Válečník

V štítu znak měl,
v očích oheň vojáka,
hrdou píseň si pěl,
mečem zabil hněvavého bídáka.

Ideální dovolená

Není lepší dovolená
než na poušti v písku,
tam nehrozí nebezpečí,
že si zadřeš třísku!

Až se jednou sejdeme...

Až se jednou sejdeme,
budeme si v očích číst.
Pak si ale řekneme,
že bez lásky nelze žít...

Atmosféra vánoční

Atmosféra vánoční,
to je každoroční
jistota.
Vánoce jsou klid,
láska jde mezi lid
a s ní čistota.

Dívám se na tebe,
oči žárem roznícené
rychle pohasínají.
Líce růžové blednou,
vlasy tmavé
šednou,
rty stále
šťavnaté
usychají.
Držím tě za ruku,
život odchází do neznáma,
zůstávám tady navždy sama.
Chci chytit vánek,
než odletí z dlaně,
naposledy pohladit staré skráně,
které mám tolik ráda.

Schwarzeneggerova ukolébavka pro děti

Děti, které nestíhají,
donutím svou pěstí hají.

Vánoce

Vánoce jdou za námi,
proto větve já lámi,
udělám z nich jesličky
a pak vyřezám kličky.

Kudy chodím, tudy brečím

Kudy chodím, tudy brečím,
rozpláče mě kdekdo kdečím,
ztratila jsem smysl života,
čeká mě nekonečná samota.

Zápraží

Až na zápraží budeš stát
a hvězdy počítat,
tu vynech jednu jedinou,
a vzpomeň si na kamarádku jedinou.

Krásné je žít, krásné je lásku mít

Krásné je milovat,
krásné je žít,
ale nejlepší je
s tebou být...

Hvězdičky

Na obloze hvězdičky
svítí na malé holčičky,
aby se jim dobře spalo
a něco krásného zdálo.

Hokejový pokřik

Góla nám nedaj,
hokejky zvedaj,
fauly si nepomůžou,
víte, co nám můžou...
Gól, gól, gól,
vedeme o gól,
v kapse to máme,
dnes vyhráváme!

Čarodějná nadvláda

Čarodějnice dnes vládnou světem
a demonstrují to svým letem,
nezapomeň proto oheň zapálit
a večer své obydlí ochránit.

Krajina usíná

Krajina pomalu usíná,
každá stavba je jiná,
temnota obzor zahaluje,
jeden pomalu pochrupuje,
oddejme se krásnému snu
a běžme vstříc dalšímu dnu.

Vánoční shon

Nakoupit dárky a taky strom,
to je každoroční vánoční shon,
nervozita panuje, ale stejně na konci
bude Štědrý den a to bude radosti.

Den každý vezmi vděčně...

Den každý vezmi vděčně,
který ti život dá,
na světě nejsme věčně,
život je velký dar.
O přátelství a lásce sníš,
a možná dožiješ se zrady,
pro lék si jdi zas k lidem blíž,
jen neutíkej z řady.
Jen zbabělý si sedne do koutečku
při první prohře v životě
a za životem dělá tečku
a hořkne ve své samotě.

Když tvá mysl netuší

Když tvá mysl netuší,
kdy tvé slzy usuší
ten věčný nezmar čas,
zapomeň na žal
a pohni se dál,
hledej a najdeš zas.

Jihočeská zima

Chumelí se, chumelí,
padá snížek bílý,
Temelín se temelí,
Rakušáci šílí!

Ach ta láska

Čekal na mě, až odpovím,
přemýšlím, ale pořád nevím,
chceš toho po mně moc,
chceš jen se mnou strávit jednu noc
a to mě moc bolí,
slzy se mi roní,
chci víc než jednu noc,
chci lásku s vášní, a to moc.
Amore, volám tě na pomoc,
co teď dělat mám,
já se ti celá oddám,
střel mě svým šípem lásky,
ať už se netrápím a nemám vrásky.

K čemu

K čemu je Tvá krása,
když jsi stejně uvnitř zlomená,
jak můžeš mít štěstí,
když Ti každej jen podráží kolena.
Co je pro Tebe přítel,
když lásky je tak málo,
a vůbec, na co láska,
aby se nám o ní jen zdálo?!

Když Tě láska vábí, následuj...

Když Tě láska vábí, následuj ji.
I když jsou její cesty těžké a klikaté.
A když Tě její křídla obejmou, oddej se jim.
I když Tě může zranit meč ukrytý pod jejich peřím.
A když k Tobě promluví, důvěřuj jí.
I když její hlas může rozmetat Tvé sny,
jako vítr listí, když se přežene podzimní zahradou.

Umírající mladík

Umírá chlapec,
život má na vlásku.
Pryč s těmi doktory,
umírá na lásku.

Dejte vejce, kýbl vody

Hody, hody doprovody,
dejte vejce, kýbl vody,
na tebe a na mámu
vylejem to v tu ránu.

Hlemýžď utíká, má Rybičko zlatá

Jako Hlemýžď zahradní...
Rok se stavím na zadní...
„Pěstuješ mě v teráriu...
Jak to vlastně vůbec žiji-u...”
Přes sklo se jen smutně koukám...
Když svůj domek někam soukám...

Chtěl vyrazit jsem do Francie...
Příbuzný Tam Hlemýžď žije...
Marně hledám spásný nápad...
Nechci se již nikam sápat...

Chtěl ochutnat jsem nové sýry...
Tak utíkám... z Té hrozné díry...

Jehně hně(de)

Odkud malé jehně jde,
že celičké je hnědé?
Mělo špatnou optiku,
nevšimlo si septiku.

Láska je vše, co mám

Láska je vše, co mám,
já si nic nežádám,
jen upřímně doufám
a snít si troufám,
že navždy vydrží nám.

Mikuláši, Mikuláši

Mikuláši, Mikuláši,
neber s sebou čerty radši.
Vezmi raději anděly,
ti nám něco nadělí.
Čerti dělají bubu, bu,
já se jich bát nebudu.

Upletl jsem pomlázku

Upletl jsem pomlázku,
je hezčí než z obrázku,
všechny holky, které znám,
navštívím a vymrskám,
než mi dají vajíčko,
vyplatím je maličko...

Jen chvíli

Prázdnotu v srdci mám,
nic s tím už teď neudělám.
Byla tam jen ona,
byť chvíli,
já bych to chtěl zažít znova,
dny se mi změnily.
Ve snech, v myšlenkách i v srdci
byla jsi jen ty přeci,
tak proč muselo se to stát,
proč musel jsem se tě vzdát.
Tolik proč v hlavě mám,
jsou to jen otazníky, nic s tím neudělám.
Rozhodla se sama a já ji nemůžu nutit,
rozhodla se sama, ale já ji nechci ztratit!
Byla vedle mě jen chvíli,
a změnila můj názor na život
a dodala mi síly.
Teď? Teď už jsem sám,
láska zmizela a v srdci umírám.

Vítání Vánoc

Vánoce, Vánoce přicházejí,
tak kalme, přátelé,
do hospody uhánějme,
pijme, kravme a zpívejme.

Seznámení v baru

Potkali jsme se večer v baru,
nemoh jsem pít, měl jsem káru,
na alkohol však ani nedošlo
a už se na to do auta šlo,
tak jsem poznal svou milou Báru.

Jak jsem pochopil

Měla v sobě zápal,
který jsem nechápal,
dokud mě nepolíbila,
tím plamen vznítila
uvnitř mojí hrudi,
co mě ze sna budí.

Nepochopená

Pro koho žije tu tato žena?
Pro sebe? Pro vás snad? Ale jděte
Zahoďte sobectví a raději bděte

Chce být jen svobodně propuštěna

Zničte už slepecké brýle a hůl
Přestaňte do ran jí sypati sůl

Jedových vašich slov, já bych se nenapil
Milujte bez výhrad, milujte ze všech sil
Milujte ženu, co miluje vás!
Na změny zvyknout si, chce jenom čas...

Láska je láska

Byly to krásné dny prožité s tebou,
a doufám, že nadále trvat budou.
Jednoho dne jsi však pryč odešla,
a už je to 6 let, a ještě jsi zpět nepřišla.
Krásné vzpomínky v hlavě po tobě mám,
je mi teskno, už nechci být bez tebe sám.
Aspoň tuhle básničku na památku jsem složil,
aby jsi věděla, co jsem k tobě cítil.
Miloval jsem tě hrozně moc,
a proto na tebe stále myslím každou noc.
Ráno s nadějí pokaždé vstávám,
tebe jen u sebe vždy postrádám.
I když se už asi nikdy nevrátíš,
nikdy v mém srdci lásku neztratíš.

Kobylka

Že to
ale přehání,
tohle svoje
skákání.
Skáče
sem tam
bez ustání,
co je chůze,
nemá zdání.
Uhoněná
k zbláznění,
je víc
ve vzduchu
než na zemi.

Miláčkovi

Když se probouzím,
čekám, kde tě uvidím,
celá se ti navždy oddávám,
navždy tě ve svém srdci budu mít.
Má duše prázdná se cítí bez tebe.
Kde jen jsi,
kdy tě spatřím, kdy tě políbím,
a společně naším životem budeme moci jít...

Tlustoprd...

Tlustoprd,
ten si prd,
to vám byla rána!
Málem to
zabilo
pana kapitána.

Změť protikladů

Jsem citlivka, co se hned rozbrečí,
i drsňák, s kterým jsi v bezpečí.
Jsem snílek, co létá po hvězdách,
a zároveň blázen, co blázny má rád.
Jsem malý anděl, co se vznáší nad zemí,
někdy i čertík, co o lumpárnách ví.
Jsem přítel, co nikdy nezradí,
i naivka, co o lepším světě sní.
Jsem trochu trhlá a trochu ne,
jsem taková a jiná ne.

Životní zkušenost

Lidská ubohost,
lidská krutost,
hluboká nízkost,
v některých srdcích své meze nezná,
varuju lidi před tebou, kdo tě ještě nezná.

Dvě tváře mít a možná víc,
to se jen tak nevidí,
čas - ten ukáže, kdo je každý z nás,
čas - ten jediný je na tom pravém místě,
bohužel už nejsem pískle.

Životní zkušenosti hořkost mají,
ještě, že jsou tu i ty pozitivní,
ze všeho zlého to dobré si vem,
nezapomeň, už jsi poučen!

Snad nikdy více stejnou hloupost neprovedeš,
budeš to ale jen ty,
kdo na cestu se opět svedeš.

Balada o domečku v Nuslích

(V balíku snadno a rychle, myslím to upřímně)

Koupila jsem si domeček,
závidí mi ho každý blbeček.
Kdybyste se víc snažili,
v Karibiku byste se teď smažili.

Kdo si najde přátele, kde jsou nejvyšší kruhy,
ten nebude již nikdy druhý.
Byli jste líní zajít do Escada,
tam to byla paráda.

Holka u tyče,
dalších třicet na place,
kdo měl marky, dolary,
nemusel podstoupit žádný štrapáce.

Pokojíčků dosti,
„masérek” po libosti.
Stáňa přikryl všecko,
nebyl žádný „béčko”.

Zval mě k sobě do rodiny,
nešel by tam jen ten líný.
Já se vždycky postarám,
přátele si vyhledám.

Teď už trochu přituhuje,
na Proseku vítr duje.
Z Hradu občas vane chlad,
já však jednám jako chlap.

Zbavím se já majetečku,
za podnikáním dělám tečku.
Co jsem si nahospodařila,
za to bude pěkná vila.

Dělám vše z nezištné lásky,
pro ty české kněžky lásky.
A kdo mi závidí,
ten do mě nevidí.

Šéfredaktor rozhodne,
že mě v kritice nabodne.
Spravedlností to zavání
prý nemám daňové přiznání.

Já v tom jsem nevinně,
myslím to upřímně...

Podám Ti ručičku

Podám Ti ručičku,
dám Ti sladkou hubičku,
pohladím Tě po těle
a bude nám vesele.
Večer v naší postýlce
přivinu si Tě na plíce,
něžně se k Tobě přitulím
a samou láskou Tě asi sním...

Já jsem malý zajíček

Hody, hody doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl kopu vajíček.

Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka,
a já řekl: Ne, ne, ne.

Tam za vodou za lesíčkem,
mám já strýčka králíčka,
tomu nosím každým rokem
malovaná vajíčka.

Tak už dost

Tak už dost, nejdražší lásko, takhle to dál nejde,
mysleli jsme, že to zvládnem a naše bolest přejde.
Že budem silní, že zvládnem to s rodinou,
ale tebe to táhne za mnou a mě zas za Tebou.

Chceme se milovat, divoce i něžně,
ale nechcem ublížit, ty muži a já své ženě.
Cítíme to oba, ten chtíč v nás obou buší,
tak zavíráme oči, zacpáváme si uši.

Jak gejzíry lávy, co ze sopky se syčením vylétly,
našli jsme se po letech a naše osudy se propletly.
Že tě vroucně miluji, tím jsem si už jistý,
nejsou to jen prázdná slova a popsané listy.

Dny bez tebe jsou jak strom, co ztratil vonné květy,
co tomu řekne muž, co žena a co děti?
Rozbít, co jsme budovali, jen pro chtíč, pro chvilku pouhou,
to né, to nemůžeme chtít, však srdce buší touhou.

Ano, vím, moc miluji tě, chci tě, ženo krásná,
abych naplnil tvé srdce a ty jsi byla šťastná.
Tys otevřela moje srdce, našla čistou duši,
soudit nás a naše hříchy, to jen bohu přísluší.

Je krásné Tě mít

Je krásné Tě mít,
teď můžu šťastně žít,
těším se na společnou budoucnost,
slibuji, že Tě nikdy nebudu mít dost.

Ošatku mám plnou vajec...

Ošatku mám plnou vajec,
šlehejte mě, uvidíte tanec!
Budu ječet z plných plic,
až vám z toho bude hic.

Náš déšť

Venku už se bouře blíží,
to déšť na nás ještě vzhlíží,
a když černý oblak objeví se,
déšť už nezastaví se.

Kapky z nebe padají,
a už trávu hltají,
každý květ a každý strom
čeká na tu kapku svou.

Já už hledím za oknem,
a tvou kapku hledám jen,
kdo ti kapku přinese,
když už nikdy neobjevíš se?

Někdo déšť moc nemusí,
proto deštník vezme si,
co komu déšť udělal,
vždyť on kapky nese nám.

Dotek kapek ostrý je,
ani mé srdce nezastaví se,
bije tady pro tebe,
místo deště do nebe.

Tolik kapek přece já neunesu,
jenom jednu ti dnes přinesu,
kapka, která patří tobě,
hledá se tak dobře,
spadne ona vůbec někdy,
nebo zůstane už navždy v nebi?

Déšť mi padá do duše,
kapek hodně prolítne,
tu tvou chytím do dlaně,
chvilku mi tam zůstane,
hodím ji tam do louže,
i když tvoji krásu nepřemůže.

Kapka se v louži odráží,
moje duše překáží,
moje duše vidí ji,
nic už před ní neutají.

Kapky když letí tmou,
já už čekám milou svou,
kapky hustě padají,
a mé oči nestíhají.

A když ONA ke mně přijde,
každá kapka rozzáří se,
vidím to já na nebi,
každá kapka velebí.

Vlasy její mokré jsou,
tam se jí ty kapky navinou,
nikoli však mojí vinou,
snad to kapky prominou.

A rty její vzácné jsou,
ať už kapky ustanou.