Když si vzpomenu na tvůj smích,
ten můj se vytratí.
Když si vzpomenu na tvé krásné oči,
ty moje se mi zamlží.
Když si vzpomenu na tvoje řeči,
mlčím.
Když se snažím na tebe zapomenout,
začnu na tebe myslet ještě více.
Potřebuju lék, který by mi pomohl vymazat tě!
Vymazat z mého srdce, života, snu.
Nechci tě potkávat,
nechci tě znát,
nechci tě poslouchat,
nechci tě milovat.
Nejkrásnější čas,
Vánoce jsou v nás,
ta myšlenka vzkvétá
už dlouhá léta
a každý rok překvapí,
když Štědrý den přikvapí.
Když umírá kytka, druhá z poupěte kvete.
Když umírá láska, jedno srdce chladne, druhé krvácí.
Tak proč milovat...
Až jednou přijde den,
kdy na kusy rozbije se tvůj sen,
tak zatni pěsti
a řekni: Vždyť střepy znamenají štěstí.
Čím bych byla bez Tvé lásky?
Jenom zrnko prachu.
Tvé slovo je věčný život
bez obav a strachu.
Tvé slovo jsou kapky rosy
na vyprahlé zemi,
svěží vánek, co k nám proudí
zrána alejemi.
Tvé slovo je láska sama,
a to bez podmínek,
velmi vzácná mozaika
požehnaných chvilek.
Nejde mi o zlato, hrady,
hlavně že je můj princ tady,
nemohla jsem vydržet,
až se mi vrátí zpět,
ale konečně jsem se dočkala,
je to sen, celý den bych juchala!
Když jdu spát, tak myslím na tebe.
Je to lepší než se dívat do nebe.
Jsi totiž krásnější než jakákoliv hvězda.
Doufám, že žádnému jinému se o tobě nezdá.
Ležím tu sám, v mé malé posteli.
Chybí mi osoba, která se ke mně přitulí.
Možná jsi to ty. Možná taky ne.
Co je skryto, to ať skryto zůstane.
Usínám s krásným pocitem v hlavě.
Doufám, že podobně myslíš i ty na mě.
Přeji ti dobrou noc a sladké sny.
Doufám, že budou stejně krásné jako mé.
Manžel, co síly mu stačí,
nepojízdné auto tlačí
a manželka z okna dumá:
„Co koní pod kapotou to má
a pohybuje se silou jednoho vola!”
Srdce silně krvácí, po něčem touží,
štěstí se smutkem v mé duši nesměle plouží.
Je to tanec kdo s koho.
Pláče mi srdce z toho.
Chybí mi úsměv tvůj,
tak už přikaž tomu smutku: Už konečně stůj...
Když potkáš tu pravou,
ostych jde stranou,
máš nutkání hned jí říct,
já mám Tě rád, nikoho víc.
Celé srdce jí dám,
tolik rád ji mám,
neexistuje jiná
než moje jediná,
nikdy to nevzdám.
Skaliska kolem a dokola
Toužebně vzhlížejí
Snad
Snad ruka tvá najde tu moji
Tvé prsty pohladí
Tvé prsty obejmou
A mé srdíčko se zachvěje
Slastí bezednou
Přivřou se víčka má
Vidím ruce tvé
Pocit nádherný
Vzdouvá srdce mé
Však doteky kde?
Struny broukají tóny lásky
Nešťastné
Tak nešťastné
Jsi skutečnost, po které se mi stýská,
a já holka, která neví, zdali tě někdy získá.
Jsi princ všedních i nevšedních dní
a já slečna, co o tobě sní.
Jsi jako měsíc v nejkrásnější noci,
který mě má ve své moci.
Jsi krásný jak polární medvídek
a sladký jak cukrový gumídek.
Jsi světlo, jsi naděje, jsi láska,
já vím, že nejsem žádná kráska.
Mám tě ráda čím dál víc,
jak ti to mám sakra říct?
Krajina zimy a vůně Vánoc,
přináší do srdcí radost,
vůně cukroví a vůně františek,
obrázek Ježíška a jesliček.
Neplač už pro toho kluka,
který se o Tvé city vsadil,
neplač už pro toho kluka,
který o Tebe pohledem dřív snad ani nezavadil...
Neplač už pro toho kluka,
který možná měl a má tě pořád rád,
neplač už pro toho kluka,
který chce být Tvůj kamarád...
Jen jednou já tu bolavou hru hrála,
však přijdu si, jak žila bych ji už odpradávna
- je mi známa ta lehká dáma,
co zrána páchne prachem jak levná káva.
Jen jednou, už nechci ji žít
- nechci ji hrát.
Chci vonět jen jarem
- jen jak slunce chci hřát.
Všichni máme svoje sny,
dobré a špatné dny,
kdo žije ve vnitřní rovnováze,
na světě je mu blaze.
Je násilnická, zlá, ukrutná a bodá jako trn.
Je-li tak zlá, bodni též a popřeš lásku.
Nedokážu popsat tu bolest!
Nejraději bych křičela a v nouzi se i zabila!
Bože, proč mě ta bolest tolik ničí?!
Proč mě drží v kobce kostlivec jako svou milovanou?!
Ptám se, proč? PROČ!
Naději žít mi snad jen už dává
moje máma a nejlepší kamarádka,
ty ve mně probouzejí kousek šťastné holky.
Pak je to hudba, ta ve mně vyvolává touhu,
aby svět už nebyl svět,
ale království věčného mládí a lásky.
Je to neuvěřitelné ráno,
vstaneš a všechno je úplně stejné jako včera,
avšak jiné...
Tvé rty naposledy naberou dechu!
Přemýšlím nad ní,
že je výstavní,
krásné oči má,
snad šanci mi dá.
Zbytečně se mnoho myl,
pro tři vlasy vydal.
Děd si hlavu oholil,
ke skinům se přidal.
Princ měl těžký večer,
ráno sotva chodil
a pak místo meče
pěknou šavli hodil.
Svět bolí, když jsem bez Tebe,
dívám se na temné nebe
a přitom je venku slunce,
zlomila jsi mi srdce...
Potok se jako modrá stuha vleče,
a tichounce šumí,
a každá kapka, co v něm teče,
kdejaké kousky umí.
Kdykoli chce, vypaří se,
a s deštěm se zas vrátí zpátky,
ona nikdy neztratí se,
v každě louži má totiž své kamarádky.
A tak plave dál a dál,
po celé zeměkouli cestuje,
a ať už ji viděl chudák nebo král,
vždy do moře ta kapka dopluje.
Buclatá houska
se spletenými copy
má ráda máslo
na hlavě.
Vychutnává si,
že jí marmeláda
pomalu stéká
na maková záda.
Úplně září,
když se namaže.
Na obloze ani hvězdička,
přesto na mě září dvě sluníčka,
mezi nimi skví se měsíček,
nad studánkou s okraji barvy srdíček.
Hruď se ti vzdouvá pod vzdechy rozkoše,
z úst však vychází jen tichý stén,
křivky se potí, jak klouzám svou hlavou níž,
chci tě svírat vší silou, být tvé touze
blíž... a blíž.
Chtěl bych klíčem svým
Otevřít bránu tvých snů
Lehce a bez závad
Spojit tvůj svět s mým
Probouzet se spolu
A na každý pád
Žít bez křivd a zrad
Jen lásko, neváhej
Byli bychom spolu
Mezi námi je
Studený kus kovu
Prosím, dej klíč tam
Abych nebyl sám
Byli bychom spolu
Studený kus kovu
Nechci už být sám
Klíčem otevřu bránu tvého snění
Oči rozevřu vedle tvých očí
Mít tvoji dlaň přikrytou tou mojí
Žádný studený kus kovu
Lásko, nádherný klíč k srdci
Spolu dáme klíč tam
Aby ani jeden z nás
Nebyl sám
Spojíme noční snění
Jen, lásko, neváhej
Na každý pád
Žít bez křivd a zrad
Otevřu bránu tvých snů
Otevři bránu mých snů
Bůrajů našu starů pec,
bylo ně dobře u ní.
Sušili zme tam jalovec
a měla plno vůní.
Bůrajů našu starů pec,
čas teho tolik vzal,
ve světě nigde, nigde přec
sem sa tak neohřál.
Bůrajů u nás starý stůl,
bylo ně dobře s ním,
červený muškát na něm schnul,
voněl tam rozmarýn.
Bůrajů u nás starý sad,
otec ho sadili.
Šumí ně zbohem nastokrát.
Zbohem ty rozmilý.
Ale tu našu starů pec,
hladím tu tajak loni,
už nigdy nebude nám péct,
už nigdy nezavoní.
Jakůsi stopu po životě
nechává každá věc.
Nechte ňa chvíli o samotě.
Bůrajů našu pec...
Vločky třpytí se na zemi,
do oken domů vnáší jas,
vzduch voní Vánocemi,
po roce zas navštíví nás.
Šumím Ti ve vlasech
a jaro ani nedokvetlo v lících,
nebojím se ozvěn,
podkovy uvádím do rozpaků,
šumnými potůčky v ulicích
nezavřou mne do stěn.
Štětcem daruji výdech i nádech
z kyprých bran a mích
v barevném stínu změn.
Svým kratičkým zůstanu,
pozorné bělmo laskám,
z tepla padám Ti
do snů odkvetlých jmen.
Já nekrákorám,
bez tance barev nepadnu,
v pozítřku právě klíčím,
obnaženými prsty
jeseň protkala se podzimem.
Pohlaď si mne
a já ulice a stráně rozvlním,
všechny listy popsané
dnes k nohám Ti kratochvílím.
Živote, postůj chviličku,
pohlaď mou dušičku,
jiskřičkou naděje,
že se na mne můj milovaný opět usměje,
že všechna trápení budou ta tam
a štěstí bude opět přát nám.
Zavři očka a pověz mi, co vidíš.
Je to jako u mě? Když na mě hledíš?
Je to jako u mě, když stojíme vedle sebe
a můj hlas se neustále chvěje?
V tu chvíli nejsem schopen říci ani písmeno.
Proto se někdy chovám jako vemeno.
Je to jako u mě? Když na mě promluvíš,
úsměv na tváři mi tím vykouzlíš.
Když se na mě podíváš,
nevím, zda něco skrýváš,
ba naopak odkrýváš.
Jestli tvůj úsměv neznamená nic,
či naopak něco víc.
Ale asi jsem pouze snílek
jako Gustav Sadílek.
Stejně jsi pro mě byla, jsi a budeš andílek.
Je to vše jako u mě? Když se na mě usměješ,
limonádu štěstí do mě totiž nevědomky naliješ.
Ještě, že nemám cukrovku. Cha!
A když už mám tu čest Tě doprovodit.
Tak musím potvrdit,
že už s jistotou vím na sto honů,
propána, já nechci domů.
Těžší je pak jít zpět sám,
tou cestou, kudy jsme šli k Vám.
Jít tmou úplně sám,
bez Tebe...
Vzpomínat na ty chvíle radosti,
kdy jsme řešili blbosti.
Nevím, zda je to vše ten splín.
Ale vím, že ty jsi pro mě vším.
Holé větve smutné jsou,
tíhu listí nenesou,
avšak větru vystavené
jsou úplně nechráněné.
Někdy ti přilepšil,
jindy zas vzal,
denně ti účtuje
své Má dáti - Dal.
Pobreč si, nadávej,
nebo se směj,
ať hladí či nakopne
- jen když má děj!
Láska je to nejkrásnější, co máme,
snad proto se jí tak slepě oddáváme.
Já ti však, miláčku, plně důvěřuji
a celá se do tvých rukou svěřuji.
Líbezná jsou slova tvoje,
když mi říkáš miluji tě.
Nikdy nezapomenu
na tvůj pohled, na tvé oči, na tvé rty,
co bych chtěl mít vedle sebe celé dny.
Vím, skutečnost je jiná,
ale to je život, prý se to tak říká.
Mě to mrzí, bolí, jsem snad chlap, ne??
Možná to tak snadné nebude.
Co říct závěrem? Pořád tě mám rád,
ale proč dál plýtvat energii svou,
když ty už máš lásku jinou.
Nakopat se do prd...
a zařvat přátelé,
děkuji Vám za podporu,
přátelství má větší cenu...!!
Děkuji...
Láska svět mění,
člověk šťastný není,
dokud ji nepozná
- ona je tak líbezná!
Když mě ráno šedé probouzí já radši chtěl bych spát
ještě chvíli nechat zdát si sen o Té co mám hrozně rád
co je královnou mých trápení a vílou pro štěstí
někdy pálí, někdy zahřívá a občas zamrazí
Stačí pohled do Těch očí
jeden úsměv a to mi stačí
Ty jsi krásná
a do mých snů se vkrádáš každou noc
tak poraď mi co s tím
Jsi tak krásná
já přál bych si tak moc jednou Ti říct
co pro mě znamená
Když každé ráno projíždím kolem
vím že jsi blízko šeptám Tvé jméno
a chtěl bych křičet Lásko čas strašně letí
kolik nám ho zbývá chci ho prožít s Tebou v objetí
Jsi tak krásná
tolik krásná
tak přestaň bát se
a vzdej se lásce
Mám dost síly znovu začít
mám dost lásky a ta nám stačí
tak řekni slůvko a mosty spálím
najdu místo a budem šťastní
Mám tu smůlu že nejsem princ a nemám ani zbroj
žádný drak Tě s sebou neunesl abych dobyl jeho sloj
tak zůstávám jen jednou z Tváří, které zasáhl Tvůj šíp
jsem jen další lístek v herbáři Tvých duší spoutaných
A tak dál čekám každé ráno
na tu chvíli, kdy mi můžeš dát
Jediný pohled pohled do Tvých očí
a jeden úsměv snad Ti to stačí
Ty jsi krásná
a do mých snů se vkrádáš každou noc
tak poraď mi co s tím
Jsi tak krásná
já přál bych si tak moc jednou Ti říct
co pro mě znamenáš
Naše heslo je a bude,
ulejvat se vždy a všude!
Neptej se, co je to láska,
to nelze popsat slovy,
až ji potkáš,
srdce ti to poví.
Neptej se, kdy
a jak se to stane,
přichází vždy jinak
a nečekaně.
Láska poblouzní mysl,
dělá, co ji napadne,
jediný, co vím, je,
že jí každý propadne.
Nic špatného na tom není,
že jsme tu jen pro sebe,
život plný dovádění
dostává nás do nebe.
Když láska začíná,
každý v ní dospívá.
Když se dva milují, není cesty zpět
a v srdci jim vyroste společný lásky zrozený květ.
Láska nosí jméno slavné,
proto ji hned tak někdo neukradne!
Cit a trpělivost k ní musíš míti
nebo ti odejde ze života a vezme ti to nejdražší!
To prostě lásky v dnešní době dělají...
Doufám, že jste to pochopili,
takže se snažte a vydržte ještě chvíli! :))
Moje tajná lásko
Teď Ti píšu na sklo,
že o Tobě stále sním
a kdybych mohla tak Tě sním.
Chci se v Tobě rozplynout
na všechno zapomenout
a v Tvé náruči slastí
zahynout...
Mám lásku - jsem v kleci
Mám domov - a přeci
Láká mě do dáli jít
Mám práci, co nechci
Jsem v zemi, kde nechci žít
Věčná to píseň labutí
Věčný můj tichý pláč
Co mám, mi není po chuti
Co jsem to vůbec zač
Být mě tu přec nikdo nenutí
Všeho se můžu vzdát
Jsem vzdor, jsem boj, jsem rváč
Šel zajíček na koledu,
dostal jenom šnitlík,
jak zuřivě poskakoval,
roztrhl si pytlík.
Vánoce jsou svátky míru,
v ponožce má Santa díru,
sobové se tomu smějí,
zašít ji však neumějí.
Vyjedem trochu později,
volá Santa závějí...
Nemůžeš milovat,
nemůžeš dýchat.
Nemáš pro koho žít,
nemůžeš radost mít.
Všechny sny jsou ztraceny,
mosty, už nejsou stavěny.
Pouze bořeny,
láska nemá cenu žádné měny.
Ztratit to jediné,
místo nevinné.
Je to nejhorší,
v mém srdci, jenom prší.
Už nikdy nebudu milovat,
ani radost mívat.
To jediné dokonalé je pryč,
je to jak zlomený ryč.
Zanech už té promiskuity,
dojdi si k nám pro misku i ty.
Před láskou se neschováš,
její nástrahy překonáš
a s přehledem zvítězíš,
to ale ty určitě víš...
Jedna moje tetka
je známá geodetka.
A tahle moje teta
si vzala geodeta.
Ti dva geodeti
spolu mají děti,
děti geoděti.
(čekají už třetí)
Snad někdy s ranním úsvitem
přijdu si k Tobě pro lásku,
s upřímným pocitem,
převlečená za krásku,
přijdu pro slunce,
co v sobě skrýváš,
přijdu pro píseň, co v srdci zpíváš,
přijdu a odvedu Tě do míst,
kde slova lásky budu Ti číst,
odvedu Tě tam, kde lásku svou Ti dám.