Podoby lásky
Můžou vyschnout oceány
a na zemi zbýt jen smrt a poušť,
pak oázou bude láska mezi námi
a my milosrdně navzájem sobě stiskneme spoušť.
Můžou vyschnout oceány
a na zemi zbýt jen smrt a poušť,
pak oázou bude láska mezi námi
a my milosrdně navzájem sobě stiskneme spoušť.
Jeden život mi nestačí,
já chtěla bych jinačí,
být modelkou a jindy herečkou,
jsem posedlá zlatou horečkou
a nevím, jak setřást ty touhy,
když jsem jen člověk pouhý.
Vláčnou chůzí, co noha nohu mine,
někam kráčíš, tahle noc nemá cíl
a včerejšek tak jako kotě na klín se Ti do klubíčka svine
a ty mu dáš svou misku štěstí, co jsi ráno nedopil.
Nad hlavou hvězdy a v duši tolik místa,
na lidi, na sny, na štěně za plotem.
Tulipán za uchem, jak věčný optimista
zvracíš u zdi svoje touhy s dost trapným bonmotem:
Něco končí, jak krátký šílenství,
však s noblesou a silou lva teď čas tu chvíli napíná.
Tam někde v dálce další roky ti nabízí své panenství,
možná tu něco končí, no určitě tu něco znova začíná.
Proč pochopit tu změnu je vážně nad mé síly,
moje malá Uježená, proč smyl nás všední den,
proč nevyřčeny byly věty, proč se dlaně rozpojily,
proč žízním stále po tvém srdci tak hrozně osaměn.
Láska mi sílu dala,
abych překonala
všechny nástrahy života,
z nichž nejhorší byla samota.
Kdo se nikdy nevzdává,
ten v životě vyhrává,
píle, síla, neústupnost
jsou ve světě nutnost,
člověk se musí umět prosadit,
aby se mu žilo líp.
Nedělej nic zbytečně
a budeš se mít hrozně fajn,
na světě bude báječně,
když o blbostech nemáš šajn.
Až jednou přijde den,
kdy na kusy rozbije se tvůj sen,
tak zatni pěsti
a řekni: Vždyť střepy znamenají štěstí.
Čím bych byla bez Tvé lásky?
Jenom zrnko prachu.
Tvé slovo je věčný život
bez obav a strachu.
Tvé slovo jsou kapky rosy
na vyprahlé zemi,
svěží vánek, co k nám proudí
zrána alejemi.
Tvé slovo je láska sama,
a to bez podmínek,
velmi vzácná mozaika
požehnaných chvilek.
Všichni máme svoje sny,
dobré a špatné dny,
kdo žije ve vnitřní rovnováze,
na světě je mu blaze.
Na obloze ani hvězdička,
přesto na mě září dvě sluníčka,
mezi nimi skví se měsíček,
nad studánkou s okraji barvy srdíček.
Holé větve smutné jsou,
tíhu listí nenesou,
avšak větru vystavené
jsou úplně nechráněné.
Nic špatného na tom není,
že jsme tu jen pro sebe,
život plný dovádění
dostává nás do nebe.
Zanech už té promiskuity,
dojdi si k nám pro misku i ty.
Pozoruji s košíkem
v Makru bitvu nad mlíkem.
Nemám konto zrovna tučné,
aspoň koupím nízkotučné.
Život je příběh mnoha tváří,
sladký a nádherný, když láska v něm září,
smutný a hořký, když láska bolí,
přece Tě miluju a žít za to stojí.
Chtěl bych Ti svou Lásku dát,
však zatím jen pár slov Ti můžu zpytovat.
Kéž bych s tebou jen pár okamžiků mohl být,
v mém srdci by nastal vášnivý klid.
Chybí mi tvůj pohled,
kde jsi, kde se schováváš.
Tvůj obličej není na dohled,
pusu na dobrou noc mi nedáváš.
Tak proto myslím stále jen na Tebe,
pomaloučku Tě vidím vedle sebe.
Nastávají chvilky pohody,
kdy nejsou žádné neshody,
vůně cukroví byt provoní,
děti se hádají, kdo stromek ozdobí.
Maratón nakupování dárků
však stojí za užití těchto svátků,
samé radosti a zábava,
vždy panuje dobrá nálada.
Dnes mi vyjel po Radce
můj daňový poradce.
Co se se mnou děje?
Dnes byl krásný den
Srdce mé se chvěje
Žádný sen
Tvojí tajnou královnou
V malém království
Byla Tebou zvanou
Kruté bláznovství!
Nemohu být takovou
Neumím královsky poprosit
Ráda bych tu stála s květinou
Oči nerosit
Královny mají více moci
Raději bych noční vílou
A vládla naší nocí
S Tebou
Není mi souzen titul
Není mi ani noc souzena
Ani celičký Král, ani květina
Zbývá jen vzpomínková ozvěna
Kdo najde sebe,
ten pozná nebe.
Když zklameš oči druhého,
pak nezapomeň, že zůstal sám,
a nehleď slepě před sebe,
když víš, že měl Tě rád.
Sešvihám Tě, lásko moje,
pozvi mě k sobě do pokoje,
svátky jara oslavíme,
o vejce se podělíme.
Úsměvy na rtech vznikají,
když první vločky na zem padají,
a když přijde nadílka bílá,
srdce se nad ní rozplývá.
Své tetě jsem k Vánocům
koupil dravé rybičky,
právě je šla nakrmit,
z tety už jsou kostičky.
Krásná noc začíná,
sladce se usíná
mravenečkovi v jehličí,
úžasný sen mu vyklíčí.
Aniž to kdo vůbec tuší,
uvaděčka v letním kině
trhá místo lístku uši,
protože je velká svině.
Láska je jako růže,
jejíž krása tě zasáhne hluboko v srdci
a její vůně se ti vryje do paměti.
Ale musí se s ní umět zacházet,
protože jinak tě poraní svými trny
a rány se potom dlouho hojí.
Mé srdce vždy bylo a je jen tvé
i přes všechnu bolest,
kterou v něm mám právě kvůli Tobě.
Já tě však chápu,
dálka je nepřítel pro naší lásku.
Co mi zbývá?
Jen samota a láska k tobě trvající.
Jsem jen tělo bez duše, lásky a bez Tebe.
Nezapomeň, že miluji Tě...
Víra je jak plod stromů, květ, víra tebe.
Víra je víc než obloha, hladké nebe.
Dozrává jak malý květ hladkého stromu,
je starší než milion domů.
Do času, kde začala, nevkročí noha,
jo, někdy je lepší věřit v boha.
Nebe je bez mráčku,
počasí dobré,
slyšíme kukačku
u vody modré.
Bubnují rákosy,
vlnky se třpytí,
jsou dobré pro kosy
i pro nás k pití.
Ledově studená
z rybníka voda
potěší poutníka
a sil mu dodá.
Ukončí trýzeň,
zažene žízeň.
Vlahá noc,
svěží vánek,
přeji ti moc
klidný spánek.
Krásné sny,
co potěší duši,
hladím tvé rty,
srdce ti buší.
Bije jak zvon,
zavíráš oči,
jen žádný shon,
hlava se ti točí.
Rozechvělé tělo,
opilé touhou,
spojit by se chtělo
na chvíli pouhou...
V obvazech
doma na podlaze
krvácí neblaze proslulý bohém
dal životu sbohem
byl znechucen světem
a zklamaný Bohem
bral naději dětem
Bez síly
a celkem opilý
žiletkou přes žíly zkrátil si cestu
téměř bez protestu
a s ledovým klidem
si užíval trestu
za nenávist k lidem
Neví
že ve stavu bez tíže
bude mít potíže dostat se zpět
z cesty na onen svět
se nemůže vrátit
nutno promyslet
zda chce všechno ztratit
Na slzy
je ještě moc brzy
jednou ho omrzí vnímat své neštěstí
i když má bolesti
snaží se nemít strach
z jizvy na zápěstí
z nálepky SEBEVRAH
Na chodníku kanály,
někdo z nich vzal dekly,
chodci do nich padali,
byli strašně vzteklí.
Andělíčku, anděli,
přijď na oběd v neděli.
Nevzdávej se podívané,
máme vločky nadívané.
Čerstvým ledem z mrazničky
- to aby Ti zrůžověly
baculaté tvářičky.
Věřím, že štěstí existuje,
snad někde nad mraky pluje
a jednou sestoupí ke mně dolů,
mé srdce rozjasní a zbaví bolu.
Studánka je průzračná a kvete letní nebe,
mé srdce teskní po Tobě a miluje TEBE.
Měsíční svit paprsky skrývá,
tak už to chodí, když kluk holku rád mívá.
Akordy srdcí bijí teď společně,
tikot hodin určuje nám čas,
půjčím Ti své srdce částečně
- poslechnu svůj vnitřní hlas.
Myšlenky na Tebe mozek můj temní,
jako dvě hrdličky budem si věrní.
Milenců křídla rozevlátá jsou,
spoléhám na štěstí, na lásku nás dvou.
Amorův šíp zasáhl mou mysl,
jedině s Tebou dává mi můj život smysl.
Smutno je v lese,
když vítr větve láme,
těžko je v srdci,
když první láska zklame...
Je mi smutno, slzy a stesk v očích,
mé srdce patří jen jediné osobě.
Hlava bolí a chvilkama se i točí,
miluji a nezáleží mi jen na sobě.
Chci být s tebou a držet tě za ruku,
obejmout tě a polibek ti dát.
Miluju ty tvoje překrásné kuku,
o náš vztah se nemusíme bát.
Na okně nám hoří svíčka,
únavou mi padaj víčka.
Vstávat se mi ráno nechce,
ale snad to půjde lehce.
Snad ten zítřek uteče,
ať se dlouho nevleče.
Pak zas budu volno mít,
dělat nic nebudu chtít.
Dejte svému andělíčku
sáček z plastu přes hlavičku.
Pak můžete snadno zkusit,
jak dlouho se bude dusit.
Dynovačka se čepejří,
ať mi má Andula nevěří,
poženeme se do dveří,
a ze dveří do kuchyně,
a z kuchyně šup do síně:
budeme se šlehat upřímně.
Plno vloček kolem poskakuje,
to nám Vánoce oznamuje,
tak šup, ať nakoupíme dárky,
a už si jen užívat svátky.
Včera jsem měl zvláštní sen,
stal jsem se v něm poslancem.
Půjčku dostal od pana Bárty,
v pozadí Kočí a Škárky.
Lži, korupce, „návnady”,
držel jsem se zásady:
S Nečasem na věčné časy,
Kalousek nás všechny spasí!
Vzbudil jsem se - v očích hrůzu,
že jsem vstoupil mezi lůzu.
Opil jsem se - v háji játra,
navštívil jsem psychiatra.
Teď mě straší noční můry,
Radek John mi mává shůry.
Doufám, že to někdy přejde,
tohle totiž vážně nejde!
Místo nočních hororů,
raděj fárám do dolů.
Už nechci prožívat sen,
kde za prachy plením zem.
Velkopopovický kozel černý
je můj přítel stále věrný!
Den matek
je přece velikánský svátek.
Tam, kde máma všecky tvoje chyby odpustí
a tvoji ruku nikdy nepustí.
Když láska vládne čistotou,
končí velkou prázdnotou,
však rozhodně za to stojí,
nevyhraje, kdo se bojí.
Jsem nevidomá, avšak vidím Lásky svět.
Je nádherné nad smyslem žití se zamýšlet.
Jsi jak princezna zakletá,
a ze mě je prý poeta...
co tvou lásku touží mít,
chtěl by tvá ústa políbit,
a nemůže si více přát
než hladit tě, laskat, milovat.
Hamty, hamty, hamty,
ať mám víc než tamty.
Milé dámy, co je s Vámi? Košťátka si nesete?
Doma s muži dnešní noci zůstávati nechcete?
Dejte pozor u hranice!
Dobře hoří slivovice!
Zelená se tráva,
jsou tu svátky jara.
Koledníci s pomlázkami
honí se za dobrotami,
holky pěkně proplesknou,
výslužku si odnesou,
všichni jsou rádi
a dobře se baví.
Velikonoce jsou báječný čas,
těšte se, každý rok přijdou zas.