Z

Zuzana Malá

Václav - „PERSKÝ KASKADÉR”

Hola, hola, škola volá!
Klaus má penál plný per!
Je to případ pro doktora?
NE - JEN - „PERSKÝ KASKADÉR”.

Co je tohle za nesmysly?
To jen Véna pera syslí!
Nejcennější - je to z CHILE,
co si půjčil z dlouhé chvíle.

Pera střádá v „peráku”,
okolí má na háku.
Nechybí mu noblesa,
jeho srdce zaplesá,
když prohlíží sbírku per,
ten NÁŠ „PERSKÝ KASKADÉR”!

Který národ se tím chlubí?
Zlé jazyky - Držte huby!
A tak Česko hrdě volá:
Máme ZNALCE - PROFESORA!

Je to ZNALEC sbírky per,
VÁCLAV - „PERSKÝ KASKADÉR”!

Zanedbaná sebevražda

je to humor nebo není
to vám dávám k posouzení

já to stáří těžko zvládám
sotva vstanu na zem padám
často hlavou o stůl bacím
po obědě ihned zvracím
ztěžka potom usednu
z mísy už se nezvednu
ležím v mokru
dnes i zítra
sestra přijde vždycky zjitra
kašlu bliju sténám prdím
potím se a tuze smrdím
nemyslel jsem na konec
skončil jsem jak pitomec

kdyby konec brzo byl
vůbec bych se nezlobil
žíti dále nevím nač
chtěl bych míti vypínač
vypnul bych se s radostí
skončil bych s tou žalostí
teď už ale pozdě je
zbývá málo naděje
co jsem nestih to mě mrzí
konec přijde snad už brzy

vědět že jste na obtíž
přijde vám to ještě tíž
žádný dobrák od kosti
nedá ránu z milosti
je to velká pitomost
ke smrti mít dlouhý most
nedá se z něj dolů skočit
a plazení po něm skončit

Panimámo zlatičká

Panimámo zlatičká,
darujte nám vajíčka,
nedáte-li vajíčka,
uteče vám slepička
do horního rybníčka
a z rybníčka do louže,
kdo jí odtud pomůže?

Jsi

Jsi slunce, které mě vždy rozzáří,
jsi hvězda, která na nebi v noci září.
Jsi človíček hodný, který má všechny rád,
jsi osůbka v mém srdci jediná.
Jsi ten, kterého miluji!
Jsi vše, co mám!

Dáda Patrasová

Chytila jsem na pasece klíště.
Motýlka? Toho chytím snad příště...

Důvěra či nevěra

Důvěra je dobrá vlastnost,
která i vztahy upoutá,
ničí každou špatnost
a zahání ji do kouta.

Hlavně musíš sobě věřit,
mít jen vlastní názory,
nesnaž svoje síly měřit,
když vedeš dlouhé hovory.

Hlavně sobě důvěřuj,
hlídej svou sbírku názorů,
než promluvíš, tak prověřuj
ta správná slova hovorů.

Hovor, který dlouho trvá,
co nemá konce svého,
nikdy nechtěj být ta prvá
u konce slov hovoru mého.

Kdo si váží všech těch lidí,
kteří svou závist netají,
kdo si jich váží, tak špatně vidí,
a sebe natolik neznají.

Jedno vám však řeknu jistě,
své názory už měnit nechci,
na zrady, které v tomto místě
dokážou dávat tvrdou lekci.

Raději mlčím uprostřed ticha,
které zní tak jemně a čistě,
však mrzí mě, že lidská pýcha
zvítězila tak sebejistě.

Podle mě, a snad i tebe,
titul získává důvěra,
která je čistá jako to nebe
a mocnější než nevěra.

Je jedna zlá či špatná vlastnost,
kterou v sobě každý skrývá,
říká se jí nezvaný host,
který po tobě špínu plivá.

Nezvaný host už musí pryč jít,
tak vyžeň ho konečně ven.
Jen tohle je způsob, jak najít svůj klid,
klid plnící tvůj tajný sen.

Hoře a žal

Co je to hoře, co je to žal?
Loučit se s tím, kdo miloval.
Navěky si tu chvíli chraň,
když cítíš v dlani teplou dlaň.

Sváteční nádech

Sněhová vločka padá na zem
a další den přichází rázem,
hej, počkat - vždyť jsou Vánoce,
s blízkými jdem slavit, po roce.

Pepíku, Pepíku

Pepíku, Pepíku,
copak dělá babka?
Ona sedí na lavici,
strouhá si tam jabka.

Přání

Proč přát si není splnit se?
Proč nemohli jsme bavit se
hrou, co již není pro děti,
hrou, co si žádá objetí?

Já usínala tenkrát s pláčem,
byla jsem ve hře, byla jsem hráčem,
ty hrál’s podle stejných pravidel,
kdekdo by nám to záviděl.
Jen my však víme, co bylo dál,
víme, hru nikdo nedohrál.
Přestože touha byla v nás,
nepoznali jsme krásu krás.

A kde je tahle touha nyní?
Už na miláčku slyší jiní.
Ty chceš si vzít mou kamarádku,
já s jiným žiju svou pohádku.
Stále však cítím tvé ruce na těle,
i když už dávno, jsme jenom přátelé.

Naděje a víra

Je tolik cest
po kterých
chceme jít
a nevíme
kde končí
nesplněné sny
sbíráme
když den se s nocí
loučí.
Kolik je snů
a kolik je cest?
Marná je mnohdy
snaha
čas běží
a hloupý je ten
jenž jít se zdráhá.
Tam
někde na rozcestí cest
prý štěstí stojí
jen bláhový tomu věří
když z prachu cest
sbírá
nesplněných snů
sbírku svoji.
Života běh našeho
čas měří
sny mohou zemřít
leč i na konci „cesty cest”
jen víra neumírá.

Otroci doby

Každý den do noci, zažívají pocit,
jak všechno kolem spěšně bere dech.
Nejsou to cvoci, jen doby otroci,
co nepřipouští pravdu, že je žene spěch.
Kam se poděl klid a v něm jdoucí lid,
vždyť sami sebe zničí, tihle človíčkové,
ani měsíční svit, jeho paprsků břit,
neutiší zlo a to je opravdové.

Pondělky jsou PRIMA - s PARTIČKOU je psina

Včera jsem se na PRIMĚ
zas smíchy polámala,
když Partička bezchybně
u mě opět bodovala.

Kluci se vtipně předváděli
ve své improvizaci.
Jsou pohotoví, prostě skvělí,
co humor nikdy neztrácí.

Zase jsem tak u telky
našla velkou psinu.
Těším se na pondělky,
kdy „zapínám” PRIMU.

Kluci mi zlepší náladičku,
nápadů mají stále kupu.
Vždy se těším na Partičku
- tu super PRIMÁckou tlupu.

Sněží

Venku sněží jako kráva,
kráva dělá - bu, bu, bu,
dostaneme přes hubu!

Už přichází Ježíšek

Večer, když se kapr jí,
každé dítě ho ani nedojí.
Má totiž přijít Ježíšek,
který má roztrhaný kožíšek.
Roztrhaný od té cesty,
jak chodí mezi městy.
A co to, co to děti slyší,
Ježíšek se už blíží.
Zvoneček zazvonil,
děti vyběhly ke stromečku,
to bylo dárků panečku.
Panenky, autíčka, vše, co si děti mohly přát,
mnoho dárků i mnoho šat.
A proto Ti děkujeme, Ježíšku,
za spousty krásných dárečků.

Nuda

Nuda se mě drží pevně,
kdo svlíkne ji ze mě?
Je jak ňáká pavučina,
dostat se z ní není psina.
Bouchám hlavou do stolu,
chci ji vyhnat, potvoru,
stále ji však v hlavě mám,
strašnou nudou umírám...

Moji ochránci

Tvé oči mě pokouší,
ač venku je sníh,
mé srdce chlad nezkouší,
čerpám teplo z nich.

Láska

Láska je jako květina,
která Ti štěstí připomíná.
Když ke květu přivoníš,
srdce své probudíš.
Pečlivě ho zalévej,
pro vzpomínku uchovej.

Stanice Touha

Večer byl okamžik pouhý
a můj vlak už odjíždí do stanice touhy.
K Tobě, Tvým polibkům i objetí.
Tohle je snad prokletí!
Tvůj pohled už dávno není temný,
ukrývá se v něm plno lásky, něhy...
Bojuju sama se sebou,
bojuju bitvu prohranou...

Nefungující vztah

Máme hodně společného,
ale když jde do tuhého,
nikdy při mně nestojí.
Chtěla jsem lásku z románu,
ale když se vzbudím po ránu,
mé srdce se ho až bojí.

Slušná

Seděla pasačka u jetele,
cvrček ji kousnul do pr a pr
a do Prahy je cesta dlouhá,
kdo ji nezná, ten je trou
a troubili hasiči do pozoru,
trubka jim spadla do za
a zachovej klidu, hospodyně,
ať nejsme tlustí jako svi
a sviť, měsíčku, sviť,
opaluj mě ř
a řekl jsem tato slova
bez jediného neslušného slova.

Váhání

Dívám se ti do očí,
na tvář spadl ti vlasů pramen,
svět se s tebou roztočí,
zažehl se lásky plamen.

Oči tvé jsou plné vášně,
naběhlé rty rudé,
vypadáš krásně,
přitahuješ snadno i všechny druhé.

Pleť se ti napne,
zabarví se kouzlem lásky,
vzrušení, které se po obličeji pne,
vyhladí tvé jemné vrásky.

Při delším pohledu
chceš udělat další krok,
pak přichází: „Já to nesvedu,”
navzdory mámení jedné z drog.

Zůstáváš nečinná
a pociťuješ nervozitu,
hrozný tlak tě objímá,
rychlý záblesk všech pocitů.

Tvé nádherné rty se rozklepou,
ruce a nohy nervózní pohyby tropí,
signály lásky mají tóninu váhavou,
jeden z nás jako první oči sklopí.

Náhlá tíseň rozechvěje tvé tělo,
začneš se uklidňovat,
tak dobrým směrem to spělo,
jen my jsme schopni to kouzlo zlikvidovat.

Stačil by drobný pohyb pouhý,
když obě strany váhají,
místo aby se vyplnily touhy,
naše srdce strádají.

O mé básni Život jako nit

O mé básni Život jako nit,
bohužel se nedá nic už zachránit,
plně soucítím s pozůstalými,
nedalo mi, báseň jsem
pro, čtyři malé andělíčky, musel vytvořit,
stala se malá chybička a tímto ji chci napravit.
V básni mé se píše, o dvou sestřičkách,
a pak zase o dalších dvou, ale ty sestrami nebyly,
velkými byly však kamarádkami,
proto bylo psáno taktéž jako sestrami.
Pro všechny, chci tím říct,
že nebylo to, špatným úmyslem,
chci jen vyjádřit
pro pozůstalé velkou soustrast jen...

Láska

Jsi má jediná láska.
Přesto z tebe nevyjde ani hláska.
Miluju tě moc a moc,
přeju si s tebou strávit každou noc.
Když mě vidíš, oči se rozzáří,
když vidím já tebe, hlava se mi zatočí.

Zásek

Ztuhlo to zase,
vzteky bych vylít,
Bill Gates je prase
- CTRL, ALT, DELETE.

Rtuť

Náš dědeček je jak rtuť,
má na babku pořád chuť,
škoda, že už zapomněl,
že mu vyschnul teploměr.

Proč?

Proč mé oči stále pláčou,
proč mé ruce tak prázdné jsou,
proč mé srdce tak stále buší,
když už nemáš mě rád...
Proč?

Podoby lásky

Můžou vyschnout oceány
a na zemi zbýt jen smrt a poušť,
pak oázou bude láska mezi námi
a my milosrdně navzájem sobě stiskneme spoušť.

Jeden život nestačí

Jeden život mi nestačí,
já chtěla bych jinačí,
být modelkou a jindy herečkou,
jsem posedlá zlatou horečkou
a nevím, jak setřást ty touhy,
když jsem jen člověk pouhý.

Vláčnou chůzí, co noha nohu...

Vláčnou chůzí, co noha nohu mine,
někam kráčíš, tahle noc nemá cíl
a včerejšek tak jako kotě na klín se Ti do klubíčka svine
a ty mu dáš svou misku štěstí, co jsi ráno nedopil.

Nad hlavou hvězdy a v duši tolik místa,
na lidi, na sny, na štěně za plotem.
Tulipán za uchem, jak věčný optimista
zvracíš u zdi svoje touhy s dost trapným bonmotem:

Něco končí, jak krátký šílenství,
však s noblesou a silou lva teď čas tu chvíli napíná.
Tam někde v dálce další roky ti nabízí své panenství,
možná tu něco končí, no určitě tu něco znova začíná.

Proč pochopit tu změnu je vážně nad mé síly,
moje malá Uježená, proč smyl nás všední den,
proč nevyřčeny byly věty, proč se dlaně rozpojily,
proč žízním stále po tvém srdci tak hrozně osaměn.

Nástrahy života

Láska mi sílu dala,
abych překonala
všechny nástrahy života,
z nichž nejhorší byla samota.

Kdo se nikdy nevzdává

Kdo se nikdy nevzdává,
ten v životě vyhrává,
píle, síla, neústupnost
jsou ve světě nutnost,
člověk se musí umět prosadit,
aby se mu žilo líp.

Nedělej nic zbytečně

Nedělej nic zbytečně
a budeš se mít hrozně fajn,
na světě bude báječně,
když o blbostech nemáš šajn.

Až jednou

Až jednou přijde den,
kdy na kusy rozbije se tvůj sen,
tak zatni pěsti
a řekni: Vždyť střepy znamenají štěstí.

Čím bych byla

Čím bych byla bez Tvé lásky?
Jenom zrnko prachu.
Tvé slovo je věčný život
bez obav a strachu.

Tvé slovo jsou kapky rosy
na vyprahlé zemi,
svěží vánek, co k nám proudí
zrána alejemi.

Tvé slovo je láska sama,
a to bez podmínek,
velmi vzácná mozaika
požehnaných chvilek.

Všichni máme svoje sny

Všichni máme svoje sny,
dobré a špatné dny,
kdo žije ve vnitřní rovnováze,
na světě je mu blaze.

Tváří v tvář

Na obloze ani hvězdička,
přesto na mě září dvě sluníčka,
mezi nimi skví se měsíček,
nad studánkou s okraji barvy srdíček.

Holé větve

Holé větve smutné jsou,
tíhu listí nenesou,
avšak větru vystavené
jsou úplně nechráněné.

Být tady jen pro sebe

Nic špatného na tom není,
že jsme tu jen pro sebe,
život plný dovádění
dostává nás do nebe.

Miska

Zanech už té promiskuity,
dojdi si k nám pro misku i ty.

Makro

Pozoruji s košíkem
v Makru bitvu nad mlíkem.
Nemám konto zrovna tučné,
aspoň koupím nízkotučné.

Příběh mnoha tváří

Život je příběh mnoha tváří,
sladký a nádherný, když láska v něm září,
smutný a hořký, když láska bolí,
přece Tě miluju a žít za to stojí.

Pro mou Lásku

Chtěl bych Ti svou Lásku dát,
však zatím jen pár slov Ti můžu zpytovat.
Kéž bych s tebou jen pár okamžiků mohl být,
v mém srdci by nastal vášnivý klid.
Chybí mi tvůj pohled,
kde jsi, kde se schováváš.
Tvůj obličej není na dohled,
pusu na dobrou noc mi nedáváš.
Tak proto myslím stále jen na Tebe,
pomaloučku Tě vidím vedle sebe.

Vánoční chvilky pohody

Nastávají chvilky pohody,
kdy nejsou žádné neshody,
vůně cukroví byt provoní,
děti se hádají, kdo stromek ozdobí.

Maratón nakupování dárků
však stojí za užití těchto svátků,
samé radosti a zábava,
vždy panuje dobrá nálada.

Radka

Dnes mi vyjel po Radce
můj daňový poradce.

Tajné srdce

Co se se mnou děje?
Dnes byl krásný den
Srdce mé se chvěje
Žádný sen

Tvojí tajnou královnou
V malém království
Byla Tebou zvanou
Kruté bláznovství!

Nemohu být takovou
Neumím královsky poprosit
Ráda bych tu stála s květinou
Oči nerosit

Královny mají více moci
Raději bych noční vílou
A vládla naší nocí
S Tebou

Není mi souzen titul
Není mi ani noc souzena
Ani celičký Král, ani květina
Zbývá jen vzpomínková ozvěna

Načítám příspěvky