Košíček kopretin chci Ti dát,
aby se Tvé srdce začalo smát.
Košíček kopretin, za Tvoji lásku,
ať nemáš na čele žádnou vrásku.
Košíček kopretin, jen pro Tebe,
ať se brzy spolu sejdeme,
na louce plné kopretin,
omámení vůní lučních květin.
Políbil ji na pramici,
až jí oči zjihly,
pak ji hodil do Vltavy,
na krk přidal cihly.
Vítr odvál chladnou zimu
Nastal jarní čas
Ptačí zpěvy...
Čápi letí do hnízd
a život nový vznikne zas
Jarní střih dá se vínu
Osvěží náš hlas
Veselé děvy...
Přiběhnou na hvizd
ukážou nám štíhlý pas
Déšť už umyl špínu
Prostřen jara vlas
Krásné jevy...
Hřívy koňských jízd
přinášejí mnoho krás
Kdo miluje, neprohrává,
láska mu vždy sílu dává,
každou překážku překoná,
když toho druhého má.
Po kom se díváš,
pomněnko?
Okatá,
s namalovanými
víčky,
bleděmodrou
pastelkou?
V sukénce
z listů
za vodou
se stáčíš,
ráda v ní
často
bosé nohy
smáčíš.
Něžná a drobná,
s tváří
obarvenou
zlatou
rumělkou.
Byl to začátek naší lásky,
měla blonďaté vlásky,
oči modré jako nebe,
připomínala mi trochu Tebe.
Veselá a usměvavá,
taky byla pěkně žhavá.
Krásně mi s ní vážně bylo,
kéž by se to nepřihodilo.
Teď jedno to je už,
nebyla to žena - byl to muž!
Na hladině zmrzlé louže
nechoval se obratně,
zkoušel, jak to klouže,
zpřerážel si obratle.
Mé srdce zamilované
netuší, co se stane.
Zda to také stejně cítí,
nebo uvadne to kvítí...
Snad nová láska vzplane
a svět se krásným stane.
Máme rádi zvířata,
jsou hezká a chlupatá
a je s nima zábava.
Nikdo nemá na bobra,
vydra je taky dobrá
a co teprv lasice kolčava.
Liška si běhá po lese,
koloušek zimou třese se,
veverka skáče po stromech.
Po zemi se prohání brouci,
pilně si pletou pavouci
a šnek přelézá mech.
Všední dny šednou,
toužím ještě jednou
spatřit její oči,
proč jen sen končí.
Já nechávám si v noci marně zdát,
že kouzelný koberec mám jak David Rath.
A pod ním, když se vrátím domů,
najdu pár pěkných milionů.
Já chci mít kouzelnou krabici,
kde sedmička „je jiná” - místo vína
a s nevinným úsměvem na líci,
vím, že po téhle nebude kocovina.
Já bych měl, lidi, hrozně rád,
koberec, co vlastní David Rath,
a bez „úplatků a podvodů”,
přilepšil bych si k důchodu.
Je to můj andílek mezi všemi,
s ní jedinou tak dobře je mi,
v našich polibcích se strasti ztrácí,
její nepřítomností však srdce krvácí,
a tak jí chci stále nablízku být
a společně naším životem jít.
Jsem jak dopis bez adresy,
měsíc nad pustými lesy,
mám strach a dech se mi úží,
jako když rosa vzkřísí zvadlou růži.
Horský pramen, odlesk hvězd,
vidím v tobě louky kvést.
Nosíš v sobě zlatou skříňku.
Slyším hudbu vodních mlýnků,
hrají jako tenké struny,
jak když sněží do koruny.
Den, jenž slunce svit postrádá.
Jak spánek, co sny nemá.
Doba, kterou jen bůh ovládá.
Pohled dál u dveří tě hledá.
Na polici kniha zahalená v prachu čeká.
Jako jabloň bez plodů sladkých.
Voda z orosených oken stéká.
Roky stávají se z minut krátkých.
Láska, v níž dotyky chybí.
Jak růže, co vůně své je zbavena.
Mlčení, jež sochám se líbí.
Chuť života smutkem znavena.
Láska hřeje,
když ti přeje,
ale pálí,
když je v dáli.
Jsem první a poslední,
zážitek nevšední,
který ti život dal,
staré mosty spal.
Jsi šíp, co mi probodl srdce,
jsi provaz, co mi svázal ruce.
Jsi oheň, u kterého se hřeju,
jsi ta, kterou si z celého srdce přeju.
Jsi voda, kterou musím pít,
jsi ta, bez které neumím žít.
Jsi má láska jediná,
jsi má touha nezměrná.
Jsi ta růže nejhezčí,
pro mě jsi ta nejlepší.
Každý mi teď závidí,
jak jsi skvělá, má nejdražší.
Mikuláš ztratil plášť,
mikuláška sukni,
dárky chtěli roznášet,
teď jsou oba smutní.
Stojí v záři hvězd
a já chtěl bych ji svést,
snad vítr zafouká
a mě rychle rozhoupá.
Jak Ti, lásko, říci
Že jediný jsi v srdci mém
Dopustila jsem se velké chyby
Netušící
Že ocitnu se v tunelu chladném
Zebe mi, zebe
Není pro mne modré nebe
Ani tvé zářící oči
Jen slunce zapadající
Dál budu žít bez Tebe
Ruce studí
Oči klopím
Tvoji tvář neuchopím
Květen, lásky čas
Však bez nás
Žádné políbení, hlazení
Zůstává v těle mrazení
Sám si venku přemýšlím
a nikoho ve dne neslyším,
prosezená je moje lávka
a bohužel se sám dívám,
jak roste hlávka.
Viděl jsem tam ji
a vzpomínal jsem na ni,
stála tam má babička
a byla hubená jak udička.
Vždy na ni vzpomínám
a při ní usínám,
rozsvítil se náš svícen
a já byl při mých snech chycen.
Copak se to sluší
na slušnou ženu,
že jí srdce buší
vždy, když je mu
na dosah paže,
protokol káže,
aby to ignorovala,
ale ona... ona se zamilovala!
Padal lístek z javoru,
já myslel, že z dubu,
všichni mě maj za vola,
příště držím hubu.
Hody, hody doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám v koutku
na zeleným proutku
snese jiný.
Chtěl bych Ti svou Lásku dát,
však zatím jen pár slov Ti můžu zpytovat.
Kéž bych s tebou jen pár okamžiků mohl být,
v mém srdci by nastal vášnivý klid.
Chybí mi tvůj pohled,
kde jsi, kde se schováváš.
Tvůj obličej není na dohled,
pusu na dobrou noc mi nedáváš.
Tak proto myslím stále jen na Tebe,
pomaloučku Tě vidím vedle sebe.
Dělobuch dělá buch,
pukavec strašný puch
a ta kráva mléko dává,
posera se připosrává,
v klobouce na louce
králíci jsou spící,
pohádka už zkrátka
končí a den se loučí.
Sněhové vločky
mají zábavu.
Padají všude,
i lidem na hlavu.
Obalují zem
bělavým korpusem.
On se podíval,
on se Vám na mě
tak upřeně podíval,
že jsem měla srdce
až v hrdle.
Usmál se,
sladce, něžně,
koutky úst se mu
mírně pozachvěly.
V tu chvíli zde
na pevné zemi
oblil mé srdce
náhle oceán.
On ještě
chvíli stál,
usmál se
a mlčky odešel.
Nasyť zkřehlé tělo mé,
z tvé nežádoucí touhy zlé.
Jsem sám, sám před sebou prchám.
V nocích, kdy jsi četla sny a přání,
se teď probírám a vzpomínám.
Vlídná tvář mi lehla na klín,
žádala o lehký trest,
že pro pár slov a pro pár citů,
není nutné zrovna všechno snést.
Znám ten pocit, znám,
když vám kůži z těla rvou
a jste jen záminkou, zábavou.
Znám ten pochybný žert,
znám,
když vejde čert a chce si tě vzít,
do pekla,
vzít!
S láskou se vznáším,
jsem jako v nebi,
nevěru však nesnáším,
z ní na blití je mi.
Všichni kluci s Terezou
do postele zalezou.
I když tělo Terezky
vypadá dost nehezky.
Každý má své sny,
jak chtěl by trávit dny,
já chci být po boku
své ženy tisíc roků.
Tiskni mě
k sobě.
Obejmi.
Ať vím,
že jseš.
Polib mě!
Zůstaň!
Odejdi!
- Jestli
mi lžeš.
Horoucí slova.
Doteky.
V citech
topím se.
Vzdechy
a pak
povzdechy.
Mám radost.
Bojím se.
Zmatena
v lásce
brodím se.
Opřena
o Tebe.
Buď
se mnou
nebo
se rozejdi.
- Blíží se
peřeje...
Líbí se mi, když jsme spolu,
chtěla bych jít k němu domů,
schovat se pod peřinu
a oddat se nejlepšímu.
Sen zvláštní podoby mívá,
někdy se člověk do budoucna dívá,
třeba jako já včera,
ve snu jsem spatřila anděla
a ten věčně při mně stál,
cokoliv by pro mě udělal.
Doufám, že jednou ho potkám,
a to stejné přeju všem ostatním holkám.
Nastávají chvilky pohody,
kdy nejsou žádné neshody,
vůně cukroví byt provoní,
děti se hádají, kdo stromek ozdobí.
Maratón nakupování dárků
však stojí za užití těchto svátků,
samé radosti a zábava,
vždy panuje dobrá nálada.
Dnes mi vyjel po Radce
můj daňový poradce.
Kdo nemá nic,
chtěl by víc.
Kdo má moc,
nemá dost.
Co se se mnou děje?
Dnes byl krásný den
Srdce mé se chvěje
Žádný sen
Tvojí tajnou královnou
V malém království
Byla Tebou zvanou
Kruté bláznovství!
Nemohu být takovou
Neumím královsky poprosit
Ráda bych tu stála s květinou
Oči nerosit
Královny mají více moci
Raději bych noční vílou
A vládla naší nocí
S Tebou
Není mi souzen titul
Není mi ani noc souzena
Ani celičký Král, ani květina
Zbývá jen vzpomínková ozvěna
Zavřel bych oči
a viděl bych tebe, jak vypadáš,
jelikož miluji tu zář,
co z tebe vyzařuje.
I když už jseš s jiným dlouho,
nemohu uhasit tu touhu,
co nosím denně v srdci,
i když mě občas bolí
kvůli tomu, že jsem nemohl být déle s tebou.
Ale ta touha ve mně stále hoří
a vím, že nezmizí jen tak hned
tenhle cit, který k tobě cítím mnoho let.
I když mě nebaví mnoho psát,
však nestydím se tě milovat.
Ledové království venku zavládlo,
sněhu bohatě letos napadlo,
vločky všude lítají,
Vánoce tu vítají.
Byl večer a na obloze svítily hvězdy,
a díval jsem se do tvých očí jako tehdy,
a zase jsem v nich viděl oči šelmy, které mě okouzlily.
Tvůj pohled byl jako tygr, který se chystá na lov,
ale i pohled kočky, která si hraje s myší,
a která jenom slyší, jak jí říkám, že jí to dneska sluší.
Ale říkám jí to očima a při tom krásný večer začíná,
jsi ta, která vypadá jako anděl, ale v duši je ďábel!
Sníme spolu o ráji, který je v pralese,
a který velkou lásku s náma unese!
Kokosové palmy spí a dva zamilovaní jenom sní.
Průzračná voda stéká po těle,
kapičky lechtají a jen tak toho nenechají.
Měsíc s hvězdami se pyšní svou krásou
a květiny se po vodě nesou,
svíčky kolem svítí,
a jde slyšet jenom padající listí.
Mám tě moc rád,
a dokázal bych si s tebou celou noc povídat,
dívat se ti do tvých krásných očí,
ale my spolu nemůžeme být,
protože tvé srdce nedovolí ublížit člověku,
který je pro tebe vším,
a proto si o našem ráji můžeme nechat jenom zdát,
a tak by to mělo asi zůstat,
i když mi to rve srdce,
a to šílené pokušení se nemělo nikdy stát,
ale stalo se a já teď nevím, co s tím,
protože vždy, když tě uvidím,
nejradši bych tě unesl,
a do ráje bych tě odnesl,
a strávil bych tam s tebou celý svůj život.
Ale musíme jít každý svou cestou
a já už svou cestu našel a ta cesta je samota,
která se mnou půjde až do konce života!
Kdo najde sebe,
ten pozná nebe.
Když zklameš oči druhého,
pak nezapomeň, že zůstal sám,
a nehleď slepě před sebe,
když víš, že měl Tě rád.
Když padá ráno kapka rosy
- končí jedna noc.
Když stéká slza z dívčí tváře
- umírá jedna láska, jeden sen.
V omamné vůni šeříků,
pod bobulkami vína,
na hebkých dlaních měříku,
se krásně zapomíná.
Neúnavně si řeka proudí
a píseň ptáků je líná,
tam, kde i motýli odvážně loudí,
se krásně zapomíná.
Ach bože, ta krása, to ticho a klid!
Jen včelka si na kvítek sedá...
Tady se krásně dá doufat a snít,
ale zapomenout se nedá...
Štědrý večer nastal,
Ježíšek zas chlastal,
to byla jízda.
Sobi se splašili,
div někoho nezabili,
Ježíšek si jen hvízdá.
Ale na konec
zazvonil zvonec,
dárky v pořádku dorazily.
Nesem vám novinu,
Ježíšek má kocovinu,
hlavně že děti šťastné byly.
Až jednou potkám
dívku z mých snů,
řeknu jí: Rád tě mám
a do konce svých dnů
jen po tvém boku
životem chci jít,
třeba tisíc roků
jenom tvůj být.
Sešvihám Tě, lásko moje,
pozvi mě k sobě do pokoje,
svátky jara oslavíme,
o vejce se podělíme.
Kdo vyjede po Jitce,
skončí nejspíš na JIPce.
A kdo to zkusí na Kláru,
poleží si na ÁRU.