J

Jakub Svoboda

Velikonoční zajíček...

Velikonoční zajíček
nese plno vajíček,
nese je na Velikonoce,
skončila mu v potoce.
Chudák zajíc pláče, pláče,
ouška ve vodě při tom máče.
Zajíc vejce nedonesl,
lidem štěstí však přinesl.

Láska jako voda je

Láska jako voda je,
zmrzne a zas rychle roztaje.
Narazit na ni můžeš všude
- sama si tě nachází,
avšak někdy jak rychle přijde,
tak rychle odchází.

Jednou je jako falešná sketa,
jindy jako pohroma světa.
Láska je jako moře,
přináší štěstí i hoře.

Je jako nejvyšší hora světa,
kterou může zničit i jedna, jediná věta.
Někdy je jako sopka plná erupce,
ale když nastane, přijde totální destrukce.

Toto hlavní důvodem je,
proč nechci říct jednu z vět,
že chci být s tebou
- na to vem jed.

Láska jako vesmír je
- je nekonečná,
při pomyšlení na ni člověk roztaje
a hlavně - je věčná.

Osud básníka

Básník sklání se k listu pergamenu,
píšíc báseň začínající: nezapomenu.
Své bývalé city vyznává,
prohraný boj stále nevzdává.

Prosíc ji o milost, či o slitování,
třebas jen o kousek smilování.
Lásku na tisíc způsobů vyznává dále,
„Mám tě rád, myslím na tebe stále.”

Slzy stékají po básni,
srdce ho láskou bolí.
Celý svůj život věnoval jí,
rozchod mu srdce nedovolí.

Zahleděn v básni,
příchod postavy nevnímá.
Rukou své milenky,
se zlomeným srdcem umírá.

Láska

Co je to láska?
Láska je štěstí,
láska je smích.
Láska je bolest,
láska je hřích.
Láska je voda,
kterou musíš pít.
Stejně jako bez ní,
bez lásky nejde žít...

SuperStar

Přiletěla hvězda na Novu,
opustila noční oblohu,
přihlásila se do SuperStar,
měla by ho vyhrát... snad.

O kráse

Život je Růže, co se sluncem rozkvétá
v krůpějích rosy se třpytí jako perlami posetá
křehká krása květu, tvým srdcem je spjatá
v duši nosíš květ, co vůní spoutá.

Voní jako stín, co za zády nosíš
dýcháš, tu medovou vůni cítíš
v hlavě ji máš, na ni myslíš
tiše zůstává krásná vůně, víš.

Rozkvétá za rosy bílý pupen
krásu vidíš, tím pohledem udiven
okvětních plátků půvabem okouzlen
nic nevnímáš, vznášíš se omámen.

Křehkost, ta krása, co city svádí
sladce omamná vůně v nose vnadí
oči zavíráš a sny stále ve spánku vidí
nádheru, co do rozpaků mozek přivádí.

Kdo tu Růži zplodil, se ptáš
vznikla z lásky, tu odpověď znáš
bílý květ zrůžověl, dlaní objímáš
nádherný dar milovat v sobě nosíváš.

Miluješ tu Růži, co má trní
je tvůj Život, svíráš jen v dlani
bolí a rvát se chceš za ni
za Růži života, co lidskou duši raní.

Tatra na přechodu

Na přechodu pro chodce
stojí velká Tatra,
pod kolem má důchodce,
marně rukou šmátrá.

Přišel nový rok

Přišel nový rok
a s ním volný krok,
s čistým štítem jdeme,
kam si jen přejeme.

Přátelství a láska

Přátelství a láska vždycky někdy zmizí,
i po tom všem, co jsme si prožili,
„dnes jsme si cizí”!

Falešný sen

Najednou jsi stál vedle mě,
podíval se na mě...
nechápala jsem Tě...
byla jsem tak bezbranná...
vždyť jsme si byli tak odcizeni...
chytil jsi mě za ruku...
prosil jsi mě za odpuštění...
za vše, co jsi mi způsobil,
za ty rány, které se nedají zahojit,
za ty slzy proplakané po nocích...
za ty falešné naděje, které jsi mi nadělil...
Ukápla mi slza...
a odpustila Ti...
Chytil jsi mě do náruče a točil jsi se mnou...
točil se mi celý svět...
byla jsem jak v nebi...
A najednou...
jsem se probudila...
a spadla zpátky na zem...
zpátky na dno...
zpátky do světa bez nadějí...
bez šance získat tě zpět...
bez lásky, kterou tak potřebuji...
bez kluka, kterýho tak miluju...
Chci zpátky do mého snu...
kde sen zvítězil nad realitou...
kde jsem se cítila tak volná...
Chci žít svůj sen, chci být jen tvou...
ale vzdávám to...
ty už jinou máš...
na mě se už nedíváš...
to mé srdce tíží...
k zemi mě to sráží...
Snad se jednou dokážu zvednout zpátky...
a poznat tu opravdovou lásku bez lží!

Zamrzlíci

Po ulici šli dva s drakem,
venku mrzlo strašně moc,
vyspali se pod širákem,
nepřežili zimní noc.

Zatoulaný slon

Přišel ke mně domů slon,
poprosil mě o balon,
pak po dvorku pobíhal,
učil se hrát volejbal.

Chobotem mával sem a tam,
všechny růže mámě spořádal,
také vypil celé jezírko,
nakonec usnul jako miminko.

Do zoo jsme rychle zavolali,
oni si pro slona hned dorazili,
od té doby každý den
chodím hrát volejbal už jen za slonem.

Milenkou svou chtěl by jsi mě...

Milenkou svou chtěl by jsi mě zvát,
nevím, mám-li se k Tobě znát.
Však učarovaly mi oči Tvé
a já pro Tebe mám ty své.
Chci se Ti do nich dívat
a na rty Tě líbat,
dej mi malou chvilku svou
a já budu jen Tvou...

Lásko, kde jsi?

Lásko, kde jseš,
kde se schováváš?
Často ve snech
se mi zdáváš.

Přijď, ať nečekám dlouho,
umírám už touhou.

Dědečkův kolotoč

Měl dědeček kolotoč,
sežral mu ho červotoč.
Červotoč byl nahranej
a dědeček naštvanej.

Pouhý klam

Polibek je pouhý klam,
spojení dvou lidských tlam.
A co se tím docílí?
Přenesou se bacily.

Zradila jsi

Miloval jsem,
zradila jsi.

Prosil jsem,
odkopla jsi.

Radil jsem,
neposlechla jsi.

Až On tě zraní,
budeš na to sama asi.

Nehledej pak náhradníka,
hledej pravé lásky krásy.

Nevděk

Spravoval střechu neteři,
z výšky přistál na páteři.
Teď už má léta ve zvyku,
nadávat neteři z vozíku.

Předklonila ses

Předklonila ses a já se nemohl odtrhnout
- tvé oči jsou jako studánky,
džíny ti povolily a já jako přikovaný
- tvé vlasy jsou jako z pohádky...

Co je přátelství?

Co je to přátelství?
Je méně než láska?
Co je to láska?
Více nežli přátelství?
Všichni chtějí lásku,
touží po duševním poutu,
šťastný ten kdo miluje,
šťastný kdo má lásku!

Domovní krmítko

Na okně je krmítko,
studené má hřebíčky,
ptáčkovi tam drobátko
přimrzly obě nožičky.

Žirafí probuzení

Na kopečku v Africe
usnula žirafice
a když potom ráno vstávala,
o slunce si do hlavy dala.

Menší provázek

Potkala jsem tebe,
milovala jsem tě víc než samu sebe.
Našli jsme jeden druhého,
a to jsme přesně hledali,
abychom spolu zůstali napořád,
jsme se pro to modlili.
Hledali jsme v sobě lásku,
ale ta doteď visí na provázku.
I jako kamaráda tě pořád ráda mám,
nikdy nechci, aby jsi zůstal sám.

Zpověď romantického básníka

Já jsem typ nenapravitelného snílka,
s něžnou romantickou duší.
Pestrá přírodní krása, lesní idylka,
mě láká, víc než kdokoli tuší.

Slova na papír mi volně plynou,
jak roztančené rybky v moři.
Život mě donutil však jít cestou „jinou”,
přesto vzpomínky se do mých veršů noří.

Příroda je mou nekonečnou inspirací,
zářivé slunce, nebe, klid a vůně lesů...
Vše krásné - se v mých „obrazech” znovu vrací,
láska je ozvěnou vzpomínek, které si v sobě nesu...

Vetkávám do svých mnohých dílek
slova, jak stříbrný lesk brokátu.
Tu bohatou paletu mých krásných chvilek,
vzpomínky na dětství, milého - i na tátu.

Tak v básních jednu za druhou,
skládám věty jak stuhu za stuhou.
A vplétám je - jak do vlasů barevné pruhy,
ten život můj utkaný s pestrostí hravé duhy.

Pavouk

Na mouchu si čeká,
do sítě se občas chytne,
malý hmyz se leká,
pavouk ji vysaje.

Ze zadečku pavučinu splétá,
obratný a šikovný je,
i člověk se občas leká,
vždyť pavouk občas i jedovatý je.

Vyznání do ouška

Ty jsi má bílá holubice,
a moje pestrá vážka,
nepoznám, Milý, nikdy více,
jak chutná pravá láska.

Jsi hluboké, rozbouřené moře,
kde trosečník nedohlédne břehu,
kéž nepoznám s Tebou nikdy hoře,
dáváš mi pozornost, cit a něhu.

Jsi má rozkvetlá letní louka,
a moje blankytně modré nebe,
já do ouška Ti něžně broukám:
„Má Lásko - jak já miluji Tebe!”

Karlův most

Na Karlově mostě
zlodějina roste,
věřte mi, já to znám,
sám turisty okrádám.

Veselé řezání

Při řezání dříví
chtěli zažít srandu,
přeřízli i s břichem
sousedovi kšandu.

Lenoch

Válí se chlap na pasece,
červi lezou dokola,
v očkách má plno mušek,
je to pěkná mrtvola.

Pořád sním

Musím pořád snít,
jaké to musí být,
ve dne se s ní objímat,
v noci vedle ní usínat,
neznám krásnější sen
než ten, co je o ní jen.

Naše učitelka

Naše paní učitelka
přísná je, a taky velká.
Proto radši nezlobíme,
s rákoskou se nevidíme...

Životem plynul jsem

Životem plynul jsem jak tělo bez duše,
zvadlý a skleslý jak na stromě choroše.
Tu najednou, jak z nebe kdyby...
Je krásná, milá a bez chyby.
Od andělů požehnání,
od satana polechtání.
Změnila plynutí životem mým,
kéž na věky s ní zůstat smím.
Teď né už nějaký uschlý choroš,
teď né už žádná voblož.
Teď život můj je z růže květ,
jak kapka vody v husté řece,
ač každý by chtěl přivonět,
to není možné přece.
Tahle vůně není všední,
nejde zachytit, nelze pochopit.
Ta v člověku se usadí, když polovinu dosadí,
polovinu srdce mého, bez kterého nechci žít.
Miluju tě.

Prstýnek od maminky

Prstýnek na ruce mám,
a už ho nikdy více nesundám.
Mám ho po té nejkrásnější mamince,
jednoho dne se mi objevil na ruce.
Miluji ho, miluji ji,
když ho pohladím, lehce se zachvěji.
Nikdy nezapomenu, když se usmála,
uměla to a umí, jako jedno z mála.
Tiše seděla, pozorovala,
nevím, o čem přemýšlela, nad čím dumala.
Hned si získala mé srdce,
při prvním pochování, při první pusince.
Člověk ji nemůže nenávidět,
může jen skrytě závidět.
Srdce má otevřené do všech stran,
není studené jako u lidí, které znám...
Má ho teplé, troufám si říct přímo horké,
neříkám, že získat si ji je zrovna lehké.
Pokud kdo chce, musí ji pozorovat,
musí vědět, co chce,
co má v plánu, co chce dělat.
Měl by na ní poznat každou vrásku a trápení,
měl by jí dát lásku, lítost a potěšení.
Nikdy nechci, aby odešla,
natož aby ta chvíle někdy nadešla.
Jsem šťastná za to, že ji mám.
Milující člověk nikdy nezůstane sám.
Nechci být sama, proto miluji
a o ten prstýnek od maminky,
o ten ze srdce pečuji.

Hvězda

S první hvězdou na obloze
hledám v duši tajná přání,
s druhou se mi v srdci zjeví,
o kterém nemám ani zdání.

Vzhlížím vzhůru jako omámená,
která mi asi přání splní?
Temnou nocí jsem zahalená
a čekám, až spadne některá.

Sama uprostřed noci sedím,
hledám trochu toho štěstí.
Na zářivá světélka hledím,
unáším se jejich krásou.

Právě jedna dolů padá,
teď si přeji toužebně,
ať naše láska neuvadá,
ať miluješ mě vášnivě!

Láska

Měsíční paprsek na hladině se třpytí,
mé srdce Tvé volá a já musím jíti.
Po lásce, po štěstí spolu toužíme,
hledáme hnízdečko, kde své hlavy složíme.
Pod hlavu mech Ti dám, na Tebe růže,
že Tě tak miluji, kdo za to může.

Nebezpečné stvoření

Ženská patří na řetěz!
Když povolíš - je to děs!
My teplí se smějem,
lepší je být gayem!

Jarní sonáta

Přírodo tajemná
s opojnou vůní strání,
něžná a dojemná
matko života a zrání.

Jsi panna vtělená
v spanilou, krásnou břízu,
blízká i vzdálená,
co cudně se halí v řízu.

Jsi jablko rudnoucí,
jak krev i srdce z lásky,
svou silou planoucí,
zaženeš smutku vrásky.

Jsi zlatý klas a chmel,
s úctou já k tobě hledím,
jsi samý květ a pel,
zpestření všední šedí.

Tvá vůně, slunce svit
planetu naši chrání,
zažene nemoc, zjitří cit,
díky ti za vůni lesů, strání.

Rusalka

Jsi moře, co mě omývá,
jsi láska, co mě dojímá,
jsi krásná jako nebe,
jsi jak víno, co mě láká,
jak nádherná rusalka, co lidem lásku dává.

Našla jsem jeho

Našla jsem jeho,
prince milého,
který mě zachránil,
můj život napravil.

Pád

Při přistání letadlo
netrefilo na letiště,
na sídliště dopadlo,
nezvedne se asi příště.

Elektrárenský technik

Ach Černobyl, Černobyl,
kdopak by to pochopil,
ještě včera jsem vodku pil
v hospodě U rudé hvězdy,
avšak po tom výbuchu
nedočkal jsem se své mzdy,
piju zadarmo Na svatém duchu.

Poslední přání

Až já budu v hrobě spáti
a ty půjdeš okolo,
zakopni a zlom si hnáty,
ty škaredá potvoro.

S Tebou

Spadla hvězda a já si přála být s Tebou,
doufám, že mě vyslyšela a nenechá mě jít osudem samou.
Chci proplouvat životem po Tvém boku
a nezapomenout nikdy na tajemství roku...

Těším se z toho, co kdysi jsi...

Těším se z toho, co kdysi jsi mi dal,
dělám vše pro to, aby vítr mi to neodvál.
Přemýšlím, jak zamknout si to do srdce,
tisíce otázek mi hlavou víří divoce.

Já tiše sedím na dně svého nitra,
vím, že udělám to zítra.
Udělám to, co srdce mi káže,
nade mnou prosvítá stříbrná záře.

Je pátek třináctého, den, co vždycky nosí smůlu,
ale musím se na to dívat z jiného úhlu.
Mám málo odvahy, to vím už dávno,
ovšem na tomhle světě není mi radosti přáno.

Už musím jít, odbíjí dvanáctá
a já stále nemohu uvěřit, že jsem tak odvážná.
I přesto však dávám navždycky sbohem,
zanechte alespoň slzu nad mým hrobem...

Najdu Tě

Najdu Tě všude, kde láska se rodí,
najdu Tě v mlze, kde touhou se brodím,
najdu Tě v poušti i v dalekém moři,
najdu Tě lásko, když srdce mi bouří.
Najdu Tě v samotě v tom věčném tichu,
svedu Tě lásko má k milostným hříchům,
půjdeme cestičkou, která je dlouhá,
poznáme lásku, spoutá nás touha.
Až život nám uteče najdeme se v nebi,
vezmeme za ruku, koukneme dolů,
já povím Ti miláčku,
z lásky a věrnosti žili jsme spolu.

Chybíš mi jak nebi slunce

Chybíš mi jak nebi slunce,
jako zlatá rybka modré tůňce.
Chci líbat Tě a objímat,
každou noc v Tvé náruči usínat.
Počítám už jen ty dny,
kdy budem zase spolu, jen JÁ a TY!

Načítám příspěvky