J

Jana Králová

Kočička a kocourek

Kočička běžela přes zahradu
a skočila přímo na ohradu.
Kocourek se jí pak smál,
ale pak hodil držku dál.

Ústa ženy

Kdo jednou líbal ústa ženy,
ten je navždy už ztracený.

Rozchod

Odešla, sama mu řekla odcházím,
nezlob se a pochop to!
Nezlobil se a nepochopil,
o to hůř,
nevypálené slzy mu kolovaly celým tělem,
až jednou našly své,
proto lásky se rodí a umírají jen v lidech.

Hody, hody, zajíček

Hody, hody, zajíček,
ať mám plný košíček,
vajíček a čokolád,
za rok přijdu znovu rád.

Dokonalá dvojka

Pár jsme byli nejšťastnější,
všechno pro nás hezčí bylo,
při polibcích nejkrásnějších
nic nám nechybělo.

Tys byl můj a já zas tvoje.
Jeden pro druhého život žil.
Někdo nám tu lásku nepřál
a všechno to pokazil.

Teď jsem zůstala sama
a ty jsi zůstal sám.
Jenom krásný vzpomínky
navždy zůstanou nám...

Dálka

Dálka leží mezi námi,
jak nekonečný hustý dým,
snad láska štěstí zase dá mi,
že Tě zase uvidím.

Poslední přípitek

Na zdraví si připíjíme
otráveným vínem,
všichni dobře víme,
že za chvíli zhynem.

Vánoční kapr

Urazil se na mě kapr,
že ho vážně neberem,
nejvíc se ho ale dotklo,
že ho večer upečem.
Tvářil se moc potměšile,
když mě viděl s paličkou,
ukazoval na mě z vany
sprostá slova ploutvičkou.
Vyhrožoval sebevraždou,
že si vanu vypustí,
nechce župan ze strouhanky,
to ať prý si odpustím!

Město pod vodou

Utopené město,
vzalo jim to most,
teď se na něm plaví
lidé pro radost.

Koleda proutek z vrby

Koleda, koleda proutek z vrby,
mlsný jazýček mě svrbí.
Koleda, koleda holoubek,
dejte mi něco na zoubek.

Azor

Na cvičišti zazněl výbuch,
jeden policajt to odnes,
jak to bylo, to snad ví Bůh,
proč mu pes ten granát dones.

Vražda

Žena měla připomínky,
když jsem se jen někam hnul,
proto jsem jí na krku
náhrdelník přitáhnul.

Slabost pro krásu

Pro krásu jsem vždy slabost měl,
při pohledu na svůdné dámy,
které svými ladnými boky vábí,
pomalu jsem oněměl.
Avšak tomu konec je,
skončila citová samota,
přišla do mého života,
ta, co ji mé srdce miluje.

Ptáš se sama sebe

Když vedle sebe někoho máš,
stále se dokola jen ptáš.
Stojí mi to všechno za to?
Je to vůbec to, co já chtěla?
Zasloužím si já být vůbec milovaná?
Není lepší, když zůstanu raději sama?
Když jsi s někým, co se o tebe pěkně stará,
ale ty s ním být nemůžeš, protože jsi jiná.
Ty už vlastně máš, co jsi hledala,
ale jsi zrovna ze všeho zoufalá.
Ty ale nejsi si jistá,
je to ta láska čistá?
Je to vlastně to, co ty chceš?
Nechat ho ale už nemůžeš,
protože ho prostě móc miluješ.
Nechceš toho později litovat,
ale nevíš, co s tím udělat.
S láskou to není jednoduché...

Ano, já chci

Ptal ses, lásko moje, mne,
jestli si tě vezmu na dalších dvacet let,
hádej, co za odpověď, lásko, já ti dám,
„ano”, lásko moje, už nechci, abys byl sám,
chci si tě, lásko, na zbytek života vzít,
chci už jenom s tebou šťastně žít,
lásko, už jenom tebe chci šťastným udělat,
a už konečně děti z naší lásky ti dát.
Ty si to, lásko moje, zasloužíš,
miluji tě, se mi líbíš,
tolika lásky ty mně denně dáváš,
už jenom ty mne šťastnou uděláš.
S tebou, lásko, je mi tak nádherně,
už jenom mne tvé srdíčko hřeje.
Ptal ses mne, miláčku, vezmeš si mne,
má odpověď je „ano”, Romane,
chci, ať to ví už všichni,
že už jsem jenom tvá navždy.
Miluji tě, Romane <3

Něha Tvá dotýká se nebe...

Něha Tvá dotýká se nebe,
úsměv Tvůj dotýká se hvězd,
já malou jsem bez Tebe,
chci Ti všechny hvězdy vesmíru
k nohám snést.

Kremžská hořčice

Miluje párek
k zbláznění.
Ostrá je,
štiplavá,
však šťastná,
když párek
smáčí se v ní.
- Celá se rozdá.
S plnotučnou
hořčicí
často o něj
soupeří.

Broučkovi

Broučku, jsi brouček,
ten kytičky má rád,
jednu kytičku vypěstoval
já jen pro tebe,
do tvých dlaní ti ji dal,
krásný pocit mě u srdce hřál,
jsi pro mě touha a žár.

Broučku, jsi brouček,
ten kytičky má rád,
až ta kytička rozkvete,
tak třeba si vzpomeneš,
že ten, co ti ji dal,
v očích tvé slzy má
a jen aby je neztratil,
tak pláče on se vzdá.

Broučku, jsi brouček,
ten kytičky má rád,
broučku, jen tebe mám rád.

Tragické horko

V uzavřeném Mitsubishi
chcíply mi v tom hicu myši.
Asi to tak zařídím,
že si další pořídím.

Masochista

Masochista
bič si chystá
a tenhle bič
ukojí jeho chtíč.

Niterní bouře

V mém nitru to bouří,
moje duše hoří...
láska ke mně zavítala
a vědět mi o sobě dala.

Rocková víla

Pas má štíhlý jako laň,
maličká je její dlaň.
V očích modrošedý jas,
dlouhý, lesklý, temný vlas.

Ta rocková malá víla
pod kůži se mi tak vryla!
Mám ji doopravdy rád,
tuhle píseň chci jí dát.

Obdivuji tuhle laň,
co má malou nožku, dlaň,
a nepřestávám, jak jde čas
obdivovat ten štíhlý pas...

Smutek v srdci mám

Smutek v srdci mám,
krásný den nevnímám,
proč jen se to stalo
a nebyl tady ráno?

V lásce nacházím smysl života

V lásce nacházím smysl života,
skončilo temné období „samota”,
konečně na světlo vyšel jsem ven
a můžu s ní prožívat můj věčný sen.

Náladová

Ach, to je strašné ráno,
ach, to je strašný den
a já mám strašný pocit,
že lidé vadí mi jen.

Starý spáč

Ptal jsem se dědy, když šel zase spát:
To máš ten spánek, dědečku, tolik rád?
Usmál se a pravil skepticky:
Trénuju, brzy usnu navždycky.

Se sekačkou u souseda

Jezdím na své sekačce
sousedovou zahradou,
uniknu každé houkačce,
mně ji jen tak neukradou.

Podzim

Dny pomalu se zase krátí
a rána tahají za uši,
teplé noci jen vzpomínky vrátí
a lehce pohladí nás po duši.

Tak zachumlat se v teplý šál,
projít se žloutnoucím lesem,
užít si slunečních paprsků pár,
i podzim je krásným časem.

Šneček

Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dokud držím v ruce nůžky.

Špatná nálada

Za katedrou učitelka
mračí se jak kakabus,
dnes jejího synka
přejel školní autobus.

Každý má svoje sny

Každý má svoje sny
a v těch mých jsi Ty,
chci s Tebou strávit všechny své dny
a nekonečně líbat Tvé rty.

Kulhal brouk přes palouk

Kulhal brouk přes palouk,
aby nožky nepotlouk.
Měl pěknou berličku
z polního žebříčku.

Včelička ho potkala,
pozdravení nedala.

Brouk za milou včeličkou
hrozí, hrozí berličkou:
Jaké ty máš vyučení,
pročpak nedáš pozdravení?

Strýčku, strýčku tesaříčku,
dobrý den!

Dobrý den, dobrý den,
vidíš, teď jsem spokojen!

Touha

Chtěl bych držet ruku Tvou,
do Tvých očí hledět,
brouzdat se mokrou travou,
na mezi pak sedět.
Rty Tvé líbat,
hladit kolínka,
sukýnku zvednout,
sundat ramínka...

Povodeň

Tak jsem zase řekla,
co jsem řekla.
A voda vylila se z koryt
a zatopila sklepy.

A já nemám pojistku.

A poznal by i slepý,
že mi chybíš.
Srdce moje.

Jsi můj anděl

Ty jsi ten, co mi sílu do života dává,
ten, co to se mnou nikdy nevzdává.
Ten, co ve mě stále věří,
vím, že lehké to se mnou není.
Chci, abys to věděl,
jsi pro mě strážný anděl.
Ten anděl, co mě stále hlídá,
ten, co si na mě pozor dává.
Našel sis mě ve správný čas,
jsem móc šťastná, že máme se zas.
Bez tebe nevím, jak já bych dopadla,
nevím, jestli bych na tomto světě ještě byla.
Já za tebe Pánu Bohu děkuji,
zůstaneš už navždy můj - můj milý.
Ty jsi prostě pro mě vším,
já si tě, lásko moje, móc vážím.
Miluji tě den co den...

Spanilá kráska

Spanilá kráska
ukázala mi,
co je to láska,
teď před námi
krásná je budoucnost,
všeho budem mít dost,
hlavně ale sebe,
protože to je nebe.

Holka z města

Jsem lano ve tvých těžkých chvílích,
písničkou, která zahřeje.
Jsem nebe bez mraků i s mraky,
první paprsek naděje.
Jsem síla zocelená žalem,
řeka, co stále mění směr.
Jsem příslibem
ran, večerů a hvězdných sfér
a zvon, co stále ještě zní.
Jsem rozloučení první, poslední.
Jsem tvoje možná cesta,
ale nejsem holka z města.

Pán hor

Bílé dálavy hor,
v nich ten podivný tvor,
zjišťuji už,
že je to sněžný muž,
chlupaté tělo, zuby jak vlk,
dávám se před ním na úprk.

Křest šípem

Přicházím z temné buše,
mnoho bouří zažil jsem.
Kousek nebe v pískem kořeněné nůše
k tvým nohám snesl jen.
Ta stará andělem darovaná kuše,
odměnou mi nyní jest.
Šípem skrz ňadra do tvé duše,
ne vražda, ba lásky křest.

Když vidím Tvůj úsměv

Když vidím Tvůj úsměv,
cítím v sobě radost.
Máš v sobě něco krásně milého,
co mě přitahuje a vzrušuje.
A i když je mezi námi
mnoho překážek,
sním o Tobě, lásko.

Nechci čekat

Nechci čekat na nikoho,
nechci čekat jen.
Nechci vidět slunce svítit,
nechci prostě ven.

Nemám na nic náladu,
nikde mě nečekejte.
Nejdu dnes na zábavu,
ani mě tu nehledejte.

Chci být prostě dneska sám,
chci se zavřít v domě.
Raděj hudbu zapínám,
chci klid prostě v sobě.

Pro nikoho nejsem doma,
zvonek dávno vypínám.
Pro nikoho prostě nejsem,
svou náladu nevnímám.

Seznámení v cizině

Potkali jsme se v cizině,
večer na pláži při víně.
Prozradím, že to bylo v Itálii
a dva šťastné roky už s ní žiji.

Trápení

Slunce jde spát do noci, za obzor zachází
v tom stínu, co vrhá, vzpomínky mé mě doprovází
poslední záře paprsků, klid v duši, co jsem ztratil, schází
to trápení mě ze snů, co bolí, svou krutostí probouzí.

Bodá jako nůž vraha, to je mé černé svědomí
jak tíží, když pokryto je jenom špínou, těmi sazemi
je jako balvan, táhne mě ke dnu, plazím se po zemi
mé hříchy jdou se mnou a nebe je pokryto hvězdami.

Mám ji rád, byla mou krajinou barevnou
v záři květů, co za dne voní, tak nádhernou
na nitkách slunečních paprsků tak dokonale úžasnou
tou vílou křehkou a jen vzpomínky, co pálí, na ni zůstanou.

Měsíc, co září ve hvězdách, se na obloze usmívá
jeho světlo vidíš, jen naději, co mám věřit, zbývá
trápení znám, jak hluboko se v mých myšlenkách skrývá
je jen ve mně ta samota prázdná, tou tmou ve mně zůstává.

Měl jsem ji rád, ty barvy, proč je tak pustou
jak je šedá, jen prachem a popelem posetou
nekonečně prázdná, bez květů už není barevnou
vichrem, co zdvíhá prach, když vane zemí bičovanou.

Čas zrezivěl, utopil se v těch slzách
duše krvácí tou ranou a život zůstal jen v mukách
trápením jsem přikován, okovy mám na svých rukách
tak hluboko ta jizva bolí, je ve vzpomínkách.

Svět hledačů, jak dlouze v něm cestu hledám
bloudím tou pustinou a jen své vzpomínky znám
tu krásu těch barev, už nikdy se s ní nepotkám
zůstal jen popel, slzy a trápení na duši mám.

Slunce jde spát a den se pomalými kroky vytrácí
tu zemi barevnou, nikdy ji nespatřím, jak snadno se ztrácí
mám ji rád, z duše život mizí, ta stále po kapkách krvácí
trápení je rub, tou druhou stranou osudu mého mincí.

Krůpěje lásky

Ještě je naděje,
lásky krůpěje
do úmoru sbírám,
v srdci neumírám,
protože víru mám,
že osud přeje nám.

Nic

Ticho a tma,
prázdnota a zmar,
chtěl jsem ji milovat,
však jiný dostal ten dar.

Načítám příspěvky