Krásné je milovat, krásné je...
Krásné je milovat, krásné je žít.
Krásnější bylo tě vedle sebe mít...
Láska je tak zvláštní věda,
však věrnost se s ní slíbit nedá.
Říkal jsi mi, mám tě rád,
teď mi chceš však sbohem dát...
Krásné je milovat, krásné je žít.
Krásnější bylo tě vedle sebe mít...
Láska je tak zvláštní věda,
však věrnost se s ní slíbit nedá.
Říkal jsi mi, mám tě rád,
teď mi chceš však sbohem dát...
Někde v dálce cesty končí,
každá prý však cíl svůj skrývá.
Někde v dálce, každá má svůj cíl,
ať je pár mil dlouhá anebo tisíc mil.
Chci vám všem, říci, že rád jsem vás měl,
rád jsem cestoval, pro vás zpíval, a rád jsem byl.
Že vám všem, jsem svou písní, mohl radost dát,
že s vámi, jsem tu tak šťastně žil.
Řekl jsem lásko, mně ubývá sil,
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj cíl.
Řekl jsem lásko, mně ubývá sil.
Teď já se loučím, už mě nebudete vídat,
loučím se svým soužením,
loučím se, že nechci města střídat,
pozítří se ožením, óó, pozítří se ožením.
Tak se, s váma všema loučím,
měl jsem tento svět, vás všechny,
tak moc rád.
Já se s váma loučím,
loučím se, se svým soužením,
loučím se se svým trápením.
Nebuďte tak smutní, že opouštím vás.
Tento krásný svět, já odcházím,
jinam, na jiný, to svět, do nebe,
do nebe muzikantů.
A společně vám budem, stále zpívat,
ve vašich uších znít, stále hrát.
Teď posledních, pár slovíček,
vám chci ještě zazpívat,
slyšíte mne, já vám budu stále hrát.
A pojď dál a zpívej a se mnou se dívej...
(Tento verš je věnován památce našeho skvělého zpěváka, muzikanta pana Pavla Bobka, je složen z částí jeho textů a doplněn.)
Láska je nádherná,
dobře to vím,
každý den s láskou
je vítězstvím.
V jejím podání
jsou láska a věrnost prázdná slova,
strach mi nahání,
že měl bych být s ní znova.
Když sluníčko svítí,
a ty se směješ,
jsi jak rozkvetlé kvítí,
asi někoho miluješ.
Když tě vidím usmívat,
srdce se mi začne roztloukat,
krásné oči zelené máš,
nevím, jak to děláš,
nedokážu oči z tebe spustit,
musím si tě chytit,
nežně se přitulit
a něžně tě políbit.
Zazvonil zvonec,
lásky byl konec,
svět přestal žít.
Něco však přesto zbylo
a pak se to probudilo,
chtěl ji políbit.
To byl zase zážitek,
oteklý jsem celý,
skučím jako dobytek,
přepadly mě včely.
Se svým splínem
jsem jen stínem
dřívějšího já,
spát mi to nedá.
Tma za okna se vkrádá,
hvězdy pozoruješ ráda,
jak jasné se zdají,
až dech se tají.
Jak jsou strašně daleko,
až srdce se Ti uleklo,
sevřel Ti ho noční chlad
- kde je ten, co má Tě rád?
Je dál než ty hvězdy?
Je daleko už navždy?
Slunce už vyšlo, je krásný letní den,
já však se svou bolestí trápím se jen.
V srdci mám smutek, čas se rychle krátí,
ztrácím už naději, že láska se mi vrátí.
Jiný mne předběhl a v jeho objetí
má láska teď usíná, neskrývám dojetí.
Noc co noc do očí derou se mi slzy,
čekám jen na ortel, přijde už brzy?
Srdíčko bolavé jak o závod mi běží,
dlouho mi tlouci už vydrží stěží.
Můj život bez lásky nemá už cenu,
pomalu odcházím, ztratil jsem ženu.
Jediná naděje rychle teď zhasíná,
když vím, že beze mne láska má usíná.
Nevím, jak dlouho vydržím jít dál,
jsi jediná na světě, za kterou bych život dal.
Lásko má, vrať se mi, volám Tě stále,
Ty mne však neslyšíš, jsi někde dále.
Necítím nenávist, zlost nebo zlobu,
Ty však své city jsi ukryla v hrobu.
Já Tě však miluji stále a více,
nejsem jak hořící, voňavá svíce.
Srdce mé plane horoucí láskou,
chtěl bych být do smrti se svojí kráskou.
Lenko, lásko moje, miluji Tě, vrať se mi!!!
Noc naše těla pohltila,
Tvá andělská vůně víří mi hlavou.
Měsíc zjevu to,
co pro mne krásou Tvou,
hvězdy lásku nám zjevují,
otevírá se mi slastné nitro karmínu,
medovou převládá sladkostí.
X
Za noci bouřlivé,
kdy blesky oblaka bičují.
A já sám ulehám,
mi smutno je,
steskem zžírán jsem,
tma mou duši pohlcuje,
když daleko Tě mám.
Nevěř tomu, kdo do očí se dívá,
vždyť i v krásných očích lež se skrývá.
smutné psaní, kostka ledu,
nesplnitelné přání, lžička medu,
kniha osudu, střepy v okně,
strach z přeludu, polykač ohně,
sluneční svit, křišťálová voda,
přetržená nit, ledová hrouda,
zlomená kost, sladký polibek,
dívčí ješitnost, bílý holoubek,
pytel chyb, rozvitý mák,
síť plná ryb, opojný lák,
kouzelný proutek, roztržitá sázka,
natržený koutek, láska je prostě láska.
Papaláši nacpali si panděra,
na nás zbylo hovno,
to zas byly Vánoce,
tomu není rovno.
Ty jsi pro mě to nejdražší, zlato,
já, lásko moje největší, děkuji ti za to,
děkuji ti za to, jaký jsi,
móc tě, lásko, už miluji.
Lepší než ty na tomto světě není,
už miluji jen tebe, na tom se nic nezmění.
Ty jsi to nejlepší, co se mně mohlo stát,
vím, ják móc máš mě rád.
S tebou já poznávám, co je láska,
nikdy bych nevěřila, že budu s tebou šťastná.
Děkuji ti za tvou lásku, co mi dáváš,
krásně se, zlato moje, o mě staráš,
mé srdce s tvou láskou zahříváš.
Jsem šťastná, že tě, lásko, mám,
i já s mojí láskou tvé srdce zahřívám.
Miluji tě z celého srdce,
já tě mám, co přát si více.
Ty jsi můj život...
Dvě natažené ruce naproti sobě,
na nich dvě srdce, ty dáváš ho mě a já tobě.
Pak z ničeho nic názor měníš,
stáhneš svoji ruku zpět a s mým srdcem hodíš.
Tohle jsem opravdu nečekal,
když natahoval jsem ruku se svým srdcem,
tak před tebou jsem poklekal.
Dával jsem ti na té dlani
úctu, lásku a důvěru,
dával jsem ti na té dlani
pochopení, respekt a podporu.
Ty otočila jsi se ke mně zády
a já ucítil ten pocit zrady.
Tak hluboko to mé srdce zasáhlo,
že teď už mé srdce netluče,
teď se úplně rozpadlo.
Láska je jak sen,
osladí každý den.
Věděl jsem vždycky,
jak je fantasticky
těm, kteří se milují,
ale až teď to objevuji.
I praotec Čech, když stanul na Řípu,
nezapomněl s sebou vzít ňákou pípu.
Pak když stáli na té stěně,
dal narazit malé štěně,
a zavolal zasněně.
Hej, hej, pivo nalej,
hrdlo zalej a zavolej:
Vidím zemi zaslíbenou,
orosenou pivní pěnou.
Tak na zdraví.
Tvé ladné nožky vesele kmitají,
když sklouzne mi zrak na ně potají,
tvůj zadeček mě nezkrotně láká,
ve mně je láska, a to jaká!
Miluju, když se na mne díváš,
miluju, když mne do náručí chytáš.
Miluju, když můžu být s tebou,
miluju, když si vedle mne chceš lehnout.
Miluju, když mazlit se chceš,
miluju, když dotýkat se mne chceš.
Miluju tě čím dál víc a víc,
bez tebe já nemůžu už žít...
Báječný sen se mi zdál,
já v něm po jejím boku stál.
Krásnější věc neexistuje,
než když se člověk zamiluje.
Pevně zavřu oči své,
poté hrdlo má své pré,
padej pryč, ty velká věci,
strachem řvu jak zvíře v kleci.
Radši rychle vezmi roha,
než tě ztrestá moje noha!
Dívám se do všech prázdných koutů pokoje
- a ty tu nejsi...
V duchu tě vidím vedle sebe v sedě, ve stoje...
Má lásko, kde jsi?
Tvá postel je pořád ustlaná,
tolik času bylo před náma.
Možná neviditelný se na mě usmíváš.
Jak to asi vypadá na onom světě?
Můj drahý...
... v mém srdci navždy místo máš
to říkám ti v jedné prosté větě.
Slyším je, už přicházejí,
ťapkají, krok po krůčku,
v dálce už se děti smějí,
vločka mizí v potůčku.
Vánoce, ty svátky radosti,
lásky, klidu, pochopení,
každý každého pohostí,
nic lepšího už nad ně není...
Být tak pánem Tvého času,
bodlákem, co zapletl se do Tvých vlasů,
stezkou, po které objíždíš na kole město,
vařečkou, když zaděláváš bábovkové těsto,
hlínou, co na zahradě hrabeš,
hladinou, po které tak ráda plaveš,
Tvou dlaní, když večer zíváš,
filmem, na který se při tom díváš,
sklenicí, co doléváš starým vínem,
a v koupelně chci být Tvým stínem,
pak jen mlčky se Tě dotýkat
a ráno Tvá ústa odmykat.
Život je jako šachovnice,
kde často nemáš dobrý tah,
kde jsou tví střelci bez munice
a král je skoro na márách.
Hrát s čistým štítem bejvá perný,
pravidla když jsou samá lež,
figury, ty mám vždy černý
a ještě mi soupeř upře věž.
... Tak rozdávej figury ...
Láska se mnou zametá...
A co třeba támhleta?
Krásná, milá od pohledu,
oslovit ji však nedovedu!
Jednu pusu mi dal
a láskou to nazval.
Však jen tak tlachal,
dlouho nečekal
a šel zase dál,
samotnou mě zanechal.
Když si vzpomenu na tvůj smích,
ten můj se vytratí.
Když si vzpomenu na tvé krásné oči,
ty moje se mi zamlží.
Když si vzpomenu na tvoje řeči,
mlčím.
Když se snažím na tebe zapomenout,
začnu na tebe myslet ještě více.
Potřebuju lék, který by mi pomohl vymazat tě!
Vymazat z mého srdce, života, snu.
Nechci tě potkávat,
nechci tě znát,
nechci tě poslouchat,
nechci tě milovat.
Srdce silně krvácí, po něčem touží,
štěstí se smutkem v mé duši nesměle plouží.
Je to tanec kdo s koho.
Pláče mi srdce z toho.
Chybí mi úsměv tvůj,
tak už přikaž tomu smutku: Už konečně stůj...
Když potkáš tu pravou,
ostych jde stranou,
máš nutkání hned jí říct,
já mám Tě rád, nikoho víc.
Chtěl bych klíčem svým
Otevřít bránu tvých snů
Lehce a bez závad
Spojit tvůj svět s mým
Probouzet se spolu
A na každý pád
Žít bez křivd a zrad
Jen lásko, neváhej
Byli bychom spolu
Mezi námi je
Studený kus kovu
Prosím, dej klíč tam
Abych nebyl sám
Byli bychom spolu
Studený kus kovu
Nechci už být sám
Klíčem otevřu bránu tvého snění
Oči rozevřu vedle tvých očí
Mít tvoji dlaň přikrytou tou mojí
Žádný studený kus kovu
Lásko, nádherný klíč k srdci
Spolu dáme klíč tam
Aby ani jeden z nás
Nebyl sám
Spojíme noční snění
Jen, lásko, neváhej
Na každý pád
Žít bez křivd a zrad
Otevřu bránu tvých snů
Otevři bránu mých snů
Láska svět mění,
člověk šťastný není,
dokud ji nepozná
- ona je tak líbezná!
Naše heslo je a bude,
ulejvat se vždy a všude!
Když láska začíná,
každý v ní dospívá.
Když se dva milují, není cesty zpět
a v srdci jim vyroste společný lásky zrozený květ.
Láska nosí jméno slavné,
proto ji hned tak někdo neukradne!
Cit a trpělivost k ní musíš míti
nebo ti odejde ze života a vezme ti to nejdražší!
To prostě lásky v dnešní době dělají...
Doufám, že jste to pochopili,
takže se snažte a vydržte ještě chvíli! :))
Nemůžeš milovat,
nemůžeš dýchat.
Nemáš pro koho žít,
nemůžeš radost mít.
Všechny sny jsou ztraceny,
mosty, už nejsou stavěny.
Pouze bořeny,
láska nemá cenu žádné měny.
Ztratit to jediné,
místo nevinné.
Je to nejhorší,
v mém srdci, jenom prší.
Už nikdy nebudu milovat,
ani radost mívat.
To jediné dokonalé je pryč,
je to jak zlomený ryč.
Koukni z okna. Měsíc, vidíš?
Vypni hudbu a přistup blíž.
Hvězdy jsou jen svědky naší lásky, a ty je neslyšíš.
Ať si pomlouvaj, ty líbáš mě níž a níž.
Postel? Je tu, či není?
Lásko, jsem tu já, nebo jsem jen snění?
SMSka se tu zastavila,
dřív než jsem Tě políbila.
Ty už spíš, tak krásnou noc,
o mně už nevíš, ráno přijdu se svítáním, to slibuju Ti moc!
Vítr odvál chladnou zimu
Nastal jarní čas
Ptačí zpěvy...
Čápi letí do hnízd
a život nový vznikne zas
Jarní střih dá se vínu
Osvěží náš hlas
Veselé děvy...
Přiběhnou na hvizd
ukážou nám štíhlý pas
Déšť už umyl špínu
Prostřen jara vlas
Krásné jevy...
Hřívy koňských jízd
přinášejí mnoho krás
Kdo miluje, neprohrává,
láska mu vždy sílu dává,
každou překážku překoná,
když toho druhého má.
Máme rádi zvířata,
jsou hezká a chlupatá
a je s nima zábava.
Nikdo nemá na bobra,
vydra je taky dobrá
a co teprv lasice kolčava.
Liška si běhá po lese,
koloušek zimou třese se,
veverka skáče po stromech.
Po zemi se prohání brouci,
pilně si pletou pavouci
a šnek přelézá mech.
Nasyť zkřehlé tělo mé,
z tvé nežádoucí touhy zlé.
Jsem sám, sám před sebou prchám.
V nocích, kdy jsi četla sny a přání,
se teď probírám a vzpomínám.
Vlídná tvář mi lehla na klín,
žádala o lehký trest,
že pro pár slov a pro pár citů,
není nutné zrovna všechno snést.
Znám ten pocit, znám,
když vám kůži z těla rvou
a jste jen záminkou, zábavou.
Znám ten pochybný žert,
znám,
když vejde čert a chce si tě vzít,
do pekla,
vzít!
Tiskni mě
k sobě.
Obejmi.
Ať vím,
že jseš.
Polib mě!
Zůstaň!
Odejdi!
- Jestli
mi lžeš.
Horoucí slova.
Doteky.
V citech
topím se.
Vzdechy
a pak
povzdechy.
Mám radost.
Bojím se.
Zmatena
v lásce
brodím se.
Opřena
o Tebe.
Buď
se mnou
nebo
se rozejdi.
- Blíží se
peřeje...
Líbí se mi, když jsme spolu,
chtěla bych jít k němu domů,
schovat se pod peřinu
a oddat se nejlepšímu.
Kdo vyjede po Jitce,
skončí nejspíš na JIPce.
A kdo to zkusí na Kláru,
poleží si na ÁRU.
Já vím, že Bůh existuje
a všude kolem nás tu je.
On stráží nás svým pohledem,
proto na světě šťastná jsem.
Nekoukejte na oběti,
které jste své práci věnovali.
Koukejte na činy,
které jste pro svou práci vykonali!!!
Den se mnou začínáš,
s Tebou končím den,
ve snech mých mne objímáš
a polibky všude jen,
doteky něžně jemné,
vůně těla opojná,
vše rázem pěkné je,
když Tě láska osedlá...
Líbím se Ti,
teď už to vím,
i když tomu
někdy nevěřím.
Upřímné pohledy,
lichotivá slova,
čím dál častěji
jsi se mnou
- jinak než dřív
se chováš.
I já cítím
v tvé blízkosti
sladké vzrušení.
Toužím po něžných
dotycích, mazlení.
- Celou mě pod svým
tělem schováš.
Sním a je to
k zbláznění.
Posílám ti pomlázku,
ale jenom po hlásku.
Dneska si jist nikdo není,
je tu nové nařízení.
Slepička má ptačí chřipku,
nejde ani ke krmítku.
Pořád někde hnízdo hledá,
ale stejně vejce nedá.
A kdyby ho přece dala,
vláda by to zakázala.
Musíme jí býti vděční,
vajíčka jsou nebezpečný.
Místo hezké krasličky
budem barvit rakvičky.
Nechytej se za srdce,
oslavíme Vánoce.