L

Lucie Novotná

Krásné ráno, krásný den...

Krásné ráno, krásný den,
zdál se mi nádherný sen,
sen o dívce a o mně,
sen o lásce a Tobě,
já probudit nechtěl se jen,
já navždy chtěl snít ten krásný sen,
snad i teď sním, sám nevím,
snad se nikdy neprobudím...

Věda

Čeština je věda,
říkal i můj děda.
Pak ho přejel parní válec
a hned potom mašina,
zbyl nám po něm jenom palec,
k čemu je ta čeština?

Havěť

Běžte pryč!
- odháněl tu havěť.
Byli to dobrmani,
ještě že měl závěť.

Nech si vejce

Hody, hody doprovoda,
nech si vejce, je jich škoda.
Místo vajec od slepice
dej mi láhev slivovice.

Led v srdci

Dal bych celý svět,
aby roztál led,
který v srdci má,
proč mě nevnímá...

Myška v rohu

Sedí myška v rohu,
v pastičce má nohu.
Sedí tiše, občas pípne,
asi stejně brzo chcípne.

Naděje

Jak krev po rtech pryč stéká moje naděje,
že je všechno v pořádku a že se nic neděje.
Pomalu a klidně plyne ta kapka malá červená,
zpátky už se nevrátí, navždycky je ztracená.

Pro tu moji

Ahoj moje srdíčko,
jak na nebi sluníčko.
Tebe miluji jen,
myslím na tě každou chvíli,
chci tě den co den.
Ty jsi láska má,
moje veliká a jediná,
s tebou chci býti furt
a odehnat každý chmur.
Miluji tě...

Drakobijec

Na mou duši, na psí uši,
schovávám v batohu kuši,
život je totiž na draka
a zastřelit ho mě láká.

Jarní

Sedím si s kávou na dvorku,
poslouchám tu kosa a sýkorku.
Jak si pěkně zpívají,
a venku mě tu vítají.

Sluníčko už krásně hřeje,
pryč jsou konečně už závěje.
Jaro už prostě patří sem,
aby už byla teplá zem.

Do přírody jdeme s batohem,
pití s sebou, buchty s tvarohem.
Sedneme si k rybníčku,
posedíme tu chviličku.

Svačinku si k tomu dáme
a jaro tu přivítáme.
Konečně už přišlo k nám
a dobrou náladu přeji Vám.

Život je jen hra

Je mi už patnáct let
a já pochopila celý tento svět.
Ve 12 od nás matka utekla,
s tátou se měla hezky,
ale teď šla zbytečně do pekla.
Ve 13 mi umřel děda
a má duše začla býti bledá.
Ve 14 jsem začla kouřit
a pak i po trávě blouznit.
Teď je mi 15 let
a všechno změnila bych hned.
Ale všechno dobré je pro něco zlé,
dám na tátovy rady, snad to se mnou hne.

Odhozený vajgl

Zahučely bory, zahučely lesy,
odhodil jsem vajgla v stohu slámy kdesi.
A sláma si šumí,
jak nejlépe umí.

Modré nebe

Dobré
je nebe modré
a když na něm slunce je,
příroda čaruje.

Do Ostravy

Miláčku, lásko,
jsem s Tebou spojena.
Když na Tě myslím,
podlamují se mi kolena.
Chtěla bych usínat
vedle Tebe,
naše láska je seslána z nebe.

Pírko

Můžeš ji napsat všemi jazyky světa,
když ji vyslovíš, je heboučká jako pírko,
ale chytit ji nemůžeš a ani koupit se nedá.
Proto lásku chraň, když přežívá století.
Bude žít dnes, zítra, pozítří, vždycky.

Z čisté lásky

Z čisté lásky
maluju obrázky
po hradních zdech
v nejhezčích snech.

Běhají tu raraši

Před naší, za naší,
běhají tu raraši,
koulí svoje oči,
až se hlava točí,
z pusy pouští dým,
ale já dobře vím,
že na mě nemůžou,
nemám duši zlou,
ať Lucifer mi promine,
ale zajděte si pro jiné.

Vítr

Vítr zručně svou píseň zpívá,
mráz štípá do dlaní,
mraky se vlečou do ticha,
ptáci klesají do strání.

Nad všechny pochybnosti

A stále nebylo chvíle,
kdy by při mně plně stál,
můj mozek a v plné síle,
cennou radu by mi dal.

Proč opouštíš mě v chvílích těžkých?
Vždy přijdou ještě těžší.
A sbalil kramle, vyšel pěšky.
No, to mě vážně těší!

Teď jsem tu na vše jenom já
a těžce hořekuji.
A kdo dobrou radu mi dá,
předem mu poděkuji.

Proč opouštíš mě pořád znova?
Proč zkoušíš Ty mě stále?
Když potřebuji chytrá slova.
Když zrovna mám namále.

Ještě poslední radu mi dej.
Nechoď nikam, no tak, hej!

Už věřit budu v úsudek Tvůj,
věřit v jeho správnost.
Prosím Tě vrať se, mozku můj,
já postrádám Tvou vážnost.

Už nezpochybním Tvé myšlenky,
když budeš při mně státi.
A buďte při mně, všichni svatí,
jednou se ti to vrátí.

A v tomhle světě plném ironie,
já chci jít proti davu.
A bez zbytečné agonie,
chci tě mít plnou hlavu.

Chci být ten jeden z mála,
při kterých zůstals stát.
A za nemalá práva,
já budu bojovat.

Jo, jako jeden z mála,
chci v tomhle velkém světě,
aby má naděje plála,
tak jako při poslední metě.

A proto vrať se ke mně hned.
My budem skvělý tým.
Já budu k Tobě nahlížet,
Tvůj světe, staň se světem mým.

Už nebudu Tě přehlížet
a chyby přes hlouposti.
K Tobě já budu vzhlížet,
nad všechny pochybnosti.

Tak vrat se ke mně, já volám znova.
Už docházejí mi má poslední slova.
A nade všechnu pochybnost, já věřím v Tebe stále.
Tak vrať se ke mně, nedávej mi, přeci jen tak vale.

Natlakovaný pacient

Tlaky v břiše, nadýmání,
asi vyjde prd.
Po hodině už jen doktor
konstatoval smrt.

Láska mě vždy očaruje

Miluji a skvělé to je,
láska mě vždy očaruje,
jako v pohádce se cítím,
každý den procházím kvítím.

Křižovatka duší

Stačí to říct úsměvem,
když s odvahou jsi v koncích
a srdce tvé se láskou zachvěje.
Stačí to říct pohledem
a ten, koho máš v očích,
pochopí, že je tvá naděje.

Bufeťák

Bufeťáček v parku
hleděl na Polárku,
potom dostal marku,
tak si koupil kilo párků.

Proměny lásky

Láska je někdy jak básnička poskládaná v rýmy,
už první verš Tě zahřeje uprostřed kruté zimy,
jindy je jak plachá vločka ve Tvé dlani
a zmizí Ti, jen co dýchneš na ni...

Vánoční

Když napadne čerstvý sníh,
přižene se na saních.
A v podobě nadílky,
pro děti či pro snílky,
zase znovu po roce
přináší nám Vánoce.

Marti

Líbí se mi tvůj vzhled,
ten, který vidím naposled.
Jsi tak sladká, Martinko,
bez tebe nemohu být ani malinko.
Jsi jak světlo beze dna,
tvá krása na světě je jen jedna.
Ty mne nechceš již viděti?
Nenávidíš mě, že ano?
Ale přesto se spoléháš na mé děti.
Však ti to odejde samo.

Hrozný čin

Uškrtil jsem naše dítě,
udělalo hroznou věc.
Upustilo pecku z třešně,
na náš nový koberec.

Ze školní jídelny

Včera byla smaženice,
samé divné hřiby.
Dneska půjdem do márnice,
za těmi, co chybí.

Před milióny let

Před milióny let
pánbůh stvořil svět
a od té doby
láska ho zdobí
jako nejkrásnější květ.

Sen

Zahradou růžovou chtěla jsem jít,
bláznivou představou chtěla jsem žít,
proč jsi mě opustil,
když láska nám přála?
Nezůstalo nic, jen city,
srdce a smutná zpráva...
Vrať se... lásko...

Toník a gorila

Zabil Toník gorilu,
udělal ji na grilu,
psi se na ni sběhli
a Toníka snědli.

Paraplata

Bačkory, bačkory, bačkorata,
báby nosí paraplata,
bude-li bouřka, třesky plesky,
budou jimi strašit blesky.

Večerní poblouznění

Když oči se klíží a chce se Ti spát,
člověk myslí na toho, co má rád,
mé srdce je zrychlené,
myslím stále na Tebe!

Na stromě je hnízdo a v něm zpívá kos,
v mém srdci je prázdno, máš na to nos,
potřebuji někoho mít rád
a hezčí dívku než Ty si nemůžu přát!

To je mé ano, těším se moc,
až Ti to říci sám budu moct.

Chtěla bych být poslední...

Chtěla bych být poslední paprsek slunce,
který projde přes všechny mraky,
jen aby se dotkl tvé tváře...
Chtěla bych být podzimní listí,
co za oknem padá,
jen abych věděla, co právě děláš...
Chtěla bych být sněhová vločka,
co hned roztaje,
jen co se dotkne tvých rtů,
a zmizí na nich...

Nemluvím o bolesti...

Nemluvím o bolesti,
jež člověk musí snésti,
beru to jako trest
za své hříchy minulosti.
Bodá mi tupé jehly do míchy
a hrobaři válejí se smíchy,
tančíce volají jak jeden sbor:
NECHŤ VÍTÁN MOR!

Brouček s dřívkem

Leze, leze brouček,
nese kousek dřívka.
Šlápne na něj turista,
vylezou mu střívka.

Už se blíží den...

Už se blíží den,
kdy by se měl splnit všech dětí sen.
Děti, které třeba jen chvíli hodné byly,
rády by pod stromečkem dárky rozbalily.
Jejich oči pak štěstím září,
nám se dere úsměv do tváří.
Když k dárkům dobrá slova se přidají,
všichni si popřejí štěstí i zdraví.

Smutná jsem

Smutná jsem, není den,
kdy bych na to nemyslela,
co udělat jsem jen měla,
aby tu teď se mnou ten,
kterého jsem milovala
byl do večera od rána.

Chtěla bych Ti přát

Chtěla bych Ti přát,
bys vždycky mohl stát
v přítomnosti Lásky,
která je od věků
tak vzácná člověku,
dnes chtěla bych Ti přát!

Chtěla bych jen říct,
že je zde ještě víc,
co Bůh Ti touží dát.
Jen příjímej bez ustání
víc, než jsou lidská přání,
víc, než dá se přát!

Z dlaní Lásky, víš,
že život přijímat smíš,
Ty věčně budeš žít.
Kde splněná jsou přání,
tam štěstí bez přestání
vždycky budeš mít!

Chtěla bych Ti přát,
bys vždycky mohl stát
v přítomnosti Lásky,
která je od věků
tak vzácná člověku,
dnes chtěla bych Ti přát,
ať splní se Tvá přání!

Srdce

Srdce srdci srdce dalo,
srdce srdci přísahalo.
Teď to srdce srdce prosí,
ať to srdce v srdci nosí.

Plíživá samota

Příroda pomalu usíná,
do pestrých barev se halí listí.
Já opět se smutkem vzpomínám
na ty dny minulé...
... co přinesou mi roky příští?

Malebný lístek padá z javoru,
tak jako moje láska padla.
Smrt vzala mi blízkost Tvou, něhu a oporu,
má duše bez tebe zoufale zvadla.

Jen syn byl tím milým plamínkem,
co blýskal se na lepší časy.
Dávno není malým miminkem,
dospěl a já ho ztrácím, asi.

Chce jít sám, tou svojí cestou,
za novým, šťastným životem.
Za dívkou, milou, za nevěstou.
Já mu to přeji...
ať nezůstane, jako já - samoten.

A tak se vracím k podzimu,
kdy příroda na čas odpočívá...
Kdy připravuje se na zimu
a ve vánočním čase - plíživá samota
se mi zas do očí věrně dívá.

Tritol

Jak se tritol odpaluje,
ptá se malý pyrotechnik.
To se vezme zapalovač,
to se oči zakreje,
jednou, dvakrát škrtne se,
a jsou z tebe pomeje.

Mami, mami

Mami, mami, smutně hledím,
na své židli dlouho sedím.
Čekám, až má maminka
přijme dar od tatínka.
Dárky vzít a rychle vstát,
budu umět napořád.
Mamce dárky podávám,
a zároveň se usmívám.
Dárky se jí líbí hodně,
snad jsou pro ni všechny vhodné!
Mami, mami, smutně hledím,
na své židli už nesedím.

Nadpozemské

Je krásné cítit
něco nadpozemského,
žárem se vznítit
z miláčka svého.

Načítám příspěvky