T

Tomáš Dvořák

Co je láska

Jak já se v lásce vyznat mám,
když se mi líbí každý, koho znám.
Ten, tamten a zase ten,
nevím, koho mám vyhodit ze srdce ven.

Chtěla bych umět psát básně...

Chtěla bych umět psát básně
Stejně jako Ty
Abych Ti vyjádřila jasně
Že o Tobě nemám pochyby
Jsi kouzelný muž
Pro kterého jsem hlavu ztratila
A ač se to někdy nezdá
Ráda bych Ti Tvou lásku vrátila
Myslím na Tebe před usnutím
A vlastně celý den
A přeji si, abychom byli spolu jen
Miláčku :-*

Krásně se na mě usmívala

Krásně se na mě usmívala,
mrknutím oka mi dala
jednoznačné znamení,
že moje přítomnost pro ni
lhostejná není.

Na vrcholu

Pokořil jsi vrchol,
stojíš na střeše světa.
Tak jsem to dokázal,
zazní tvá věta.
Ač vyčerpán jsi,
cítíš pocit opojení.
Být tady nahoře,
nic lepšího není.

Konec

Utichlo srdce znavené,
nebylo z ocele, nebylo z kamene.
Utichlo a šlo spát,
budeme na něj věčně vzpomínat.

Víra

Vidělas anděla!
Já ano, není bez těla.
Má krásně modré oči,
co jednou spatříš a hlava se Ti jenom točí.
Ten anděl má i křídla,
to je ten, co tě stále hlídá.
Až jednou budeš věřit,
že andělé jsou a stále tě střeží,
tak potom uvěříš a budeš více svěží.
Ten anděl dává Ti sílu,
ale Ty musíš mít v sobě tu víru.
Když nevěříš v anděla,
nikdy nespatříš to krásné, co chceš,
a budeš jak duše bez těla.

Po lásce toužím

Po lásce toužím, jíž říci směla bych:
Obrázku něžný, buď skutečný ve dnech mých!
Já mohu snad jen pomyslet, že v tom světa všeho dění
možná vězí bytost neznámá, jež podobně tvoří si své snění!
Já však si raději nikoho nehledám,
to spíše budu žít s tím obrázkem, který v své tvořivé mysli mám!
Já nikdy nepoznala blízkost a souznění,
však kdyby tu někdo byl, se srdcem rozdávačným bych bez váhání přispěchala k němu...
I když vím, že lidská láska není vždy tak stálá,
já tu spřízněnou duši, ten plod svých představ bych střežila i za tu cenu.
Ach, odpusťte, že jsem si tolik vylila svou duši,
nikoliv žádat, mně jen vám rozdávat se sluší!

Čerti v pekle

Čerti v pekle, ti se radujou,
od rána si jenom tancujou,
když se vyspí do růžova,
pod kotlem si zatopí,
nemyjou se, nečešou se,
od rána jsou veselí,
čerti v pekle, ti se radujou.

Německý nebožtík

Pochovali včera Němce,
skopčáci furt nosí věnce,
aniž by brali v úvahu
stupeň jeho rozkladu.

Na přechodu

Na přechodu pro chodce
drtí Tatra důchodce,
až ho Tatra dodrtí,
škrtne, prdne, odletí.

Odpuštění

V řece plavou ryby,
lidé dělají chyby.
Nechci být zlá,
ale víš, že už jsem bohužel taková.
Nemyslím to špatně,
jen na mě zlost spadne.
Jsi má královna tisíce hvězd
- odpusť mi vše
a pojď se na jedné hvězdě po obloze svést...

Chanel č. 5

v té hospodě na růžku
zbaštil jsem pět tvarůžků
tenhle odér nemá chybu
k tomu ještě dám si rybu

tebe za půlhodinu
k sobě holka přivinu
odhodlám se potom směle
na ústa tě líbat vřele

porazil tě ten můj puch?
však tě vzkřísí čistej vzduch!
teď tu ležíš na kanále
jak bys dala světu vale

ve mdlobách když budeš sípat
mám tu čpavek pro ten případ
k dovršení všech těch běd
užij šanel číslo pět

Silvestrovský večer

Nakoupit pití, je tu Nový rok,
ať s jeho rychlostí udržíme krok,
aspirin na ráno připravit,
3, 2, 1... a jde se kalit.

Sen o dívce

Řeknu vám, milé dámy, milí páni,
že měl jsem v noci zdání
o dívce, co je k mání,
avšak citům se úpěnlivě brání.

Já myslím na líbání,
ona využívá uhýbání
a tím do hlavy divné myšlenky mi vhání.

Říká se tomu milování?
NE, je to jen čehosi namlouvání,
reality nevnímání
a dlouhé se ptaní,
zda-li toto klání,
kde nabízím své srdce v dlani,
není vlastně k pousmání.

Možná jen neslyším šeptání,
co promlouvá na mě ze spaní
a mračí se na mé přání,
že v náručí chci spočinout právě této paní.

Je to romantické promítání
nebo špatně znící hraní?
Abych pravdu řekl, sám nevím ani
a stále čekám jenom na ni...

Nádherné představy

Není noc ani den,
aby se mi o Tobě nezdál krásný sen.
Sen o lásce a milování,
nad které vskutku není.
Nádherné představy to jsou,
však s nocí odejdou.
Tohle není trápení, ale snění,
co mě dostává k zamyšlení.
Proto Ti chci popřát krásné sny a dobrou noc,
jelikož to nejsou jen sny,
ale taky láskou naplněné dny,
pro které stojí za to žít
a Tebe vedle sebe mít.

Listopade

Listopade, listopade,
krásné listí na zem spadne.
Ježci si ho sbírají na pelíšky teplé,
aby zima nebyla jim - zásoby jsou velké.
Zima bude veliká jako každý rok,
do Vánoc už zbývá pouze malý krok.

Domácí zabíjačka

Venku kvílí meluzína,
doma zase moje stará,
nebude jí více zima,
když ji moje ruka párá.

Strážný

Odhodil pušku z kovu a dřeva,
pak v temným růžku vyprázdnil střeva.

Košatá nevěsta

Košatá nevěsta, v květnovém závoji,
tiše tu postává v zahradním pokoji.
Z kvítků má bílý šat, tráva je dekou,
pro včelky v okolí, stává se Mekkou.
Tichá a košatá, stojí tu v pokoji,
čeká, až pylem svým, včelky své napojí.

Osamělá

Nevím, co teď bude dál,
v krku hořkou chuť teď mám,
stojím v temným lese sama,
větve praskaj pod nohama.

Pak přede mnou se objevila
ta dokonalá postava,
černý šat na sobě měla,
moji duši vzít si chtěla.

Byla krásná, ale osamělá,
v očích velkou bolest měla,
proto moji duši chtěla,
aby rychle zapomněla.

Les byl jejím domovem,
jak černý stín v něm bloudila,
ale při tom chtěla z něho ven.
Jak? To sama netušila.

Pak přede mnou se objevila
ta dokonalá postava,
černý šat na sobě měla,
moji duši vzít si chtěla.

Byla krásná, ale osamělá,
po temným lese bloudila,
v očích velkou bolest měla,
pak vstoupila do mýho těla.

Z mýho těla duši unášela,
najednou se po ní slehla zem,
černý šat jsem na sobě měla,
hned jak vyšla z těla ven.

Teď jsem já ta osamělá,
co v očích velkou bolest má,
po temným lese bloudím sama,
kam zmizela ta krásná dáma?

Hádka

Na mostě se hádali,
potom padla facka,
jeden přelít zábradlí,
zbyla z něj jen placka.

Valpuržina noc

Dnešní noc je Valpuržina,
budí se, co jindy dřímá,
čarodějné síly
opouštějí stíny.
Lidé, třeste se,
ohni chraňte se!

Svátky míru

Vánoce jsou svátky míru,
Ježíšek má v hlavě díru
a ustřelenou ruku
- dostal jsem bazuku.

Láska

Cítím lásku,
cítím vášeň, cítím velký strach,
horko se mi k hrudi upíná a srdce ukrutně buší.

Mé city jsou zamlženy krutou
bolestí.

Vyznání...

Vyznání...

... Ať život Tvůj jak z pohádky je,
to Ti Tvůj táta věnuje...

Vzpomínka na tajemný hrad na kopci zalesněném,
stále ji nosím v hlavě.
To, co se skrývá v památníčku v obrázku nakresleném,
se dá přečíst hravě.

Teď jsem uzmula Tvá slova
a píšu je sem, ta samá znova,
jen trošku jinak.

Taky Tě, tati, ráda mám,
a věř,
že život jak z pohádky prožívám.

Jednou jsi dole
a jednou zas výš,
jak pohádky však končí,
sám dobře víš.

Smutek štěstí rázem střídá,
i když někdy je to vskutku bída,
vždy se vzpřímenou hlavou vstávám,
jen málokdy se v boji vzdávám.

Snad jsem taková,
jakou sis mne mít přál,
snad jsem taková,
jakou sis mne vychoval.

Milovat neznamená jen mít rád

Milovat neznamená jen mít rád,
milovat znamená věřit a lásku dát.
Milovat je odpustit a znovu podat ruce,
milovat je rozdělit duši i srdce.
Není zázrak mít rád,
je zázrak MILOVAT.

Říkal jsi

Říkal jsi, že máš mne rád,
však teď už chápu, že chtěl sis jen hrát.
Říkal jsi, že mne miluješ,
všechno to byla jenom lež.
Říkal jsi, že budeme navždy spolu,
teď ale sedím sama u stolu.
Mé srdce krvácí kvůli tobě!
Raději bych se viděla v hrobě...

Temnota

Dům ve tmě, v domě tma,
dům na samotě a ve tmě já,
a ve mně tma, sám v domě.
Na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně...

Kluci PARTIČKÁŘI

Zas jsou tu kluci - Partičkáři,
vždy s nima je veliká sranda.
Jsou mistry převleků mnoha tváří,
prostě PRIMácká rozpustilá banda.

Ondra Sokol - bezva „týpek”,
co nezkazí žádný vtípek.
Igor Chmela - mistr „překladu”,
jeho „cizí řeči” mi zvednou náladu.

Geňa - je zas pánem převleků,
jeho úbory mají prostě duši.
Smíchy mi je kolikrát do breku,
v ženských šatech mu to obzvlášť sluší.

Čtyřka se Suchošem uzavírá,
ten drobný kluk nápady jenom srší.
Na jeho temperament často zírám,
kdy slova v myšlenkách z něj stále prší.

Seznamka, ta Geňu hodně „tříští”,
téma Párty je pro něj velkou zbraní!
Díky, kluci, těším se na díly příští,
kdy zasměju se opět k popukání.

Je to život?

Život plyne jako voda
a nic se nedá vrátit,
nedívejme se na něj shora,
v jedné minutě můžeme vše ztratit.
Tak jako já,
jmenovala se Michala.
Devět let jsme spolu žili,
mnoho věcí jeden druhému odpustili,
ale pak přišla pro mě rána pod pás,
ona kvůli penězům udělala na mě podraz.
Vím, že peníze jsou potřeba,
ale zacházet tak daleko není třeba.
Ona to však tak udělala,
jsem sám a ona je teď sama,
vše jsme ztratili, i tu cestu k sobě,
vše bychom teď změnili, nebýt tebe.
Ano, o času teď mluvím,
ano, teď k němu se modlím...
Neutíkej takovou rychlostí,
člověk pak ani nezjistí,
čeho si vážit má,
když ten čas tak utíká.

Ptala se mě moje sestra...

Ptala se mě moje sestra,
co chci dělat na Silvestra?
Já jí říkám: Milá sestro,
u nás bude velmi pestro.
Zakoupil jsem basu piv,
v troubě krůta voní,
v televizi čekám div,
zkrátka jako loni.

Žere mě zevnitř

Žere mě zevnitř, nešťastná láska,
pomalu krájí z mého těla maso,
bolí to, pálí, umírám bolestí,
chtělas to, máš to.

Tichá noc

Tichá noc, tichá ulice,
dům u cesty, pár zvuků, z diskotéky odnaproti.
Tichá noc, na schodech milenci,
z vedlejší bytovky stojí,
noční ticho, proměnilo se rázem,
v ukrutnou až mrazivou hrůzu.
Děsivá rána, v domě zazněla,
plameny z oken, vysoko šlehají,
snaží se, kdo může, zachránit.
Snaží si, jeden druhému pomoct,
život tak křehký si zachránit.
Tichá noc, která se v mžiku,
proměnila ve velkou tragédii,
lidi, co výbuch přežili,
jeden druhého hledají.
Tichá noc, tichá a tak nešťastná,
lidi vyplašení, poranění.
Chudáci jsou v šoku, jeden druhého hledají.
Tichá noc, jeden druhého, se ptají,
co že se to vlastně stalo,
co šílence toho domu, co ho to vůbec napadlo.
Tichá noc, co blázen, toho domu,
zmařil nevinných to životů.
Ptám se, co za zrůdu, šílence, to bylo,
co způsobil, bolest, těm rodinám,
co někteří netušili, že život jejich,
se blíží, posledním to hodinám.
Proč již dříve, po opětovném upozornění,
stát nejednal,
proč toho šílence, psychopata, nevykázal,
do klece ho zavřel a přikurtoval.
Jak zbytečné tragédii,
takovému hroznému neštěstí, mohl stát zabránit,
škoda lidských, nevinných dětských životů,
které tak najednou vyhasly.
Tichá noc, uctěme památku,
malé Adélky, jejího bratříčka Radima,
a ostatních zemřelých
po velké tragedii ve Frenštátě,
aspoň minutou ticha.

(Věnováno obětem a pozůstalým z Frenštátské tragédie s přáním upřímné soustrasti)

Večerní drama

Přišel manžel z práce domů,
vlastním očím nevěří,
žena spí a chrápe k tomu,
nic už není k večeři.

Probudil ji tedy tiše,
řek, aby to věděla,
že mu hrozně kručí v břiše,
že si něco udělá.

Tušila, že manžel lehce
vždy jí vstříci vykročí,
myslela, že smaží vejce,
ne, že z okna vyskočí.

Přehlédnutý vlak

Nevšiml si vlaku,
co přijížděl zleva,
dírou, co měl v saku,
vylezla mu střeva.

Školní docházka

Do školy my chodíme,
zatím si tam hrajeme,
učitelku zlobíme,
ale my to spravíme.
S kamarády mluvit dá se,
ale učitelka křičí zase,
dá nám zvláštní cvičení,
vidí jenom hemžení.
Druhý den dá písemku,
naštěstí mám tahák jako klíčenku.
Nikdo není připravený,
tohle je tak nečekaný.
Školu mám i tak ráda,
je to jako armáda.

Schovávaná

Malé dítě na statku
schovalo se v mlátičce,
kaši z jeho ostatků
nesou domů v rakvičce.

Nebuď smutný

Ahoj lásko, nebuď smutný,
vždyť to vážně není nutný.
Zítra se zas uvidíme,
obejmem se, políbíme,
já mám taky noci dlouhé
a to jen z té touhy pouhé.

Zavři oči, mysli na mě,
já se opřu o Tvé rámě,
hlavu si dám na Tvou hruď
a budu šťastná, bůh mě suď.

Takhle možná usnu snadno,
s láskou hrát si není radno,
snad to zvládnem my dva spolu,
bez slziček a bez bolu.

Tak to na tom světě chodí,
že dva když se k sobě hodí,
spoustu let se míjejí,
i když si to nepřejí.

Mohou za to hvězdy snad?
Začínám se sebe ptát.
Sudičky karty rozdaly,
aniž by se zeptaly
nás, jak my žít chceme.
Ptaly se Tě? Já vím to, že ne.

Tak se raduj z těchhle chvil,
vždy, když jsi tu se mnou byl,
vše si zapiš do paměti
a až vyrostou moje děti,
já jim budu vyprávět,
jak hezký je tenhleten svět.

Že nám někdo seslal z nebe
lásku nás dvou, mě a Tebe...

Občan cyklista

Jede občan na bicyklu,
opit světem pokroku,
řetěz praskl, místo sedla,
štangle řádí v rozkroku.

Miluji a netajím

Miluji a netajím,
že láska je mi vším,
s ní naprosto šťastný jsem
a splní se mi každý sen.

Láska se mi schovává

Láska se mi schovává,
proč samotnou mě nechává?
Přitom bych ji tolik chtěla
a v největší úctě měla.

Nová láska

Jak světlo na konci tunelu,
jako krásný hvězdný prach,
tak zasvítila tvoje duše,
v těch mých tmavých končinách.
Snad tam bude dlouho svítit,
snad nehodlá mě ihned zranit,
jepičím svým životem,
lásku, tu si nespletem.
Zas šťastná díky tobě jsem,
přijde mi to jako sen,
co bude se mi dlouho zdát,
nejlépe však napořád.
Vždy když blízko k tvým rtům mám,
víš, že nejsi na nic sám,
že tu máš mě a já tebe,
podívej se na to nebe,
jenom pro nás hvězdy svítí
celý život se v nich třpytí,
a ta jedna, blízko k nám,
má teď dveře dokořán.
Vpustí do nich příběh náš,
do kterých se tak zasníváš!

Načítám příspěvky