Zpověď romantického básníka

Já jsem typ nenapravitelného snílka,
s něžnou romantickou duší.
Pestrá přírodní krása, lesní idylka,
mě láká, víc než kdokoli tuší.

Slova na papír mi volně plynou,
jak roztančené rybky v moři.
Život mě donutil však jít cestou „jinou”,
přesto vzpomínky se do mých veršů noří.

Příroda je mou nekonečnou inspirací,
zářivé slunce, nebe, klid a vůně lesů...
Vše krásné - se v mých „obrazech” znovu vrací,
láska je ozvěnou vzpomínek, které si v sobě nesu...

Vetkávám do svých mnohých dílek
slova, jak stříbrný lesk brokátu.
Tu bohatou paletu mých krásných chvilek,
vzpomínky na dětství, milého - i na tátu.

Tak v básních jednu za druhou,
skládám věty jak stuhu za stuhou.
A vplétám je - jak do vlasů barevné pruhy,
ten život můj utkaný s pestrostí hravé duhy.

Pavouk

Na mouchu si čeká,
do sítě se občas chytne,
malý hmyz se leká,
pavouk ji vysaje.

Ze zadečku pavučinu splétá,
obratný a šikovný je,
i člověk se občas leká,
vždyť pavouk občas i jedovatý je.

Vyznání do ouška

Ty jsi má bílá holubice,
a moje pestrá vážka,
nepoznám, Milý, nikdy více,
jak chutná pravá láska.

Jsi hluboké, rozbouřené moře,
kde trosečník nedohlédne břehu,
kéž nepoznám s Tebou nikdy hoře,
dáváš mi pozornost, cit a něhu.

Jsi má rozkvetlá letní louka,
a moje blankytně modré nebe,
já do ouška Ti něžně broukám:
„Má Lásko - jak já miluji Tebe!”

Karlův most

Na Karlově mostě
zlodějina roste,
věřte mi, já to znám,
sám turisty okrádám.

Veselé řezání

Při řezání dříví
chtěli zažít srandu,
přeřízli i s břichem
sousedovi kšandu.

Lenoch

Válí se chlap na pasece,
červi lezou dokola,
v očkách má plno mušek,
je to pěkná mrtvola.

Pořád sním

Musím pořád snít,
jaké to musí být,
ve dne se s ní objímat,
v noci vedle ní usínat,
neznám krásnější sen
než ten, co je o ní jen.

Naše učitelka

Naše paní učitelka
přísná je, a taky velká.
Proto radši nezlobíme,
s rákoskou se nevidíme...

Životem plynul jsem

Životem plynul jsem jak tělo bez duše,
zvadlý a skleslý jak na stromě choroše.
Tu najednou, jak z nebe kdyby...
Je krásná, milá a bez chyby.
Od andělů požehnání,
od satana polechtání.
Změnila plynutí životem mým,
kéž na věky s ní zůstat smím.
Teď né už nějaký uschlý choroš,
teď né už žádná voblož.
Teď život můj je z růže květ,
jak kapka vody v husté řece,
ač každý by chtěl přivonět,
to není možné přece.
Tahle vůně není všední,
nejde zachytit, nelze pochopit.
Ta v člověku se usadí, když polovinu dosadí,
polovinu srdce mého, bez kterého nechci žít.
Miluju tě.

Prstýnek od maminky

Prstýnek na ruce mám,
a už ho nikdy více nesundám.
Mám ho po té nejkrásnější mamince,
jednoho dne se mi objevil na ruce.
Miluji ho, miluji ji,
když ho pohladím, lehce se zachvěji.
Nikdy nezapomenu, když se usmála,
uměla to a umí, jako jedno z mála.
Tiše seděla, pozorovala,
nevím, o čem přemýšlela, nad čím dumala.
Hned si získala mé srdce,
při prvním pochování, při první pusince.
Člověk ji nemůže nenávidět,
může jen skrytě závidět.
Srdce má otevřené do všech stran,
není studené jako u lidí, které znám...
Má ho teplé, troufám si říct přímo horké,
neříkám, že získat si ji je zrovna lehké.
Pokud kdo chce, musí ji pozorovat,
musí vědět, co chce,
co má v plánu, co chce dělat.
Měl by na ní poznat každou vrásku a trápení,
měl by jí dát lásku, lítost a potěšení.
Nikdy nechci, aby odešla,
natož aby ta chvíle někdy nadešla.
Jsem šťastná za to, že ji mám.
Milující člověk nikdy nezůstane sám.
Nechci být sama, proto miluji
a o ten prstýnek od maminky,
o ten ze srdce pečuji.

Hvězda

S první hvězdou na obloze
hledám v duši tajná přání,
s druhou se mi v srdci zjeví,
o kterém nemám ani zdání.

Vzhlížím vzhůru jako omámená,
která mi asi přání splní?
Temnou nocí jsem zahalená
a čekám, až spadne některá.

Sama uprostřed noci sedím,
hledám trochu toho štěstí.
Na zářivá světélka hledím,
unáším se jejich krásou.

Právě jedna dolů padá,
teď si přeji toužebně,
ať naše láska neuvadá,
ať miluješ mě vášnivě!

Láska

Měsíční paprsek na hladině se třpytí,
mé srdce Tvé volá a já musím jíti.
Po lásce, po štěstí spolu toužíme,
hledáme hnízdečko, kde své hlavy složíme.
Pod hlavu mech Ti dám, na Tebe růže,
že Tě tak miluji, kdo za to může.

Prohlášení

Kremace? Toť skvělá věc,
nahříval se umrlec.

Nebezpečné stvoření

Ženská patří na řetěz!
Když povolíš - je to děs!
My teplí se smějem,
lepší je být gayem!

Jarní sonáta

Přírodo tajemná
s opojnou vůní strání,
něžná a dojemná
matko života a zrání.

Jsi panna vtělená
v spanilou, krásnou břízu,
blízká i vzdálená,
co cudně se halí v řízu.

Jsi jablko rudnoucí,
jak krev i srdce z lásky,
svou silou planoucí,
zaženeš smutku vrásky.

Jsi zlatý klas a chmel,
s úctou já k tobě hledím,
jsi samý květ a pel,
zpestření všední šedí.

Tvá vůně, slunce svit
planetu naši chrání,
zažene nemoc, zjitří cit,
díky ti za vůni lesů, strání.

Rusalka

Jsi moře, co mě omývá,
jsi láska, co mě dojímá,
jsi krásná jako nebe,
jsi jak víno, co mě láká,
jak nádherná rusalka, co lidem lásku dává.

Našla jsem jeho

Našla jsem jeho,
prince milého,
který mě zachránil,
můj život napravil.

Pád

Při přistání letadlo
netrefilo na letiště,
na sídliště dopadlo,
nezvedne se asi příště.

Elektrárenský technik

Ach Černobyl, Černobyl,
kdopak by to pochopil,
ještě včera jsem vodku pil
v hospodě U rudé hvězdy,
avšak po tom výbuchu
nedočkal jsem se své mzdy,
piju zadarmo Na svatém duchu.

Poslední přání

Až já budu v hrobě spáti
a ty půjdeš okolo,
zakopni a zlom si hnáty,
ty škaredá potvoro.

S Tebou

Spadla hvězda a já si přála být s Tebou,
doufám, že mě vyslyšela a nenechá mě jít osudem samou.
Chci proplouvat životem po Tvém boku
a nezapomenout nikdy na tajemství roku...

Těším se z toho, co kdysi jsi...

Těším se z toho, co kdysi jsi mi dal,
dělám vše pro to, aby vítr mi to neodvál.
Přemýšlím, jak zamknout si to do srdce,
tisíce otázek mi hlavou víří divoce.

Já tiše sedím na dně svého nitra,
vím, že udělám to zítra.
Udělám to, co srdce mi káže,
nade mnou prosvítá stříbrná záře.

Je pátek třináctého, den, co vždycky nosí smůlu,
ale musím se na to dívat z jiného úhlu.
Mám málo odvahy, to vím už dávno,
ovšem na tomhle světě není mi radosti přáno.

Už musím jít, odbíjí dvanáctá
a já stále nemohu uvěřit, že jsem tak odvážná.
I přesto však dávám navždycky sbohem,
zanechte alespoň slzu nad mým hrobem...

Najdu Tě

Najdu Tě všude, kde láska se rodí,
najdu Tě v mlze, kde touhou se brodím,
najdu Tě v poušti i v dalekém moři,
najdu Tě lásko, když srdce mi bouří.
Najdu Tě v samotě v tom věčném tichu,
svedu Tě lásko má k milostným hříchům,
půjdeme cestičkou, která je dlouhá,
poznáme lásku, spoutá nás touha.
Až život nám uteče najdeme se v nebi,
vezmeme za ruku, koukneme dolů,
já povím Ti miláčku,
z lásky a věrnosti žili jsme spolu.

Chybíš mi jak nebi slunce

Chybíš mi jak nebi slunce,
jako zlatá rybka modré tůňce.
Chci líbat Tě a objímat,
každou noc v Tvé náruči usínat.
Počítám už jen ty dny,
kdy budem zase spolu, jen JÁ a TY!

Jak se vraždí na zakázku...

Jak se vraždí na zakázku,
to bych já chtěl vědět.
Internet mi radu dal,
nikdo mě však nepoučil
jak tisíc let sedět.

Ptačí den

Tvé nádherné čelo, lásko,
nad ránem zkrápí kapky rosy.
Volám tě, pojď, půjdeme tančit s kosy.
Po tanci budeme snídat se slavíky,
s papouškem Ara budeme zpívat hity.
Obědvat budeme s kormorány,
vlaštovky vyléčí nám na srdíčku rány.
Večeřet budeme s labutěmi,
do postýlky se milovat
však odejdeme samozřejmě sami.

Předmikulášská

Venku se zas čerti žení,
snížek létá po nebi,
Mikuláš už jabka shání,
anděl pěje koledy.
5. prosinec se blíží,
děti mají strach,
čert si na ně metlu shání,
bude lítat prach!

Posed

Sedím na posedu v lese,
pokuřuju cigaretu,
vidím, jak myslivec nese
zastřelenou moji tetu.

Jarní sen

Svátky jara nadcházejí,
zvířátka se předhánějí
v co největší aktivitě,
však to sami uvidíte,
stačí jenom vyjít ven
a ponořit se v jarní sen.

Peřeje

Poslyšte, lidé, to vědět dobře je,
i na řece lásky jsou občas peřeje,
však ten nejvřelejší cit je překoná,
jim vzdor ve vašich srdcích přetrvá.

Tři boháči a třídní nepřítel

uměl Baťa boty dělat, prospěl pokroku
boty jeho byly dobré, každý na ně měl
jeho dělník vydělával, pískal do kroku
slušně bydlel, slušně jedl, vzdělávat se směl

jiný boháč obral druhé, nevytvořil nic
na burze to uměl točit, tenhle poker nes
prospěch nikdo z toho neměl, jenom tenhle strýc
znal jen, kdy kurz lezl navrch, anebo kdy kles

třetí, vyložený zloděj, okradl stát, město
okradl i děcka všecka, nemocná i zdravá
kapku dal i na charitu, jako sprosté gesto
korupcí si vypomohla jeho duše dravá

do jednoho pytle hází někdo tyhlety tři lidi
človíček, jenž slepě hledí, všechny nenávidí
krad by také, kdyby uměl, takhle jen závidí
chce však ale, ať se ten svět podle něho řídí

Když

Stále na tebe myslívám,
když sama v noci usínám.
Často si na tebe vzpomenu,
když se ráno proberu.
Rozzáří se mi očka moje,
když na mobilu uvidím jméno tvoje.
Zastaví se mi čas na zemi,
když krásnou SMS pošleš mi.
Srdce se mi rozbuší,
když mě držíš v náručí.
Tělo se mi zachvěje,
když tvůj jazyk naše rty spojuje.
Už tu věc neudělám zas,
když pomůžeš mi vrátit čas.

Nevychytaná tatrovka

Jede Tatra po silnici,
sem tam trochu poskočí,
důchodci už nejsou svěží,
málokterý uskočí.

Vyjížďka

Vyjel jsem si sporťákem,
sejmul mě chlap s tirákem,
z auta zbyl jen vrak,
ze mě taky tak.

Bolest srdce

Myslím na tebe, než jdu spát
a říkám si, že tě mám víc než rád.
Zážitky s tebou se mi stále vrací,
srdce v pomyšlení na tebe mi krvací
a stále mě moc bolí,
jako slimáka posypaného solí.
Říkám si, že jdu cestou slepou,
tak prosím pojď se mnou a buď mou,
jedině tak se zbavím utrpení
a celý život se mi změní.
Jdeš? - Vím... že ne...
a mé srdce bude stále zklamané...

Návrat

Přišel domů z hospody
s natrženým uchem,
krev kapala na schody,
nůž mu lezl břichem.

Vzpomínka

Každá květina uvadne,
každá radost pomine,
jen vzpomínka na tebe
v srdci mém zůstane.

Pohled zezdola

Kdopak se to dívá z hloubky?
Utopenec cení zoubky...

Láskoholik

Na srdci toho mám tolik,
asi to bude tím,
že jsem ztracený láskoholik
a pořád jen sním.

Pejsek

Podívej se, tatínku,
támhle běží pes,
křičel chlapec na písku,
už není mezi námi dnes.

Miluji každý nádech lásky

Miluji každý nádech lásky,
v srdci mém přímo čaruje,
nemyslím na nikoho jiného
a moje duše se raduje.

Vykvetl jako květ

Vykvetl jako květ
náš společný svět,
nepřeji si víc,
než být po jejím boku
zbytek pozemských roků,
na to nemá nic.

Sebevrah

Řada vlaků supících
rozmázla ho na kaši,
kousek našli v Košicích,
zbytek někde za Aší.

Na světě dobře je

Na světě dobře je,
dokud je naděje
a ta se nikdy neztrácí,
trpělivost se vyplácí.

Přetvářka

Pod svou přetvářkou
visím na vlásku -
padám do propasti,
ze které není cesty ven,
vzduchu tam není dosti,
je to jako zlý sen,
tma mě pohlcuje
pomalu, ale jistě,
ta tma velmi těžká je -
zda přežiji, není jisté,
mé naděje se ztenčují,
proto ti srdce své věnuji,
protože já ho nepotřebuji, teď už ne,
když strašlivý osud mne nemine.