Pro koho žije tu tato žena?
Pro sebe? Pro vás snad? Ale jděte
Zahoďte sobectví a raději bděte
Chce být jen svobodně propuštěna
Zničte už slepecké brýle a hůl
Přestaňte do ran jí sypati sůl
Jedových vašich slov, já bych se nenapil
Milujte bez výhrad, milujte ze všech sil
Milujte ženu, co miluje vás!
Na změny zvyknout si, chce jenom čas...
Byly to krásné dny prožité s tebou,
a doufám, že nadále trvat budou.
Jednoho dne jsi však pryč odešla,
a už je to 6 let, a ještě jsi zpět nepřišla.
Krásné vzpomínky v hlavě po tobě mám,
je mi teskno, už nechci být bez tebe sám.
Aspoň tuhle básničku na památku jsem složil,
aby jsi věděla, co jsem k tobě cítil.
Miloval jsem tě hrozně moc,
a proto na tebe stále myslím každou noc.
Ráno s nadějí pokaždé vstávám,
tebe jen u sebe vždy postrádám.
I když se už asi nikdy nevrátíš,
nikdy v mém srdci lásku neztratíš.
Že to
ale přehání,
tohle svoje
skákání.
Skáče
sem tam
bez ustání,
co je chůze,
nemá zdání.
Uhoněná
k zbláznění,
je víc
ve vzduchu
než na zemi.
Když se probouzím,
čekám, kde tě uvidím,
celá se ti navždy oddávám,
navždy tě ve svém srdci budu mít.
Má duše prázdná se cítí bez tebe.
Kde jen jsi,
kdy tě spatřím, kdy tě políbím,
a společně naším životem budeme moci jít...
Tlustoprd,
ten si prd,
to vám byla rána!
Málem to
zabilo
pana kapitána.
Jsem citlivka, co se hned rozbrečí,
i drsňák, s kterým jsi v bezpečí.
Jsem snílek, co létá po hvězdách,
a zároveň blázen, co blázny má rád.
Jsem malý anděl, co se vznáší nad zemí,
někdy i čertík, co o lumpárnách ví.
Jsem přítel, co nikdy nezradí,
i naivka, co o lepším světě sní.
Jsem trochu trhlá a trochu ne,
jsem taková a jiná ne.
Lidská ubohost,
lidská krutost,
hluboká nízkost,
v některých srdcích své meze nezná,
varuju lidi před tebou, kdo tě ještě nezná.
Dvě tváře mít a možná víc,
to se jen tak nevidí,
čas - ten ukáže, kdo je každý z nás,
čas - ten jediný je na tom pravém místě,
bohužel už nejsem pískle.
Životní zkušenosti hořkost mají,
ještě, že jsou tu i ty pozitivní,
ze všeho zlého to dobré si vem,
nezapomeň, už jsi poučen!
Snad nikdy více stejnou hloupost neprovedeš,
budeš to ale jen ty,
kdo na cestu se opět svedeš.
(V balíku snadno a rychle, myslím to upřímně)
Koupila jsem si domeček,
závidí mi ho každý blbeček.
Kdybyste se víc snažili,
v Karibiku byste se teď smažili.
Kdo si najde přátele, kde jsou nejvyšší kruhy,
ten nebude již nikdy druhý.
Byli jste líní zajít do Escada,
tam to byla paráda.
Holka u tyče,
dalších třicet na place,
kdo měl marky, dolary,
nemusel podstoupit žádný štrapáce.
Pokojíčků dosti,
„masérek” po libosti.
Stáňa přikryl všecko,
nebyl žádný „béčko”.
Zval mě k sobě do rodiny,
nešel by tam jen ten líný.
Já se vždycky postarám,
přátele si vyhledám.
Teď už trochu přituhuje,
na Proseku vítr duje.
Z Hradu občas vane chlad,
já však jednám jako chlap.
Zbavím se já majetečku,
za podnikáním dělám tečku.
Co jsem si nahospodařila,
za to bude pěkná vila.
Dělám vše z nezištné lásky,
pro ty české kněžky lásky.
A kdo mi závidí,
ten do mě nevidí.
Šéfredaktor rozhodne,
že mě v kritice nabodne.
Spravedlností to zavání
prý nemám daňové přiznání.
Já v tom jsem nevinně,
myslím to upřímně...
Podám Ti ručičku,
dám Ti sladkou hubičku,
pohladím Tě po těle
a bude nám vesele.
Večer v naší postýlce
přivinu si Tě na plíce,
něžně se k Tobě přitulím
a samou láskou Tě asi sním...
Hody, hody doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl kopu vajíček.
Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka,
a já řekl: Ne, ne, ne.
Tam za vodou za lesíčkem,
mám já strýčka králíčka,
tomu nosím každým rokem
malovaná vajíčka.
Tak už dost, nejdražší lásko, takhle to dál nejde,
mysleli jsme, že to zvládnem a naše bolest přejde.
Že budem silní, že zvládnem to s rodinou,
ale tebe to táhne za mnou a mě zas za Tebou.
Chceme se milovat, divoce i něžně,
ale nechcem ublížit, ty muži a já své ženě.
Cítíme to oba, ten chtíč v nás obou buší,
tak zavíráme oči, zacpáváme si uši.
Jak gejzíry lávy, co ze sopky se syčením vylétly,
našli jsme se po letech a naše osudy se propletly.
Že tě vroucně miluji, tím jsem si už jistý,
nejsou to jen prázdná slova a popsané listy.
Dny bez tebe jsou jak strom, co ztratil vonné květy,
co tomu řekne muž, co žena a co děti?
Rozbít, co jsme budovali, jen pro chtíč, pro chvilku pouhou,
to né, to nemůžeme chtít, však srdce buší touhou.
Ano, vím, moc miluji tě, chci tě, ženo krásná,
abych naplnil tvé srdce a ty jsi byla šťastná.
Tys otevřela moje srdce, našla čistou duši,
soudit nás a naše hříchy, to jen bohu přísluší.
Je krásné Tě mít,
teď můžu šťastně žít,
těším se na společnou budoucnost,
slibuji, že Tě nikdy nebudu mít dost.
Ošatku mám plnou vajec,
šlehejte mě, uvidíte tanec!
Budu ječet z plných plic,
až vám z toho bude hic.
Venku už se bouře blíží,
to déšť na nás ještě vzhlíží,
a když černý oblak objeví se,
déšť už nezastaví se.
Kapky z nebe padají,
a už trávu hltají,
každý květ a každý strom
čeká na tu kapku svou.
Já už hledím za oknem,
a tvou kapku hledám jen,
kdo ti kapku přinese,
když už nikdy neobjevíš se?
Někdo déšť moc nemusí,
proto deštník vezme si,
co komu déšť udělal,
vždyť on kapky nese nám.
Dotek kapek ostrý je,
ani mé srdce nezastaví se,
bije tady pro tebe,
místo deště do nebe.
Tolik kapek přece já neunesu,
jenom jednu ti dnes přinesu,
kapka, která patří tobě,
hledá se tak dobře,
spadne ona vůbec někdy,
nebo zůstane už navždy v nebi?
Déšť mi padá do duše,
kapek hodně prolítne,
tu tvou chytím do dlaně,
chvilku mi tam zůstane,
hodím ji tam do louže,
i když tvoji krásu nepřemůže.
Kapka se v louži odráží,
moje duše překáží,
moje duše vidí ji,
nic už před ní neutají.
Kapky když letí tmou,
já už čekám milou svou,
kapky hustě padají,
a mé oči nestíhají.
A když ONA ke mně přijde,
každá kapka rozzáří se,
vidím to já na nebi,
každá kapka velebí.
Vlasy její mokré jsou,
tam se jí ty kapky navinou,
nikoli však mojí vinou,
snad to kapky prominou.
A rty její vzácné jsou,
ať už kapky ustanou.
Svlék se jak on, tak ty -
chceme dělat akty.
Tvoříte společný akt?
Zahoďte svršky i takt!
Jen jednou já tu bolavou hru hrála,
však přijdu si, jak žila bych ji už odpradávna
- je mi známa ta lehká dáma,
co zrána páchne prachem jak levná káva.
Jen jednou, už nechci ji žít
- nechci ji hrát.
Chci vonět jen jarem
- jen jak slunce chci hřát.
Živote, postůj chviličku,
pohlaď mou dušičku,
jiskřičkou naděje,
že se na mne můj milovaný opět usměje,
že všechna trápení budou ta tam
a štěstí bude opět přát nám.
Láska je to nejkrásnější, co máme,
snad proto se jí tak slepě oddáváme.
Já ti však, miláčku, plně důvěřuji
a celá se do tvých rukou svěřuji.
Vánoce jsou svátky míru,
v ponožce má Santa díru,
sobové se tomu smějí,
zašít ji však neumějí.
Vyjedem trochu později,
volá Santa závějí...
Na hladině zmrzlé louže
nechoval se obratně,
zkoušel, jak to klouže,
zpřerážel si obratle.
Stojí v záři hvězd
a já chtěl bych ji svést,
snad vítr zafouká
a mě rychle rozhoupá.
Hody, hody doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám v koutku
na zeleným proutku
snese jiný.
Sněhové vločky
mají zábavu.
Padají všude,
i lidem na hlavu.
Obalují zem
bělavým korpusem.
Kdo nemá nic,
chtěl by víc.
Kdo má moc,
nemá dost.
Ledové království venku zavládlo,
sněhu bohatě letos napadlo,
vločky všude lítají,
Vánoce tu vítají.
Až jednou potkám
dívku z mých snů,
řeknu jí: Rád tě mám
a do konce svých dnů
jen po tvém boku
životem chci jít,
třeba tisíc roků
jenom tvůj být.
Noc byla stvořena k milování, ale
den se vrací příliš brzy.
Má láska je příliš vzdálená a čas
plyne jen díky nadějím.
Jiné myšlenky mohou přicházet, odcházet, ale
myšlenka na TEBE zůstává hluboko v mém srdci.
GABRIELO...
Vzdálená - a přece blízká,
čas - řeky proud, valí se dál,
dobře zná, jak se mi stýská
a její odpověď, znám už nazpaměť.
Hlas její znám a dobře vím,
když půjdu dál, uslyším:
Lásko má, stul se ke mně blíž,
co mám v srdci - uslyšíš...
Hledej svůj svět, světů je víc,
světů je pět:
První je láska - člověka ráj,
druhý je bolest - slzy a žal,
třetí je smutek - nenávist a zlost,
čtvrtý je krása - nádherný skvost,
pátý je ten, co stále hledat chceš,
ale u mě - u mě ho nenajdeš.
Přemýšlím, v dáli se blýská,
z mraků zlých, valí se déšť,
výpravčí na můj vlak píská
a struny kolejí, v dáli se sbíhají...
Vlak letí dál, jak zlatý šíp,
proč bych se bál, bude mi líp.
Lásko má, stul se ke mně blíž,
co mám v srdci - uslyšíš...
Až já budu stopovat,
račte mi zastavovat
- nebudete litovat,
budeme se milovat.
Mikuláši, Mikuláši,
já vím, že tě platí naši,
tak mi hodně věcí dej,
nebo řeknu, že jseš gay.
Pepíček
Miluju ji a to říkám,
že jen pro ni dýchám,
je moje druhá polovina,
už nikdy nebude žádná jiná.
Šťastná jako blecha jsem,
štěstí mám přímo před nosem,
krásné je někoho milovat,
když tě má taky moc rád.
Nikdo není rád na světě sám,
i já jednu světlušku mám.
Doufám, že má i ona mě
- zatím to šlo náramně :-)
Proč je nutno,
aby mi bylo smutno...
Co jsem komu udělala,
jenom jsem své srdce dala
tomu nesprávnému
panu úžasnému.
Co je to Láska?
Jen takové nic, hloupá fantazie jednoho človíčka, který hledá spřízněnou duši.
Jen takový sen jedné bludné duše, která touží po opoře svého života.
Jen malé peříčko s ostrou špičkou, která se zaryje do srdce a zanechá po sobě velkou jizvu.
Jen závaží, které nic neváží a přesto je plné tíhy.
Jen něco, co do rukou nikdy nevložíš, pokud na druhé straně není spřízněná duše.
Jen já a má fantazie...
Dostal medvěd nápad,
že by moh jít chrápat,
a celou noc spal.
Vzbudil se a dostal nápad,
co takhle dál chrápat,
však už víte, jak to bylo dál.
Když tě chlapec opustí,
radši se mu vyhni,
až ho potkáš za rohem,
tak mu jednu švihni!
Svět se zázrakem stal
a já bych si jen přál,
aby to tak navždy zůstalo
a nám dvěma to dál klapalo.
Proč pořád
do mě
kopete!
Muchomůrka
lidem spílá
- v poslední
okamžik,
když umírá.
Z čisté lásky
hladím vlásky
té, po níž toužím,
myšlenkou kroužím
blízko ní,
jak voní...
Povím ti příběh, co kdesi jsem slyšela,
příběh, o kterém jsem už dávno věděla.
Je o dvou lidech, co našli k sobě cestu,
ovšem jejich život zkřížily návaly deště a blesků.
Podlehli, rozloučili se čestně,
rozhodli se žít každý sám a v jiném světě...
A proč já ti tohle vyprávím?
My podlehli jsme taky,
když se nad námi stáhly černé mraky.
Ten příběh je o nás dvou,
má i stejný konec,
když po letech náhodou
nám zazvonil černý zvonec...
Už nepíšeš mi: Mám Tě rád,
z lásky krásné zbyl jen prach,
vítr do něj lehce dých,
s ním odfoukl i můj smích,
teď už jenom vzpomínám,
jak jsi říkal: Mám Tě rád.
Všechno je málo,
i kdybys osedlal nejrychlejšího z koní
a tisíci jazyky MILUJI TĚ uměl říct!
I když ono stačí
oči otevřít
a v těch druhých umět číst!
Tužkou si v uchu hrabal,
lovil zaschlý cement,
do ruky mu někdo strčil,
stal se z něho dement.
Ten čas tak rychle letí,
ale co paměť chová, neuletí...
Nic, jak bylo, není,
časy se tak rychle mění.
Možná vezme v úvahu,
že na tom má člověk zásluhu.
Různé věci se kolem něj dějí,
třeba jeho činy za změnou stojí.
Ty kroky, co vedly ho dál,
přesně tam, kam vítr vál.
S větrem o závod honil se čas,
ke změně muselo dojít zas.
Za tou stěnou, za kterou se čas zastavil,
tam se nový život objevil.
Neradi opouštíme staré a milované,
občas není bohužel cesty jiné.
Abychom rozvinuli naši osobu,
musíme následovat cesty osudu.
Tak šťastný jsem byl,
že splnil se mi sen,
o lásce jsem vždy snil
a myslel na ni jen.
Sedím tu v tichu mezi barvami,
vytvářím si v duchu mužů celé seznamy.
Jaký by měl být pravý ideál,
abychom si řekly, ten za to čekání stál?
Především by měl být odvážný a umět nás sbalit
a ne všechnu práci na ženu svalit.
Musí být klidný, žádný pruďas,
nemusí být bohatý, ale ani chuďas.
Lásku svou ukazovat nám se sluší,
nejlépe nad kyticí rudých růží.
Měl by mít oči jenom pro mě,
a ne šilhat po každé sukni v domě.
A nakonec by měl být trošku praštěný,
ať v tom my ženy nejsme osamoceny :-D
Ať je venku teplo/mráz,
Vánoce jsou bílé v nás
a teplo u srdce máme,
když si je společně užíváme.
Koulelo se vajíčko,
koulelo se s vršku,
narazilo na kámen,
rozbilo si držku.
Růže s vázičkou
Růže symbol lásky
Už dědeček s babičkou
Na svatebních fotkách
Přísahali navěky svoji lásku
A bílé růže byly tiší svědci
Dnes růže duhové
Melírované
A přese všechno láska schází
Lidé umí pojmenovat
Však prožití je jim cizí
Pouhé slovo
A kde jsou city?
Pohlazení
Pohled milovaných očí
Slovo láska se přetřásá
Pro mne je láska svatá
Pár písmenek uchovávající se
V košíčku s velkými city
Košíček srdcem se zvoucí
Doteky rukou
Tvé rty
Naše růže
Bíle kvetoucí