Život je krásný, život je milý,
nutno však časem odvahu mít.
Překonat krizi, přetrpět chvíli,
ve které člověku nechce se žít.
Ber ale vše, co ti život dá,
radost i smutek, bolest i lásku,
třeba se dneska ošklivý zdá,
zítra však určitě vymění masku.
Život je boj, to na něm je krásný,
bez pádů na zem nemůžeš vstát,
tak si jen na čele nedělej vrásky.
Pak PS přidávám: „Moc tě mám rád.”
K Vánocům mráz patří,
stejně tak vločky sněhové,
padat venku začly,
jsou tak krásné a ledové...
Měl jsem v noci sen,
že se líbám s děvčetem.
Probudím se celý v potu,
místo dívky líbám botu!
Přišel jsem na to,
že není zlato
všechno, co se třpytí,
teď mám šťastnější žití.
Láska je bič,
který krutě mrská,
všechno je pryč,
i má radost brzká.
Láska je jak noc letní,
jak měsíc na obloze,
svítí a já v tvém náručí spím
a doufám, že to vydrží.
Už navždy mě budeš kolíbat
a já tě za to budu líbat.
Láska, láska je jen proud,
proud vášní, nevím, zda to vydrží.
Vypadáš jako jarní květ,
chlap by mohl závidět,
kolem mnoho čmeláků, opilují tebe,
já si tajně v duchu říkám,
dotknout bych se přál i já tebe,
ale malej nejsem a nelítám,
avšak lásku v srdci mám.
Špatným směrem, čmeláku,
nenechávej mozek v sosáku
a nech ho radši vzhůru v hlavě,
pak to všecko vyjde hravě.
Nevím, co se chystá,
díky tobě jsem optimista
a jsem rád,
že si s tebou mohu psát.
Láska je milé pohlazení
a slova hravá jako rybky v moři,
jistota, víra, povzbuzení,
jak jasný plamen v srdci mocně hoří.
Láska je jak lístek padající v trávu,
kde vzpomínky jsou v barvách stvolů.
Jak vodopády ševelící v splavu,
kde propletené proutky vrby jsou navždy spolu.
Když jeden vadne, tak druhý hyne
a tráva žloutne, steskem k zemi padne.
Nenahradí ho proutí jiné,
osamělý proutek steskem schne a chřadne.
Však když to proutí se spojí do skonání
a slavík zaslepen touhou trylky klokotá,
hrdlička pěje věrné milování,
láska je věčná mocná síla života.
Toužím poznat Tvůj dotek
a pohlazení z lásky.
Toužím ukojit svůj smutek,
nechci si už dělat vrásky.
Toužím cítit Tvoji teplou kůži
na svém nahém těle.
Přivonět si k darované růži,
věřit jenom v Tebe.
Toužím nikdy nepoznat touhu,
kdy nevím co mám dělat.
Snad i proto nepřestanu
v lásku naši doufat.
Má milá, rozmilá neplakej,
život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli.
Zejtra, co zejtra, kdožpak ví?
Zejtra si lehnem do rakví.
Tohle je svět,
který mám rád,
jsi jako květ,
je krásné Tě milovat.
Život je krásný,
když je ve všech směrech jasný.
Ale je to tak pokaždé?
U mě někdy ano, někdy ne.
Vím ale, že změnit se dá vše,
hlavně když člověk život miluje.
Zamyslete se nad životem svým,
změnit jde všechno, já to vím.
Je hodně lidí, co jsou na tom hůře než vy,
tak se netrapte a změňte v realitu své sny.
Kdyby se mne bůh zeptal,
co si přeji v tyto svátky,
řekla bych: S láskou a péčí ochraňuj
ty, co právě čtou tyto řádky...
Jedna a ta samá píseň dokola
mi připomíná jednoho krásného anděla.
I když jsem se před ním zostudila,
tak bych ho ráda znova viděla.
Nezapomenutelný večer jsem s ním zažila,
který bych si ráda zopakovala.
Fotky mi už nestačí,
já chtěla bych být v jeho náručí.
Chtěla bych se tulit k jeho tělu
a celou noc mu šeptat do ouška,
jak moc ho miluju.
Kam poděla se euforie,
je teď, jako když nežije,
přitom to byl ze začátku
pěkný námět na pohádku.
Říkala jsem ti něco - neodpověděl jsi.
Napsala jsem ti dopis - nečetl jsi ho.
Složila jsem ti píseň - neposlouchal jsi.
Začala jsem brečet - odešel jsi.
Začala jsem tě nenávidět - dotíral jsi.
A teď ti říkám - vypadni.
Zdenda si prý říkat nechá,
že bojí se ho každá blecha.
Blechy z něho mají strach,
Zdenda je fakt drsnej vrah.
Jednou zašláp včelu,
do teď se mu směju,
včelu totiž nakreslil
jeden známý broukofil.
Nevěř každému, kdo se ti do očí dívá,
neboť i v krásných očích se faleš skrývá.
Rovinu přeškrtala temná linka hor
a nebe utopilo ptáka,
touha, která dálkou láká,
ukryla nám srdce za obzor.
Pod stromečkem leží šek,
přines nám ho Ježíšek.
Smějeme se na šek,
to zas bude flašek.
Kde jenom tě, lásko, mám,
bývám tady často sám.
Potřebuju spásu
a nebo tvou krásu.
Chci jít s tebou světem dále,
navždy spolu, furt a stále.
Dokud kapka piva bude,
život bude bujet všude!
Já měl jsem žen snad tisíce,
však tebe, lásko, jedinou.
Každý chléb má dva krajíce,
často jsem chodil za jinou.
Ať černá, rudá a nebo plavá,
tlustá, malá anebo drobná,
často se mi, má lásko, stává,
že moje touha je neoblomná.
Však tobě, lásko, i s naším synem,
dal jsem ti manželské políbení,
i když občas spím u dívky jiné
- za žádnou bych tě nevyměnil.
Ležíš jen tak, na posteli,
hlavinku položenou na polštáři,
myslíš na mne, lásko má,
asi se ti hodně stýská.
Stejně jako mně,
slzičky štěstí, snad naší lásky,
stékájí po tvé tváři,
to proto, že stýská se ti,
stejně jako mně.
Jedna slza lásky, z tvého srdíčka,
mne probudila, dopadla na můj spodní ret,
myslím na tebe, co asi děláš, lásko,
řekni mi, co děláš, co děláš zrovna teď,
je mi tu smutno, pojď ke mně, teď a hned.
Lásko, přijď ke mně, jako včera v noci,
přitul se ke mně, chci tě hřát,
svírat ve své náruči, líbat, milovat.
Lásko má, chci tě, teď, tady, a hned.
Slza lásky tvé mi dopadla na můj spodní ret.
Slza lásky tvé, mne hřeje u srdíčka,
pojď ke mně, má milá,
než dohraje ta pěkná písnička...
Ta pěkná písnička, lásko, o nás dvou...
Běží liška táborem
s velikánským praporem,
prapor se jí zamotal,
zadní nožky omotal,
liška se tam natáhla,
scénka jako z divadla.
Životem jít v lásce spolu,
názory mít, v malém sporu,
ráno snídat u jednoho stolu,
je to přístav „U věčného molu”.
Život má svou proměnnou,
v citu stránky neměnnou,
svítí dál, v tu barvu zelenou,
i chůzi máme vrozenou.
Život, je ta cesta dlouhá,
pro někoho věčná, pouhá,
uteče jak dravá strouha,
pro jiné zas, pouze touha.
Život, ten celek překvapení,
dostává ho každý k narození,
roky kráčí v kruhu pohlazení,
z toho chvilky, náhlých utrpení.
Život s námi kouzlo hraje,
když jarní sníh na slunci taje,
kráčet cestou v květu máje,
pro lásku jsou zlaté háje.
Život máme všichni rádi,
prožíváme vzletné mládí,
i když stáří trochu vadí,
život spolu, vždy nám ladí.
Rád bych ti šeptal zas a znova,
do ouška něžného sladká slova,
za jeden polibek život bych dal,
vesmír bych zbořil,
abych se s tebou miloval.
Jsi má malá holčička,
v každém oku jedna hvězdička,
nebyla by hubička?
Nechci psát verše,
ale srdíčka.
Každý svůj sen máme,
za který klidně dáme
ruku i srdce do ohně,
tak chceme ho hodně.
Pilná včela
kýchá z pylu,
spadla do kopřiv
z květu devětsilu,
nemůže letět,
pálí ji tělo,
kdyby tak pršelo,
zchladit by to chtělo.
Jede, jede mašinka,
přejela mi tatínka,
přejela i maminku,
já jsem řídil mašinku.
Sněží, sněží,
na špičky věží,
na auta, na stromy,
na pole, na louky,
na čepice, klobouky.
Kdo si chvíli počká,
spadne na něj vločka.
Spadne na něj celý mrak,
bude z něho sněhulák.
Kdybys svoji lásku dala mi,
měla bys mé srdce na dlani.
Moje srdce volá, volá Tě,
a já pevně věřím, že jsi na drátě.
Milovat
znamená dávat
kus sebe.
Láska
je zázrak
přímo z nebe.
Jako anděl chci Tě vzít
pod své křídlo,
v Tvém srdci najít si
své stálé sídlo.
Chci strážit Tvé sny
a umět Tě rozesmát,
chci být Tvou myšlenkou,
kterou máš rád.
Chci být Tvým důvodem,
proč nejen snít,
věř, že dokážu
po Tvém boku žít.
Se mnou pochopíš,
že není vše slovem,
ale ucítíš, zažiješ,
už nebudeš volem.
Toto je také „pouhá” zpráva,
je na Tobě rozpoznat,
jestli jsem ta pravá...
nebo jen obyčejná kráva... ;-)
Teď bych se chtěla k Tobě přitulit
a polibkem Tě probudit,
ale není mi to dáno,
tak Ti přeji krásné ráno.
Krajina zimy a vůně Vánoc,
přináší do srdcí radost,
vůně cukroví a vůně františek,
obrázek Ježíška a jesliček.
Přemýšlím nad ní,
že je výstavní,
krásné oči má,
snad šanci mi dá.
Moje tajná lásko
Teď Ti píšu na sklo,
že o Tobě stále sním
a kdybych mohla tak Tě sním.
Chci se v Tobě rozplynout
na všechno zapomenout
a v Tvé náruči slastí
zahynout...
Když je ti smutno - TANCUJ,
tanec rozežene slzy.
Když máš vztek - TANCUJ,
soustřeď myšlenky na tanec a vztek je pryč.
Když je ti fajn - TANCUJ,
ať je ti ještě líp.
Kolem je třeba stovky lidí
a ty vnímáš jenom ji.
Je tak krásná,
ale ne jen na pohled,
víš, že je jediná.
Vaše srdce píší společný příběh,
jehož řádky hladí vaše duše.
Čas se zastavil
a oba si přejete,
aby to trvalo věčně.
Moje lásko jediná,
chtěl bych být tvůj hrdina.
Hrdě bych nosil tvé srdce na dlani,
pak ráno bych chystal ti snídani.
Slibuji, a já sliby dodržuju,
já věrný naší lásce budu!
Lituji, že nepoznal jsem tě dřív,
jak mohl jsem bez tebe žít?
Tvé polibky jsou jako sen,
ten mohu prožívat s tebou jen.
Jsi krásnější než nejkrásnější květ,
miluji tě, snesu ti k nohám celý svět.
Je to můj andílek mezi všemi,
s ní jedinou tak dobře je mi,
v našich polibcích se strasti ztrácí,
její nepřítomností však srdce krvácí,
a tak jí chci stále nablízku být
a společně naším životem jít.
Jak Ti, lásko, říci
Že jediný jsi v srdci mém
Dopustila jsem se velké chyby
Netušící
Že ocitnu se v tunelu chladném
Zebe mi, zebe
Není pro mne modré nebe
Ani tvé zářící oči
Jen slunce zapadající
Dál budu žít bez Tebe
Ruce studí
Oči klopím
Tvoji tvář neuchopím
Květen, lásky čas
Však bez nás
Žádné políbení, hlazení
Zůstává v těle mrazení
Padal lístek z javoru,
já myslel, že z dubu,
všichni mě maj za vola,
příště držím hubu.
Sen zvláštní podoby mívá,
někdy se člověk do budoucna dívá,
třeba jako já včera,
ve snu jsem spatřila anděla
a ten věčně při mně stál,
cokoliv by pro mě udělal.
Doufám, že jednou ho potkám,
a to stejné přeju všem ostatním holkám.
Na kytaru ráda hraji,
nevím, co bych si bez ní počla.
Kouzelné struny pro ni mají,
v pěti na ni hrát jsem začala.
Teď třináct mi je,
hraji na ni každý den.
Hraji na zahradě, kde děda pivo pije,
hraji, i když sychravý je den.
Kytara jediná mi rozumí,
to ona všechno ví.
Různé krásné tony umí,
je krásnější než vlk, co o úplňku kvílí.
Píseň krásnou zahrát s ní dokážu,
jakou chceš,
ráda ti to ukážu,
tak jakou chceš?
Cyril a taky Metoděj
byli Slovanští věrozvěsti.
A ty se nám, politiku, směj
a ukazuj své dinosauří pěsti.
Apoštolové Slovanů
přinesli písmo, kulturu.
Já asi infarkt dostanu,
když vidím tu politickou strukturu.
Ať Paroubek či Sobotka,
vždyť je to hrůza, prostě děs.
Kalousek či Bárta „sralbotka”,
odlehčí národu od peněz.
My chceme všichni posly nové,
ať pryč jdou staré nestvůry.
Je třeba revoluce - a ne sametové
- a začít znovu od nuly.
Pod našima okny, zelená je louka,
Jirka jako tetřev z okna na to kouká.
Po lásce toužím,
tak kolem kroužím
a pohledy loudím,
zatím však bloudím...