Fantaskní láska

Moje láska k ní
je tak fantaskní,
nepozná, kdo nezažije,
jak nádherně srdce bije,
když je citem zalité,
to nenapodobíte.

Radost obrovskou mám

Radost obrovskou mám,
že tohle prožívám,
nevím, jak to popsat přesně,
ale je mi naprosto báječně,
protože já miluju!
a budoucnost si už jen maluju.

Slzy

Tečou,
kanou,
bez ustání,
i když
se jim,
co můžu,
bráním.
Dotěrné,
slané,
mokré,
plitké,
tryskají
z očí,
vtíravé
a břitké.
Ustanou
náhle,
zmizí
z čista
jasna
a uslzená
tvář
je zase
jasná.

napřed jsem si myslil
jak je krásná láska naše
jen jsem si to vysnil
upad jsem do pěkné kaše

poznal jsem tě zevrubněji
ať tě nyní jiní mějí
bude konec nezdarů
hádek a tvých rozmarů

náš vztah osudu byl podvod
napraví to jenom rozvod
s dětmi, jež mám velmi rád
chtěl bych si však dále hrát

rozvod, to je výdobytek
kterým trpí mnoho dítek

Láska

Jsi má láska,
kterou bych chtěl hýčkat,
má největší kráska,
na kterou chci vyčkat.

Navždy budeš můj brouček,
o kterém budu snít,
můj šťastný pavouček,
kterého chci mít.

Chci, aby každý den,
který budeme spolu trávit,
byl jako sen,
který budeme slavit.

Silný Santa

Santa Claus má síly dost,
aby vytvořil vzdušný most
mezi severním pólem
a každičkým domem,
který tu na světě je,
Vánoce zkrátka miluje.

Realita

Včera usmálo se na mě štěstí,
dnes už jen smrt kostmi chřestí.
Natahuje po mně spáry své,
zažil jsem štěstí chvilkové.

Každý nový den...

Každý nový den
rozbíjí můj sen.
Krvavé mám pěsti,
střepy nosí štěstí?!

Vánoční 2011

Vánoce, Vánoce přicházejí,
penízky, penízky odcházejí,
prácička, práce taky není.
To je nám, Ježíšku, nadělení!

Neopatrnost

Brokovnici čistil,
zapomněl náboj v komoře,
za kohoutek chytil,
letí mozek po dvoře.

Síla lásky

Řetěz, co nikdy nezrezne,
věc, co Ti nikdo nevezme,
lásce se zabránit nedá,
každý ji v sobě hledá.

Déšť

Kapky deště na tvé tváři,
chtěl bych číst jak v slabikáři.
Stékají proudem dolů
a já běžím po schodech domů.
Utírám ti kapky deště
a já chci říci ještě.

Hory

Vysoké.
Strmé.
Kamenité.
- Rozlehlé
hory
se stezkami.
Hřebeny
v zemi
pod sněhem
skryté
s lyžaři,
sjezdovkami.
Průsvitné.
Tenké.
Teplem
nenasytné,
pramínky
z kopců
stékají.
Miluji
hory
místy
nedobytné
- závěje,
když je
zlaté nitě
protkají.

Na popravišti

Šmik, a hlava letí,
máme zase další smetí,
gilotina pracuje,
fronta na ni se zkracuje.

Láska v potížích

S naší láskou
něco dobře není,
i když to nechceme,
pod rukama se nám mění.

Jede Tatra po poli...

Jede Tatra po poli,
splašili se tam voli,
tatrovka je drtí,
pro všechny je smrtí.

Špatná voda

Je ti špatně? To je z vody
- proto rychle do hospody!

Souznění duší

Souznění duší
už nic neruší,
jsme tu jen pro sebe,
strašně se milujeme.

Zamilování

Za snem
šplhala jsem
na Medovou horu,
z vonících pláství
nemohu teď dolů.

Přilepila
jsem se
ke sladkému medu
a zapomenout
nedovedu.

Nemám jiný cíl

Jsi ta, o které jsem vždycky snil,
už nemám v životě žádný jiný cíl,
než abych ti něžnou pusu dal
a potom se tvým mužem stal :-*

V lásce nacházím útočiště

V lásce nacházím útočiště,
nevyjde dnes - vyjde příště,
svůj sen si vzít nenechám,
zbytečně tak nespěchám.

Ruku v ruce

Ruku v ruce v závěsu jdou,
zastaví se a líbají,
to když se dva zamilujou,
tak se s tím netají.

Pálení

Na hranici oheň vzplál,
čarodějka rychle chytla,
kat se tomu strašně smál,
čarodějka chudák chcípla.

Samota se mnou hází

Samota se mnou hází,
někdo mi tu schází,
kdo mě rozveselí,
kam se všichni poděli?

Divadelní vyznání

Mé srdce je jako divadlo
a ty v něm hlavní postavou.
Tep je pravidelný jako kyvadlo,
spousta myšlenek honí se hlavou.

Svoji roli zvládáš skvěle,
s úžasem sleduji Tě z první řady.
Mrazení je cítit v těle,
snažím se zachovat si dobré mravy.

Natahuji k Tobě svoje paže,
chci se dotknout Tvojí krásy.
Tvůj šarm jsou střely velké ráže,
já dosáhnout chci vnitřní spásy.

Oblouzněn a rozechvělý
každý doušek z Tebe polykám.
Snažím se býti smělý
a nadějí v lásku skoro se zalykám.

Toužebně přivírám oči,
odvahu získaly představy.
Nádherné vize kolem se točí,
fantazie již nemají obavy.

Uvolněn padám propastí touhy,
úspěšně míjím předsudků trní.
Neztrácím naději ani okamžik pouhý,
něco tam uvnitř mě příjemně brní.

Letím, vznáším se a dna vidět není,
s údivem rukama mávám jako ptáci.
Jak příjemné dokáže býti snění,
jak příjemné, když nazpět se vrací.

Jediné, čeho stále se bojím,
že představení dojde konce.
Pořád však na nohou vzpříma stojím,
klidně jak oddaná ovce.

Chci ze sedadla vstát
a pevně Tě v náruč svou skrýt.
Na svolení nechci se ptát,
teplo Tvé u sebe opět chci mít.

Jsi úžasná, báječná, na pódiu záříš,
Tvá energie plní duši mou.
Bez dechu sleduji jak vlídně se tváříš,
doufám, že naše oči se neminou.

Pak nastává ta chvíle
a já už cítím Tě skrze své prsty a dlaně.
Již vidím Tvé plné rty milé,
nedokáži popsat, jak těším se na ně.

Tak je to s každým mrknutím oka,
s každým úderem mého srdce.
Zbytečná byla by další sloka,
oba víme, jak dál to je, přece...

Nese, nese zajíček

Nese, nese zajíček
košík plný vajíček.
Potká pěknou zaječici,
dá jí pořádně na zadnici.
Ještě nechoď, zajíčku,
dám ti za to krasličku.

Ty

Přišel jsi.
Nevím odkud.
Nevím, jak se jmenuješ.
Jseš to prostě Ty...
Ty... já musím to vyslovit.
Ty... já Tě miluji.

Jsi ta láska

Jsi to štěstí, které nemám,
jsi ta láska, kterou hledám,
jsi ten sen, co splnit se má,
a já jen holka touhou němá.
Jsi ta touha v mým břiše,
prostě jsi a já jsem tiše...
Nevím jak ti vyznat lásku,
když máš přes oči černou pásku,
nevidíš mě a moc to bolí,
tu ránu v mém srdci posypal jsi solí...
Pálí to a ta bolest nepřestává,
když vidím, že jinou si bereš, že jiná se vdává.

Kouzelný zvoneček

Kouzelný zvoneček
brzy nám zacinká,
rozsvítí stromeček,
zbývá jen chvilinka.

Zazvonil zvoneček
vánoční písničku,
každý se podívá,
copak má v balíčku.

A tak nám zvoneček
odhalil tajemství,
všichni se vrátili
ve mžiku do dětství.

Sluneční paprsky, modravé...

Sluneční paprsky, modravé dálky,
zlomený voják se navrací z války.
Hřejivé paprsky, sluneční zář,
smějí se na jeho zjizvenou tvář.

Sám voják v poli, sám se svým žalem,
s slzami v očích se loučí s kamarádem,
přestáli mnoho, prošli si peklem,
nyní se loučí ovíván jen větrem.

Klečící, plačící sám voják v poli,
přemýšlí nad osudem,
proč ten mu dovolil pokračovat ve své životní roli,
ale proč se rozloučil s jeho kamarádem?
Život však plyne dál, život nás zkouší,
bojujem jen o svou ubohou duši.

Patolog amatér

Jednou večer chtěl jsem zjistit,
jak vypadá tenké střevo,
však uviděl jsem pouze mozek,
místo nože
vzal jsem totiž tvrdé dřevo.

Můj sen zima

Zima, zima padá sníh,
děti jezdí na saních.
Na kopečku sněhu dost,
malým dětem pro radost.

Před domečkem sněhuláček,
dívej, mami, kolik vloček!
Venku děti strašně řádí,
protože sníh mají rády.

Znám já Míšu, Káju, Petru,
mám na sobě osm svetrů.
Na balkoně skáče kos,
už mám rudý celý nos.

V zimě ztichne celá ves,
můj sen letí do nebes.
O zimě je krásný sen,
tak šup z postele ať jdu ven.

Stín na srdci

Na mé srdce padl stín,
kde jsi mé slunce nad hlavou?
Když poprvé spatřil jsem Tě,
přál jsem si, buď jen mou.

Dny míjely, já procitám,
jsi nejhezčí dívka, co znám.
Navždy s Tebou chci jen být,
den za dnem s Tebou prožít.

Miluji Tě a to tak moc,
že s Tebou chci být každou noc!

Láska není laskavá...

Láska není laskavá
ke všem,
mně třeba přináší
časté kroupy
s deštěm.
Hrává si se mnou
na slepou bábu.
- „Šachová dáma”,
vždy zmizí mi
v davu.

Tchyně v kině

Tchyně sedí v kině.
Svině.

Kdo to letí na koštěti?

Kdo to letí na koštěti?
Hádejte třikrát, děti!
Zlá, ošklivá čarodějnice
vyletěla si za svitu měsíce,
aby neplechu páchala,
však to se přepočítala,
protože my dobře víme,
že společně ji porazíme.

Moje srdce bloumá

Láska se mnou cloumá,
myslím pořád na Tebe,
moje srdce bloumá,
jestli spolu nakonec budeme...

Mrazivá koupel

Koupali jsme batolátko,
na balkóně v lednu,
musím běžet pro sekeru,
už ho nevyzvednu.

Láska či přátelství?

Chtěla jsi napsat báseň,
byla to pro mne bázeň.
Chtěla jsi jen pár veršů,
stojí mne to jen pár grošů.

Je to pro mne tuze těžké,
až se to zdá velmi směšné.
Nevím, jak popsat tvou krásu,
potřeboval bych více času.

Nemůžu tě popsat v našem vztahu,
na to nemám dostatečnou odvahu.
Beru tě jako svoji dobrou kamarádku,
verše píši jen milovanému děvčátku.

Kdybych tě měl popsat básní,
psal bych od srdce a s kázní.
Asi bych se do tebe zbláznil,
naše přátelství tím zabil.

Popisoval bych tvé hnědé oči,
zamyslel se, a ocitl se na kolotoči.
Hnědé jsou tvé oči, to už dávno vím,
když zavřu ty své, ve snu je vidím.

Mám rád ten tvůj smysl pro humor,
není mi s tebou pochmurno.
Nejsi žádná zákeřná bárbí,
jsi milá a vtipná a toho si na tobě vážím.

S tebou je vždycky veselo,
i když je na tom světě kyselo.
Jsem rád, že jsem tě poznal,
k růži bych tě popsal.

Je to překrásná květina,
měla by ji dostat každá dívčina.
K růži bych tě přirovnal,
při pohledu na tebe bych stonal.

Raději bych měl už přestat,
a mysl svou za to ztrestat.
Omlouvám se, že tak smutně,
nechci, aby to vyznělo svůdně.