K

Kateřina Němcová

Běží liška s praporem

Běží liška táborem
s velikánským praporem,
prapor se jí zamotal,
zadní nožky omotal,
liška se tam natáhla,
scénka jako z divadla.

Procházka životem

Životem jít v lásce spolu,
názory mít, v malém sporu,
ráno snídat u jednoho stolu,
je to přístav „U věčného molu”.

Život má svou proměnnou,
v citu stránky neměnnou,
svítí dál, v tu barvu zelenou,
i chůzi máme vrozenou.

Život, je ta cesta dlouhá,
pro někoho věčná, pouhá,
uteče jak dravá strouha,
pro jiné zas, pouze touha.

Život, ten celek překvapení,
dostává ho každý k narození,
roky kráčí v kruhu pohlazení,
z toho chvilky, náhlých utrpení.

Život s námi kouzlo hraje,
když jarní sníh na slunci taje,
kráčet cestou v květu máje,
pro lásku jsou zlaté háje.

Život máme všichni rádi,
prožíváme vzletné mládí,
i když stáří trochu vadí,
život spolu, vždy nám ladí.

Nezkrotná touha

Rád bych ti šeptal zas a znova,
do ouška něžného sladká slova,
za jeden polibek život bych dal,
vesmír bych zbořil,
abych se s tebou miloval.

Jsi

Jsi má malá holčička,
v každém oku jedna hvězdička,
nebyla by hubička?
Nechci psát verše,
ale srdíčka.

Včela

Pilná včela
kýchá z pylu,
spadla do kopřiv
z květu devětsilu,
nemůže letět,
pálí ji tělo,
kdyby tak pršelo,
zchladit by to chtělo.

Sníh

Sněží, sněží,
na špičky věží,
na auta, na stromy,
na pole, na louky,
na čepice, klobouky.
Kdo si chvíli počká,
spadne na něj vločka.
Spadne na něj celý mrak,
bude z něho sněhulák.

Hledání citu

Kdybys svoji lásku dala mi,
měla bys mé srdce na dlani.
Moje srdce volá, volá Tě,
a já pevně věřím, že jsi na drátě.

Kus sebe

Milovat
znamená dávat
kus sebe.
Láska
je zázrak
přímo z nebe.

Pravá?

Jako anděl chci Tě vzít
pod své křídlo,
v Tvém srdci najít si
své stálé sídlo.

Chci strážit Tvé sny
a umět Tě rozesmát,
chci být Tvou myšlenkou,
kterou máš rád.

Chci být Tvým důvodem,
proč nejen snít,
věř, že dokážu
po Tvém boku žít.

Se mnou pochopíš,
že není vše slovem,
ale ucítíš, zažiješ,
už nebudeš volem.

Toto je také „pouhá” zpráva,
je na Tobě rozpoznat,
jestli jsem ta pravá...
nebo jen obyčejná kráva... ;-)

Krásné ráno

Teď bych se chtěla k Tobě přitulit
a polibkem Tě probudit,
ale není mi to dáno,
tak Ti přeji krásné ráno.

Štědrovečerní panorama

Krajina zimy a vůně Vánoc,
přináší do srdcí radost,
vůně cukroví a vůně františek,
obrázek Ježíška a jesliček.

Miláčkovi m

Moje tajná lásko
Teď Ti píšu na sklo,
že o Tobě stále sním
a kdybych mohla tak Tě sním.
Chci se v Tobě rozplynout
na všechno zapomenout
a v Tvé náruči slastí
zahynout...

Tanec

Když je ti smutno - TANCUJ,
tanec rozežene slzy.
Když máš vztek - TANCUJ,
soustřeď myšlenky na tanec a vztek je pryč.
Když je ti fajn - TANCUJ,
ať je ti ještě líp.

Setkání s láskou

Kolem je třeba stovky lidí
a ty vnímáš jenom ji.
Je tak krásná,
ale ne jen na pohled,
víš, že je jediná.
Vaše srdce píší společný příběh,
jehož řádky hladí vaše duše.
Čas se zastavil
a oba si přejete,
aby to trvalo věčně.

Moje láska

Moje lásko jediná,
chtěl bych být tvůj hrdina.
Hrdě bych nosil tvé srdce na dlani,
pak ráno bych chystal ti snídani.

Slibuji, a já sliby dodržuju,
já věrný naší lásce budu!
Lituji, že nepoznal jsem tě dřív,
jak mohl jsem bez tebe žít?

Tvé polibky jsou jako sen,
ten mohu prožívat s tebou jen.
Jsi krásnější než nejkrásnější květ,
miluji tě, snesu ti k nohám celý svět.

Má láska

Je to můj andílek mezi všemi,
s ní jedinou tak dobře je mi,
v našich polibcích se strasti ztrácí,
její nepřítomností však srdce krvácí,
a tak jí chci stále nablízku být
a společně naším životem jít.

Prázdno ve mně

Jak Ti, lásko, říci
Že jediný jsi v srdci mém
Dopustila jsem se velké chyby
Netušící
Že ocitnu se v tunelu chladném
Zebe mi, zebe
Není pro mne modré nebe
Ani tvé zářící oči
Jen slunce zapadající
Dál budu žít bez Tebe
Ruce studí
Oči klopím
Tvoji tvář neuchopím
Květen, lásky čas
Však bez nás
Žádné políbení, hlazení
Zůstává v těle mrazení

Proklatý javor

Padal lístek z javoru,
já myslel, že z dubu,
všichni mě maj za vola,
příště držím hubu.

Anděl ze snu

Sen zvláštní podoby mívá,
někdy se člověk do budoucna dívá,
třeba jako já včera,
ve snu jsem spatřila anděla
a ten věčně při mně stál,
cokoliv by pro mě udělal.
Doufám, že jednou ho potkám,
a to stejné přeju všem ostatním holkám.

Kytara

Na kytaru ráda hraji,
nevím, co bych si bez ní počla.
Kouzelné struny pro ni mají,
v pěti na ni hrát jsem začala.

Teď třináct mi je,
hraji na ni každý den.
Hraji na zahradě, kde děda pivo pije,
hraji, i když sychravý je den.

Kytara jediná mi rozumí,
to ona všechno ví.
Různé krásné tony umí,
je krásnější než vlk, co o úplňku kvílí.

Píseň krásnou zahrát s ní dokážu,
jakou chceš,
ráda ti to ukážu,
tak jakou chceš?

Vzpomínka na posly dobrých zpráv

Cyril a taky Metoděj
byli Slovanští věrozvěsti.
A ty se nám, politiku, směj
a ukazuj své dinosauří pěsti.

Apoštolové Slovanů
přinesli písmo, kulturu.
Já asi infarkt dostanu,
když vidím tu politickou strukturu.

Ať Paroubek či Sobotka,
vždyť je to hrůza, prostě děs.
Kalousek či Bárta „sralbotka”,
odlehčí národu od peněz.

My chceme všichni posly nové,
ať pryč jdou staré nestvůry.
Je třeba revoluce - a ne sametové
- a začít znovu od nuly.

Loudím pohledy

Po lásce toužím,
tak kolem kroužím
a pohledy loudím,
zatím však bloudím...

Prachy papírový

Hody, hody doprovody,
dejte prachy papírový,
nedáte-li papírový, dejte aspoň kovový.
Však z výplatní pásky přibydou Vám zas nový.

Oči plné deště

Tys odešel a s Tebou odešlo i mé štěstí,
Tys odešel a nechal mě stát na rozcestí.
Teď neprší a já mám přesto oči plné deště,
proč stojím tu a rozhlížím se ještě?
My dva si přece nebudeme lhát,
já dávno vím, že už mě nemáš rád.
Tvá slova studená jsou jako led,
mě zebou ještě teď.
Prší, celý svět pro Tebe pláče
a já, jak zmoklé ptáče,
pláču s ním,
pro Tebe, já vím!

Smrt přijde, no a?

Tam, je tam. Tam v dáli.
Každý tuší, že přijde.
Snad dřív či později, kdo ví.
Netřeba ji vyhlížet dřív, než zjeví se.
Sama určí, kdy ze tmy vyjde.
Strach zbytečný vede nás životem.
Ale čeho se bát a proč.
Než skrčený být za plotem.
Životu žitím vzdát hold.
Procházet světlem, než přízrak udeří.
Jako mrak, co slunce pohltí.
A až jednou zaklepe nám u dveří.
Poznáme ji.
Smrt.

Horolezec

Našli v horách horolezce,
bledý byl jak petržel,
poté, co dolů spadl lehce,
proto, že se nedržel.

V den Tvé svatby

V den Tvé svatby kráčíš v bílém,
usměvavá tvář a oči plné štěstí slz.
Jejich pohled spočine na Tvém milém,
on je ten, kterého sis, snad, vždy přála.
Život není lehký, on provede Tě skrz.
On je ten, kterému jsi srdce dala.

V den Tvé svatby nejsem vedle Tebe já,
však i tak k oltáři vedu dívku krásnou.
Ale proč i zde na rameni kosu má
a proč pod závojem stále skrývá svoji tvář?
S ní mám budoucnost čistou, jasnou.
Obklopuje ji lákavá, zvláštně tajemná zář.

V den Tvé svatby se každý kolem Tebe raduje.
V den Tvé svatby zemře ten, který Tě miluje.

Hody, hody doprovody...

Hody, hody doprovody,
dejte vejce červený!
Nedáte-li červený,
dejte aspoň bílý,
slepička vám nanese jiný
za kamny v koutku,
na vrbovým proutku.

Sama

Osamělá, probuzená
se srdcem na dlani,
šeptající do ticha,
tu píseň, která utichá,
hledající s ranním úsvitem,
prince v masce ukryté,
odešel snad s noční tmou?
Vrať se, zachraň lásku mou!

Profesorovy hádanky

Časně ráno vstává,
buzeruje nás hlavně z rána.
(kohout)

Je to boxer v ringu,
který běží přes les
a skáče přes mez.
(divoké prase)

Střílí se ze mě, dokud mohu,
až nemohu, jsem bez kulek,
doplň rychle, už jsem klek!
(puška)

Objevují se na mně barvy všeho druhu,
v kině dlouhou dobu pobudu.
(filmové plátno)

Létám večer, tak i v noci,
všude trefím bez pomoci,
dělám světlo,
tak co jsem to?
(světluška)

Dlouhé hledání

Stále hledám pevný bod,
klidný přístav pro mou loď,
duši spřízněnou, srdce tlukoucí,
tvář laskavou, lásku nehynoucí.
Najdu Tě?

Vzpomínka na babičku ke Dni matek

Babičko naše rozmilá,
vše - co jsi do nás vložila,
vrátí se ve snech, vzpomínkách,
byla jsi nejlepší babička
a skvělá naše maminka.

Nemůžeme Ti vynahradit
tu lásku, kterou jsi rozdala,
umělas pohodu dávat, srdíčko hladit,
když mile ses na nás usmála.

Tolik péče a pochopení,
co umí babička, maminka,
nikdo víc schopen dát už není,
budeš žít v našich vzpomínkách.

Motýl

Chtěla bych být motýlem
a mávat křídly životem.

Vnímat hudbu lučních cvrčků,
rozeznat zvuk Tvých tichých krůčků.

Poznat vůni krásných květů,
stále slyšet zvuk Tvých vzdechů.

Prolétnout se loukou plných květin,
padnout s Tebou do rozestlaných peřin.

Zaletět si ke křišťálové tůni,
znovu cítit Tvoji vůni.

Pak odpočinout na lístku růže,
tak vrať se ke mně do náruče.

Ochutnat květin sladký nektar,
tak už mě přeci netrap.

Budu stále čekat
a mé srdce bude tepat
jen pro Tebe.

Psí dáma

Sametově černá,
s hedvábnými chlupy
nese se
bytem nesměle.
Čumáček sladký,
mírně schlíplé
uši,
usedá vedle
mé postele.
Týna
- psí dáma,
které to moc
sluší,
bojácně na mě
pohlíží.
Neboj se
malá,
nech pohladit se!
Nechci ti
vážně
ublížit.

Slasti nebeské

Láska a chlast,
nebeská slast,
ale když vidím svou starou,
láska jde hnedka stranou.

Pálí to jako čert

Pálí to jako čert,
snad bral naši lásku jak čert
a trhal mi po vlásku,
až jsem zplešatěla
z toho, co jsem dřív chtěla.

Vypořádání s věkem

Až budeš teskná starucha
a budoucnost tvá plevel,
naper si Korny do ucha,
a pořádně vytoč level.

Nebezpečný zajíc

Běží zajda po lese,
každý před ním třeste se,
místo vajec samopal,
nadílku by vám rád dal...

Miluji tě čím dál víc...

Miluji tě čím dál víc,
už nevím, jak ti to mám říct.
Tvé jméno řvala bych každej den
na celej svět pro tebe jen.

Milovala jsem jen tebe...

Milovala jsem jen tebe,
ty zradil jsi a zavrhl mne,
nepochopil, že chci slavnou být!
Já řekla, že to dokážu a praštila jsem dveřmi!
Za dveřmi jsem zakřičela - už mi sakra nelži!
Tys řekl, že se vrátím a budu brečet!
Nevrátila jsem se,
ty sis myslel, že ti u nohou budu klečet?
Teď slavná jsem a jak!
Čumíš na mne jako vrah.
Nemusím být slavná jenom herectvím
a ani zpěvem,
stačí jenom pomáhat nemocným lidem,
zvířatům, ale to jsi nechápal.
Pozdě, miláčku,
svou šanci jsi na kolejích osudu zanechal!

Jednou naposledy

Jen pouhý okamžik zahlédnout bych chtěl,
něžňoučkou bytůstku, nad níž jsem bděl,
již nikdy jsem opustit, teď vím, neměl,
čas nelze vrátit, ano, bohužel,
však dovol, abych tě naposled políbit směl,
než propadnu v beznaděj, můj trpký úděl.

Hody, hody doprovody, já jsem...

Hody, hody doprovody, já jsem ten váš zajíček,
co vám vždycky na jaře nosil spoustu vajíček.
Letos nikde po okolí není žádná slípka,
protože je skolila nejspíš ptačí chřipka,
takže na mě nečekejte, nemám s čím bych chodil,
budu ležet v pelíšku a vypnu si mobil.

Usmrkané ráno

Opět je tu ráno usmrkané,
kapesníček nevzalo si,
pláče nám tu na chodnících,
proč a zač asi?

Svoje slzy prolévá,
kapky jako trpaslík,
přírodu nám zalévá,
za to patří velký dík.

Slzy kanout přestanou,
rozjasní se celý den,
čerstvý ozon nade mnou,
zas půjdeme spolu ven.

Začínají přece zmrzlí,
rituál je předepsán,
ochladí se, zmoknem celí,
ortel už je podepsán.

Neklesejme na mysli,
vždy se musí vyjasnit,
i to slunce musí vyjít,
svitem zlatým, ránem přijít.

Porážka od Američanů

Amíci nás porazili,
prostě o chlup lepší byli,
nic se s tím už dělat nedá,
zbyde jen vzpomínka bledá.

Housenka

Chlupatá housenka
závidí žížale
její hladké tělo.
Nemůže se opálit,
depilaci by to chtělo.

Načítám příspěvky