Silvestrovský večer

Nakoupit pití, je tu Nový rok,
ať s jeho rychlostí udržíme krok,
aspirin na ráno připravit,
3, 2, 1... a jde se kalit.

Sen o dívce

Řeknu vám, milé dámy, milí páni,
že měl jsem v noci zdání
o dívce, co je k mání,
avšak citům se úpěnlivě brání.

Já myslím na líbání,
ona využívá uhýbání
a tím do hlavy divné myšlenky mi vhání.

Říká se tomu milování?
NE, je to jen čehosi namlouvání,
reality nevnímání
a dlouhé se ptaní,
zda-li toto klání,
kde nabízím své srdce v dlani,
není vlastně k pousmání.

Možná jen neslyším šeptání,
co promlouvá na mě ze spaní
a mračí se na mé přání,
že v náručí chci spočinout právě této paní.

Je to romantické promítání
nebo špatně znící hraní?
Abych pravdu řekl, sám nevím ani
a stále čekám jenom na ni...

Nádherné představy

Není noc ani den,
aby se mi o Tobě nezdál krásný sen.
Sen o lásce a milování,
nad které vskutku není.
Nádherné představy to jsou,
však s nocí odejdou.
Tohle není trápení, ale snění,
co mě dostává k zamyšlení.
Proto Ti chci popřát krásné sny a dobrou noc,
jelikož to nejsou jen sny,
ale taky láskou naplněné dny,
pro které stojí za to žít
a Tebe vedle sebe mít.

Listopade

Listopade, listopade,
krásné listí na zem spadne.
Ježci si ho sbírají na pelíšky teplé,
aby zima nebyla jim - zásoby jsou velké.
Zima bude veliká jako každý rok,
do Vánoc už zbývá pouze malý krok.

Domácí zabíjačka

Venku kvílí meluzína,
doma zase moje stará,
nebude jí více zima,
když ji moje ruka párá.

Strážný

Odhodil pušku z kovu a dřeva,
pak v temným růžku vyprázdnil střeva.

Košatá nevěsta

Košatá nevěsta, v květnovém závoji,
tiše tu postává v zahradním pokoji.
Z kvítků má bílý šat, tráva je dekou,
pro včelky v okolí, stává se Mekkou.
Tichá a košatá, stojí tu v pokoji,
čeká, až pylem svým, včelky své napojí.

Osamělá

Nevím, co teď bude dál,
v krku hořkou chuť teď mám,
stojím v temným lese sama,
větve praskaj pod nohama.

Pak přede mnou se objevila
ta dokonalá postava,
černý šat na sobě měla,
moji duši vzít si chtěla.

Byla krásná, ale osamělá,
v očích velkou bolest měla,
proto moji duši chtěla,
aby rychle zapomněla.

Les byl jejím domovem,
jak černý stín v něm bloudila,
ale při tom chtěla z něho ven.
Jak? To sama netušila.

Pak přede mnou se objevila
ta dokonalá postava,
černý šat na sobě měla,
moji duši vzít si chtěla.

Byla krásná, ale osamělá,
po temným lese bloudila,
v očích velkou bolest měla,
pak vstoupila do mýho těla.

Z mýho těla duši unášela,
najednou se po ní slehla zem,
černý šat jsem na sobě měla,
hned jak vyšla z těla ven.

Teď jsem já ta osamělá,
co v očích velkou bolest má,
po temným lese bloudím sama,
kam zmizela ta krásná dáma?

Hádka

Na mostě se hádali,
potom padla facka,
jeden přelít zábradlí,
zbyla z něj jen placka.

Valpuržina noc

Dnešní noc je Valpuržina,
budí se, co jindy dřímá,
čarodějné síly
opouštějí stíny.
Lidé, třeste se,
ohni chraňte se!

Svátky míru

Vánoce jsou svátky míru,
Ježíšek má v hlavě díru
a ustřelenou ruku
- dostal jsem bazuku.

Láska

Cítím lásku,
cítím vášeň, cítím velký strach,
horko se mi k hrudi upíná a srdce ukrutně buší.

Mé city jsou zamlženy krutou
bolestí.

Vyznání...

Vyznání...

... Ať život Tvůj jak z pohádky je,
to Ti Tvůj táta věnuje...

Vzpomínka na tajemný hrad na kopci zalesněném,
stále ji nosím v hlavě.
To, co se skrývá v památníčku v obrázku nakresleném,
se dá přečíst hravě.

Teď jsem uzmula Tvá slova
a píšu je sem, ta samá znova,
jen trošku jinak.

Taky Tě, tati, ráda mám,
a věř,
že život jak z pohádky prožívám.

Jednou jsi dole
a jednou zas výš,
jak pohádky však končí,
sám dobře víš.

Smutek štěstí rázem střídá,
i když někdy je to vskutku bída,
vždy se vzpřímenou hlavou vstávám,
jen málokdy se v boji vzdávám.

Snad jsem taková,
jakou sis mne mít přál,
snad jsem taková,
jakou sis mne vychoval.

Slepička běhá po dvoře (z Berounska)

Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se kotálí v komoře.
Slepička kdák! Vajíčko křáp!
Máte mi ho, panímámo, dát.

Milovat neznamená jen mít rád

Milovat neznamená jen mít rád,
milovat znamená věřit a lásku dát.
Milovat je odpustit a znovu podat ruce,
milovat je rozdělit duši i srdce.
Není zázrak mít rád,
je zázrak MILOVAT.

Říkal jsi

Říkal jsi, že máš mne rád,
však teď už chápu, že chtěl sis jen hrát.
Říkal jsi, že mne miluješ,
všechno to byla jenom lež.
Říkal jsi, že budeme navždy spolu,
teď ale sedím sama u stolu.
Mé srdce krvácí kvůli tobě!
Raději bych se viděla v hrobě...

Kapka jediná

Jsi z deště kapka jediná,
pro můj život stvořená.

Temnota

Dům ve tmě, v domě tma,
dům na samotě a ve tmě já,
a ve mně tma, sám v domě.
Na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně...

Kluci PARTIČKÁŘI

Zas jsou tu kluci - Partičkáři,
vždy s nima je veliká sranda.
Jsou mistry převleků mnoha tváří,
prostě PRIMácká rozpustilá banda.

Ondra Sokol - bezva „týpek”,
co nezkazí žádný vtípek.
Igor Chmela - mistr „překladu”,
jeho „cizí řeči” mi zvednou náladu.

Geňa - je zas pánem převleků,
jeho úbory mají prostě duši.
Smíchy mi je kolikrát do breku,
v ženských šatech mu to obzvlášť sluší.

Čtyřka se Suchošem uzavírá,
ten drobný kluk nápady jenom srší.
Na jeho temperament často zírám,
kdy slova v myšlenkách z něj stále prší.

Seznamka, ta Geňu hodně „tříští”,
téma Párty je pro něj velkou zbraní!
Díky, kluci, těším se na díly příští,
kdy zasměju se opět k popukání.

Je to život?

Život plyne jako voda
a nic se nedá vrátit,
nedívejme se na něj shora,
v jedné minutě můžeme vše ztratit.
Tak jako já,
jmenovala se Michala.
Devět let jsme spolu žili,
mnoho věcí jeden druhému odpustili,
ale pak přišla pro mě rána pod pás,
ona kvůli penězům udělala na mě podraz.
Vím, že peníze jsou potřeba,
ale zacházet tak daleko není třeba.
Ona to však tak udělala,
jsem sám a ona je teď sama,
vše jsme ztratili, i tu cestu k sobě,
vše bychom teď změnili, nebýt tebe.
Ano, o času teď mluvím,
ano, teď k němu se modlím...
Neutíkej takovou rychlostí,
člověk pak ani nezjistí,
čeho si vážit má,
když ten čas tak utíká.

Ptala se mě moje sestra...

Ptala se mě moje sestra,
co chci dělat na Silvestra?
Já jí říkám: Milá sestro,
u nás bude velmi pestro.
Zakoupil jsem basu piv,
v troubě krůta voní,
v televizi čekám div,
zkrátka jako loni.

Žere mě zevnitř

Žere mě zevnitř, nešťastná láska,
pomalu krájí z mého těla maso,
bolí to, pálí, umírám bolestí,
chtělas to, máš to.

Sběratelská vášeň

Někdo sbírá motýly,
někdo sbírá houby
a já sbírám nápady
kdejakýho trouby.

Tichá noc

Tichá noc, tichá ulice,
dům u cesty, pár zvuků, z diskotéky odnaproti.
Tichá noc, na schodech milenci,
z vedlejší bytovky stojí,
noční ticho, proměnilo se rázem,
v ukrutnou až mrazivou hrůzu.
Děsivá rána, v domě zazněla,
plameny z oken, vysoko šlehají,
snaží se, kdo může, zachránit.
Snaží si, jeden druhému pomoct,
život tak křehký si zachránit.
Tichá noc, která se v mžiku,
proměnila ve velkou tragédii,
lidi, co výbuch přežili,
jeden druhého hledají.
Tichá noc, tichá a tak nešťastná,
lidi vyplašení, poranění.
Chudáci jsou v šoku, jeden druhého hledají.
Tichá noc, jeden druhého, se ptají,
co že se to vlastně stalo,
co šílence toho domu, co ho to vůbec napadlo.
Tichá noc, co blázen, toho domu,
zmařil nevinných to životů.
Ptám se, co za zrůdu, šílence, to bylo,
co způsobil, bolest, těm rodinám,
co někteří netušili, že život jejich,
se blíží, posledním to hodinám.
Proč již dříve, po opětovném upozornění,
stát nejednal,
proč toho šílence, psychopata, nevykázal,
do klece ho zavřel a přikurtoval.
Jak zbytečné tragédii,
takovému hroznému neštěstí, mohl stát zabránit,
škoda lidských, nevinných dětských životů,
které tak najednou vyhasly.
Tichá noc, uctěme památku,
malé Adélky, jejího bratříčka Radima,
a ostatních zemřelých
po velké tragedii ve Frenštátě,
aspoň minutou ticha.

(Věnováno obětem a pozůstalým z Frenštátské tragédie s přáním upřímné soustrasti)

Večerní drama

Přišel manžel z práce domů,
vlastním očím nevěří,
žena spí a chrápe k tomu,
nic už není k večeři.

Probudil ji tedy tiše,
řek, aby to věděla,
že mu hrozně kručí v břiše,
že si něco udělá.

Tušila, že manžel lehce
vždy jí vstříci vykročí,
myslela, že smaží vejce,
ne, že z okna vyskočí.

Přehlédnutý vlak

Nevšiml si vlaku,
co přijížděl zleva,
dírou, co měl v saku,
vylezla mu střeva.

Školní docházka

Do školy my chodíme,
zatím si tam hrajeme,
učitelku zlobíme,
ale my to spravíme.
S kamarády mluvit dá se,
ale učitelka křičí zase,
dá nám zvláštní cvičení,
vidí jenom hemžení.
Druhý den dá písemku,
naštěstí mám tahák jako klíčenku.
Nikdo není připravený,
tohle je tak nečekaný.
Školu mám i tak ráda,
je to jako armáda.

Schovávaná

Malé dítě na statku
schovalo se v mlátičce,
kaši z jeho ostatků
nesou domů v rakvičce.

Nebuď smutný

Ahoj lásko, nebuď smutný,
vždyť to vážně není nutný.
Zítra se zas uvidíme,
obejmem se, políbíme,
já mám taky noci dlouhé
a to jen z té touhy pouhé.

Zavři oči, mysli na mě,
já se opřu o Tvé rámě,
hlavu si dám na Tvou hruď
a budu šťastná, bůh mě suď.

Takhle možná usnu snadno,
s láskou hrát si není radno,
snad to zvládnem my dva spolu,
bez slziček a bez bolu.

Tak to na tom světě chodí,
že dva když se k sobě hodí,
spoustu let se míjejí,
i když si to nepřejí.

Mohou za to hvězdy snad?
Začínám se sebe ptát.
Sudičky karty rozdaly,
aniž by se zeptaly
nás, jak my žít chceme.
Ptaly se Tě? Já vím to, že ne.

Tak se raduj z těchhle chvil,
vždy, když jsi tu se mnou byl,
vše si zapiš do paměti
a až vyrostou moje děti,
já jim budu vyprávět,
jak hezký je tenhleten svět.

Že nám někdo seslal z nebe
lásku nás dvou, mě a Tebe...

Občan cyklista

Jede občan na bicyklu,
opit světem pokroku,
řetěz praskl, místo sedla,
štangle řádí v rozkroku.

Zimní vstávání

Zimní vstávání,
žádný požitek,
kdo mě probudí,
to je dobytek.

Miluji a netajím

Miluji a netajím,
že láska je mi vším,
s ní naprosto šťastný jsem
a splní se mi každý sen.

Láska se mi schovává

Láska se mi schovává,
proč samotnou mě nechává?
Přitom bych ji tolik chtěla
a v největší úctě měla.

Nová láska

Jak světlo na konci tunelu,
jako krásný hvězdný prach,
tak zasvítila tvoje duše,
v těch mých tmavých končinách.
Snad tam bude dlouho svítit,
snad nehodlá mě ihned zranit,
jepičím svým životem,
lásku, tu si nespletem.
Zas šťastná díky tobě jsem,
přijde mi to jako sen,
co bude se mi dlouho zdát,
nejlépe však napořád.
Vždy když blízko k tvým rtům mám,
víš, že nejsi na nic sám,
že tu máš mě a já tebe,
podívej se na to nebe,
jenom pro nás hvězdy svítí
celý život se v nich třpytí,
a ta jedna, blízko k nám,
má teď dveře dokořán.
Vpustí do nich příběh náš,
do kterých se tak zasníváš!

Láska - o tu v životě běží

Láska - o tu v životě běží,
bez ní přežiješ jen stěží,
proto si lásky vždy važ
a pěstovat se ji snaž.

Kamarádi

Po cestě z kamínků
vzpomínám na dívku,
která je mou přítelkyní
a bez ní život lehký není.
Mám tam i super kamaráda,
kterého mám moc ráda,
sice mi furt nadává,
ale i odvahu mi dodává.
Oba jsou život můj,
proto, štěstěno, při nich vždy stůj.

Záblesk

Zpod kapuci na mě vykoukla,
hlavu mi úplně popletla,
proč, že máš tak krásné oči,
dříve jsi mi neřekla?

Malý farmář

Sekal klouček, sekal dříví,
usekl si prst,
sekal ho pak ještě chvíli,
měl jich celou hrst.

Peklo na zemi

I přes můj návrat něco nám odešlo,
peklo na zemi teď nadešlo.
Proč láska bolí, proč je tak krutá,
chtěla jsem milovat, byla jsem bitá.
Pouhé dva dny odloučení,
a dnes věčné rozloučení.
Jsou dlouhý večery, smutná rána,
sebe jsme ztratili, ty sám, já sama.
Nalomené srdce se teď roztříštilo,
věčný čas, než by se zalepilo.
Život je krátký na věčný lepení,
nežli mít slepené, radši ať zkamení...

První štěstíčko

Láska je prvním štěstím člověka,
láska je nejkrásnější cit.
Poznala jsem to, zamilovali jsme se
a více už nemůžeme bez sebe žít...

Drsná Polednice

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly.
I přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

Chceš-li najít matku,
vem si na to lopatku,
nestačí-li lopatka, támhle stojí rýč.
Posbírej, co uneseš, a rychle pryč!

Láska je nejkrásnější lidský cit

Láska je nejkrásnější lidský cit,
bez něhož nelze žít,
kdo nezná lásky krásný sen,
je na vždy sám a opuštěn.

Chlad

Hvězdy se třpytí
mrazivé noci
na temné obloze,
mít Tě v své moci,
líbat Tě dlouze,
mé srdce chytí.

Trampská

Nebojím se v lese spát,
strach já z vlků nemám,
snad jenom ten divný smrad,
marně tu zdroj hledám.

Vstal jsem tedy, šel kus pěšky
a uviděl sportovce,
na nohou měl ještě běžky,
ale v těle kůrovce.

Láska

Je jen jeden poklad pradávný,
byť zlatem se netřpytí,
je všude kolem a neustále hlídaný,
už nekonečná staletí.

Je světlem pro slepé i spásou pro věřící,
když nezbývá už naděje,
je hvězdou jasně zářící,
co chudé zdarma zahřeje!

Nelze ukrást, nelze prodat,
s ním žiješ líp než králové,
když ho najdeš, chceš ho rozdat,
v nejbližší kopce slámové.

A co vy, taky ho dáte?
Jaký je ten váš lásky mlýn?
Nemáte a nebo máte?
Ten nejkrásnější Valentýn?

Má zrzavá víla

Zrzavý polostín dopadá na tvou tvář,
když své husté vlasy do čela si dáš,
jiskřičky při nosu lehký stín prozáří,
s hebkými rtíky vzhled anděla dotváří.

Miserere

Prozraď mi, můj Pane jediný,
jak mám žít v tom světě bez viny?
Jak se bránit podvodům a lžím,
zvednout mysl k věčným nadějím?

Jak necítit věčný nepokoj,
jak vyhrávat ustavičný boj,
jak jen šířit lásku kolem sebe,
když od zloby okolo mě zebe?

Jak mám najít sílu
do všech dalších dnů,
jak žít bez obav a bez zklamání
z nesplněných přání, marných snů?

Vlej do srdce sílu, přidej i své Slovo,
ať ožiji novou nadějí.
Ať si hledám víru staro-novou,
ať zas tóny lásky zaznějí.

Kéž tu najdu uprostřed svých bližních
ve Tvém Slově novou krásu,
kéž jen po Tvé lásce žízním,
učiním vše pro svou spásu.

Tak Tě prosím, Pane, z duše celé
o tu sílu a radost zas žít,
věřit, doufat ve Tvé „miserere”,
skrze kříž Tvůj umět odpustit.