Neobratné počínání
Na hladině zmrzlé louže
nechoval se obratně,
zkoušel, jak to klouže,
zpřerážel si obratle.
Na hladině zmrzlé louže
nechoval se obratně,
zkoušel, jak to klouže,
zpřerážel si obratle.
Stojí v záři hvězd
a já chtěl bych ji svést,
snad vítr zafouká
a mě rychle rozhoupá.
Hody, hody doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám v koutku
na zeleným proutku
snese jiný.
Sněhové vločky
mají zábavu.
Padají všude,
i lidem na hlavu.
Obalují zem
bělavým korpusem.
Kdo nemá nic,
chtěl by víc.
Kdo má moc,
nemá dost.
Ledové království venku zavládlo,
sněhu bohatě letos napadlo,
vločky všude lítají,
Vánoce tu vítají.
Až jednou potkám
dívku z mých snů,
řeknu jí: Rád tě mám
a do konce svých dnů
jen po tvém boku
životem chci jít,
třeba tisíc roků
jenom tvůj být.
Noc byla stvořena k milování, ale
den se vrací příliš brzy.
Má láska je příliš vzdálená a čas
plyne jen díky nadějím.
Jiné myšlenky mohou přicházet, odcházet, ale
myšlenka na TEBE zůstává hluboko v mém srdci.
GABRIELO...
Vzdálená - a přece blízká,
čas - řeky proud, valí se dál,
dobře zná, jak se mi stýská
a její odpověď, znám už nazpaměť.
Hlas její znám a dobře vím,
když půjdu dál, uslyším:
Lásko má, stul se ke mně blíž,
co mám v srdci - uslyšíš...
Hledej svůj svět, světů je víc,
světů je pět:
První je láska - člověka ráj,
druhý je bolest - slzy a žal,
třetí je smutek - nenávist a zlost,
čtvrtý je krása - nádherný skvost,
pátý je ten, co stále hledat chceš,
ale u mě - u mě ho nenajdeš.
Přemýšlím, v dáli se blýská,
z mraků zlých, valí se déšť,
výpravčí na můj vlak píská
a struny kolejí, v dáli se sbíhají...
Vlak letí dál, jak zlatý šíp,
proč bych se bál, bude mi líp.
Lásko má, stul se ke mně blíž,
co mám v srdci - uslyšíš...
Až já budu stopovat,
račte mi zastavovat
- nebudete litovat,
budeme se milovat.
Mikuláši, Mikuláši,
já vím, že tě platí naši,
tak mi hodně věcí dej,
nebo řeknu, že jseš gay.
Pepíček
Miluju ji a to říkám,
že jen pro ni dýchám,
je moje druhá polovina,
už nikdy nebude žádná jiná.
Šťastná jako blecha jsem,
štěstí mám přímo před nosem,
krásné je někoho milovat,
když tě má taky moc rád.
Nikdo není rád na světě sám,
i já jednu světlušku mám.
Doufám, že má i ona mě
- zatím to šlo náramně :-)
Proč je nutno,
aby mi bylo smutno...
Co jsem komu udělala,
jenom jsem své srdce dala
tomu nesprávnému
panu úžasnému.
Co je to Láska?
Jen takové nic, hloupá fantazie jednoho človíčka, který hledá spřízněnou duši.
Jen takový sen jedné bludné duše, která touží po opoře svého života.
Jen malé peříčko s ostrou špičkou, která se zaryje do srdce a zanechá po sobě velkou jizvu.
Jen závaží, které nic neváží a přesto je plné tíhy.
Jen něco, co do rukou nikdy nevložíš, pokud na druhé straně není spřízněná duše.
Jen já a má fantazie...
Dostal medvěd nápad,
že by moh jít chrápat,
a celou noc spal.
Vzbudil se a dostal nápad,
co takhle dál chrápat,
však už víte, jak to bylo dál.
Když tě chlapec opustí,
radši se mu vyhni,
až ho potkáš za rohem,
tak mu jednu švihni!
Svět se zázrakem stal
a já bych si jen přál,
aby to tak navždy zůstalo
a nám dvěma to dál klapalo.
Proč pořád
do mě
kopete!
Muchomůrka
lidem spílá
- v poslední
okamžik,
když umírá.
Z čisté lásky
hladím vlásky
té, po níž toužím,
myšlenkou kroužím
blízko ní,
jak voní...
Povím ti příběh, co kdesi jsem slyšela,
příběh, o kterém jsem už dávno věděla.
Je o dvou lidech, co našli k sobě cestu,
ovšem jejich život zkřížily návaly deště a blesků.
Podlehli, rozloučili se čestně,
rozhodli se žít každý sám a v jiném světě...
A proč já ti tohle vyprávím?
My podlehli jsme taky,
když se nad námi stáhly černé mraky.
Ten příběh je o nás dvou,
má i stejný konec,
když po letech náhodou
nám zazvonil černý zvonec...
Už nepíšeš mi: Mám Tě rád,
z lásky krásné zbyl jen prach,
vítr do něj lehce dých,
s ním odfoukl i můj smích,
teď už jenom vzpomínám,
jak jsi říkal: Mám Tě rád.
Všechno je málo,
i kdybys osedlal nejrychlejšího z koní
a tisíci jazyky MILUJI TĚ uměl říct!
I když ono stačí
oči otevřít
a v těch druhých umět číst!
Tužkou si v uchu hrabal,
lovil zaschlý cement,
do ruky mu někdo strčil,
stal se z něho dement.
Ten čas tak rychle letí,
ale co paměť chová, neuletí...
Nic, jak bylo, není,
časy se tak rychle mění.
Možná vezme v úvahu,
že na tom má člověk zásluhu.
Různé věci se kolem něj dějí,
třeba jeho činy za změnou stojí.
Ty kroky, co vedly ho dál,
přesně tam, kam vítr vál.
S větrem o závod honil se čas,
ke změně muselo dojít zas.
Za tou stěnou, za kterou se čas zastavil,
tam se nový život objevil.
Neradi opouštíme staré a milované,
občas není bohužel cesty jiné.
Abychom rozvinuli naši osobu,
musíme následovat cesty osudu.
Tak šťastný jsem byl,
že splnil se mi sen,
o lásce jsem vždy snil
a myslel na ni jen.
Sedím tu v tichu mezi barvami,
vytvářím si v duchu mužů celé seznamy.
Jaký by měl být pravý ideál,
abychom si řekly, ten za to čekání stál?
Především by měl být odvážný a umět nás sbalit
a ne všechnu práci na ženu svalit.
Musí být klidný, žádný pruďas,
nemusí být bohatý, ale ani chuďas.
Lásku svou ukazovat nám se sluší,
nejlépe nad kyticí rudých růží.
Měl by mít oči jenom pro mě,
a ne šilhat po každé sukni v domě.
A nakonec by měl být trošku praštěný,
ať v tom my ženy nejsme osamoceny :-D
Ať je venku teplo/mráz,
Vánoce jsou bílé v nás
a teplo u srdce máme,
když si je společně užíváme.
Koulelo se vajíčko,
koulelo se s vršku,
narazilo na kámen,
rozbilo si držku.
Růže s vázičkou
Růže symbol lásky
Už dědeček s babičkou
Na svatebních fotkách
Přísahali navěky svoji lásku
A bílé růže byly tiší svědci
Dnes růže duhové
Melírované
A přese všechno láska schází
Lidé umí pojmenovat
Však prožití je jim cizí
Pouhé slovo
A kde jsou city?
Pohlazení
Pohled milovaných očí
Slovo láska se přetřásá
Pro mne je láska svatá
Pár písmenek uchovávající se
V košíčku s velkými city
Košíček srdcem se zvoucí
Doteky rukou
Tvé rty
Naše růže
Bíle kvetoucí
Projel mnou blesk...
když poprvé jsi mne chytil za ruku...
a když se naše pohledy prvně setkaly...
lampy v celé ulici se náhle rozblikaly.
Pročpak člověk chce úspěšným být,
dostat svou lásku a šťastně žít?
Bude mít krásnou ženu a s ní kupu dětí mít?
Nebát se nouze, nebát se ztrát?
A hlavně nikdy nezapomenout milovat!
Leč již vláda noci přebírána jest v ruky chřadné -
únavy to paní.
Směr lóže kráčí dítka řádné,
vykonat tam lůzné spaní.
Tváře mdlé a oka rudé, projdu branou,
kde tu dnes je - tam zítra bude.
Brána dělící dva různé světy,
svět, kde jsem já a svět, kde jsi Ty.
Poslední smajlík, který se tak krásně směje a
poté již krásné noci přeje.
To jsou poslední má vřelá slova,
taky se prosím vyspi do růžova. :) <= to je ten smajlík
Miláčku, mám tě rád,
srdce své chci ti dát.
Jsi pro mě ta jediná,
tak krásně se mi usíná
s myšlenkami na tebe,
jak zase spolu budeme...
Zapomněl si Ježíšek
na severním pólu kulíšek,
není žádný med
mít místo vlasů led,
je to pro něj tvrdý oříšek.
Nehádám se s manželkou,
však mi za to nestojí,
podříz jsem ji žiletkou,
zahrádku mi pohnojí.
Jednou ve čtvrtek
šel po mně krtek.
Vylezl ze země,
byl přímo vedle mě
a já jsem odskočil
a pak se zatočil.
Když teď krtek vyleze,
já se schovám do meze.
Vystrčil hlavu, nohy
a šup na jahody!
Nevyšel jsem z meze,
počkal jsem, až zaleze.
Vytáhl jsem hadici
dlouhou jako tkanici,
vytopil jsem krtka,
toho malého záprtka.
Už se mám dobře,
protože vím,
že krtek není v noře.
Jednou za sto let
přišel krtek zpět.
Já jsem tušil, co zas hrozí,
nemám totiž hlavu kozí.
Neskočil jsem do meze,
počkal jsem, až přileze.
Řekl jsem mu,
že se mnou nejsou hrátky
a ať zas leze pěkně zpátky.
Krtek řekl: Nemůžu,
já tě totiž přemůžu.
Víte, jak to dopadlo?
Krtka chytil šlak,
protože měl v krvi
velikánský tlak.
Vánoce blíží se,
do sněhu halí se
kdejaký strom,
krása jak hrom.
Nevím, kde je
a ona se směje,
cestu mi neukáže,
jen smajlíka vzkáže:
:-P
Před domem je velká díra,
spadlo do ní děcko,
pomalu tam teď umírá,
nemůžeš mít všecko.
Rudá má je vždycky tchyně,
když jí řeknu, že je svině.
A co mám dělat, když je kráva?
Přeju si jen dožít se rána.
Slzy tečou po polštáři,
už nevnímám slunce záři,
nevidím lítat motýli,
asi usoužím se za chvíli.
Marné je mé volání,
stále myslím jen na ni,
mého srdce královnu
vídám aspoň v nočním snu.
Koulel se ježek jako blesk,
dělal zrovna rychlostní test,
bylo to z pěknýho kopečka,
nemyslel na zadní kolečka,
a tak místo přistání v měkkém senu
dal vzpomenout na Ayrtona Sennu.
Hlavou se mi honí myšlenek tisíce,
srdce mi z hrudi co chvíli vyskočí,
sešli jsme se zde při svitu měsíce,
padli jeden druhému do náručí.
Vánek čechrá Tvé voňavé vlasy,
Tvůj pohled je nad všech hvězdiček svit,
láska nás spoutala svými pevnými lasy,
nedokážu si představit bez Tebe žít.
Mám Tě tak rád, až mě z toho zebe,
víc než koho jiného, více než sebe.
Olysalý dědek Jiří
pevně v Pána Boha věří
nechtějme mu víru brát
sic se s námi bude prát.
Jsi krajina oděná do popela,
když z hradu padá bílý závoj hradní paní.
Lidé z podhradí šli do kostela,
tma převzala svoji vládu
a kousek z ní dala i mým dlaním.
Co cítím?
Těžko hledám slova.
Opojný pocit?
Rozkoš.
Miláčku,
milujme se
ještě, znova.
Zkus podívat se na nebe,
zkus představit se lásce.
Vidíš tu hvězdu? - To jsem já,
a ty jsi její vládce...