K

Kateřina Němcová

Vypořádání s věkem

Až budeš teskná starucha
a budoucnost tvá plevel,
naper si Korny do ucha,
a pořádně vytoč level.

Nebezpečný zajíc

Běží zajda po lese,
každý před ním třeste se,
místo vajec samopal,
nadílku by vám rád dal...

Miluji tě čím dál víc...

Miluji tě čím dál víc,
už nevím, jak ti to mám říct.
Tvé jméno řvala bych každej den
na celej svět pro tebe jen.

Milovala jsem jen tebe...

Milovala jsem jen tebe,
ty zradil jsi a zavrhl mne,
nepochopil, že chci slavnou být!
Já řekla, že to dokážu a praštila jsem dveřmi!
Za dveřmi jsem zakřičela - už mi sakra nelži!
Tys řekl, že se vrátím a budu brečet!
Nevrátila jsem se,
ty sis myslel, že ti u nohou budu klečet?
Teď slavná jsem a jak!
Čumíš na mne jako vrah.
Nemusím být slavná jenom herectvím
a ani zpěvem,
stačí jenom pomáhat nemocným lidem,
zvířatům, ale to jsi nechápal.
Pozdě, miláčku,
svou šanci jsi na kolejích osudu zanechal!

Jednou naposledy

Jen pouhý okamžik zahlédnout bych chtěl,
něžňoučkou bytůstku, nad níž jsem bděl,
již nikdy jsem opustit, teď vím, neměl,
čas nelze vrátit, ano, bohužel,
však dovol, abych tě naposled políbit směl,
než propadnu v beznaděj, můj trpký úděl.

Hody, hody doprovody, já jsem...

Hody, hody doprovody, já jsem ten váš zajíček,
co vám vždycky na jaře nosil spoustu vajíček.
Letos nikde po okolí není žádná slípka,
protože je skolila nejspíš ptačí chřipka,
takže na mě nečekejte, nemám s čím bych chodil,
budu ležet v pelíšku a vypnu si mobil.

Usmrkané ráno

Opět je tu ráno usmrkané,
kapesníček nevzalo si,
pláče nám tu na chodnících,
proč a zač asi?

Svoje slzy prolévá,
kapky jako trpaslík,
přírodu nám zalévá,
za to patří velký dík.

Slzy kanout přestanou,
rozjasní se celý den,
čerstvý ozon nade mnou,
zas půjdeme spolu ven.

Začínají přece zmrzlí,
rituál je předepsán,
ochladí se, zmoknem celí,
ortel už je podepsán.

Neklesejme na mysli,
vždy se musí vyjasnit,
i to slunce musí vyjít,
svitem zlatým, ránem přijít.

Porážka od Američanů

Amíci nás porazili,
prostě o chlup lepší byli,
nic se s tím už dělat nedá,
zbyde jen vzpomínka bledá.

Housenka

Chlupatá housenka
závidí žížale
její hladké tělo.
Nemůže se opálit,
depilaci by to chtělo.

Přehmat

Na vlasy si koupila
zase barvu jinou,
rychle hlavu polila,
jenže ouha... kyselinou.

Malé ryby taky ryby

Rath sice není žádný svatoušek,
však Bárta, Kubice či Janoušek
- každému z nich se měří jiná míra
a občan jen bezradně na ty zprávy zírá.

Každý ví, že úplatek se brát nemá!
Místo vína v krabici - však byla jiná „měna”.
A chudý občan žasne velice,
proč ve vazbě nejsou „jiné” stálice.

Netvrdím, že David Rath je bez chyby.
Co ale Lessy, Kalous nebo John?
O jejich „čistotě” má volič velké pochyby!
A přesto JEN na některé je politický hon!

Tak malé ryby se stávají politickými vězni,
a chyby vládců takto časem neodezní!
Krade se dneska ve velkém a ne potají!
A ti, co tvrdí opak - zdali nám něco netají?

Tak za Rathem „pomyslně” stojí
zástupy dalších politických kmotrů,
co naši zemi neustále dojí,
pak naše vláda je plná ještě „větších” lotrů.

A přesto David Rath - „ten malý chudáček”
je oběť vězeňské šikany a „tortury”.
Je špičkou ledovce - a pouhý „chomáček”
té naší české politické struktury.

Poledne

V poledne zvon vyzvání,
to k obědu je pozvání.
V kuchyni to pěkně voní,
chuťové jen buňky honí.

Stůl, ten krásně prostřený,
zapálenou svíci dáme.
Prostředí je naladěné,
pak si za něj usedáme.

Teplá polévka se nalévá,
vůní kolem rozlévá.
Salátek i řízky,
nabíráme z misky.

Dostali jste také chutě?
Do kuchyně honem, hbitě!
Po tom dobrém meníčku,
odpočinek chviličku.

Kruté časy

Nastala krutá hodina,
kdy naši sledují Pouta rodinná.
Sledovat je, to je děs.
Chcípl by u toho i pes.
Já nekoukám na ten hnus,
ČT 2 je moje plus.

Bez tebe to nevydržím

Trvá to už půl roku,
já do tebe celá pryč,
doufám, že najdu nějaký klíč.

Klíč na to,
abychom odemkli svou lásku,
já dávám si otázku,
kdy to začne?

Každý den,
když z lavice dívám se na tebe,
říkám si,
ty jsi pro mne mé nebe.

Nejradši bych skočila,
víš kam?

Do tvého náručí,
ale nemůžu.

Tak doufám,
že to jednou začne,
ale bůhví...

Stopy

Stopy dělá každé zvíře,
někdo v lese, někdo v díře.
Někdo malé, někdo velké,
hluboké a taky mělké.

Třeba slon, když v buši chodí,
často se on bahnem brodí.
Když vylézá z bahna ven,
pokaždé je unaven.

Hluboké tam stopy nechá,
kde je sucho, tam on spěchá.
Dlouho stopy v bahně jsou,
časem se však zanesou.

Také myška stopy dělá,
takové, co jistě chtěla.
Vidět nejsou, to je jisté,
cestičky má ona čisté.

Kde má úkryt, nikdo neví,
díky větru, co se zjeví.
Její stopy zamete
a tím všechny poplete.

Nepřijatelná nevěra

Došla jsem k závěru,
že nesnesu nevěru
a sama to ukončila.
Bylo to to nejlepší,
nikdy jsem hrdější
na sebe nebyla.

Kočičí bolístka

Kočička maličká
mlíčko pila,
do malé tlamičky
včelka zabloudila.
Jéje, jéje, to to bolí,
maminko - zavolej doktora,
ať mi jazýček zhojí.
Kočičí matinka suše přede,
lidský tvor - zbystřete,
vede si skvěle.
Koťátko odváží,
veterinář léčbu uváží,
injekci píchne, čeká,
Macíček nejprve heká
a pak...
zázrak se stal,
běhá, mňouká - žít bude dál.

Polámané kolo

Haló, haló, co se stalo,
kolo se nám polámalo.
Jaký kolo? Favoritka!
Přeletěl jsem přes řidítka.

Premiéra

Všude kosti, kousky masa,
byla tady dneska bitva?
Kdepak, to se medik kasá,
povedla se první pitva.

Budu čekat

Dnešní noc nebudu moct spát.
Muselo by se mi zas o Tobě zdát.
Ale já nechci si Tě jenom přát,
nechci se předem bez boje vzdát.

Země se probouzí, vítr burácí.
Myšlenky mé se k Tobě stále vrací.

Ale proč je mi smutno na duši?
Proč se ti nemůžu líbit Já?
Proč to mé trápení nikdo netuší,
a Ty Mě nechceš vůbec znát?

Snad jednou pochopíš,
kdo Tě má rád.
Já budu čekat.
Nechci se Tebe, bez boje vzdát.

Pracant

Někdo zvoní, nadávám,
nemám ruce volné,
právě tchyni vyndávám
z kyseliny solné.

Pár gumových rukavic,
marně šmátrám po dně,
nezbylo z ní vůbec nic,
ač jí bylo hodně.

Tvojí kráse tleskám

Tvojí kráse tleskám,
před tvou inteligencí smekám,
nikdy se tě nevzdám,
ani ve snu si tě vzít nenechám.

Vodku nebo rum (alkoholická)

Hodky, hodky, doprovodky,
dejte aspoň litr vodky.
Nedáte-li litr vodky,
dejte aspoň rum.
Bum, bum, bum,
dejte vodku nebo rum.

Na dobrou noc

Když večer v postýlku ulehám,
jenom tebe v mysli mám,
moje srdce nechce spát,
chtělo by se s tebou smát,
v tvá něžná očka pohledět
a najít v nich ten tajný svět,
ten svět, kde láska kvete jen,
kde splní se snad každý sen,
tam unesla bych tě ve spánku,
na louku plnou heřmánku,
do ouška bych ti pak šeptala tiše,
ta dvě slůvka, co mám v skrytu duše,
ta dvě slůvka, co nahlas bojím se říct,
že miluji tě čím dál víc... =o)

Vánoční pohoda

Jak se Vánoce blíží,
pohoda se světem šíří,
všichni se mají rádi,
scházejí se kamarádi,
ze všeho nejvíc je rodina,
a až přijde ta přesvatá hodina,
v nejužším rodinném kruhu
zažijeme v srdcích duhu.

Rosa

Rosa se třpytí jak slza v oku,
jak tisíc perliček na každém kroku.
Rosa se prostírá co stříbrné moře,
které se snaží skrýt hluboké hoře.

Rosa se chvěje jak pavoučí sítě,
omývá celou zem, to rozmilé dítě.
Rosa je nápoj, jenž vláhu jí dává,
z nebeských cisteren ožívá tráva.

Zrádkyně

V rodině jsme měli zrádce,
byla to má tchyně,
dnes už hnije na zahrádce,
roste na ní dýně.

Sám

Srdce z těla vytržený leží tu pode mnou,
ještě se v křeči zmítá
a já nad ním stojím a tiše si říkám:
Tak ti patří, věděla jsi, že tak to končí...
a znovu se bortím a chce se mi řvát...
zhasni, já zas budu sám...

Je to láska, nezastírám

Je to láska, nezastírám,
zasněně se na něj dívám,
on je můj princ pohádkový
a každý den s ním je snový,
snad spolu chodit budeme
a už se nerozejdeme,
nepřeju si už nic víc,
než mu to konečně říct.

Koroptvičky v polích

Koroptvičky, povězte mně,
proč jste hnědé jako země?
Ach, to už tak musí být,
abychom se mohly skrýt.
Když se blíží krok či hlas,
matička zem svolá nás
a my se k ní přitisknem
hnědé zrovna jako zem.
Tiše, robátka má něžná,
ať vás nikdo nerozezná.

Běhá kocour po střeše

Běhá kocour po střeše,
na kočičku třese se,
podklouzla mu nožička
a letěl do nebíčka,
kocour už nepoměje se.

Až osud vezme Ti, cos miloval...

Až osud vezme Ti, cos miloval.
Až ztratíš, zač bys život dal.
Až zklame Tě celý svět,
pak poznáš, co je láska
a co pro ni musíš vytrpět!

Motorovka

Žena trámky přidržuje,
řežu plnou parou,
náhle pila vysmekla se,
přeřízl jsem starou.

Snad je to jen sen

Spím, či bdím?
Cítím splín :-(
Chmury na mě padají.
Kde je můj miláček,
jeho roztomilý čumáček
a rty, co mě líbají...

Vánoční svět

Za oknem se vločky honí,
zvonky v dálce tiše zvoní
a stromečky v celé zemi
sladce voní Vánocemi.

Je těžko růži vykvést

Je těžko růži vykvést,
když slunce na ni nesvítí.
Je těžko chlapce milovat,
když on tu lásku necítí.

Mandelinka

Nenasytná mandelinka
listy brambor užírá,
přecpaná k prasknutí
už se ani nehýbá,
náhle ztuhnuly jí tváře,
místo jídla
je v kelímku zahrádkáře.

Blbec

Šťouchl jsem se do oka,
to jsem ale blbec,
teď teče mi po tváři
duhovka i sklivec.

Nehoda

Spadl chlapec s třešně,
na hrobě mu roste kvítek,
na hlavu se trefil přesně,
však ji taky měl jak nýtek.

Lásko, jsi jedinečná

Není dne bez vzpomínky na Tebe,
když vím, že Tě onen den spatřím,
přemýšlím co jen si vzít na sebe,
třesu se tím, jak na Tebe zapůsobím.
Poté co se naše oči střetnou,
najednou mi tváře zčervenají,
všichni kolem najednou zblednou,
tohle u mě totiž nepoznávají.

Dotyky naše jsou vázány silou vzájemnou,
při nich mi srdce buší rychlostí světelnou,
ani nevíš, co všechno k Tobě cítím,
mám pocit, že bez lásky a něhy Tvé
se raději autem z útesu zřítím,
tolik je vázáno k Tvému srdci srdce mé.
Bojím se Ti vyznat lásku svou,
vždyť jsem jenom kamarádkou Tvou.
Všichni mne odsoudí, já to vím,
tak právě doufám, že jenom bdím,
bohužel vášeň svou já neovládnu,
ty mě pak srazíš odmítnutím ke dnu.

Já vím, budeš se cítit špatně i mě litovat,
ale k čemu to je, když nemůžeš mě milovat!
Bez Tebe nebudu nikdy šťastná, já to vím,
tak aspoň o našem společném štěstí sním.
Když spolu samy jsme, své city projevíš,
ale ve společnosti se za mě stydíš.
Jsem z toho zoufalá, moc mě to bolí,
to Tvůj rozum naší lásky se bojí.
Ale já Tě tolik miluji srdcem i duší,
jak moc neskutečně - to nikdo ani netuší,
chci, abys mé city v plné síle mohla znát,
tak přestaň se prosím naší lásky bát.

I když je to láska světem „utlačovaná”,
Ty jsi prostě pro mne pravá láska jediná!

Napadení

Vidlema ho bodl z boku,
načež začal skučet,
dostal za to deset roků,
v base bude bručet.

Prázdnota

Je prázdná.
Prázdnota v mé duši.
Žiju jako v tranzu.
Proplouvám dny bez cíle.
Jako loď, která ztratila směr.
Obklopena davem, přesto jsem sama.
Necítím radost ani smutek.
Necítím lásku ani nenávist.
Jen prázdnotu.
Jsem v ní uzavřená jako v bublině.

Líbals

Líbal jsi mě, líbal,
svět se na nás díval,
milenci v máji,
ponoření v ráji,
láska z nás prýštila,
těla nám rozpálila,
splynuli jsme v jednu duši,
zamilovaní až po uši.

Benzínová studánka

Znám benzínovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam stačí škrtnout zápalku
a letíš do nebes.

Tak chytnou lesy hluboké,
až po okraje měst,
a z benzínové studánky
šlehá oheň až do nebes.

Čerte, my se tě nebojíme

Čerte, čerte, my se tě nebojíme,
čerte, čerte, vyženem tě ze školky ven.
Ty se budeš bát, my se budem smát,
budeme si zpívat, budem tancovat,
ty se budeš bát, my se budem smát,
budeme si užívat.

Snění

Když ptáčkové již budí svět,
to já ještě sním,
jak v rukou držím květ,
který líbat smím.
Nektar jeho sát, spolu s ním se chvět
a rozkoší prožít nespočet...

Samota

Jsem jen vánek při východu slunce z rána...
Jsem jen slovo, které ti někdo zašeptá do ucha...
Jsem v srdci tvém rána...
Jsem jen tvá...
Tíživá samota!

Když dnes tě potkávám,
básníku, ty... prokletý,
jen jediné na mysli mám:
Měls vskutku žít v jiném století!

Jak ve větru květy jabloní,
jak měsíc v úplňku,
kapky deště na hladině,
je tvůj život ve snění...
Tvé srdce, co zemřelo pro lásku,
tvá mysl, samotná v pustině...

Jsem jen myšlenka,
ta mravná, i ne...
Jsem tvůj úděl přeci!
Na obzoru mlhovina...
Tvé pokušení ve dne...
Tvé touhy v noci...
Jsem polštář po ránu, tak osiřelý.
Tvůj smutek i žal v jednom!
Jsem obraz v zrcadle tvůj... neoholený!
Osamělý šálek na stole...

Jsem tvůj nechtěný přítel jenom,
jsem tvé oči bloudící
po kráse všech žen a slečen...
Tvé srdce po lásce ještě toužící...
Tvůj život v ústraní čtyřmi zdmi obklopen!
Jsem písnička od Nazarethů.
Několik krásných vzpomínek.
Růž z těch nelíbaných retů.
V kamnech už jen docela malý plamínek...

Jsem jen vánek při východu slunce z rána...
Jsem jen slovo, které ti někdo zašeptá do ucha...
Jsem v srdci tvém rána...
Jsem jen tvá...
Tíživá samota!

Tvá košile sepraná,
tvé nádobí nemyté...
Jsem každý nový den tvůj,
když na obzoru slunce vychází...
Stesk i žal bezdomovce.
Jsem rozhodně to, co ti neschází,
když se kolem sebe podíváš...
Jsem tvé ruce,
jež nikoho nepohladí...
Jsem... to jediné, co máš!

Jsem jen vánek při východu slunce z rána...
Jsem jen slovo, které ti někdo zašeptá do ucha...
Jsem v srdci tvém rána...
Jsem jen tvá...
Tíživá samota!

Když dnes tě potkávám,
básníku, ty... prokletý,
jen jediné na mysli mám:
Měls vskutku žít v jiném století!

Načítám příspěvky