Mikuláš ztratil plášť

Mikuláš ztratil plášť,
mikuláška sukni,
dárky chtěli roznášet,
teď jsou oba smutní.

Moudrý člověk

Člověk se snad už nikdy nezmění,
má o sobě vysoké mínění,
když odpověď zná na otázku,
co před sebou má na obrázku,
když rozezná od srsti chmýří,
když vidí, co má na talíři...

Člověk se snad už nikdy nezmění,
má o sobě vysoké mínění,
ten, kdo odpověď na otázku zná,
jestli den nocí, či ránem začíná,
kdo pozná slunce od měsíce,
když vidí, kdo má míň, kdo více,
kdo dokáže odpověď dát,
na otázku, co jídá rád.

Kdo ale z těchle moudrých lidí
odpověď na otázku vidí,
na kterou chtěla bych se ptát?
Kde každý z lidí má hledat
oporu, štěstí a taky lásku?

Když odpovíš mi na otázku,
kam člověk má jít, aby našel
to, co patří k života kráse,
budeš pro mě moudrých člověkem.

Když provedeš mě po světě,
ukážeš mi, kde se láska hledá,
tak snad to těm mým očím nedá
a štěstím zas se rozzáří
(tak snad se Ti to podaří).

A jestli dál mi poradíš,
jak zasloužit si tu lásku, víš?
Když odpovíš mi na otázku,
jak zasloužit si a bránit lásku,
abys ji nikdy neztratil,
pak přísahám, že v každé z chvil,
kdy budu šťastná, řeknu Ti dík.
Zda dokážeš to, zůstává jen otazník.

Omluva

Tak osamělý a tak prázdný
cítím se ve stínu, kam žár tvé lásky nyní nehřeje...
Tak chladno je mi a tak smutno,
je to pocit, jenž nikdo zažít si nepřeje...
Úzkost teď svírá mé nitro,
těžce se dýchá, myšlenka myšlenku střídá...
Štěstí mě obchází obloukem širokým,
v hlavě zvuk ostrý jako po tabuli křída...
Nevím, přemýšlím a zármutek neodbytný
teď doprovází mé kroky tam i zpět...
Kdyby jen vrátit se dalo
vše, co tak snadno otočilo naruby náš svět...
Nejistota pevně omotává celé tělo mé
a odvaha v okovech je spoutaná...
Každý nový den snažím se vyprostit,
však snaha má je marná, bezbranná...
Pouze nezdolná víra v začátek nový
teď pomyslné stéblo záchrany mi dává...
Jen blázen se usmívá dále,
když radosti potřebné se mu nedostává...
Bolestný stav duše, která pocit má,
že něco v husté mlze zapomnění se ztrácí...
Krásné vzpomínky na chvíle šťastné
neustále v očích se vrací...
Není okamžiku, abych nemyslel na Tebe
a na vše s Tebou spojené...
Nechci Tě ztratit,
chci dále prožívat ty chvíle slastí opojené...
Vím, že čas je teď lékem,
který pozvolna rány hluboké léčí...
Však pro mě je každá vteřina
další bolestí v srdci, na němž úzkost klečí...
Jsi pro mě teď vším krásným,
co jen člověk na světě dokáže si představit...
Slova, jenž dokáží popsat lásku moji,
nikdo jiný nedovede vyslovit...
Miluji Tě tak čistě a vřele,
jak jen muž ženu milovat v životě umí...
Nyní však všude přítomné obavy
mé projevy vyznání tlumí...
Nikdy již nechci psát tyto rýmy,
nikdy již nechci opakovat chyby své...
Teď se jen kaji v myšlenkách
a doufám v odpuštění tvé...

Nevěřím

Nevěřím na vítězství a prohry,
taky na slzy, co hřejí
a na smích, co bolí.
Nevěřím na pomstu z lásky
ani na realitu, která se stává našimi sny.
Nevěřím tolik v to, co je vidět,
ale věřím víc v to, co vidět není.
Nevěřím na kouzla a čáry,
ale věřím na zázraky a věčnost nadějí.
Nevěřím na smrt čehokoli.

Hodně vody

Hodně vody a co nejméně deště,
chtěl bych tebe zase ještě.
Hodně slunce, a nikdy žádný déšť,
chtěl bych se tak tebou nést.

Na vlnách, co jsou a proudí,
jako ta řeka, co všechno ví.
Něco o nás a něco o jiných.

Zmatený jsem, jen řeka ví kam,
utekl bych s tebou i do nikam.
Nejhezčí peřeje jsou pro tebe,
a já jen už koukám do nebe.

Musím si tě zakázat,
řeka mi ale nikdy nenapoví,
jestli to možný je, někdy řeku zavřít,
když to tam pořád je a hezky milý.

Ta řeka je tak divoká a ty ještě víc,
nikdy v životě už nepomyslím na nic.
Na nic jinýho než zase na tebe,
a teď mi zbylo jen koukat do nebe.

Zpověď kajícníka

Tisíce polibků nenahradí jediný,
kterého se mi dostalo z úst tvých,
dávno už nejsem člověk nevinný,
vždyť spáchal jsem ten nejhorší hřích,
zapomněl na oheň v očích tvých.

Lži

Ublížila mi láska,
věřil jsem jí a ta černá páska
přes oči,
co skryje vše, co vyskočí,
tajila plno malých lží,
bolí mě z toho srdce,
protože to to srdce ví.
Nejsem bezcitný kus ledu,
miloval jsem ji, miluji ji a milovat ji budu.
Zneužila důvěry, kterou láska přináší,
dívala se mi do očí
a věděla, že mé srdce to nesnáší
a přesto lhala
a přesto si za tou lží stála.
Moc mě teď mrzí, že to tak skončilo,
stačilo říkat pravdu, vše by se změnilo.
Proč pod záminkou lásky lidi ubližují,
proč si ji necení a raději ji zneužijí.
Slova „Miluji tě” neexistují,
jen těmi slovy lidi s Vámi manipulují!
Já těm slovům Nedůvěřuji! Už Ne!!!

Já k vám jdu na koledu a nesu...

Já k vám jdu na koledu a nesu si pytel.
Kdo mi ho naplní, to je můj přítel.
Kdo mi ho dá půl, vezmu na něj hůl.
Kdo mi nedá nic, nepřijdu tam víc.
Vlítnu já k nim do světnice,
rozmlátím tam všechny hrnce
a uteču pryč.

Láska a přátelství

Ptá se láska přátelství:
„Co tu děláš,
když jsem tady já?”
A přátelství tiše odpoví:
„Jsem tady, abych utíralo slzy,
které ty způsobíš!”

Ty můj malý Ježíšku...

Ty můj malý Ježíšku,
schovej mě do kožíšku.
Tam mi bude teplo hned
a dárečků celý svět.

Toužím po tvých polibcích

Toužím po tvých polibcích,
chci slyšet tvůj krásný smích,
cítit spalující žár tvého těla,
kdybys to tak taky chtěla...

Zlomené srdce

Smutno je v horách,
když vítr větve láme.
Smutnější však je,
když chlapec dívku zklame.

Láska je smysl

Co je smyslem života?
Myslím, že to láska je...
Bez ní je jenom samota,
nežije, kdo nemiluje.

Ivánku náš

Ivánku náš,
copak děláš?
Děti jdou ze školy,
ty teprv do školy,
ty nic nedbáš.

Vánoce nás baví

Vánoce jsou tady
a nás to moc baví,
má to samé klady,
že se všude slaví.
Celý rok
se těšíme na Ježíška
a zbývá už jen krok
a naplníme si bříška.
Jupí!!!

Nic k přemýšlení

Na lásce není
nic k přemýšlení.
Buď miluješ, nebo ne,
jinak to určitě nebude.

Marka

Našel jsem já v parku
jednoho dne marku.
Ležela tam mnoho dní,
byla totiž východní.

Poctivá

Na výletě s učitelkou
zažily jsme potíž velkou
nemohla už, chudák, dále
belhala se vzadu stále

řekly jsme jí: „tady pojdeš!
s poctivostí nejdál dojdeš!”
učka slzy ukrývá:
„vždyť já jsem ta poctivá!”

Koledníci za dveřmi

Klíčovou dírkou
dívám se potají
na kluky,
co s pomlázkou
za dveřmi čekají.
Pustím je? Otevřu?
Zvonek už zvoní.
Jdu si pro vajíčka,
pomlázky se bojím.

Naděje v uzdravení - pro Tebe, lásko

Donedávna strom života,
vitální, plný lásky, síly,
ochořel...
a jeho dobrota
celou pláň vůní naplnily.

Proč stůněš, lásko?
Neboj, to přebolí,
příroda pláče...
Miláčku, najdu si Tě kdekoli...

Vždyť ten strom
donedávna radostí jen vzkvétal,
a jeho vůně vábila ranní spáče...
Tráva usychá, chřadne i motýl,
co rád k tomu stromu létal...

A tak skrývám v srdci naději,
že láska má se zotaví,
ožije jak vlna v peřeji
a životu se čelem postaví.

Advent

Den za dnem plíží se
adventní krajinou,
sníh se k ní nechce znát,
je kdesi za jinou.

Vánoční hudba zní
už svými akordy
a teplé počasí,
láme dál rekordy.

Tak bílé Vánoce
budou zas na blátě,
s krajinou bez sněhu,
oděny nahatě.

Jara

Skončila zima, jaro začíná vládnout světu,
jdu cestou, cítím vůni různých květů,
a ptáci pestrobarevní zpívají světu,
zpívají píseň o lásce, kráse, o životu.

Slunce zapadá, za rozkvétající třešní,
jdu kolem, koukám na tu krásu dnešní,
chvíli zastavím, a moje srdce smutní,
že nekoukám na tu krásu s ní.

Jdu dál, doufám v lepší zítřek,
avšak kola osudu se točí,
a najednou uslyším motoru rek,
mojí krví se cesta smočí.

Další rok, svět jde svým tempem dál,
teď ale mezi poli stojí pomníček sám.
Sedíš pod rozkvetlou třěšní při západu slunce,
a já se neviditelný vedle tebe smutně usmívám.

Tohle je věc neskutečná

Tohle je věc neskutečná,
myslím jenom na Tebe,
snad naše láska bude věčná
a dostanem se do nebe.

Lehkost lásky

Miluj zlehka, ne však trpce,
miluj tak, jak káže srdce.
Miluj a zkusíš boj,
miluj a pak teprve vol.

Krásná pohádka

Milovala panna pána,
pánem byla milována,
krásná pohádka se píše,
jako ze snové říše,
příběhy lásky jsou
vždy velkolepá show.

Tlukot srdce

Štěstím mi srdce buší,
nějakou zprávu
jistě tuší,
to, že myslím
na tebe,
štěstím bez sebe,
chci být s tebou
každý den,
to by byl
můj nejtajnější sen.

Smůla

Nevím, co se děje,
že jsi mi nenapsal od neděle.
Odepiš mi prosím moc,
přeji krásnou dobrou noc.

Láska je hodně tajemná

Láska je hodně tajemná,
nejde jen tak lehce číst,
ale když je vzájemná,
poznáš to, buď si jist.

Bolest lásky

Jsi jako květina,
co na louce vyrostla,
bát se nemusíš,
že bys brzy odrostla.

Kapky deště
stékají Ti po listech,
ale začne zase svítit slunce
a zahřeje Tě na bolavých místech.

Na květ Ti přiletí motýl,
ucítí Tvoji vůni
a zůstane u Tebe
až do skonání sil...

Pamatuj, že láska je krásná,
ale ne vždy šťastná...

Kácení

Dřevorubec v lese kácí,
sekne se a vykrvácí.
Marně svírá pěstičky,
nemá krevní destičky.

Voňavá

Mít tak křídla motýlí,
přilétl bych hned,
abych aspoň na chvíli,
mohl k Tobě přivonět.
Třepotat se ve vánku,
býti Tobě blíž,
sny krásné nosit do spánku,
dívat se jak spíš.
Jsi nejkrásnější kvítek,
co já vůbec znám,
všude plno jiných kytek -
ty já netrhám...

Žádné párání

Milý pane,
jestli Vám nevstane,
vezmu hůl a bič,
a vyženu Vás odtud pryč!

Krásný holky

Krásný holky jsou,
chtěl bych s jednou žít,
v noci tancovat,
ve dne víno pít.
Mám jen jednu věc,
co mě dohání:
stále netuším,
která mě přivábí.

Náramek

Na dlani mám pár korálků
Kulaté, barevné
Však bez života
Lesknou se ve třpytu svíce
Hladké, barevné korálky
Na niti navlečené
Jsou svědkem neskutečných chvil
Kdy mé srdíčko touží
Touží po tvé blízkosti
Hraji si s nimi
Kulaťoučcí svědci na niti
Mé štěstí
Nikomu nepoví
Co všechno sledují
Tajní spiklenci
Několik korálků na niti
Mlčící o mé lásce
Ten náramný
Náramek korálkový

Dobrou noc

Dobrou noc a krásné snění,
kdo to přeje, s tebou není.
Někdy se snad setkáme,
snad i lásku vyznáme.
Teď už ovšem nech si zdát,
o kom víš, že má tě rád.

Ty jsi můj a já jsem tvoje

Na první pohled ses mi líbil,
přišel jsi ke mně a hned mi slíbil
„budem spolu možná hned”,
vem si tato slova zpět.
Chci cítit tvoje ústa a tvůj dech,
vím, je to moc slov a moc vět.
Však chci tě mít pro sebe a to hned,
do vesmíru s tebou odletět.
Chci se smát, chci si hvízdat,
chci být s tebou, chci tě líbat.
Chci se dívat na nebe
a vědět, že ty jsi můj a já jsem tvoje.
Do očí hledět ti a myslet při tom na tebe!

Pro sluníčko

Chvilku jsem teď vyšetřil,
a tak mohu psát,
abych milou potěšil a řekl,
že mám ji rád.
Že stýská se mně velice
a toužím po ní moc,
tak jako jepice,
nepřečkám snad noc...

Hledám v paprscích

Sluníčko venku vychází,
má ručka tě hledá,
kde můj princ se nachází,
proč není tu, běda.
Stále být s tebou
chtěla bych moc,
projít den ve dvou,
strávit spolu noc.

Ne každý je nám přítelem...

Ne každý je nám přítelem,
kdo naoko laskavým se staví.
Kdo však v neštěstí nás neopustí,
ten přítel náš je pravý.

Když jsem byla malá

Když jsem byla malá,
hodně jsem si hrála.
Na doktorku, na sestřičku,
na uklízečku, na prodavačku.
Splnila se mi sestřička,
to je panečku prácička.

Pro moji zesnulou babičku ke Dni matek

Na Tebe hodí se
jen jedno slovíčko.
Něha to slovo je,
má milá babičko.

Všem lásku rozdáváš,
moudrost a jistotu,
díky Ti, babičko,
za Tvoji dobrotu.

Hračka

Honzík jede vlakem,
pohrává si s prakem,
vtom najednou guma praskla,
Honzíkovi v oku mlaskla.
Honzík jede vlakem,
v kapse oko s prakem.

Vánoční démon

Santa, ten démon vánoční,
na Štědrý den má noční,
pečlivě si plán cesty připravil,
aby všechny dárky v pořádku dopravil.

Pramen

Za chemičkou teče pramen
znečištěné vody,
hasili s ní jednou plamen,
bum - to bylo škody.

Proč?

Proč chybuji stále jen já?
Jsem tak hrozná a zlá?
Jsem Tvoje noční můra,
strašidelná stvůra,
co zničí Ti Tvoje sladké sny,
tak tedy dobrou noc.

Zajatec v lágru

Jeden zajatec z lágru
měl na nohách sádru,
a že s ní dupal jako slon,
rozezněl brzy poplašný zvon,
ten bláhový rádobyutečenec z lágru.

Naše láska

Já s tebou, Romane, móc šťastná jsem,
teď už společným životem jdem,
ty máš mne a já mám tebe,
teď už nemůžeme být bez sebe,
tvoje láska ke mně móc silná je,
Romane, já si přeji, ať nám to ták zůstane,
moje srdce buší už jenom pro tebe.

Péťulka je móje láska jediná,
je ták krásná a už je jenom má,
už jenom ona mi rodinu může dát,
já jsem s ní šťastný a mám ji móc rád,
já ji miluji z celého mého srdce,
a ona miluje už jenom mě, co přát si více.

Ta naše láska ták krásná je,
a je nám společně móc nádherně,
naši lásku už nerozdělí nic,
naše srdíčka pro sebe buší čím dál víc,
chceme prostě jenom jedno společně říct.
Že se milujeme oba den co den víc a víc