K

Kateřina Němcová

Premiéra

Všude kosti, kousky masa,
byla tady dneska bitva?
Kdepak, to se medik kasá,
povedla se první pitva.

Budu čekat

Dnešní noc nebudu moct spát.
Muselo by se mi zas o Tobě zdát.
Ale já nechci si Tě jenom přát,
nechci se předem bez boje vzdát.

Země se probouzí, vítr burácí.
Myšlenky mé se k Tobě stále vrací.

Ale proč je mi smutno na duši?
Proč se ti nemůžu líbit Já?
Proč to mé trápení nikdo netuší,
a Ty Mě nechceš vůbec znát?

Snad jednou pochopíš,
kdo Tě má rád.
Já budu čekat.
Nechci se Tebe, bez boje vzdát.

Pracant

Někdo zvoní, nadávám,
nemám ruce volné,
právě tchyni vyndávám
z kyseliny solné.

Pár gumových rukavic,
marně šmátrám po dně,
nezbylo z ní vůbec nic,
ač jí bylo hodně.

Tvojí kráse tleskám

Tvojí kráse tleskám,
před tvou inteligencí smekám,
nikdy se tě nevzdám,
ani ve snu si tě vzít nenechám.

Vodku nebo rum (alkoholická)

Hodky, hodky, doprovodky,
dejte aspoň litr vodky.
Nedáte-li litr vodky,
dejte aspoň rum.
Bum, bum, bum,
dejte vodku nebo rum.

Na dobrou noc

Když večer v postýlku ulehám,
jenom tebe v mysli mám,
moje srdce nechce spát,
chtělo by se s tebou smát,
v tvá něžná očka pohledět
a najít v nich ten tajný svět,
ten svět, kde láska kvete jen,
kde splní se snad každý sen,
tam unesla bych tě ve spánku,
na louku plnou heřmánku,
do ouška bych ti pak šeptala tiše,
ta dvě slůvka, co mám v skrytu duše,
ta dvě slůvka, co nahlas bojím se říct,
že miluji tě čím dál víc... =o)

Vánoční pohoda

Jak se Vánoce blíží,
pohoda se světem šíří,
všichni se mají rádi,
scházejí se kamarádi,
ze všeho nejvíc je rodina,
a až přijde ta přesvatá hodina,
v nejužším rodinném kruhu
zažijeme v srdcích duhu.

Rosa

Rosa se třpytí jak slza v oku,
jak tisíc perliček na každém kroku.
Rosa se prostírá co stříbrné moře,
které se snaží skrýt hluboké hoře.

Rosa se chvěje jak pavoučí sítě,
omývá celou zem, to rozmilé dítě.
Rosa je nápoj, jenž vláhu jí dává,
z nebeských cisteren ožívá tráva.

Zrádkyně

V rodině jsme měli zrádce,
byla to má tchyně,
dnes už hnije na zahrádce,
roste na ní dýně.

Sám

Srdce z těla vytržený leží tu pode mnou,
ještě se v křeči zmítá
a já nad ním stojím a tiše si říkám:
Tak ti patří, věděla jsi, že tak to končí...
a znovu se bortím a chce se mi řvát...
zhasni, já zas budu sám...

Je to láska, nezastírám

Je to láska, nezastírám,
zasněně se na něj dívám,
on je můj princ pohádkový
a každý den s ním je snový,
snad spolu chodit budeme
a už se nerozejdeme,
nepřeju si už nic víc,
než mu to konečně říct.

Koroptvičky v polích

Koroptvičky, povězte mně,
proč jste hnědé jako země?
Ach, to už tak musí být,
abychom se mohly skrýt.
Když se blíží krok či hlas,
matička zem svolá nás
a my se k ní přitisknem
hnědé zrovna jako zem.
Tiše, robátka má něžná,
ať vás nikdo nerozezná.

Běhá kocour po střeše

Běhá kocour po střeše,
na kočičku třese se,
podklouzla mu nožička
a letěl do nebíčka,
kocour už nepoměje se.

Až osud vezme Ti, cos miloval...

Až osud vezme Ti, cos miloval.
Až ztratíš, zač bys život dal.
Až zklame Tě celý svět,
pak poznáš, co je láska
a co pro ni musíš vytrpět!

Motorovka

Žena trámky přidržuje,
řežu plnou parou,
náhle pila vysmekla se,
přeřízl jsem starou.

Snad je to jen sen

Spím, či bdím?
Cítím splín :-(
Chmury na mě padají.
Kde je můj miláček,
jeho roztomilý čumáček
a rty, co mě líbají...

Vánoční svět

Za oknem se vločky honí,
zvonky v dálce tiše zvoní
a stromečky v celé zemi
sladce voní Vánocemi.

Je těžko růži vykvést

Je těžko růži vykvést,
když slunce na ni nesvítí.
Je těžko chlapce milovat,
když on tu lásku necítí.

Mandelinka

Nenasytná mandelinka
listy brambor užírá,
přecpaná k prasknutí
už se ani nehýbá,
náhle ztuhnuly jí tváře,
místo jídla
je v kelímku zahrádkáře.

Blbec

Šťouchl jsem se do oka,
to jsem ale blbec,
teď teče mi po tváři
duhovka i sklivec.

Nehoda

Spadl chlapec s třešně,
na hrobě mu roste kvítek,
na hlavu se trefil přesně,
však ji taky měl jak nýtek.

Lásko, jsi jedinečná

Není dne bez vzpomínky na Tebe,
když vím, že Tě onen den spatřím,
přemýšlím co jen si vzít na sebe,
třesu se tím, jak na Tebe zapůsobím.
Poté co se naše oči střetnou,
najednou mi tváře zčervenají,
všichni kolem najednou zblednou,
tohle u mě totiž nepoznávají.

Dotyky naše jsou vázány silou vzájemnou,
při nich mi srdce buší rychlostí světelnou,
ani nevíš, co všechno k Tobě cítím,
mám pocit, že bez lásky a něhy Tvé
se raději autem z útesu zřítím,
tolik je vázáno k Tvému srdci srdce mé.
Bojím se Ti vyznat lásku svou,
vždyť jsem jenom kamarádkou Tvou.
Všichni mne odsoudí, já to vím,
tak právě doufám, že jenom bdím,
bohužel vášeň svou já neovládnu,
ty mě pak srazíš odmítnutím ke dnu.

Já vím, budeš se cítit špatně i mě litovat,
ale k čemu to je, když nemůžeš mě milovat!
Bez Tebe nebudu nikdy šťastná, já to vím,
tak aspoň o našem společném štěstí sním.
Když spolu samy jsme, své city projevíš,
ale ve společnosti se za mě stydíš.
Jsem z toho zoufalá, moc mě to bolí,
to Tvůj rozum naší lásky se bojí.
Ale já Tě tolik miluji srdcem i duší,
jak moc neskutečně - to nikdo ani netuší,
chci, abys mé city v plné síle mohla znát,
tak přestaň se prosím naší lásky bát.

I když je to láska světem „utlačovaná”,
Ty jsi prostě pro mne pravá láska jediná!

Napadení

Vidlema ho bodl z boku,
načež začal skučet,
dostal za to deset roků,
v base bude bručet.

Prázdnota

Je prázdná.
Prázdnota v mé duši.
Žiju jako v tranzu.
Proplouvám dny bez cíle.
Jako loď, která ztratila směr.
Obklopena davem, přesto jsem sama.
Necítím radost ani smutek.
Necítím lásku ani nenávist.
Jen prázdnotu.
Jsem v ní uzavřená jako v bublině.

Líbals

Líbal jsi mě, líbal,
svět se na nás díval,
milenci v máji,
ponoření v ráji,
láska z nás prýštila,
těla nám rozpálila,
splynuli jsme v jednu duši,
zamilovaní až po uši.

Benzínová studánka

Znám benzínovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam stačí škrtnout zápalku
a letíš do nebes.

Tak chytnou lesy hluboké,
až po okraje měst,
a z benzínové studánky
šlehá oheň až do nebes.

Čerte, my se tě nebojíme

Čerte, čerte, my se tě nebojíme,
čerte, čerte, vyženem tě ze školky ven.
Ty se budeš bát, my se budem smát,
budeme si zpívat, budem tancovat,
ty se budeš bát, my se budem smát,
budeme si užívat.

Snění

Když ptáčkové již budí svět,
to já ještě sním,
jak v rukou držím květ,
který líbat smím.
Nektar jeho sát, spolu s ním se chvět
a rozkoší prožít nespočet...

Samota

Jsem jen vánek při východu slunce z rána...
Jsem jen slovo, které ti někdo zašeptá do ucha...
Jsem v srdci tvém rána...
Jsem jen tvá...
Tíživá samota!

Když dnes tě potkávám,
básníku, ty... prokletý,
jen jediné na mysli mám:
Měls vskutku žít v jiném století!

Jak ve větru květy jabloní,
jak měsíc v úplňku,
kapky deště na hladině,
je tvůj život ve snění...
Tvé srdce, co zemřelo pro lásku,
tvá mysl, samotná v pustině...

Jsem jen myšlenka,
ta mravná, i ne...
Jsem tvůj úděl přeci!
Na obzoru mlhovina...
Tvé pokušení ve dne...
Tvé touhy v noci...
Jsem polštář po ránu, tak osiřelý.
Tvůj smutek i žal v jednom!
Jsem obraz v zrcadle tvůj... neoholený!
Osamělý šálek na stole...

Jsem tvůj nechtěný přítel jenom,
jsem tvé oči bloudící
po kráse všech žen a slečen...
Tvé srdce po lásce ještě toužící...
Tvůj život v ústraní čtyřmi zdmi obklopen!
Jsem písnička od Nazarethů.
Několik krásných vzpomínek.
Růž z těch nelíbaných retů.
V kamnech už jen docela malý plamínek...

Jsem jen vánek při východu slunce z rána...
Jsem jen slovo, které ti někdo zašeptá do ucha...
Jsem v srdci tvém rána...
Jsem jen tvá...
Tíživá samota!

Tvá košile sepraná,
tvé nádobí nemyté...
Jsem každý nový den tvůj,
když na obzoru slunce vychází...
Stesk i žal bezdomovce.
Jsem rozhodně to, co ti neschází,
když se kolem sebe podíváš...
Jsem tvé ruce,
jež nikoho nepohladí...
Jsem... to jediné, co máš!

Jsem jen vánek při východu slunce z rána...
Jsem jen slovo, které ti někdo zašeptá do ucha...
Jsem v srdci tvém rána...
Jsem jen tvá...
Tíživá samota!

Když dnes tě potkávám,
básníku, ty... prokletý,
jen jediné na mysli mám:
Měls vskutku žít v jiném století!

Láska není hadr

Láska není hadr,
láska není rovnice,
je to jen volovina,
která bolí u srdce.

Naštvaný hrobník

Hrálo si dítě na písku,
na hřbitově za zítkou,
dostalo ránu do pysku
hrobníkovou lopatkou.

Hlupec

Neviděl schovaného hlupce
na louce v sena kupce,
když uklízel kupky tydle,
vrazil do něj vidle.

Mé cestování

Čekám v Římě na nádraží,
mé srdce buší a buší.
Buší jenom po tebe,
stojím tu, lásko, bez tebe.
To čekání mi nějak neutíká,
že tu se mnou nejsi, je škoda veliká.
Šťastnější já bych byla,
kdybych tě u sebe měla.
Kdybys vedle mne stál,
držel mne za ruku a líbal.
Však brzy zase u tebe budu,
potom už budeme, lásko, jen cestovat spolu.
Miluji tě, kocoure...

Rekonstrukce koupelny

Pavel s Janou
šoupou vanou.
Ve vzduchu je obleva.
Zase, Jano, jdeme blbě,
chce to kousek doleva.

Líbezné stvoření

Měla krásné modré oči
a tvářičku milou,
než ji někdo naporcoval
motorovou pilou.

Kocour

Když kocour není doma,
myši mají pré,
kocour se však vrátil,
z myší je teď pyré.

Myší past

Do pastičky na myši
chytila se kočka,
nevidí a neslyší,
vytekla jí očka.

Pouť lásky

Pro lásku jedinou
přešla bych krajinou,
kvetoucí zahradou
a travou voňavou.

Pro lásku jedinou
přešla bych světa kraj,
v nohách mám tisíc mil
a v srdci sladký máj...

Pouštní marod

Velbloudice bez hrbu,
na poušti se trýzní,
nemá vody zásobu,
asi pojde žízní.

Jak je to krásné

Jak je to krásné,
když se dva potkají,
co k sobě patří
a dohromady se dají.

Jak je to krásné,
když mám já jeho,
moje srdíčko,
miláčka mého.

Starý blesk

Jede děda z kopečka,
příliš velkou rychlostí,
vnučka se ho nedočká,
zatáčka ho vykostí.

Mrtvoly na poli

Milenecká dvojice
leží mrtvá v žitě,
neboť kombajn před chvíli,
oba přejel hbitě.

Když ráno vstávám...

Když ráno vstávám,
tebe u sebe postrádám.
Když si chystám snídani,
proč nehladíš mě po dlani.
Když začínám obědvat,
kde je ten, co mi říká Mám tě rád.
Večeři vynechám,
bez tebe si ji nedám.
Celý den utekl a je pryč.
Kde je ten, co má od mého srdce klíč?
Ke spánku se ukládám,
je mi teskno, už nechci být bez tebe sám.

K mé obrovské radosti

K mé obrovské radosti
stala se skutečností
láska, po níž jsem toužila,
dokonale mě oblažila.

Potkal jsem anděla

Potkal jsem anděla
s rudými vlasy,
potkal jsem anděla
s jezerníma očima.
Povídám: Andílku,
tak krásná jsi,
hlas tvůj zní mi
jak něžný tón.
Její pihy na nose,
když se objeví,
jen to její krásu podkreslí.
Jejími ústy když se usmívá,
radost kolem rozdává
a její ladné křivky,
nemají žádné chybky.
Rozpálila moje srdce,
rozpálila moji duši,
teď jsem z toho pěkně v rauši.
Cítím, jak mi do žil teplo vlévá,
proč se se mnou nerozplývá.

Básnička pro Klárku

(Poem for Clare)

Nechci tě nikdy ztratit,
nemohla bych takovou cenu nikdy splatit.
Ale kdybych tě ztratila,
možná bych se z toho taky zabila.

Naučila jsi mě lidi objímat,
a můžu se ti vždy vyzpovídat.
Jsi oblíbená hodně,
moje chyba, že jsem si to uvědomila až tak pozdě.

Náladu všem zlepšuješ,
jenom Ahoj řekneš.
Život bez tebe si nedovedu představit,
když jsem blízko tebe, nemůžu se unavit.

Kdyby jsi tu nebyla,
přátele bych asi neměla.
A proto tě mám ráda,
záda ti bude krýt moje armáda.

Klárka, toto jméno k tobě opravdu sedí,
to ale už všichni vědí.
Všechny bráníš, všechny kreješ,
přátelství všem lidem kolem sebe přeješ.

Smíchem roztočíš svět,
nenecháš nikoho trpět.
Kdybych tě umírat viděla,
pomoc bych okamžitě sháněla.

Kdyby jsi umřela,
proměnila by jsi se v anděla.
Nenaštveš se na nikoho,
když ano, ne moc mnoho.

Máš vlastní osobnost,
u nikoho jiného nenajdeš podobnost.
Říkáš věci, co nejsou pravdivé,
ale občas jsou i děsivé.

Odpustíš každému,
i kdyby měl více problémů.
Nechci se s tebou rozhádat,
chci ti jenom sílu dodávat.

Budeš-li mít více problémů,
hrozně ráda ti od nich pomohu.
Moc lidí mě nemusí,
zbavit se mě pokusí.

Nevadí ti, že pořád mlčím,
ani ti nevadí, že hned na každého jenom vrčím.
Bereš mě takovou, jaká jsem,
ale hlavně si mě nepleteš se psem.

Úsměv mi vždy dáš,
co mi je, se zeptáš.
Jediný, co jsi mě nenaučila,
koukat ti do očí, když jsem s tebou mluvila.

Dáváš lidem radost,
nemusí ani podávat žádost.
Jen se na tebe podívají,
a hned radost mají.

Záhada

Je to pro mě záhada,
jak jsem mohla hřát hada
na svých prsou celý ten čas,
neudělala bych to zas.

Mámo, táto, slyš

Mámo, táto, slyš,
do komory naší
vloupala se myš
a teď tam straší.

K čemu máme kocoura,
to mi hlava nebere,
ten se v nose jen šťourá,
nic jiného nedovede.

Mámo, táto, slyš,
sestřička má strach,
v komoře je myš,
cítit je její pach.

Zavoláme deratizátora,
ten si rady ví,
ten tu myšku vyšťourá
a nadobro nás jí zbaví.

Načítám příspěvky