Mikulášská noc

Ulicí kráčí Mikuláš, anděl,
kam se čert poděl?
Pepíčka do pytle souká,
maminka na něho kouká.
Zlobil jsi, synku můj,
že budeš hodný, naslibuj,
a pán nebes Tě ochrání.

Ona

Byla jsi mou duší!
Byla jsi mým tělem!
Byla jsi mým strážným andělem!

Byla jsi mou touhou!
Byla jsi mým světlem!
Byla jsi mým novým nebem!

Dokázala jsi mě rozesmát!
Dokázala i ranit!
Dokázala jsi mě po celém těle hladit!

Ty jsi byla! Ale už nejsi...
Říkám si: Sny jsou jako pohádka,
tak kde jsi? Kde jsi?!

Ty jsi byla mou strašnou mocí!
Teď jsem jak člověk bez pomoci!

Měl jsem štěstí! Měl jsem klid!
Jen mi chyběl pouhý byt!
Ve kterém jsme chtěli žít!
A navzájem se pochopit!

Byla jsi mou osudovou láskou!
Byla jsi mou vodou!
Byla jsi prostě jenom mojí krásnou holkou!

Jenže asi Ti někdo zamkl srdce a odhodil klíč!
Chci zase s Tebou být, tak to zkus pochopit!

Jenže nemůžu se dostat do tvého srdce!
Asi už nemám ten správný klíč!
Don’t cry for the bitch!

Láska bez bolu

Ten, kdo tvrdil,
že láska je bez bolu,
ten snad lásku nepoznal,
nebo líbal stodolu.

Láska, trochu sázka

Každá láska
je trochu sázka,
ale když vyjde,
to nejlepší přijde.

Vajíčko červený

Hody, hody doprovody,
dejte vajíčko červený!
Nedáte-li červený, dejte aspoň bílý,
šak vám slepička snese zase jiný.

Idea

Napadla mě idea,
jak minulost se vrací,
v mé mysli jsou videa,
ze kterých mnozí zvrací.
Zůstávám tou šílenou,
obětí svého chtíče,
nechoď nikdy za jinou,
ať nepíšu kýče...

Krev a kosti

Pár růží na hrobě mu život nevrátí.
Pár růží a jedna zpověď, ten čas nenavrátí.

Kosti okusujou,
krev z dlaní pijou, tresty na kolenou.

Těžkou věc zbavit tíže,
dítě krev z dlaní líže.

Krev v očích, slzy, smích,
v kalichu hřích.

Kalich vína vedle kostí,
dítě s krví na rtech,
pravé je, je hostí.

Pár růží na mýtině mu život nevrátí.
Pár růží a mrtvý nevinně,
ten čas nenavrátí.

První krok

Už je to téměř celý rok,
co udělali jsme ten první krok.
Když jsme se poprvé políbili,
když se naše srdce v jedno spojily.
Když jsme jeden druhému začli věřit,
když jsme budoucnost naši začli řešit.
Když jsme jeden bez druhého nechtěli žít,
když jsme se po první hádce šli udobřit.
Když jsme spolu prvně spali,
když jsme spolu prvně oslavovali.
Chci s tebou celý život žít,
nechci tě nikdy ztratit.
Život bez tebe by nestál za nic,
miluji tě stále víc a víc.

Tisíc úředníků

Jsem aktivista,
úřední prokurista.

Rád mír mám,
tak trochu pacifista.

Uzavřen době,
jen mírný optimista.

S pokutou láska,
když zastavil ji policista.

Byla opilá.
Už nesmí mě řídit.
Za volantem pro ni není místa.

Exhibicionista,
jenž sděluje srdcígesta.

Teoretik,
jemuž neznámá je cesta.

Jediný jsem? Moc!
Snad promile ze sta.

Den zamilovaných

Na svatého Valentýna
miluje každá kůže líná.
Moje dobrá rada:
Měj mě taky ráda!

Vstávej, Slunce, jaro je tady!

Ve větru holé stromy smutně šumí,
čekají na návrat teplých dnů,
praskot trávy chvějící se zimou
ten šepot tlumí...
a lucerna, co jindy z nebe září,
si nechává zdát stovky snů....

Jaro, kde jsi? Volají kvítky sněhobílé
a tráva čeká na Slunce svit.
„Chybí nám pohlazení, Sluníčko milé,
paprsek, co odráží ve vodách tvůj třpyt.”

„Čekáme marně, snad najdem od ložnice klíč
a zlatavý kotouč probudíme...
Zima je přece dávno pryč,
tak proč o jaru marně sníme?”

Zaslechlo Slunce smutný pláč
a záře milá se všude rozlila.
„Odpusťte, kvítky, jsem velký spáč.”
- a na to - teplá ruka Slunce všechno přikryla.

Ožily kvítky, stromy, nebe,
tráva se šťastně zelená.
„Buď zdrávo, Slunce - vítáme tebe,”
ševelí vděčně ozvěna.

A kraj se mění k nepoznání,
kvítky se za „zrcadlem” sklání,
je konec sněhu, marného přání,
vzbudila se nám Sluneční paní.

Jaro je tady, ševelí stromy
a oblékají zelený háv,
královně „Slunce” se ve větru kloní,
„Vítej u nás, zlatý Princi - a buď zdráv.”

Zip

Zasekl se, nechce dál,
zip se nějak šmiknul,
vtom najednou povolil,
bimbasa mi skřípnul.

Sine amore nihil!

Při pohledu na tebe
nevím, co dál,
zavřu se do sebe,
zas jsem se bál.

Snad povahu
- rád bych změnil?
Na tvém prahu
- rád bych směnil.

Stále jsem básnil,
čekal na zázrak,
lásku si vysnil,
sine amore nihil!

Strach
- povědět, co cítím,
- zjistit, co cítíš,
se mění v prach.

Vzpomínka na Tebe nedá mi spát

Vzpomínka na Tebe nedá mi spát,
že Tě mám, miláčku, ze srdce rád.
Vzpomínka druhá spaluje touhou,
s Tebou se milovat chviličku pouhou.
Vzpomínka další, v pořadí třetí,
tam někde do dáli za Tebou letí.
Vzpomínám na Tebe, nemůžu spát,
chci šeptat do ouška, že mám Tě rád.

Robota

Večer přijdu z roboty domů,
osprchuju se, namažu záda,
za to, že jak magor dřu,
může vláda.

Navždy tě miluju

Ty jsi měl mě a já měla Tebe,
teď už jen vídám černé nebe.
Zlobím se na sebe, co jsem ti způsobila,
ty však víš, že jsem tě fakt milovala.
Ty víš, že stín zastírá mou tvář,
už ale netušíš, čím zhasíná má zář.
Byli jsme spolu a ty jsi mě hřál,
osud nám ve všem náramně přál.
V mých snech jsi jen ty,
a líbáš mě na mé rty.
Je to jen sen a nic víc,
ráno z něj nezbude vůbec nic.

Láska mým krokům smysl dává

Láska mým krokům smysl dává,
jen prosím, ať nepřestává,
protože si to moc užívám,
je to nejlepší, co znám.

Jen tak

Jen tak mi uvař kávičku,
jen tak mi zpívej písničku.
Jen tak mi řekni potichoučku,
pojď sem, Ty můj milý broučku.

Jen tak mi polož do dlaní,
Tvé srdce, co mě ochrání.
Jen tak mě pohlaď po tváři,
chci Tvůj úsměv, co mě rozzáří.

Jen tak mi ruce zahřívej,
stále se na mne usmívej.
Jen tak mi řekni mám Tě rád,
chci s Tebou zůstat napořád.

LÁSKA

LÁSKA je smutek i smích,
LÁSKA je ohřátý sníh.
LÁSKA je zamilovaných škola,
LÁSKA tak sladce na všechny volá.
LÁSKA je ta nejvzácnější hvězda,
LÁSKA je tak krásně něžná.
LÁSKOU se chvějete jak ve větru strom,
LÁSKA, když uhodí, je jako hrom.
LÁSKA je nůž, co srdce bodá,
LÁSKA je potřeba jak pitná voda.
LÁSKA je bolest i žal,
LÁSKA tě pohání dál.
LÁSKU strašně moc chceme,
za LÁSKOU všude jdeme.
LÁSKA někdy hodně bolí,
LÁSKA tě možná i skolí.
Ale LÁSKA je krásná!

Čistá láska

Jedna věc je jistá,
nejlepší je láska čistá,
nezáleží na okolním světě,
když někdo tolik miluje tě.

Pozvánka

Vem pozvánku k představení,
kde nic není jasné,
kde nikdy nic jistého není,
ale může být i krásné.
Protože život je jak divadlo,
kde mezi řádky musíš číst,
proto bych chtěla ve Tvém srdci
získat jedno z předních míst...

Přišel osel do sněmovny...

Přišel osel do sněmovny,
ač nedělal vůbec nic,
tvářil se, jak Bohu rovný,
že je tam o osla víc!

Život nás dal dohromady

Život nás dal dohromady,
teď stojíme tady
a vzájemně se přitahujem,
láska už pro nás není jen pojem...

Kde jsi

Plačtivé ráno,
plačtivý den,
kde jsi, má lásko,
kde jsi jen.
Ukryta v srdci mém,
jak nejvzácnější diadém.
Tam tě opatruji, tam tě hýčkám,
až setkáme se, poletíme k výškám...

Kapr

Kapr
nám neřekne,
co by si
přál.
Smaží se
na pánvi,
však
před chvílí
si hrál.
Vesele
dováděl,
šplouchal se
v kádi,
když ho z ní
lovili,
co mohl
se bránil.
Špulil rty,
nevěděl,
co bude
se dít,
ruka
se rozmáchla,
už nebylo
nic.
Třeba
si o dárek
chtěl
taky říct,
Štědrý den
mohl být
štědrý
k němu
víc.

E-mail

Na nebi už hvězdy svítí,
nechce se mi ještě spát,
tak Ti tento mail píši,
myslím na to, jestli mě máš rád.

Cesta do pekel

Ten, kdo říká: „Klaus je pánem!”
si asi spí na uchu,
protože když ho Bůh tvořil,
měl mozkovou poruchu.

Každodenně po poledni
Venca z lože vstane si,
já být jeho bodyguardem,
mám permanentní depresi.

V parlamentu u kafíčka
poslanci si klábosí,
kdy rozjedou hlasování,
jak nám nohy podkosí.

Volba není vskutku lehká,
však nakonec se domluví:
„Bohatým hned platy hore!
Chudým se to ošulí.”

Demonstrace Prahou vládnou,
Jarda Pára na líčka
dostal zbrusu novou sadu,
tři slepičí vajíčka.

Klaus je v šoku, všude zloba,
„Jak se to jen mohlo stát?”
Venco, tohle víme oba,
vláda topí tenhle stát...

Židovský pragmatizmus

Jen mi tu klidně nahul,
stejně tě vezmu na hůl.
Pak až budeš o holi,
bratranec tě oholí.

Manifest muže

Slečny a ženy,
vážené paní,
k čemu je život?
No k milování!

Naděje nebo beznaděj?

Někdo jen brečí, druhý se směje,
ale co by to bylo bez naděje!
Naděje toho, že se vše zlepší,
kdyby to tak bylo, život by byl lehčí!

Život na provázku

Život na provázku,
umírá na lásku
ten, co ho zklamala,
nepozná dalšího rána.

Oči slzami zalité

Oči slzami zalité,
nevím, proč do mě pálíte,
co jsem já komu udělala,
lásku jsem akorát rozdávala...

Někdo kdysi pověděl mi, že...

Někdo kdysi pověděl mi, že láska je jako sen,
tak poraďte mi někdo prosím, jak z toho snu ven.
Chtěla jsem být tvou hvězdou a abys mě měl rád,
„Já tě ale nemiluju,” už řekls mi to desetkrát!
Přátelství je hezké, ale nad lásku není.
Snad věštec poradí mi, jestli názor tvůj se změní.
Tak trápím se tu, trápím a přibývají vrásky,
i já snad někdy pochopím ty šálivé hry lásky!

Život je krásný...

Život je krásný,
když slunko hřeje
a nebe je jasný,
déšť zalévá zprahlou zem
a pak je tu zas krásný den.

Když na podzim listí padá,
pavouk babí léto spřádá,
podzim už se mění v zimu
a přináší nám velkou rýmu.

I když padá sníh,
neb všude je jasno,
ve dne odráží se dětský smích
a v noci zraje krásno.

Na jaře už všechno taje,
teplý větřík zlehka vane,
až poupátko pohladí svým dechem,
obalí se krásným květem.

I když jsou tu kruté časy,
život stojí za to,
ale pamatuj si,
že život, jaký v osudu máš,
si ty sám uděláš.

Jsi polovinou mě

Jsi polovinou mě,
tak krásné to je,
že tě můžu mít
a za ruku jít...

Lásku nesmíš vážně brát...

Lásku nesmíš vážně brát,
zradí srdce častokrát,
a věrnost, kterou slíbil ret,
zmizí jak kouř z cigaret.

Jsme jenom ty a já

Když ráno slunce vychází
a první paprsek pohladí moji tvář,
já cítím tvoji ruku,
když vidím měsíční zář,
já vidím v něm tvoji tvář,
a padající zářivá hvězda na obloze
svým žárem nakreslila srdce
a napsala: Jsme jenom Ty a Já...
Miluji Tě.

Bez cíle

Bílá labuť v moři černých rán,
jako baletka bruslí sem a tam,
bezduše hledajíc cestu ven
- není to pouhý sen?
Ne! Nastává nový den.

Kdyby mi šanci dala

Kdyby mi šanci dala,
královna světem znavená,
ukázal bych jí do rána,
co pravá láska znamená.

Lipánek - lepidlo

Lipánek dobrý pro papání... cože?
Dneska jsem s ním přilepil nože!
Je to extra lepidlo,
vážně dobrý, dobře to dopadlo.

Nenapravitelné příkoří

Osud nám nevrátí,
co kdysi vzal.
Vrací jen vzpomínky,
bolest a žal.

Noc

Je těžká jako naše viny,
jak den, když prodlouží se stíny,
ukrytá v srdcích, která poztrácela víru,
v korálkách rosy, v křídlech netopýrů.

Óda na alkohol

Aby se nám dobře žilo,
nesmí chybět pivo, víno...
Aby člověk zahnal bol,
potřebuje alkohol...

Ať žije slivovice!
- Bez tebe už nikdy více.
Vzýváme tě, rume,
bez tebe nic nebude.

A tak pijme jako diví,
dokavaď jsme ještě živí,
užívejme každé chvíle,
s alkoholem je vždy mile.