Šneček

Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dokud držím v ruce nůžky.

Špatná nálada

Za katedrou učitelka
mračí se jak kakabus,
dnes jejího synka
přejel školní autobus.

Každý má svoje sny

Každý má svoje sny
a v těch mých jsi Ty,
chci s Tebou strávit všechny své dny
a nekonečně líbat Tvé rty.

Kulhal brouk přes palouk,
aby nožky nepotlouk.
Měl pěknou berličku
z polního žebříčku.

Včelička ho potkala,
pozdravení nedala.

Brouk za milou včeličkou
hrozí, hrozí berličkou:
Jaké ty máš vyučení,
pročpak nedáš pozdravení?

Strýčku, strýčku tesaříčku,
dobrý den!

Dobrý den, dobrý den,
vidíš, teď jsem spokojen!

Touha

Chtěl bych držet ruku Tvou,
do Tvých očí hledět,
brouzdat se mokrou travou,
na mezi pak sedět.
Rty Tvé líbat,
hladit kolínka,
sukýnku zvednout,
sundat ramínka...

Povodeň

Tak jsem zase řekla,
co jsem řekla.
A voda vylila se z koryt
a zatopila sklepy.

A já nemám pojistku.

A poznal by i slepý,
že mi chybíš.
Srdce moje.

Jsi můj anděl

Ty jsi ten, co mi sílu do života dává,
ten, co to se mnou nikdy nevzdává.
Ten, co ve mě stále věří,
vím, že lehké to se mnou není.
Chci, abys to věděl,
jsi pro mě strážný anděl.
Ten anděl, co mě stále hlídá,
ten, co si na mě pozor dává.
Našel sis mě ve správný čas,
jsem móc šťastná, že máme se zas.
Bez tebe nevím, jak já bych dopadla,
nevím, jestli bych na tomto světě ještě byla.
Já za tebe Pánu Bohu děkuji,
zůstaneš už navždy můj - můj milý.
Ty jsi prostě pro mě vším,
já si tě, lásko moje, móc vážím.
Miluji tě den co den...

Spanilá kráska

Spanilá kráska
ukázala mi,
co je to láska,
teď před námi
krásná je budoucnost,
všeho budem mít dost,
hlavně ale sebe,
protože to je nebe.

Holka z města

Jsem lano ve tvých těžkých chvílích,
písničkou, která zahřeje.
Jsem nebe bez mraků i s mraky,
první paprsek naděje.
Jsem síla zocelená žalem,
řeka, co stále mění směr.
Jsem příslibem
ran, večerů a hvězdných sfér
a zvon, co stále ještě zní.
Jsem rozloučení první, poslední.
Jsem tvoje možná cesta,
ale nejsem holka z města.

Pán hor

Bílé dálavy hor,
v nich ten podivný tvor,
zjišťuji už,
že je to sněžný muž,
chlupaté tělo, zuby jak vlk,
dávám se před ním na úprk.

Křest šípem

Přicházím z temné buše,
mnoho bouří zažil jsem.
Kousek nebe v pískem kořeněné nůše
k tvým nohám snesl jen.
Ta stará andělem darovaná kuše,
odměnou mi nyní jest.
Šípem skrz ňadra do tvé duše,
ne vražda, ba lásky křest.

Musím tě vidět

Vidět já tě musím každý den,
a tak zkusím být tvůj sen.

Když vidím Tvůj úsměv

Když vidím Tvůj úsměv,
cítím v sobě radost.
Máš v sobě něco krásně milého,
co mě přitahuje a vzrušuje.
A i když je mezi námi
mnoho překážek,
sním o Tobě, lásko.

Nechci čekat

Nechci čekat na nikoho,
nechci čekat jen.
Nechci vidět slunce svítit,
nechci prostě ven.

Nemám na nic náladu,
nikde mě nečekejte.
Nejdu dnes na zábavu,
ani mě tu nehledejte.

Chci být prostě dneska sám,
chci se zavřít v domě.
Raděj hudbu zapínám,
chci klid prostě v sobě.

Pro nikoho nejsem doma,
zvonek dávno vypínám.
Pro nikoho prostě nejsem,
svou náladu nevnímám.

Bezstarostný řidič

Jede tramvaj, jede z kopce,
vesele si cinká.
Něco drtí mezi koly,
vida, mého synka!

Seznámení v cizině

Potkali jsme se v cizině,
večer na pláži při víně.
Prozradím, že to bylo v Itálii
a dva šťastné roky už s ní žiji.

Trápení

Slunce jde spát do noci, za obzor zachází
v tom stínu, co vrhá, vzpomínky mé mě doprovází
poslední záře paprsků, klid v duši, co jsem ztratil, schází
to trápení mě ze snů, co bolí, svou krutostí probouzí.

Bodá jako nůž vraha, to je mé černé svědomí
jak tíží, když pokryto je jenom špínou, těmi sazemi
je jako balvan, táhne mě ke dnu, plazím se po zemi
mé hříchy jdou se mnou a nebe je pokryto hvězdami.

Mám ji rád, byla mou krajinou barevnou
v záři květů, co za dne voní, tak nádhernou
na nitkách slunečních paprsků tak dokonale úžasnou
tou vílou křehkou a jen vzpomínky, co pálí, na ni zůstanou.

Měsíc, co září ve hvězdách, se na obloze usmívá
jeho světlo vidíš, jen naději, co mám věřit, zbývá
trápení znám, jak hluboko se v mých myšlenkách skrývá
je jen ve mně ta samota prázdná, tou tmou ve mně zůstává.

Měl jsem ji rád, ty barvy, proč je tak pustou
jak je šedá, jen prachem a popelem posetou
nekonečně prázdná, bez květů už není barevnou
vichrem, co zdvíhá prach, když vane zemí bičovanou.

Čas zrezivěl, utopil se v těch slzách
duše krvácí tou ranou a život zůstal jen v mukách
trápením jsem přikován, okovy mám na svých rukách
tak hluboko ta jizva bolí, je ve vzpomínkách.

Svět hledačů, jak dlouze v něm cestu hledám
bloudím tou pustinou a jen své vzpomínky znám
tu krásu těch barev, už nikdy se s ní nepotkám
zůstal jen popel, slzy a trápení na duši mám.

Slunce jde spát a den se pomalými kroky vytrácí
tu zemi barevnou, nikdy ji nespatřím, jak snadno se ztrácí
mám ji rád, z duše život mizí, ta stále po kapkách krvácí
trápení je rub, tou druhou stranou osudu mého mincí.

Krůpěje lásky

Ještě je naděje,
lásky krůpěje
do úmoru sbírám,
v srdci neumírám,
protože víru mám,
že osud přeje nám.

Nic

Ticho a tma,
prázdnota a zmar,
chtěl jsem ji milovat,
však jiný dostal ten dar.

Vysoké ceny

Jednou když jsem koukal z okna,
na počítači mi spadla Wokna,
uviděl jsem dealera,
jistého pana Milera,
jak obchoduje s heroinem.

Nechtěl mi dát dobrou cenu,
ten dealer před mým domem,
měl kšeftit radši před kinem,
teď ať vyrovná se se svým skonem.

Čím dál dál do přírody

kde je beton bylo rákosí
byly žáby hučel splav
o rachot aut se nikdo neprosí
virtuálně se tu bav

Na vozovce

Belhám se za autobusem,
kéž by mi tak zastavil,
běžím dlouho rychlým klusem,
v tom se infarkt dostavil.

Čmelák

Řekni mi, proč, čmeláku,
máš svůj sosák na máku,
přiblblej budeš z opia,
být tebou šťávu bych nepila.

Říkám si, zda je láska pravá

Říkám si, zda je láska pravá,
nebo si s námi jen zahrává?
Když nad tím přemýšlím,
už jsem toho zažila dost,
abych s jistotou řekla,
že je představa i skutečnost.

Oloupané jablíčko

Barunko, oloupala sis jablíčko?
Ano, oloupala, babičko.
A kampak jsi dala slupky z jablíčka?
Všechny jsem snědla jako hodná holčička.

Mikuláš

Mikuláši, Mikuláši,
kdo to tady děti straší,
kdo to řinčí řetězem
a kdo přišel s tebou sem.
Rohatý, rohatý,
s kožichem až na paty,
rohatý, rohatý,
černý, strakatý.

Úraz

Koval kovář v kovárně,
teď leží na kavalci,
on se totiž normálně,
strašně praštil po palci.

Bezčasu2

Kam jen svou pozornost odvedem,
od těch chvil rychle svištících.

Prý jsou tu způsoby, jak času se postavit.
Pár jich tu zanechám, zkuste si poradit.
Popadni knihu, začti se hluboce,
stačí jen průvodce, či co máš po ruce.

Pak je tu polibek, co snad čas zastaví.
Můžu vám zaručit, že aspoň zpomalí.
Má to však mouchy, je třeba protějšku.
Vybírej moudře, nedbej jen zevnějšku.

Dostaň se sem, pak pokračuj dále.
Jak překonáš hranici, půjde to snáze.
Času se postavit chce spoustu odvahy.
Potkám tě v cíli, až se tam dostanu, můžem to oslavit.

Nový rok

Jiskřící
obloha usnula
po flámu,
bělavé padáčky
světlic
po zemi se válí.
Nemotorné ráno
je stále blíž,
ospalé oči
pálí.
Jen z televize
je ještě slyšet
smích.
- Venku
taje sníh.
Zmatený pes
štěká
do náhlého
ticha.
Většina lidí
spí
znavena hýřením.
S rozbřeskem
poprvé
nový den
přivítám.

Smolíčku pacholíčku...

Smolíčku pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen dva prstíčky tam strčíme,
vezmem si matroš - a hned zase hulíme!

Přeji si

Přeji si, abys mě líbal,
a při tom se mi do očí díval,
abys mi nemohl lhát,
a v duchu se mi smát.
Abys mě držel stále u sebe,
a nepouštěl nikdy od tebe.

Nenacházím

Hledal jsem pramen v pouštích
umíral žízní
a nenacházel
čekal jsem spánek
který bezesný
nepřicházel
Ač stokrát ztracený
jsem zase blíž
cítím tě, jsi mnou
já zas tebou
Tak sám sebe hledám
A nenacházím

První písemka

První písemka je za námi,
jsme u konce se silami,
po prázdninách je to studená sprcha,
když jde úča, kdo může, ten prchá.

Láska je slovo, láska je cit...

Láska je slovo, láska je cit,
kdo nemiluje, nemá právo žít!
Kdo nemiluje, ten nemá rád
- to není přítel ani kamarád!

Jsi nejkrásnější

Viděl jsem už hodně věcí,
ty nejkrásnější jsi přeci,
závidět ti musí každá z žen,
tvou jedinečností jsem okouzlen.

Sluníčko sviť (Pro Ivíka)

Chtěl bych být ten, kdo Tě hřeje,
jsem ten, jenž s Tebou být si přeje.

Dnes v noci nepůjdu ani spát,
tak moc chtěl bych Tě slyšet se smát.
Žádný smutek, žádný žal,
suchá očka, to bych bral.

Nebuď smutná, Ivinko,
pousměj se malinko.
Zítra bude zase slunný den,
stačí tomu věřit jen.

Se vším Ti vždy pomohu,
a né jen kvůli tomu, že Tě miluju.

Jablka

Prodávala babka,
prodávala jabka,
příteli ho nepodáte,
protože je jedovaté.

Bitva

Na bojišti po boji
válejí se mrtvoly,
brzy pole pohnojí,
budou plné stodoly.

Láska neznámá

Lásku k tobě mám,
ale spíše jako stín mě máš.
Když jdu spát, na tvou fotku se dívám.
Můj příběh u tebe začíná,
a možná i skončí, toho se obávám.
Pozdravíš mě a na tvou hruď se dívám.
Tvé srdce bije jako zvon
a bije jen pro jednu, tvou vyvolenou.
Tyto verše čteš jen dál,
né aby ses mi smál...
Pravdu nikdy nepoznáš,
že milovat tě můžu snáz.
Znáš mě už pár let,
bojím se, že bez tebe skončí svět.
Pochybuji, že se mnou chodit budeš,
ale srdce vylít ti musím, jinak má duše skomírá.
Jsi droga mého srdce, které bez ní nemůže žít.
Chci se té závislosti zbavit,
ale při každém pokusu to bolí čím dál víc.
Hluboké rány v srdci mám,
láska k tobě je jak trám.
Jsi jako svíčka, která nikdy neshoří...
Jestli mě dobře znáš, tak budeš cítit to, co já...

Když

Když jen pomyslím na tebe,
srdce mi hned bije jak splašené.
Když podívám se do tvých očí,
hlava se mi náhle zatočí.
Když tvůj dech cítím,
že nejsi pouhý sen, vím.
Když podívám se na tebe,
hned rozzáří se celé nebe.
Když cítím tvé něžné dotyky,
nechci, aby ty chvilky skončily.
Když spolu jsme a ty říkáš mi slůvka sladká,
nechci, aby ta chvilka byla tak krátká.
Když s tebou jsem,
čas je zlým pánem.
Když sami spolu někde jsme,
čas tak rychle ulétne.
Když právě spolu nejsme,
srdce mé náhle utichne.

Tajemství skříně

Copak asi za tajnosti
skrývá moje skříně?
Jenom čísi bílé kosti,
byla to má tchyně.

Chlupatá běžkyně

Po silnici běží kočka,
zeleně jí září očka.
Projela silnicí Škoda sto dvacka,
z kocoura zbyla jen chlupatá placka.

Zápasník

Lesník s pilou motorovou
dělá divné chvaty,
nezkrotil ji, mrchu divou,
uřízla mu hnáty.

Já jsem Petr

Jmenuju se Petr
a mám pěknej svetr.
Hezčí nekoupíš,
to mi závidíš...

Malá sestřička

Kdo bolest se mnou sdílí,
kdo srdce mé posílí,
kdo mi vždycky pomáhá,
když mě láska ovládá.
U srdce mě hřeje,
když se Marcy směje.

Hladová

Neplakej už, synku,
já mám taky hlad,
obraťme se na maminku,
dobrá bude snad.

Hurá! Jsou tu Vánoce

Hurá! Jsou tu Vánoce,
zase jednou po roce.
Máme doma stromeček,
našla jsem tam dáreček.
Na zahrádce spinká ježeček
a do okna vchází Ježíšek.

Oběšenec

Já tady už nebudu,
sundejte mně oprátku,
je to tady o hubu,
visím tu už od pátku.

O rybkách

Já rybou chtěl se stát,
jen si tak občas skočit ke slunci,
ve vodě s ostatními hrát
a smát se starému sumci.

Já rybou chtěl se stát,
ploutvemi bych asi těžko tleskal,
a co jiného mohl bych dát
za to, jak vodník na hrázi pískal.

Já rybou chtěl se stát,
ještě nedávno bych to měl rád
a s osudem chtěl jsem se prát
o ten malý akváriový hrad.

Ledové kvítky

V okně kvetou květy z ledu,
těšíme se na koledu.
Krátký den a dlouhá noc,
už je blízko do Vánoc.