F
Opravdová láska
Když opravdu rádi máte,
tak se na nic nedíváte
a jdete za svou láskou,
oči přikryté páskou.
E
Co nechci dostat na Vánoce
Nepřeji si měkké dárky,
které stejně dostanu.
Ponožky a spodní prádlo
vždycky stojí za ránu.
Z těchto dárků, Ježíšku,
nechci ani jediný.
Ušetři si pro mě za mě
dlouhou cestu do Číny.
P
Osamělé duše
Potkala jsem kluka, co byl taky sám,
od té doby já ho, já ho ráda mám.
K
Moje pokušení
Kdybych mohl jak loďka plout,
kdybych jen mohl se k tvým ňadrům přivynout,
kdybych mohl tě mít vedle sebe
a nenadávat - kurňa, jak samota mě žere.
Poznal jsem peklo, i jaký je sever,
po čem teď toužím - poznat i tebe.
L
Chybí mi
Kdybych mohla ty dny zažít znova,
vím, že nezměnila bych nic.
Chybí mi...
Chybí mi ta tvář,
chybí mi ta slova,
chybí ten hlas,
chybí zas a znova...
Nejde to vymazat,
nejde to nahradit,
tak moc mi chybí,
nemůžu tomu uvěřit.
D
Sedmikráska - příchod jara
V zemi se krčí drobnolistý kvítek
pod sněhobílou peřinou.
Jak čirý papírový svítek
splývá se zasněženou krajinou.
Eterický jak křehká víla,
skromně se dere z ledových ker,
je v něm zranitelnost, ale i žití síla,
co hlásí příchod jarních her.
Zkřehlá balerinka vítá teplý den
a zdraví záblesk zlatavý.
Je bílá, nevinná jak dětský sen,
co lidskou duši zotaví.
Zlatý kotouč laská první kvítí,
které se hrdě tyčí v bílé závěji,
zahřívá ho a něžně na něj svítí,
když noří se do bílých peřejí.
Kvítek za kvítkem zvedá hlavy
aby zázrak slunce uvítal,
už není sám, jsou jich davy,
jaro je tady, vítej - a pojď dál.
P
Basa na Sněžce
prchám pěšky od Anežky
dojdu až na vrchol Sněžky
v kožichu si nesu blešky
co jsem chytil od Anežky
na zádech si nesu basu
jež mi ladí k mému hlasu
každý vlas jak struna vlaje
na basu mi vítr hraje
vichr tu etudy cvičí
do flašek tu prudce fičí
co jsem cestou vypil z basy
abych cenil hory krásy
zmožen chůzí, ba i pitím
pochopa tu cestou chytím
skutálím se z vršku Sněžky
skončím schoulen u Anežky
Anežka mi vyčte pití
musím zase někam jíti
a tak naplním zas basu
a jdu hledat jinou krásu
Z
Miluji, milujeme
Miluji a je to skvělé,
miluji - my milujeme,
milujeme jeden druhého,
milujeme, když jde do tuhého,
milujeme napořád,
nikdo nemá tolik rád.
J
Jsi
Jsi mé světlo,
jsi má tma.
Když tě nemám, slza stéká.
Jsi mé slunce,
jsi můj mrak,
ve všem chci s tebou stát.
Proč namlouvat si mám,
že jsi... když dávno nejsi?!
Sluníčko, jsem tvůj měsíc.
A co víc,
bez tvého světla
je měsíc
jen pouhé černé nic!
E
Každý má svého anděla
Každý má svého anděla,
myslím, že jsem ho nechtěla,
a tak se mi vzdálil
a bolestí mě zalil.
E
Dnešní menu
Mám houbovou omáčku,
cenově tak za kačku.
Z těstovin pak zejména
bezvaječná vřetena...
J
Neopouštěj ji
Nedávno jsem labuť spatřila,
samotná po jezeře bloudila,
na Tebe myslet jsem začala,
Tvá podoba ve mně utkvěla.
Visela jsem nad propastí,
pode mnou zem a chrastí,
sama bych to nezvládla,
Tvá ruka mi však pomohla.
Teď stojím na pevné zemi,
velké štěstí mne potkalo,
přitom tak nevinně to začalo,
nikdo nic nevěděl,
asi osud to tak chtěl.
V noci se často probouzím,
avšak Tebe nenacházím,
nádherné bylo usínat ve Tvém náručí,
být šťastná, cítit se v bezpečí.
Postel je teď mrazivá,
jediný, kdo zde usíná,
jsem totiž já.
Na chvíle s Tebou se těšívám,
bez Tebe těžko životem se prodírám.
Osamocené už nejsou ani labutě,
teď rády jsou opět na světě.
Nesmíš tu labuť opustit,
jinak ztratí chuť žít.
F
Před její krásou padám...
Před její krásou padám,
její přítomnost miluji,
pro ni jsem však vzduch,
nevím, proč takovou láskou
trápí mě sám Bůh...
D
Znovuzrozená
Když jsem s tebou, cítím se jako znovuzrozená,
ze všeho nejradši jsem v tvém klíně schoulená,
jsi snad anděl, kterého mi seslali z nebe,
a tak stále opakuji - lásko, miluji jen tebe.
Z
Myš
Kouká jako
vyoraná
myš.
Pastička zmizela,
byla to její
spíž.
Kdo teď má
její laskominy?
Kam zmizel kus
sýra a slaniny?
Zoufale hledá
skrýš.
P
Medové rty
Miluji Tvé oči a rty, co chutnají po medu.
Miluji Tvé ruce, a já to dovedu.
Jsi touha a láska v mém srdci, které strádá,
jsi poklad můj veliký a já Tě mám ráda.
Trpím a pláču, když daleko Tě mám,
říkám si v duchu, co všechno Ti dám.
P
Zákeřná láska
Láska našla cestu,
jak projít skrz vestu,
kterou jsem si ušila,
ošklivě mě zranila.
D
Tmavá noční ulice
Jdu tmavou noční ulicí
a déšť mi smáčí vlasy,
kolem mihl se někdo s deštníkem,
aby nebyl mokrý asi.
Já zvolním ještě více krok
a přijímám tu vodu,
ať pohladí mě po tvářích,
než dojdu k domovnímu schodu.
P
Hody, hody doprovody...
Hody, hody doprovody,
dejte vejce červený!
Nedáte-li červený,
dejte aspoň bílý,
slepička vám nanese jiný
za kamny v koutku,
na vrbovým proutku.
Proutek vohnoutek,
sedí na něm zlatej kohoutek.
Proutek se ohýbá,
kohoutek kokrhá:
chyťte mi tu slepičku,
koupíme za ni čepičku,
tu čepičku pánu,
on dá za ni krávu,
tu krávu hraběnce,
ona dá za ni na věnce.
Paní jde z louky,
nese misku mouky,
bude jí maličko,
jistě přidá vajíčko.
E
Vánoční
Vánoční stůl prostřený,
stromek rozzářen u stěny,
ulice zeje pustá.
A překvapená ústa,
zářící oči dětí
i pozlacené jmelí.
Čas na rolničkách letí...
Jen sníh si nedá říci.
Do oken hledí černá tma,
a z oblak nechumelí.
I v domech naproti
již mnoho stromků září,
tak víš, že Štědrý den
má pořadí zas
v kalendáři...
P
Je mi jedno, jak vypadáš...
Je mi jedno, jak vypadáš,
zajímá mě, jaké srdce máš.
A já vím, že máš krásné srdíčko,
ještě hezčí než ranní sluníčko.
Miláčku, ty jsi moje srdce i duše,
z toho všeho naskakuje mi husí kůže.
Chci, abys věděla, že jsi jediná,
po které jen, a neustále, toužím já.
Píšu ti verše, jsem teď sám,
z tvé lásky radost velkou mám.
Máš čistou duši jako Bůh, tak si toho važ
a z celé duše tě prosím, ničím si to nepokaž.
Jsi sladší než milion čokolád,
a tím ti chci říct,
že tě mám z celého srdce rád.
J
Inspirace romantických básníků
Já obdivuji Nezvalova slova,
jež Amorovou kuší mě zraňují zas a znova.
Ty jsi můj pestrý motýlek,
jsi na čele moje první vráska,
miloučký usměvavý andílek,
a křehká roztančená sedmikráska.
Ty jsi můj první
a jedinečný hřích,
i pestrý motýl
by pod tvou něhou zpych.
A tak provázena Nezvalem
a Máchovým Májem,
jsem v objetí s tebou nemalém
a jdu životu vstříc lásce snovým rájem.
T
Zešedivělá láskou
Láskou jsem zešedivěla,
kdybych to dřív věděla,
nikdy bych se za ním nehnala,
něco mnohem lepšího bych dělala.
L
Hrdlička
Copak nevíš, maličká?
Cukrů, volá hrdlička.
Cukrů, cukrů, zjasni tváře,
cukrů, jako u cukráře,
cukrů, nesu pochoutku,
cukrů, cukr v kornoutku.
F
Počítač
Když si sednu k počítači,
něco v zadku mě tak tlačí.
Říkám si - snad sedím si já na rozumu,
raděj si dám flašku rumu.
Když tu flašku vypiju,
u PC se zasměju.
Ale potom píšu,
že mám zamotanou šíšu.
To je ale rána,
já jdu spát až z rána.
Když si lehám do postele,
počítač mně něco mele.
Já ho blbec nevypnul,
on mně říká - ty jsi vůl.
J
Vánice
Za okny kapky bubnují,
vločky mezi nimi tancují,
létají sem a tam všemi směry,
stejně všechny skončí na zemi.
J
Však ty víš, pro koho je
Jsi jak sluneční svit,
krásný pocit, který by chtěl každý mít,
jsi jako láska v denním světle,
jako láska a mír v pekle,
jako touha a cit v paláci,
kde se láskou a sny vyplácí...
F
Koledovala si vejce
Koledovala si vejce o koledu,
teď rozkřáplá leží v dlaních
vejcojedů.
Z
Než slepička zakdáká
Hody, hody, panáka,
než slepička zakdáká
raději nám dejte,
nebo si nepřejte,
jak vás vymrskáme,
silné pruty máme.
F
Výčitky
Jsi to ty, kdo zahnal
jaro zpátky,
zavinul květy
znovu do pupenců,
ze skrání květů
začal padat sníh...
Čas hrudky sněhu
změnil v kamení.
Začala jsem
hledat dutou vrbu.
Byl jsi to ty,
kdo poručil srdci:
„Sezame, zavři se,”
a nechal z něj trčet
bolestivý šíp!
Z
Vzdalující se duše
Spřízněné duše
od sebe se vzdalují,
následky rány z kuše
jejich osudy rozdělují.
P
Přání dobré noci
Prý Ti scházím strašně moc,
teď popřál jsi mi dobrou noc.
Tak dobrou, ale nejdu spát,
nevím, jak polibek dát
mazlíkovi tomu svému,
jak jen poslati ho jemu?
Otvírám okno do zahrady,
jsi tu, nebo nejsi tady?
Jen šum listí tušit dává,
i déšť, který poprchává,
to oni mi radit chtějí,
jak se tahle přání přejí.
Zvedni ruku, nastav dlaň
a ten polibek polož naň.
Přidáš-li tam ještě vzkaz,
všechno půjde jistě snáz.
Foukni zlehka do té dlaně,
a on, jako splašené sáně,
poletí tou černou nocí až tam,
kam jen bude moci.
A když Tvou lásku uvidí,
ihned Tvůj vzkaz vyřídí.
Tak já na ty rady dám a
polibek Ti posílám.
Posílám jich hrozně moc,
miluji Tě, dobrou noc...
Z
Smrt
Křídla, jak labutě,
nade mnou letí.
Stojím tam nehnutě,
již po staletí.
Slunce už vychází,
začíná den.
Odkud jen pochází,
ten krásný sen?
Zavírám oči
a poslouchám zpěv.
Vše jednou skončí,
tak proč cítit hněv?
Země je veliká,
času je málo.
Život mi uniká.
Proč se to stalo?
Prsty se dotýkám
hladiny vody.
Do snu teď unikám,
už vidím schody.
Pomalu stoupám
ke křídlům labutí.
Necítím strach,
jen malé pohnutí.
Něčí hlas ke mně
přichází zdola,
Ale já neslyším,
nebe mě volá.
Výš a výš stoupám,
ruce mi chřadnou.
Svět už je ten tam,
zůstává za mnou.
Tep už se ztrácí
a srdce je slabé.
Jdu dál a čekám,
co se teď stane.
Duše mi poskočí
stařeckou radostí.
Už vidím konec,
konec všech starostí.
Zelená krajina
v pomalém rozbřesku.
Nebe je modré,
bez mráčku, bez blesku.
Již mohu sáhnout
na křídla labutí.
A pak tam ležím.
Jenom tak, bez hnutí.
T
Magické oči
Viděl jsem oči,
kolem kterých se svět točí.
Teď vidím je pořád před sebou,
snad kroky osudu mě k nim zavedou.
K
Přede mnou lesní pěšina...
Přede mnou lesní pěšina,
já po ní kráčím sama.
Přemýšlím a rozjímám,
myslím na svého pána.
Na něj, jenž mi způsobil
dlouhé bezesné noci,
na něj, jenž tu se mnou byl,
nyní již nemůže moci.
Na něj, který zavinil,
že víčka se mi klíží,
kvůli němuž nejde spát
a půlnoc už se blíží.
Jak jen se stane tahle věc,
která v plánu není,
je to jako velká klec,
v níž jsme uvězněni.
A nemůžem z té klece ven,
i když bychom chtěli,
kdyby tohle nebylo,
jak lidé by se měli?
Víš, je to tak složité,
nejdřív se ti dva rádi mají,
pak mají něco odžité
a zkoušet jinde začínají.
Láska, mocný čaroděj,
co my o ní víme,
snad má to, lásko, krásný děj
a my to ustojíme.
Ty dáváš mi teď sílu žít,
jak jsem vždycky chtěla,
že budu Tě tak ráda mít,
to jsem ale nevěděla.
Musíš mi s tím pomoci
a lásku mou mi vrátit,
jenom bol a bezmoci
se navždy mohou ztratit.
Dobře to vím, rád mě máš,
to žena prostě cítí,
i když zrovna netrháš
mi denně čerstvé kvítí.
Já to poznám z očí Tvých,
v nichž máš jasně psáno,
láska s Tebou není hřích,
to je jasně dáno.
A kdybych pravdu neměla,
tak prostě budem hřešit,
poprosíme Anděla,
ať to zkusí za nás řešit.
Jen budem mlčky naslouchat
tomu, co jiní tají,
že mám Tě ráda, Ty mě rád,
jsme dva, co se mají...
I já Ti budu naslouchat,
spoustu básní pořád psát,
já totiž perem čaruji,
jen když někoho miluji...
J
Láskou mě pobláznil
Láskou mě pobláznil
a já mu uvěřila,
tak přesvědčivý byl,
ach, jak jsem se mýlila.
Teď tu sedím, tiše pláču,
on se někde směje,
má mé prachy, novou káču,
jsem mu u kradená.
J
Moje tůň
Jdu nádhernou přírodou,
mezi polemi a luční trávou,
jsem šťastný, ne náhodou,
jsem zamilovaný a mysl mám zdravou.
Slunko na cestu mně svítí,
teď nemohu se svou milou býti.
Teď jen ke své tůni spěchám,
osud světa za sebou nechám.
Nad tou krásou si oči chtěně orosím,
a aby ta krása zůstala navždy,
o to osud poprosím.
Nad tou krásou se mně hlas zadrhává,
to často se mně nestává,
tohle je výjimečný den,
to opravdu není sen.
Krásná příroda, to je života dar,
musíme ji chránit, jinak nás čeká jenom zmar.
Jdu s radostí a se štěstím vpřed,
a dobrou náladu mám hned.
Jdu dlouhou loukou k tůni,
a vnímám květin vůni.
V dálce vidím srnek stádo,
že poznal jsem svou milou, je mé vědomí rádo.
Jsem zamilovaný jen chvíli,
ale rád jdu loukou celou míli.
Moje milá je hezká,
to jsem věděl včera a vím to i dneska.
Říkají to různé hlasy,
že jednou bude královnou krásy,
černé oči, černé vlasy,
snad to bude pravda, snad asi.
Sedím u mé tůně a na srdce si kladu,
že náš vztah nesmí mít žádnou vadu.
Sedím u mé tůně a přemýšlím,
na manželství vážně pomýšlím.
Dva krásné zlaté prstýnky,
budou naší lásky pevné kořínky.
Láska, úcta, porozumění a cit,
tak to má ve svazku manželském být,
žádné spory a hádky, jen mír a klid.
Jsem šťastný, má mysl je skvělá,
jsem šťastný a zamilován zcela.
Je mně dvacet let, a u nohou mně leží svět,
zamiloval jsem se hned,
dříve než napočítal jsem pět.
Silně pohladil mně lásky vzdech,
a tím pádem nejsem ze života zběh.
U mé tůně slyším zpěv ptačí,
to k radosti mně stačí,
nebe je modré, nebe se nemračí.
Takhle by to mělo napořád být,
ale vím, to nelze, stále v ideálu žít.
Proto někdy sedím u mé tůně
a myslím na tolik věcí,
vždyť k řešení je toho mnoho, přeci.
Sedím u mé tůně,
a přemýšlím, proč český národ tolik stůně.
Je nemocný až běda,
marně se v něm dobro hledá.
Ale raději pryč od zlého,
raději se budu držet štěstí svého.
Půjdu občas ke své tůni,
a budu stále u své milé, stále u ní.
Je to věc jistá,
naše zamilovaná srdce, jsou čistá.
Vezmeme se příští rok,
bude to nás obou, ten nejhezčí krok.
K
Krásky
Všude dívek, jako kvítí,
půlka z nich jsou travestiti!
D
Hody, hody, kde jsou schody
Hody, hody,
kde jsou schody,
už je ani nevidíme,
ale i u vás zakalíme.
T
Žvýkačka
Vytahuje se,
co může,
na kdekoho
lepí.
Někdy je
to bublina,
co miluje
děti.
E
Šťastná cesta
My životem šťastni jdeme,
protože se milujeme.
Ať nám všichni závidí,
máme se tak rádi, lidi!
L
Má bolavá duše
Má duše se ocitla na dně.
Kdo ji zvedne ze země,
ten bude zachránce můj.
Má duše se trápila a sama bloudila,
než novou motivaci nalezla.
Stačilo, když vítr zafoukal a uběhl čas,
ten je nejlepší přítel náš.
Ten mě znovu dostal na nohy.
Čas zlé odnesl a dobré přinesl.
Opět se raduji ze života,
netruchlím a jsem veselá kopa.
Jsem sama bez partnera,
ale i tak jsem ráda, že jsem celá.
A sama přece nejsem, pár přátel stačí mít,
kteří mě dokážou utěšit.
Jsem ráda, že jsem na světě,
je tu krásně, tak netruchlete.
Život nám byl dán,
tak si ho užívejme, dokud je nám přán.
Z
Jaro
Drdůlky hnízd
ve spleti keřů,
dovádění, křik
ptačích neposedů.
Sluneční svit
pupence otvírá,
pomalu den
zas přibývá.
Rozcuchaná tráva
se teplem učesává,
do vlasů
vpíná ozdoby,
s umytou tváří
zem si zazívá,
jaro se vrací
k nám,
vůbec se
nezlobím.
P
Smutek
Sluníčko zapadá,
má mysl se propadá,
jsem zavřena v pokoji,
utápím se v nápoji,
poprvé v životě
jsem pořád v nicotě
a v nicotě zůstanu,
poté já povstanu,
povstanu jak anděl,
co ho čeká, nevěděl,
ozval se výstřel hned,
anděl naposled spatřil svět.
D
Alkohol, popelník, kopyto
Vešla jsem do knajpy, kde bylo nablito
Na stěně viselo ševcovský kopyto
Obracím do sebe pár zklyslejch vínek
Neřeším, že piju z rozbitejch sklínek
Co je to za podnik, hrůza mě jímá
Znavený servír už na baru dřímá
Tím pádem nemusím účet svůj platit
Koukám se z hospody zrychleně ztratit
Servír v ten okamžik přítomen duchem
Popelník letí mi na hlavu vzduchem
Pohledy začli jsme válčiti spolu
Mrskla jsem po něm hlt alkoholu
Trefa do sklivce, slepý snad není
A já jsem zdrhla - bez zaplacení
K
Chuť žít
Život je krásný, život je milý,
nutno však časem odvahu mít.
Překonat krizi, přetrpět chvíli,
ve které člověku nechce se žít.
Ber ale vše, co ti život dá,
radost i smutek, bolest i lásku,
třeba se dneska ošklivý zdá,
zítra však určitě vymění masku.
Život je boj, to na něm je krásný,
bez pádů na zem nemůžeš vstát,
tak si jen na čele nedělej vrásky.
Pak PS přidávám: „Moc tě mám rád.”
E
Jsem
Jsem tma
tma tmoucí děsíce
kolemjdoucí
Jsem smrt
skutečná ze snu
zrozená
Jsem krví
k srdci se proudem
linoucí
Jsem duší
černou slávou pro
slavnost věčnou
K
Zimní svátky
K Vánocům mráz patří,
stejně tak vločky sněhové,
padat venku začly,
jsou tak krásné a ledové...
T
Moje srdce
Mé srdce tě po letech zase má,
teď už tě, lásko, ono nepostrádá,
moje srdce veliké je,
už bije jenom pro tebe,
pro tebe se rozbušilo,
vyhrál jsi ho, dobře ti to dopadlo,
moje srdce se jen tak rychle nezamiluje,
ale pro tebe už dlouhá léta bije,
v hlavě už jsem tě neměla,
v mém srdci jsem si vzpomněla,
srdce moje se zase po letech rozbušilo,
ono už se tenkrát pro tebe rozhodlo,
dostal jsi moje srdce po druhé,
pokračuj tak dál, ať bije,
bije teď už jenom pro tebe,
srdce moje je tvoje,
a to tvoje bije pro mne.
Navždy už to mé srdce jen pro tebe bije.
P
Jarní proměny
Když jaro nasadí sakurám
růžové paruky,
zlatý déšť svým květem
na keřích zazáří,
se sluncem snoubí se
a vede k oltáři,
zjasní se pohledy,
úsměv je ve tváři.
Stromy se zahalí
zvolna svou zelení
a květy na lukách
nad trávu vyskočí,
horkými polibky
země se promění.
Krev mládí rozbouří,
hlavu mu zatočí.
I stáří dechem svým
také též zahřeje.
Pod jarním sluníčkem
pojednou okřeje.
Žádné příspěvky