Kluci PARTIČKÁŘI

Zas jsou tu kluci - Partičkáři,
vždy s nima je veliká sranda.
Jsou mistry převleků mnoha tváří,
prostě PRIMácká rozpustilá banda.

Ondra Sokol - bezva „týpek”,
co nezkazí žádný vtípek.
Igor Chmela - mistr „překladu”,
jeho „cizí řeči” mi zvednou náladu.

Geňa - je zas pánem převleků,
jeho úbory mají prostě duši.
Smíchy mi je kolikrát do breku,
v ženských šatech mu to obzvlášť sluší.

Čtyřka se Suchošem uzavírá,
ten drobný kluk nápady jenom srší.
Na jeho temperament často zírám,
kdy slova v myšlenkách z něj stále prší.

Seznamka, ta Geňu hodně „tříští”,
téma Párty je pro něj velkou zbraní!
Díky, kluci, těším se na díly příští,
kdy zasměju se opět k popukání.

Je to život?

Život plyne jako voda
a nic se nedá vrátit,
nedívejme se na něj shora,
v jedné minutě můžeme vše ztratit.
Tak jako já,
jmenovala se Michala.
Devět let jsme spolu žili,
mnoho věcí jeden druhému odpustili,
ale pak přišla pro mě rána pod pás,
ona kvůli penězům udělala na mě podraz.
Vím, že peníze jsou potřeba,
ale zacházet tak daleko není třeba.
Ona to však tak udělala,
jsem sám a ona je teď sama,
vše jsme ztratili, i tu cestu k sobě,
vše bychom teď změnili, nebýt tebe.
Ano, o času teď mluvím,
ano, teď k němu se modlím...
Neutíkej takovou rychlostí,
člověk pak ani nezjistí,
čeho si vážit má,
když ten čas tak utíká.

Ptala se mě moje sestra...

Ptala se mě moje sestra,
co chci dělat na Silvestra?
Já jí říkám: Milá sestro,
u nás bude velmi pestro.
Zakoupil jsem basu piv,
v troubě krůta voní,
v televizi čekám div,
zkrátka jako loni.

Žere mě zevnitř

Žere mě zevnitř, nešťastná láska,
pomalu krájí z mého těla maso,
bolí to, pálí, umírám bolestí,
chtělas to, máš to.

Sběratelská vášeň

Někdo sbírá motýly,
někdo sbírá houby
a já sbírám nápady
kdejakýho trouby.

Tichá noc

Tichá noc, tichá ulice,
dům u cesty, pár zvuků, z diskotéky odnaproti.
Tichá noc, na schodech milenci,
z vedlejší bytovky stojí,
noční ticho, proměnilo se rázem,
v ukrutnou až mrazivou hrůzu.
Děsivá rána, v domě zazněla,
plameny z oken, vysoko šlehají,
snaží se, kdo může, zachránit.
Snaží si, jeden druhému pomoct,
život tak křehký si zachránit.
Tichá noc, která se v mžiku,
proměnila ve velkou tragédii,
lidi, co výbuch přežili,
jeden druhého hledají.
Tichá noc, tichá a tak nešťastná,
lidi vyplašení, poranění.
Chudáci jsou v šoku, jeden druhého hledají.
Tichá noc, jeden druhého, se ptají,
co že se to vlastně stalo,
co šílence toho domu, co ho to vůbec napadlo.
Tichá noc, co blázen, toho domu,
zmařil nevinných to životů.
Ptám se, co za zrůdu, šílence, to bylo,
co způsobil, bolest, těm rodinám,
co někteří netušili, že život jejich,
se blíží, posledním to hodinám.
Proč již dříve, po opětovném upozornění,
stát nejednal,
proč toho šílence, psychopata, nevykázal,
do klece ho zavřel a přikurtoval.
Jak zbytečné tragédii,
takovému hroznému neštěstí, mohl stát zabránit,
škoda lidských, nevinných dětských životů,
které tak najednou vyhasly.
Tichá noc, uctěme památku,
malé Adélky, jejího bratříčka Radima,
a ostatních zemřelých
po velké tragedii ve Frenštátě,
aspoň minutou ticha.

(Věnováno obětem a pozůstalým z Frenštátské tragédie s přáním upřímné soustrasti)

Večerní drama

Přišel manžel z práce domů,
vlastním očím nevěří,
žena spí a chrápe k tomu,
nic už není k večeři.

Probudil ji tedy tiše,
řek, aby to věděla,
že mu hrozně kručí v břiše,
že si něco udělá.

Tušila, že manžel lehce
vždy jí vstříci vykročí,
myslela, že smaží vejce,
ne, že z okna vyskočí.

Přehlédnutý vlak

Nevšiml si vlaku,
co přijížděl zleva,
dírou, co měl v saku,
vylezla mu střeva.

Školní docházka

Do školy my chodíme,
zatím si tam hrajeme,
učitelku zlobíme,
ale my to spravíme.
S kamarády mluvit dá se,
ale učitelka křičí zase,
dá nám zvláštní cvičení,
vidí jenom hemžení.
Druhý den dá písemku,
naštěstí mám tahák jako klíčenku.
Nikdo není připravený,
tohle je tak nečekaný.
Školu mám i tak ráda,
je to jako armáda.

Schovávaná

Malé dítě na statku
schovalo se v mlátičce,
kaši z jeho ostatků
nesou domů v rakvičce.

Nebuď smutný

Ahoj lásko, nebuď smutný,
vždyť to vážně není nutný.
Zítra se zas uvidíme,
obejmem se, políbíme,
já mám taky noci dlouhé
a to jen z té touhy pouhé.

Zavři oči, mysli na mě,
já se opřu o Tvé rámě,
hlavu si dám na Tvou hruď
a budu šťastná, bůh mě suď.

Takhle možná usnu snadno,
s láskou hrát si není radno,
snad to zvládnem my dva spolu,
bez slziček a bez bolu.

Tak to na tom světě chodí,
že dva když se k sobě hodí,
spoustu let se míjejí,
i když si to nepřejí.

Mohou za to hvězdy snad?
Začínám se sebe ptát.
Sudičky karty rozdaly,
aniž by se zeptaly
nás, jak my žít chceme.
Ptaly se Tě? Já vím to, že ne.

Tak se raduj z těchhle chvil,
vždy, když jsi tu se mnou byl,
vše si zapiš do paměti
a až vyrostou moje děti,
já jim budu vyprávět,
jak hezký je tenhleten svět.

Že nám někdo seslal z nebe
lásku nás dvou, mě a Tebe...

Občan cyklista

Jede občan na bicyklu,
opit světem pokroku,
řetěz praskl, místo sedla,
štangle řádí v rozkroku.

Zimní vstávání

Zimní vstávání,
žádný požitek,
kdo mě probudí,
to je dobytek.

Miluji a netajím

Miluji a netajím,
že láska je mi vším,
s ní naprosto šťastný jsem
a splní se mi každý sen.

Láska se mi schovává

Láska se mi schovává,
proč samotnou mě nechává?
Přitom bych ji tolik chtěla
a v největší úctě měla.

Nová láska

Jak světlo na konci tunelu,
jako krásný hvězdný prach,
tak zasvítila tvoje duše,
v těch mých tmavých končinách.
Snad tam bude dlouho svítit,
snad nehodlá mě ihned zranit,
jepičím svým životem,
lásku, tu si nespletem.
Zas šťastná díky tobě jsem,
přijde mi to jako sen,
co bude se mi dlouho zdát,
nejlépe však napořád.
Vždy když blízko k tvým rtům mám,
víš, že nejsi na nic sám,
že tu máš mě a já tebe,
podívej se na to nebe,
jenom pro nás hvězdy svítí
celý život se v nich třpytí,
a ta jedna, blízko k nám,
má teď dveře dokořán.
Vpustí do nich příběh náš,
do kterých se tak zasníváš!

Láska - o tu v životě běží

Láska - o tu v životě běží,
bez ní přežiješ jen stěží,
proto si lásky vždy važ
a pěstovat se ji snaž.

Kamarádi

Po cestě z kamínků
vzpomínám na dívku,
která je mou přítelkyní
a bez ní život lehký není.
Mám tam i super kamaráda,
kterého mám moc ráda,
sice mi furt nadává,
ale i odvahu mi dodává.
Oba jsou život můj,
proto, štěstěno, při nich vždy stůj.

Záblesk

Zpod kapuci na mě vykoukla,
hlavu mi úplně popletla,
proč, že máš tak krásné oči,
dříve jsi mi neřekla?

Malý farmář

Sekal klouček, sekal dříví,
usekl si prst,
sekal ho pak ještě chvíli,
měl jich celou hrst.

Peklo na zemi

I přes můj návrat něco nám odešlo,
peklo na zemi teď nadešlo.
Proč láska bolí, proč je tak krutá,
chtěla jsem milovat, byla jsem bitá.
Pouhé dva dny odloučení,
a dnes věčné rozloučení.
Jsou dlouhý večery, smutná rána,
sebe jsme ztratili, ty sám, já sama.
Nalomené srdce se teď roztříštilo,
věčný čas, než by se zalepilo.
Život je krátký na věčný lepení,
nežli mít slepené, radši ať zkamení...

První štěstíčko

Láska je prvním štěstím člověka,
láska je nejkrásnější cit.
Poznala jsem to, zamilovali jsme se
a více už nemůžeme bez sebe žít...

Drsná Polednice

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly.
I přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

Chceš-li najít matku,
vem si na to lopatku,
nestačí-li lopatka, támhle stojí rýč.
Posbírej, co uneseš, a rychle pryč!

Láska je nejkrásnější lidský cit

Láska je nejkrásnější lidský cit,
bez něhož nelze žít,
kdo nezná lásky krásný sen,
je na vždy sám a opuštěn.

Chlad

Hvězdy se třpytí
mrazivé noci
na temné obloze,
mít Tě v své moci,
líbat Tě dlouze,
mé srdce chytí.

Trampská

Nebojím se v lese spát,
strach já z vlků nemám,
snad jenom ten divný smrad,
marně tu zdroj hledám.

Vstal jsem tedy, šel kus pěšky
a uviděl sportovce,
na nohou měl ještě běžky,
ale v těle kůrovce.

Láska

Je jen jeden poklad pradávný,
byť zlatem se netřpytí,
je všude kolem a neustále hlídaný,
už nekonečná staletí.

Je světlem pro slepé i spásou pro věřící,
když nezbývá už naděje,
je hvězdou jasně zářící,
co chudé zdarma zahřeje!

Nelze ukrást, nelze prodat,
s ním žiješ líp než králové,
když ho najdeš, chceš ho rozdat,
v nejbližší kopce slámové.

A co vy, taky ho dáte?
Jaký je ten váš lásky mlýn?
Nemáte a nebo máte?
Ten nejkrásnější Valentýn?

Má zrzavá víla

Zrzavý polostín dopadá na tvou tvář,
když své husté vlasy do čela si dáš,
jiskřičky při nosu lehký stín prozáří,
s hebkými rtíky vzhled anděla dotváří.

Miserere

Prozraď mi, můj Pane jediný,
jak mám žít v tom světě bez viny?
Jak se bránit podvodům a lžím,
zvednout mysl k věčným nadějím?

Jak necítit věčný nepokoj,
jak vyhrávat ustavičný boj,
jak jen šířit lásku kolem sebe,
když od zloby okolo mě zebe?

Jak mám najít sílu
do všech dalších dnů,
jak žít bez obav a bez zklamání
z nesplněných přání, marných snů?

Vlej do srdce sílu, přidej i své Slovo,
ať ožiji novou nadějí.
Ať si hledám víru staro-novou,
ať zas tóny lásky zaznějí.

Kéž tu najdu uprostřed svých bližních
ve Tvém Slově novou krásu,
kéž jen po Tvé lásce žízním,
učiním vše pro svou spásu.

Tak Tě prosím, Pane, z duše celé
o tu sílu a radost zas žít,
věřit, doufat ve Tvé „miserere”,
skrze kříž Tvůj umět odpustit.

Báseň občanova

Pocházím z chudého státu,
však vláda pravé žně má tu,
jen si co nejvíc nahrabat.
I doma už slyším vzlyky,
že mám jít do politiky,
já dobrák abych taky krad.

Koupání

Vykoupal jsem svého synka,
záměr se mi podařil,
držel jsem ho za... patičku,
abych se moc nespařil.

Malý mraveneček

Já jsem malý mraveneček,
vylezu si na kopeček,
rozepnu si poklopeček.
Já jsem rád, já jsem rád,
že se můžu vyčůrat!

Srdce mé stále po lásce prahne

Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím,
když někdo ke mně své ruce vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.

Když o tom tak přemýšlím

Když o tom tak přemýšlím,
ani si nedomýšlím,
co se mohlo se mnou stát,
kdyby mě neměl můj princ rád.

To je rána pro vojáka...

To je rána pro vojáka,
když na něho časně zrána,
místo sladkých hubiček,
dozorčí řve: Budíček!

Jsem stvořena a milována samotným Bohem

Pro Boha jsem žena milá,
On ze mne se též radoval,
když na svět jsem se narodila,
On o mne rád vždy pečoval.

To byl On, můj Bůh a Pán,
kdo ledví mé utvořil mi sám.
V lůně mé maminky mne utkal rád
a věděl moc dobře,
že Jej budu chtít znát.

Jeho oči mne už v zárodku viděly
a dny zapsal dřív, než se vytvářely.
Ani jediná z mých kostí Mu není skrytá
a vždy, když přijdu k Němu,
mne s radostí a láskou vítá.

Všechno si o mne zapsal v knize své,
i to, že jsem Mu už odevzdala srdce své.
Všude mne Jeho ruka doprovází
a chce mi pomáhat v každé mé nesnázi.

Vysvobodil mne před člověkem zlým
a ochránil před protivníkem mým.
Vždyť stal se mým Spasitelem
a má moc mne ochránit před každým nepřítelem.

Blaze tomu, kdo po Jeho cestách chodí,
neboť toho vždy rád za ruku vodí.
Proto chválím našeho Pána stále,
abych se dostala vždy o krok dále.

Pozvedám své ruce k Němu
a zpívám žalmy Jeho jménu!
Náš Hospodin hladovým chléb dává
a soudí vždy dle svého práva.

Otvírá hluchým sluch a slepým zrak
a osvobozuje všechny spoutané vězně tak.
Ochraňuje ty, kdo bez domova jsou
a ujímá se vdov, které za ním vždy jdou.

Proto se držím svého Zachránce,
neboť jedině On může být můj Zastánce.
Držím se Jeho slova,
abych byla požehnaná zas a znova!