nebe,
zkus představit se lásce.
Vidíš tu hvězdu? - To jsem já,
a ty jsi její vládce...
Říkali, že všechny cesty někam vedou,
že hory ční až do mraků,
že všechny strasti jednou přejdou,
že svět je plný zázraků...
Kdo to tvrdil?
Kdo si za tím stál?
Musel být blázen
- nebo miloval.
Hody, hody doprovody,
dejte vejce místo vody.
Taky vodku, fernet, rum,
nebo jdeme k sousedům.
Modlíme se tak pro Pána,
ať není vodka pančována.
Nechcem, ztratit zrak,
ano, je to tak.
Tak nám, milá panímámo,
výslužku dej - jak je známo
- jsou tu opět po roce
zlaté Velikonoce.
Teče voda, teče,
po kamení skáče,
z koryta si cestu razí,
a děvečka pláče.
Neplač, nenaříkej,
tvých slziček škoda.
Na Moravu přišla
zase velká voda.
Usuš svoje slzy,
dál už nenaříkej,
jen si, moje milá,
šaty nepostříkej.
Domov bude nový,
nedělej si vrásky,
nikde neztratí se
takovéhle krásky.
Voda vybrala si daň,
život však půjde dál,
jen nikdy nezapomeň
na svůj rodný kraj.
Bublinky šáňa ti lezou do hlavy,
všude je plno zábavy,
všichni se smějí a baví,
a hlavně - všichni kalí :-D
Každý z nás ví, jak cesty ke štěstí jsou vratké
a to, že nejsou vždycky hladké,
když po nich vedou trny růže,
ale všechno zlé za dobré změnit může
osudová životní láska,
která dva omotá jako páska,
někdy až na věčný čas,
ale jindy po ní zas,
každý den co den,
zůstanou hezké vzpomínky jen.
Těch hezkých vzpomínek pár,
na lásku, co spálil ji žár.
V tom životě, ve kterém nejde vše vždy hladce
a nechutná jako med stále sladce.
Přesto je život krásný s tím,
právě v životě s čím,
když se v něm narodíme, proto abychom mohli žít,
to jsou ty cesty ke štěstí, které můžeme mít.
O lásce samotné básník popsal svůj blok,
s tou básní, která má plno slok,
o tom, jak dva se rádi mají
a ruku svou za to do ohně dají.
Láska mívá plno tváří
a ta pravá vydrží až do jejich stáří.
Zašel ráno k doktorovi,
že má asi něco s hlavou,
ten ho vrátil ke katovi,
ať ho hlídá před popravou.
Bacha na ty čerty kolem,
mají dlouhé ocasy,
jestli bylas trochu hodná,
blýská se Ti na časy!
Mikuláš Ti za báseň,
věnuje čerta i s ocasem!
Do zpěvu mi zrovna není,
doufám však, že se to změní,
láska do mého života přijde
a konečně mi něco vyjde.
Jsi jako krůpěj rosy, co se v pavučině třpytí,
jsi jako krůpěj rosy, co z rána zavlažuje kvítí,
jsi jako vločka sněhová, co na řasách se třpytí,
jsi jako kulička duhová, co na sluníčku svítí,
jsi jako růže položená na kolena,
jsi jako louka nekosená...
Slunce zapadlo
a mě napadlo,
kde asi je.
Anděl z mých snů,
princ mých dnů,
co mě miluje.
Tenký led byl na potoku,
přesto na něm někdo bruslil,
propadl se a byl v šoku,
když se pod tím ledem dusil.
Osud si s námi zahrává,
život není vždy zábava,
je také bolest a hoře,
však dobrého je moře.
Letitý strom na konci zahrady,
po léta míval lahodné plody.
Praletá jablůňko na konci pole,
do tvého větvoví vzhlížel jsem dole.
Stálas tu ve větru, dešti, hromu,
k zemi skloněný dutý kmen,
přestálas všechnu tu pohromu,
vzpomínka na tebe zbyla mi jen.
Prací znavený, na čele pot,
ve stínu koruny často jsem sedával,
mladému sedláku nebylas vhod,
s pilou tu řval, polena na vůz dával.
Dnes tu sedím na pařezu,
slunce mě do hlavy pálí.
Tu zkázu snad neunesu,
skonám a tělo mé spálí.
Byla jsem doma, byla jsem sama,
v koupelně čekala voňavá vana.
Jak jsem tam ležela, už bylo po páté,
najednou ucítím cizí tělo chlupaté.
Otevřu oči, koukám jak puk,
vedle mě leží nádherný kluk!
Kdo lásku poznal, ten ví,
že v životě je to zásadní,
bez ní by bylo vše bezbarvý,
smutný a naprosto fádní.
Kdo miluje poprvé,
i když nešťastně, je bohem;
ale kdo miluje podruhé
a nešťastně, je bláznem.
Já, takový blázen, miluji opět,
aniž bych byl též milován!
Slunce, měsíc a hvězdy se mi smějí,
a já se směji s nimi - a umírám.
Sakra, chce se mi křičet,
držím se pevně, abych nezačla brečet,
slzy mám na krajíčku,
říkal mi „ty můj zajíčku”,
přitom měl jinou ženskou
a mě mámil rajskou.
Já mu věřila, dala jsem mu své srdce
a on ho zlomil velmi prudce.
Auuu, teď to bolí, chce se mi řvát,
dalšího vztahu se budu bát.
Pamatuješ na ty chvíle,
kdy jsme spolu spali v chlívě?
A tys místo mých rtíků,
líbal kliku od kurníku!
Zahrával si se životem,
produkoval třaskaviny,
bomby plnil dynamitem,
rozletěl se do krajiny.
Velikonoce začínají,
kluci výslužku dostávají,
holky zase po zadnici,
copak je to za tradici?!
Spravedlivá jistě není,
ale brzy se to změní,
s pomlázkou vás poženeme
a zadky vám proženeme.
Nejsme žádné feministky,
ale na tohle bychom si i koupily lístky.
Je bezva - slastně oči přivírám,
tak super hustý,
doma se s požitkem zavírám
- a polykám ho ústy.
Je to gurmán hotový
a ostrý - jak umí být!
Sladký, senza, prostě takový,
je fajn - ho doma mít.
Do postele si ho ale neberu,
toho slaďoučkého mizeru!
Proč? No to by tě nenapadlo!
Znečistil by mi totiž prostěradlo.
Kečup - ten má každý u nás rád.
Kečup - k večeři dávám, než jdu spát.
A potom se sladkým požitkem,
usínám s gurmánským zážitkem.
Bolí to, pálí,
co stalo se s námi,
proč vše krásné skončilo
a nic po tom nezbylo...
Jehla na vinylu starého gramce
Začíná ostuda na místním bále
Někteří jedinci chopí se tance
Kroužkovým pohybem vrtí se v sále
Čenda dost posilněn domácí pálenkou
Rozhod se Rudlovi vyrazit zub
Chodí mu za jeho prsatou milenkou
Viděl ho přes košík, když vracel se z hub
O lásce se toho hodně říká,
když opravdová je,
nikdy prý v srdci neutichá,
když člověk miluje,
je prý jako znovu zrozený,
já můžu to jen potvrdit,
láska je ráj na zemi
a je radost ji mít.
V krásném poblouznění
životem tancuji,
toho, co zrovna tu není,
totiž vášnivě miluji.
Láska je krásná, láska je prožitek,
dívka je kvítek a chlapec dobytek.
Vlk sežral Karkulku
místo mladého volka,
v noci chudák chcípl,
byla to zkažená holka.
Mik, Miku, Mikuláši,
co ti pro mě dali naši?
Jenom tohle? Nekecej!
Pěkně ňákej bonus dej...