Krásný holky
Krásný holky jsou,
chtěl bych s jednou žít,
v noci tancovat,
ve dne víno pít.
Mám jen jednu věc,
co mě dohání:
stále netuším,
která mě přivábí.
Krásný holky jsou,
chtěl bych s jednou žít,
v noci tancovat,
ve dne víno pít.
Mám jen jednu věc,
co mě dohání:
stále netuším,
která mě přivábí.
Na dlani mám pár korálků
Kulaté, barevné
Však bez života
Lesknou se ve třpytu svíce
Hladké, barevné korálky
Na niti navlečené
Jsou svědkem neskutečných chvil
Kdy mé srdíčko touží
Touží po tvé blízkosti
Hraji si s nimi
Kulaťoučcí svědci na niti
Mé štěstí
Nikomu nepoví
Co všechno sledují
Tajní spiklenci
Několik korálků na niti
Mlčící o mé lásce
Ten náramný
Náramek korálkový
Jak já se v lásce vyznat mám,
když se mi líbí každý, koho znám.
Ten, tamten a zase ten,
nevím, koho mám vyhodit ze srdce ven.
Ať je venku teplo/mráz,
Vánoce jsou bílé v nás
a teplo u srdce máme,
když si je společně užíváme.
Jak se ti to líbí,
teď - ty moje stavy.
Jak se ti to líbí,
když se nejde smát.
Tak jak ti to chutná,
chuť s hořkostí zrady.
Tak jak ti to chutná,
si mě nevšímat.
Dobrou noc a krásné snění,
kdo to přeje, s tebou není.
Někdy se snad setkáme,
snad i lásku vyznáme.
Teď už ovšem nech si zdát,
o kom víš, že má tě rád.
Miluji, a možná bych neměla,
avšak láska se mi vkradla do těla.
Rychle, tiše a bez váhání,
kdo by dokázal žít bez milování?
Éra lásky už pominula jistě
a nikdo neví, co bude příště.
Odešla, sama mu řekla odcházím,
nezlob se a pochop to!
Nezlobil se a nepochopil,
o to hůř,
nevypálené slzy mu kolovaly celým tělem,
až jednou našly své,
proto lásky se rodí a umírají jen v lidech.
Než si s tebou Tchibo dám,
to se radši ubodám.
Chtěla bych umět psát básně
Stejně jako Ty
Abych Ti vyjádřila jasně
Že o Tobě nemám pochyby
Jsi kouzelný muž
Pro kterého jsem hlavu ztratila
A ač se to někdy nezdá
Ráda bych Ti Tvou lásku vrátila
Myslím na Tebe před usnutím
A vlastně celý den
A přeji si, abychom byli spolu jen
Miláčku :-*
Ztratila jsi to, co jsi měla,
toho, koho jsi opravdu milovala.
Dávala jsi ve vztahu prostě víc,
milovala jsi ho a teď nemáš nic.
Zůstala jsi opět sama,
ale nebyla to jen tvá chyba.
Nebuď z toho smutná,
tak to v lásce chodívá.
Kdo ve vztahu miluje víc,
je tím, co nakonec nemá nic.
I když tě to teď u srdce bolí,
ale tak to v lásce chodí ;(
Láska je i bolivá... ;(
tvé srdce žalem umírááá...
Na první pohled ses mi líbil,
přišel jsi ke mně a hned mi slíbil
„budem spolu možná hned”,
vem si tato slova zpět.
Chci cítit tvoje ústa a tvůj dech,
vím, je to moc slov a moc vět.
Však chci tě mít pro sebe a to hned,
do vesmíru s tebou odletět.
Chci se smát, chci si hvízdat,
chci být s tebou, chci tě líbat.
Chci se dívat na nebe
a vědět, že ty jsi můj a já jsem tvoje.
Do očí hledět ti a myslet při tom na tebe!
Koulelo se vajíčko,
koulelo se s vršku,
narazilo na kámen,
rozbilo si držku.
Na louce pokryté
měsíčním svitem
tyčí se květina
hrdě a s citem.
Chtěla být krásná
stále jak za mlada,
ale botě, co ji zašlápne,
je jedno, jak vypadá.
Jsme ty kytky a boty,
za vším se ženeme.
A čím dál silnější rány si dáváme.
Proto city už to vzdaly,
už žádný nemáme.
Ta tam je láska,
k čemu by byla?
Teď máme peníze
a v nich je síla.
Neboj se, kytko,
je to jen zlej sen,
tak zastav ten svět
a já vystoupím ven...
Hody, hody, zajíček,
ať mám plný košíček,
vajíček a čokolád,
za rok přijdu znovu rád.
Láska změní každý den
v nekonečně krásný sen,
proto se ji najít snažte
a potom si jí važte.
Duše člověka je příliš křehká,
a rozbije se malým záchvěvem.
Pak někde dřímá tiše a zlehka,
jakoby pod sněžným příkrovem.
Ale po zimě vždy přijde jaro,
a slunce závěj rozpustí.
Komu se to stane, stačí málo,
a další šanci již nepustí.
Láska a duše jsou si podobné,
jedna bez druhé neznamenají nic.
I když třeba zdá se Ti to nevhodné,
já chtěl bych ti dávat víc a víc.
Že teď se chovám jinak, je mi jasné,
asi to opravdu trochu přeháním,
vždyť na začátku to bylo krásné,
a to, co jsem zmeškal, doháním.
Když člověk šťastným není,
jeho život se velmi změní,
barvy blednou, hudba utichá,
z krásného smíchu upadá do ticha.
Po tváři stékají mu slané slzy,
vše špatné, co udělal, ho velmi mrzí,
chce napravit své chyby,
ale jsou to jen slova, jenom kdyby.
Po chodníčku z oblázků
jdu podívat se na lásku,
oblázky příjemně chladí
a láska mě něžně hladí.
Až budeš teskná starucha
a budoucnost tvá plevel,
naper si Korny do ucha,
a pořádně vytoč level.
Budu vším, čím chceš,
měsíčním svitem, bouří,
před kterou oči mhouříš,
budu větrem, listím, pískem na pláži,
hladinou, co ve Tvých očích se odráží,
budu klidně lánem obilí,
poštolkou, co nad ním vznáší se a občas zakvílí,
budu stromem, listím nebo vůní, co prozradí květy v pokoji,
budu vším, čím chceš, prostě cokoliv,
cokoliv, co aspoň na chvíli utkví ve Tvé paměti,
aby ve snu mohlo o mně zdát se Ti.
Pár jsme byli nejšťastnější,
všechno pro nás hezčí bylo,
při polibcích nejkrásnějších
nic nám nechybělo.
Tys byl můj a já zas tvoje.
Jeden pro druhého život žil.
Někdo nám tu lásku nepřál
a všechno to pokazil.
Teď jsem zůstala sama
a ty jsi zůstal sám.
Jenom krásný vzpomínky
navždy zůstanou nám...
Den matek
je přece velikánský svátek.
Tam, kde máma všecky tvoje chyby odpustí
a tvoji ruku nikdy nepustí.
Běží zajda po lese,
každý před ním třeste se,
místo vajec samopal,
nadílku by vám rád dal...
Chvilku jsem teď vyšetřil,
a tak mohu psát,
abych milou potěšil a řekl,
že mám ji rád.
Že stýská se mně velice
a toužím po ní moc,
tak jako jepice,
nepřečkám snad noc...
Velikonoční zajíček
nese plno vajíček,
nese je na Velikonoce,
skončila mu v potoce.
Chudák zajíc pláče, pláče,
ouška ve vodě při tom máče.
Zajíc vejce nedonesl,
lidem štěstí však přinesl.
Když láska vládne čistotou,
končí velkou prázdnotou,
však rozhodně za to stojí,
nevyhraje, kdo se bojí.
Jsem nevidomá, avšak vidím Lásky svět.
Je nádherné nad smyslem žití se zamýšlet.
... kdo se umí krásně smát.
... kdo se umí ze života radovat.
... kdo umí mít něžně rád.
... s kým se není čeho bát.
Dálka leží mezi námi,
jak nekonečný hustý dým,
snad láska štěstí zase dá mi,
že Tě zase uvidím.
Krásně se na mě usmívala,
mrknutím oka mi dala
jednoznačné znamení,
že moje přítomnost pro ni
lhostejná není.
Miluji tě čím dál víc,
už nevím, jak ti to mám říct.
Tvé jméno řvala bych každej den
na celej svět pro tebe jen.
Růže s vázičkou
Růže symbol lásky
Už dědeček s babičkou
Na svatebních fotkách
Přísahali navěky svoji lásku
A bílé růže byly tiší svědci
Dnes růže duhové
Melírované
A přese všechno láska schází
Lidé umí pojmenovat
Však prožití je jim cizí
Pouhé slovo
A kde jsou city?
Pohlazení
Pohled milovaných očí
Slovo láska se přetřásá
Pro mne je láska svatá
Pár písmenek uchovávající se
V košíčku s velkými city
Košíček srdcem se zvoucí
Doteky rukou
Tvé rty
Naše růže
Bíle kvetoucí
Jsi jak princezna zakletá,
a ze mě je prý poeta...
co tvou lásku touží mít,
chtěl by tvá ústa políbit,
a nemůže si více přát
než hladit tě, laskat, milovat.
Jižní typ
Já mám holku z Madridu,
když si sundá hadry, jdu.
Umělec soumrak uchopil paletu
a s barvami si začal hrát...
Na mráčky tančící v nebeském baletu,
svůj obraz večerní započal malovat...
Ze žluté vytvořil souvislý pás,
pak rudou barvu na nebe přidal...
Vítr ji rozfoukal, upravil jas,
vytvořil mohutný plamenů příval...
Své dílo prohlédnul, v zrcadle rybníka,
od jihu na sever, úplně celé...
Dotmavil stíny, čas rychle utíká,
a je to hotové, bez chyby, skvělé...
---------------------------------------------
Pak ale chybu udělal nešika,
plechovka plná barvy se vylila...
Všude se roztéká, obraz už zaniká,
zemi i nebe už načerno zbarvila...
Naštěstí trocha žluté a zlaté
v paletě malíři zbyla...
Oválný měsíc, hvězdy cípaté
na temném plátně nám vykouzlila...
---------------------------------------------
Tak nesmutni už po té kráse,
vždyť smutku je víc než dost...
Zítra namaluje zase,
večerní obraz pro radost...
Milovala jsem jen tebe,
ty zradil jsi a zavrhl mne,
nepochopil, že chci slavnou být!
Já řekla, že to dokážu a praštila jsem dveřmi!
Za dveřmi jsem zakřičela - už mi sakra nelži!
Tys řekl, že se vrátím a budu brečet!
Nevrátila jsem se,
ty sis myslel, že ti u nohou budu klečet?
Teď slavná jsem a jak!
Čumíš na mne jako vrah.
Nemusím být slavná jenom herectvím
a ani zpěvem,
stačí jenom pomáhat nemocným lidem,
zvířatům, ale to jsi nechápal.
Pozdě, miláčku,
svou šanci jsi na kolejích osudu zanechal!
Jen pouhý okamžik zahlédnout bych chtěl,
něžňoučkou bytůstku, nad níž jsem bděl,
již nikdy jsem opustit, teď vím, neměl,
čas nelze vrátit, ano, bohužel,
však dovol, abych tě naposled políbit směl,
než propadnu v beznaděj, můj trpký úděl.
Na zdraví si připíjíme
otráveným vínem,
všichni dobře víme,
že za chvíli zhynem.
Pokořil jsi vrchol,
stojíš na střeše světa.
Tak jsem to dokázal,
zazní tvá věta.
Ač vyčerpán jsi,
cítíš pocit opojení.
Být tady nahoře,
nic lepšího není.
Sluníčko venku vychází,
má ručka tě hledá,
kde můj princ se nachází,
proč není tu, běda.
Stále být s tebou
chtěla bych moc,
projít den ve dvou,
strávit spolu noc.
Projel mnou blesk...
když poprvé jsi mne chytil za ruku...
a když se naše pohledy prvně setkaly...
lampy v celé ulici se náhle rozblikaly.
Láska mi pošeptala,
že si mám vybrat tebe.
Tak jsem ji poslechla
a můj život je teď nebe...
Díky.
Hody, hody doprovody, já jsem ten váš zajíček,
co vám vždycky na jaře nosil spoustu vajíček.
Letos nikde po okolí není žádná slípka,
protože je skolila nejspíš ptačí chřipka,
takže na mě nečekejte, nemám s čím bych chodil,
budu ležet v pelíšku a vypnu si mobil.
Utichlo srdce znavené,
nebylo z ocele, nebylo z kamene.
Utichlo a šlo spát,
budeme na něj věčně vzpomínat.
Skákal pes přes oves,
přes počůranou mouku.
Šel za ním myslivec,
měl na zádech mouchu!
Láska jako voda je,
zmrzne a zas rychle roztaje.
Narazit na ni můžeš všude
- sama si tě nachází,
avšak někdy jak rychle přijde,
tak rychle odchází.
Jednou je jako falešná sketa,
jindy jako pohroma světa.
Láska je jako moře,
přináší štěstí i hoře.
Je jako nejvyšší hora světa,
kterou může zničit i jedna, jediná věta.
Někdy je jako sopka plná erupce,
ale když nastane, přijde totální destrukce.
Toto hlavní důvodem je,
proč nechci říct jednu z vět,
že chci být s tebou
- na to vem jed.
Láska jako vesmír je
- je nekonečná,
při pomyšlení na ni člověk roztaje
a hlavně - je věčná.
Hamty, hamty, hamty,
ať mám víc než tamty.
Měním se v balvan
uprostřed jara,
kdy ostatní květiny
začínají kvést.
Měním se v balvan
uprostřed jara,
vhozený tebou
do potoka slz.
Proč jenom jsem se
zamilovala do tebe,
tvých očí, úst?
Milé dámy, co je s Vámi? Košťátka si nesete?
Doma s muži dnešní noci zůstávati nechcete?
Dejte pozor u hranice!
Dobře hoří slivovice!