Tak jak
Jak se ti to líbí,
teď - ty moje stavy.
Jak se ti to líbí,
když se nejde smát.
Tak jak ti to chutná,
chuť s hořkostí zrady.
Tak jak ti to chutná,
si mě nevšímat.
Ztracená
Miluji, a možná bych neměla,
avšak láska se mi vkradla do těla.
Rychle, tiše a bez váhání,
kdo by dokázal žít bez milování?
Éra lásky už pominula jistě
a nikdo neví, co bude příště.
Kytky a boty
Na louce pokryté
měsíčním svitem
tyčí se květina
hrdě a s citem.
Chtěla být krásná
stále jak za mlada,
ale botě, co ji zašlápne,
je jedno, jak vypadá.
Jsme ty kytky a boty,
za vším se ženeme.
A čím dál silnější rány si dáváme.
Proto city už to vzdaly,
už žádný nemáme.
Ta tam je láska,
k čemu by byla?
Teď máme peníze
a v nich je síla.
Neboj se, kytko,
je to jen zlej sen,
tak zastav ten svět
a já vystoupím ven...
Smutek
Když člověk šťastným není,
jeho život se velmi změní,
barvy blednou, hudba utichá,
z krásného smíchu upadá do ticha.
Po tváři stékají mu slané slzy,
vše špatné, co udělal, ho velmi mrzí,
chce napravit své chyby,
ale jsou to jen slova, jenom kdyby.
Proměny
Budu vším, čím chceš,
měsíčním svitem, bouří,
před kterou oči mhouříš,
budu větrem, listím, pískem na pláži,
hladinou, co ve Tvých očích se odráží,
budu klidně lánem obilí,
poštolkou, co nad ním vznáší se a občas zakvílí,
budu stromem, listím nebo vůní, co prozradí květy v pokoji,
budu vším, čím chceš, prostě cokoliv,
cokoliv, co aspoň na chvíli utkví ve Tvé paměti,
aby ve snu mohlo o mně zdát se Ti.
Večerní malování
Umělec soumrak uchopil paletu
a s barvami si začal hrát...
Na mráčky tančící v nebeském baletu,
svůj obraz večerní započal malovat...
Ze žluté vytvořil souvislý pás,
pak rudou barvu na nebe přidal...
Vítr ji rozfoukal, upravil jas,
vytvořil mohutný plamenů příval...
Své dílo prohlédnul, v zrcadle rybníka,
od jihu na sever, úplně celé...
Dotmavil stíny, čas rychle utíká,
a je to hotové, bez chyby, skvělé...
---------------------------------------------
Pak ale chybu udělal nešika,
plechovka plná barvy se vylila...
Všude se roztéká, obraz už zaniká,
zemi i nebe už načerno zbarvila...
Naštěstí trocha žluté a zlaté
v paletě malíři zbyla...
Oválný měsíc, hvězdy cípaté
na temném plátně nám vykouzlila...
---------------------------------------------
Tak nesmutni už po té kráse,
vždyť smutku je víc než dost...
Zítra namaluje zase,
večerní obraz pro radost...
Láska mi pošeptala
Láska mi pošeptala,
že si mám vybrat tebe.
Tak jsem ji poslechla
a můj život je teď nebe...
Díky.
Mám právo žít
Hej, lidi, jsem snad taky človíček
a mám právo žít!
Tak dejte mi něco ze svých srdíček,
nechci jenom snít!!!
Ptačí pírko
Vítr nese pírko ptačí,
za ním běží kočička,
cyklista se vyhnout snaží,
v trní nechal očička.
Falešné přátelství
Úsměvy falešné
od přátel nejbližších,
nepravdy z jejich úst,
daj zradě šanci růst.
Vzpomínky smyjí se,
obratem ztratí se,
pro duši ztráta,
pro srdce rána.
V prostoru ztraceném
jde slyšet vrána,
jen skřípot vrzavý,
vydává brána.
Důvěra člověka,
jenž vždy byl zrazen,
upadla potupně,
tak prudce na zem.
Úsměvy falešné,
zdají se skutečné,
přátelství upadá,
kytice důvěry,
postupně uvadá...
Skuteční přátelé
mizí snad v mžiku,
faleš se rozrůstá,
jak moly v triku,
visící ve starým
a tmavým šatníku.
Nej kámoška
Nejlepší kamarádka
ti ve všem pomůže,
můžeš jí říct vše,
zastane se tě
v každé zlé chvíli.
Stále je s ní zábava,
radost kolem rozdává,
náladu zlepšuje...
Lepší kamarádku mít nemůžeš.
Pláču a nevím proč
Pláču a nevím proč,
je to jak kolotoč,
vzpomínky se pořád vrací
a moje srdce zvrací.
Víly
Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les.
Tam chodí víly tancovat a nahoře jsou bez.
Nahoře jsou bez a dole taky tak,
je mi to prd platný, když mám slabý zrak...
Báječná neděle
Včera neděle byla,
včera byl hezký den,
včera hořela škola,
kdo mohl, hasil benzínem...
Kéž bych se tě mohla vzdát...
Kéž bych se tě mohla vzdát,
už nemůžu vystát
pocit, že když tě pozoruju, ty si mě nevšímáš.
Že mračíš se, když se směju tomu, co děláš.
Dřív jsi mě měl docela rád.
Chybělo málo a byls můj kamarád.
Tak co se stalo, co jsem Ti udělala?
Nebo jsem si to předtím jenom namlouvala.
Nikdy jsem se Ti nelíbila. (A komu jo?)
Líbí se ti jen ta pitomá blondýna.
Máš fakt mizernej vkus... jako většina.
Naděžda
Divná holka Naděžda,
dělá fóry, načež dá.
Rychlík
Na nádraží v Budějicích
vykolejil rychlík,
zachyt při tom konduktéra,
utrhnul mu pytlík.
Jsem do přírody
Příroda, jó - to je moje,
loni jsem byl v hroudě hnoje...
Na skútru jsem skotačil
a zabrzdit nestačil...
Holoubci
Na haluzce holubička sedí,
všichni o ní vědí.
Na haluzce odpočívá
holubička sivá.
Holoubek kolem krouží,
strašně po ní touží.
Ona v klidu vrká,
na holoubka mrká.
On je celý potěšen,
z jejího zájmu unešen.
Posléze za chviličku,
usedá vedle ní na větvičku.
Peříčka si čechrají,
slova lásky vrkají.
Zapomněli na svět, na nebe,
jsou tu jen pro sebe.
Život jde dál
Život jde dál,
aniž by sis to přál...
Je to velká síla,
která se mění, aby byla bílá.
Život tebou prochází,
a osud opět nachází...
Stojím
Stojím na Karlovým mostě,
opájím se Prahou, prostě.
Slunce svítí, krásný den,
Vltava se třpytí, je jak klikatý sen.
Hrad se na mě dívá blízký...
večer máme řízky?
Schody
Hody, hody doprovody,
kdosi poblil Vaše schody!
Pokud si je neutřete,
úraz si na nich uženete!
Rozbrečet se nedám kdečím
Rozbrečet se nedám kdečím,
ale teďka jenom brečím,
ztratila jsem totiž milého
a přišla o kus srdce svého.
Vylévání srdce
Vylévám si srdce,
proč mě nikdo nechce?
Copak jsem tak strašná?
Budoucnost je nejasná.
Ale já to překonám,
ještě snad šanci mám.
Máme rádi tučňáky
Máme rádi tučňáky,
mají velké zobáky,
chodí skoro jak my.
Kdo to řek, ten popleta,
tučňák přece nelétá,
má snad jen bujné sny.
Atrakce
V elektrárně v Černobylu
mají pěknou atrakci,
nespoutanou velkou sílu
- řetězovou reakci.
Diagnóza
Doktor hlavou kroutí,
sestra klopí oči,
oba velmi rmoutí,
co mi našli v moči.
Jedna povelikonoční
Po Velikonocích o půlnoci
probudil se zajíček,
u popelnic - bez pomoci,
jen s pytlíkem vajíček.
Zajdo, ty náš chuligáne,
příště tolik „nebumbej”!
Ať nadílku pěknou máme,
nealko si raděj dej.
Zajíc slíbil polepšení
a seká už „dobrotu”,
dal nám pěkné rozloučení
a odhopkal ke plotu.
Vánoční hvězda letí
Vánoční hvězda
po nebi letí,
přejte si něco,
ale rychle, děti!
Brouk
Na chodníku vidím brouka,
jak tam na mě smutně kouká.
Vypadá to, že je sám.
Neví kudy ani kam.
Chce být s někým a chce se smát,
chce mít zase někoho rád.
Jen se bojí, že ho někdo zradí,
že ho prostě nikdo nepohladí.
Teď jde si najít temný kout,
kde navždy samotný chce spočinout.
Když lásku máte
Když lásku máte,
tak si užíváte,
a když ji ztratíte,
co je radost, nevíte.
Kat v televizi
Sledoval jsem v televizi,
jak lidem seká hlavy kat,
s partnerkou teď máme krizi,
nechám se inspirovat.
Starý nešika
Důchodce šel po ulici,
uklouz a je na silnici.
Brzdy skřípou, nohy bolí,
ven koukaj jen kosti holý.
Přejetá noha
Babce z rána u lesa,
najel rychlík na nohu.
Štěstím srdce zaplesá,
když ji nesu v batohu.
Taje lásky
Láska má svoje taje,
málokdo všechny zná je.
Mnohdy celý život nestačí,
láska je pořád jinačí.
Kdo pivo pít přestane...
Kdo pivo pít přestane,
do pekla se dostane!
Pravdivé řeči
Co se o lásce říká,
to taky pravda je,
život krásně utíká,
když člověk miluje.
O mém srdci
Možná se v této básni ztrácí rým,
a to jest, že po lásce v srdci mém zůstal dým,
a možná opravdu tyto řádky zamilovaným rýmem nesrší,
protože v mém srdci již pro lásku neprší,
možná to ani není o lásce báseň,
a možná to je jen kus papíru a třáseň,
možná se to ani čísti nedá,
protože duše má ztracenou lásku hledá,
a možná to nebude mým přátelům dávat smysl,
ale to, o čem píši, souzní moji mysl,
a možná kdybych se raději naučil malovat,
než toužit ji stále milovat,
tu květinku dušičkou svou křehkou,
jenž má krásu na nebesích lehkou,
a možná bych měl vymazat krásu jejích očí,
ale mně z její krásy se ještě hlava točí,
a možná je zpověď má až přespříliš dlouhá,
ale to je má láska pouhá!
Hlasy
Hlasy v mé hlavě říkají: Braň se tomu,
srdce je však proti tomu.
Začíná mě to ovládat,
ať dělám cokoli, nemůžu mé pocity zastavit.
Nemůžu to nevnímat,
nevím, jak být v pohodě, když nejsem,
nemohu se pohnout dál.
Tahle prázdnota a beznaděj mě zabíjí,
nemohu se odvrátit, když cítím něco víc...
Vím, že to tu je, jen nevyslovené...
tak mi prosím řekni, jestli cítíš to samé...
Radostná dekáda
Již je tomu deset let,
kdy mě začal bavit svět,
snad to bude tím,
že už daně neplatím.
Jeden okamžik
V jeden okamžik mi někdo změnil život
i pohled na svět.
Byl jsi to Ty, lásko.
Zlé chvíle jsi prokládal těmi krásnými.
Dělal jsi to tak dlouho, až vznikl velký štos.
Vzala jsem ho a svázala.
Vznikla kniha o 365 stránkách,
jmenuje se VZPOMÍNKA.
Napsal jsi ji Ty,
svou přítomností i nepřítomností,
hříchem i odpuštěním,
slovy i mlčením,
polibky i pohlazením.
Tu knížku znám nazpaměť,
tolik slov... tolik vět...
končí slovem ODPOUŠTĚT.
Zavírám ji a ukládám na zvlášť vyhrazené místo
s úctou, co si zaslouží.
Těch 365 stran je tíha,
ale nesu ji s lehkostí a pýchou,
protože je psaná Tebou, lásko.
Možná v ní budem jednou číst společně,
snad na ni budem mít aspoň malou chvilinku.
Tolik se mi stýská, tak moc...
Nerušit
Sedím si tak u kompjútru,
píšu nechutnosti,
otec mi v tom bránil,
teď žvýkám jeho kosti.
Žádný hadr
Láska není žádný hadr,
ani žádné emoce,
je to kousek svaloviny,
která roste u srdce.
Stromeček už v koutě září...
Stromeček už v koutě září,
Štědrý den je v kalendáři.
Dětem už se tají dech,
co přinese Ježíšek.
Dárečků má dost a dost,
hodným lidem pro radost.
Vytrvalá víra
O lásce ta dívka snila,
věřit nepřestávala,
i když ji tak dřív ranila,
a nakonec se dočkala.
Obraz duše
Člověk je jak malba,
plný barev a pocitů.
Nikdy není na obraze pouze jedna barva,
a to je důkaz našich rozdílů.
Ty jsi jak obraz od Picassa,
nádherná a přitom záhadná.
Jsi jak kůň chycený do lasa,
spoutaná a přesto divoká.
Tvé barvy se mění jak omalovánky,
to je to dětinské, co se v tobě skrývá.
Avšak barvy nejsou jak notýsek na poznámky,
jak se tak na ně dívám.
Občas je měníš jak chameleon,
abys splynula s davem.
Jindy záříš jak lampión,
jak obohacená darem.
Snažím se tě pochopit,
jak kritici umělecká díla.
Bez tebe nechce se mi žít,
jsi jak můj výtvor... má tvorba.
Státní zájem
Je prý v celostátním zájmu,
neustále zvedat ceny nájmu.
Zvedá se i cena mlíka,
vody, plynu, elektrika.
Jenom ten můj nezbeda
se nezvedá a nezvedá.
Jen klam
Láska je pouhopouhý klam,
je to nestálý cit.
Nechává na srdci šrám,
ale každý ji chce mít.
Milovat
Milovat neznamená jen mít rád,
milovat je věřit a pravou lásku znát,
milovat je odpustit a znova si podat ruce,
milovat je rozdělit si duši i srdce.
Snobí dáma
Má rypáček, nahoru, víc trošičku.
Ta dáma, z krámku odnaproti,
nevidí si přes něj na špičku.
Zdvořile ji pozdravíš, počkáš jen malou chviličku,
neodpoví ti, neodpoví ani na pozdrav.
Jako by jsi byl, nějaký lump, né-li vrah.
Na co si ta, paní hraje, je jak zpychlej páv.
Na princeznu, neb na královnu snad.
Ta snobí, dáma odnaproti, fialka.
K těmto snobům, to po pravdě,
vůbec nikoho neláká.
Co vůbec, o sobě si myslí, že ona je velký pán,
a ty jsi jen její onuce neb její žán.
Ta snobí, dáma odnaproti,
ti nikdy, neodpoví na pozdrav,
si asi myslí, že jsi lump, neb nějaký to vrah.
Ta snobí, dáma odnaproti, asi neví,
že jednou, taky bude, sedět nebo stát,
na miskách, těch starých chatrných vah.
Stejně jako, já, ty, my všichni...
Načítám příspěvky