Z
Ach jistě... je to tak
Jsem nevidomá, avšak vidím Lásky svět.
Je nádherné nad smyslem žití se zamýšlet.
P
Valentýn
... kdo se umí krásně smát.
... kdo se umí ze života radovat.
... kdo umí mít něžně rád.
... s kým se není čeho bát.
J
Dálka
Dálka leží mezi námi,
jak nekonečný hustý dým,
snad láska štěstí zase dá mi,
že Tě zase uvidím.
T
Krásně se na mě usmívala
Krásně se na mě usmívala,
mrknutím oka mi dala
jednoznačné znamení,
že moje přítomnost pro ni
lhostejná není.
K
Miluji tě čím dál víc...
Miluji tě čím dál víc,
už nevím, jak ti to mám říct.
Tvé jméno řvala bych každej den
na celej svět pro tebe jen.
F
Bílé růže
Růže s vázičkou
Růže symbol lásky
Už dědeček s babičkou
Na svatebních fotkách
Přísahali navěky svoji lásku
A bílé růže byly tiší svědci
Dnes růže duhové
Melírované
A přese všechno láska schází
Lidé umí pojmenovat
Však prožití je jim cizí
Pouhé slovo
A kde jsou city?
Pohlazení
Pohled milovaných očí
Slovo láska se přetřásá
Pro mne je láska svatá
Pár písmenek uchovávající se
V košíčku s velkými city
Košíček srdcem se zvoucí
Doteky rukou
Tvé rty
Naše růže
Bíle kvetoucí
Z
Princezna zakletá
Jsi jak princezna zakletá,
a ze mě je prý poeta...
co tvou lásku touží mít,
chtěl by tvá ústa políbit,
a nemůže si více přát
než hladit tě, laskat, milovat.
L
Jižní typ
Jižní typ
Já mám holku z Madridu,
když si sundá hadry, jdu.
E
Večerní malování
Umělec soumrak uchopil paletu
a s barvami si začal hrát...
Na mráčky tančící v nebeském baletu,
svůj obraz večerní započal malovat...
Ze žluté vytvořil souvislý pás,
pak rudou barvu na nebe přidal...
Vítr ji rozfoukal, upravil jas,
vytvořil mohutný plamenů příval...
Své dílo prohlédnul, v zrcadle rybníka,
od jihu na sever, úplně celé...
Dotmavil stíny, čas rychle utíká,
a je to hotové, bez chyby, skvělé...
---------------------------------------------
Pak ale chybu udělal nešika,
plechovka plná barvy se vylila...
Všude se roztéká, obraz už zaniká,
zemi i nebe už načerno zbarvila...
Naštěstí trocha žluté a zlaté
v paletě malíři zbyla...
Oválný měsíc, hvězdy cípaté
na temném plátně nám vykouzlila...
---------------------------------------------
Tak nesmutni už po té kráse,
vždyť smutku je víc než dost...
Zítra namaluje zase,
večerní obraz pro radost...
K
Milovala jsem jen tebe...
Milovala jsem jen tebe,
ty zradil jsi a zavrhl mne,
nepochopil, že chci slavnou být!
Já řekla, že to dokážu a praštila jsem dveřmi!
Za dveřmi jsem zakřičela - už mi sakra nelži!
Tys řekl, že se vrátím a budu brečet!
Nevrátila jsem se,
ty sis myslel, že ti u nohou budu klečet?
Teď slavná jsem a jak!
Čumíš na mne jako vrah.
Nemusím být slavná jenom herectvím
a ani zpěvem,
stačí jenom pomáhat nemocným lidem,
zvířatům, ale to jsi nechápal.
Pozdě, miláčku,
svou šanci jsi na kolejích osudu zanechal!
K
Jednou naposledy
Jen pouhý okamžik zahlédnout bych chtěl,
něžňoučkou bytůstku, nad níž jsem bděl,
již nikdy jsem opustit, teď vím, neměl,
čas nelze vrátit, ano, bohužel,
však dovol, abych tě naposled políbit směl,
než propadnu v beznaděj, můj trpký úděl.
J
Poslední přípitek
Na zdraví si připíjíme
otráveným vínem,
všichni dobře víme,
že za chvíli zhynem.
T
Na vrcholu
Pokořil jsi vrchol,
stojíš na střeše světa.
Tak jsem to dokázal,
zazní tvá věta.
Ač vyčerpán jsi,
cítíš pocit opojení.
Být tady nahoře,
nic lepšího není.
D
Hledám v paprscích
Sluníčko venku vychází,
má ručka tě hledá,
kde můj princ se nachází,
proč není tu, běda.
Stále být s tebou
chtěla bych moc,
projít den ve dvou,
strávit spolu noc.
F
Projel mnou blesk
Projel mnou blesk...
když poprvé jsi mne chytil za ruku...
a když se naše pohledy prvně setkaly...
lampy v celé ulici se náhle rozblikaly.
E
Láska mi pošeptala
Láska mi pošeptala,
že si mám vybrat tebe.
Tak jsem ji poslechla
a můj život je teď nebe...
Díky.
K
Hody, hody doprovody, já jsem...
Hody, hody doprovody, já jsem ten váš zajíček,
co vám vždycky na jaře nosil spoustu vajíček.
Letos nikde po okolí není žádná slípka,
protože je skolila nejspíš ptačí chřipka,
takže na mě nečekejte, nemám s čím bych chodil,
budu ležet v pelíšku a vypnu si mobil.
T
Konec
Utichlo srdce znavené,
nebylo z ocele, nebylo z kamene.
Utichlo a šlo spát,
budeme na něj věčně vzpomínat.
P
Skákal pes přes oves...
Skákal pes přes oves,
přes počůranou mouku.
Šel za ním myslivec,
měl na zádech mouchu!
J
Láska jako voda je
Láska jako voda je,
zmrzne a zas rychle roztaje.
Narazit na ni můžeš všude
- sama si tě nachází,
avšak někdy jak rychle přijde,
tak rychle odchází.
Jednou je jako falešná sketa,
jindy jako pohroma světa.
Láska je jako moře,
přináší štěstí i hoře.
Je jako nejvyšší hora světa,
kterou může zničit i jedna, jediná věta.
Někdy je jako sopka plná erupce,
ale když nastane, přijde totální destrukce.
Toto hlavní důvodem je,
proč nechci říct jednu z vět,
že chci být s tebou
- na to vem jed.
Láska jako vesmír je
- je nekonečná,
při pomyšlení na ni člověk roztaje
a hlavně - je věčná.
Z
Hamty, hamty, hamty...
Hamty, hamty, hamty,
ať mám víc než tamty.
P
Měním se v balvan
Měním se v balvan
uprostřed jara,
kdy ostatní květiny
začínají kvést.
Měním se v balvan
uprostřed jara,
vhozený tebou
do potoka slz.
Proč jenom jsem se
zamilovala do tebe,
tvých očí, úst?
Z
Čarodějnice
Milé dámy, co je s Vámi? Košťátka si nesete?
Doma s muži dnešní noci zůstávati nechcete?
Dejte pozor u hranice!
Dobře hoří slivovice!
J
Vánoční kapr
Urazil se na mě kapr,
že ho vážně neberem,
nejvíc se ho ale dotklo,
že ho večer upečem.
Tvářil se moc potměšile,
když mě viděl s paličkou,
ukazoval na mě z vany
sprostá slova ploutvičkou.
Vyhrožoval sebevraždou,
že si vanu vypustí,
nechce župan ze strouhanky,
to ať prý si odpustím!
E
Mám právo žít
Hej, lidi, jsem snad taky človíček
a mám právo žít!
Tak dejte mi něco ze svých srdíček,
nechci jenom snít!!!
E
Ptačí pírko
Vítr nese pírko ptačí,
za ním běží kočička,
cyklista se vyhnout snaží,
v trní nechal očička.
D
Ne každý je nám přítelem...
Ne každý je nám přítelem,
kdo naoko laskavým se staví.
Kdo však v neštěstí nás neopustí,
ten přítel náš je pravý.
L
Ten den
(lásko, tak jsem, své vyznání Tobě, pustil na Tvé přání do světa)
Ten den byl jako sen, dnes zdá se mi.
Den, kdy objevil jsem, svou lásku na zemi.
Ten den počasím nevlídný, změnil život můj
tak smutný a neklidný.
Ten den našel jsem grál mého života.
Ten den, po době dlouhé, já našel v sobě odvahu!
Odvahu mužům danou od boha. Odvahu vztáhnout ruku po kráse.
Odvahu s ženou snů mých, setkat se.
Ten den, nejistotou mučen až chlapeckou,
já prvně vzal Tvou ruku v svou.
Ten den v mém srdci stále je.
A vzývat krásu, něhu Tvou je díkem Tvojí osobě!
Ten den jsem poznal poprvé, jak milovat Tě je nádherné.
Ten den navždy chci do srdce si vrýt,
vždyť i dítě chce den narození svého, v paměti mít.
Ten den byl i já narozen. Jak narodit se dospělý muž může?
Odpoví Ti snadno ten, kdo trhal rukou holou, pro lásku svou růže.
Ten den láskou opojen, já dal si cílů mnoho,
ne všechny ve své pýše, splnil jsem do jednoho.
A jen noblesa Tobě vrozená, jež zdobí královny a krále.
Já vděčný jsem jí za možnost, býti s Tebou stále.
Ten den se nikdy nevrátí, a navzdor veršům mým,
já po něm smutnit nechci, to raději pro svou královnu
zas chci být mužem se ctí.
Tu čest já snad neztratil, jen přemohla ji pýcha,
snad zavčas jsem to rozpoznal, i fakt, že láska není jen těla touha.
Já za ten dar nádherný, Lásku, upřímně Ti děkuji.
Díky bohu, dnes už vím, že není to dar navždy.
Jen muž, který v očích Tvých, je hoden Tvojí úcty,
muž, jehož slovo je, synonymem pravdy.
Jen muž v pravdě takový, má čest, milovat Tě navždy.
Moje lásko Mariko, možná ne vždy, takovým já zdám se být,
tím mužem z Tvých románů, příběhů z dob minulých.
Kam tak ráda, vždyť já to vím, odcházíváš sladce snít.
Tím rekem odvážným, co zemřel by rád v boji,
za šanci získat přízeň Tvou, jen nebýt nikdy tím,
kdo zemřít pro Tebe se bojí!
Já s nimi, lásko má, soupeřit v tom nemohu,
mým soupeřem je tento svět, co nepřeje hrdinům.
Kdy dnešní hrdí mužové, chodí v drahých oblecích,
místo meče rozum bystrý, nebo v rukách řemeslný um.
Já mohu se stát v tomto světě, kde odvaha je vzácnost ryzí,
mužem konečně hodným Tebe, přestože u boku mého, nikdy meč nevisí.
Vzdor mým, ne zrovna zdravým, jak zdá se, myšlenkovým pochodům,
bojovat chci za Tvou přízeň, bez malosti, bez náklonnosti k podvodům.
Já ukáži Ti čisté srdce, vím, že na čase je už.
Pokud chci být ve Tvých očích, čestný, přímý, prostě muž!
A já nyní odhodlání plný, bojovat chci se svou pýchou
proti všem svým zlozvykům.
Věř, že i to boj je hodný, princezno má, lásky Tvé.
Vždyť změnit nyní sebe sama, je tak strašně obtížné.
Vím, v soubojích krev neprolévám, tak jak ráda o tom čteš.
Ale já bojuji proti sobě, proti všemu, co je lež.
A i to je, lásko moje, namáhavá krutá řež!
Všechno, co noc celou, pro Tebe já, lásko, psal,
je snaha trošku nesmělá, vyznat cit a potěšit tě
a svoji Lásku chci Ti dát, jako doživotní dar.
Ale já tím také chci slib Ti složit, a příznávám se
za vzor hrdiny z knih Tvých já si vzal.
Zde slibuji Vám, moje paní, prosím smích svůj pro teď, odlož.
Že od dnešní noci, kdy píši tato slova upřímná.
Že od této tmavé noci, kdy skládám, těchto rýmů pár.
Jež verši a snad i básní, tak neskromně nazývat bych si je přál.
Že od této noci, která v den již přechází,
že výrazem lásky mé k Tobě, milovaná,
a o to sám se sebou svedu litý boj,
už nebudou jen prázdná slova.
Slova jen zazní, a lásku Tvoji nechávají lhostejnou.
A než oči Tvé, milovaná, předvedou svůj svůdný mrk.
Ta slova jsou pryč, a nikdo neví, kam ta slova odlétnou,
snad jen v lese srny plaché, zpovzdálí je zaslechnou,
než vyděsí je tato naléhavá slova a ony se dají na úprk.
Chci být mužem ze Tvých snů, a snad mou prosbu pochopíš,
když v mém boji o Tvou lásku umdlévat mne uvidíš.
Moje srdce v chvíli tuto snad bude někdy nejisté,
podpory Tvé chce se dočkat, třeba jenom pohledem.
Vždyť bojuji za naši lásku, za život šťastný, co jednou spolu prožijem.
Už nikdy mou žárlivostí, nezkazím Ti slunný den,
již zítra tu chce muž jiný býti, co volnost chce Ti dopřát jen.
Jen dopřej muži zemdlenému, co chlapcem se cítit chce.
Dopřej však mu trochu času, než doznáš na něm pozitivních změn.
On ví již, jak paní jeho, důvěru vždy ocení,
potom s o to větší chutí, jako ptáče do hnízda,
plna radosti a k lásce chuti, k svému Romeovi utíká.
Ten muž Romeo však není, on jiné jméno má,
zdalipak víš, že touha jeho snad v hrobce dojímá i Julii.
Ač stvořil příběh jejich, mistr pera nad mistry,
však stvořený je na papíru list, co se časem rozpadá.
To náš příběh, lásko moje, bude živý jako rajská zahrada.
Je čas slovo své ukončit, bohyni veršů už dát klid.
Miluji Tě, krásko moje, a jako vždycky, moc u tebe už chci být!
D
Když jsem byla malá
Když jsem byla malá,
hodně jsem si hrála.
Na doktorku, na sestřičku,
na uklízečku, na prodavačku.
Splnila se mi sestřička,
to je panečku prácička.
F
Otazník
Pročpak člověk chce úspěšným být,
dostat svou lásku a šťastně žít?
Bude mít krásnou ženu a s ní kupu dětí mít?
Nebát se nouze, nebát se ztrát?
A hlavně nikdy nezapomenout milovat!
Z
Jarní svátky
Zelená se tráva,
jsou tu svátky jara.
Koledníci s pomlázkami
honí se za dobrotami,
holky pěkně proplesknou,
výslužku si odnesou,
všichni jsou rádi
a dobře se baví.
Velikonoce jsou báječný čas,
těšte se, každý rok přijdou zas.
T
Čertovské přípravy
Rohy nasadit,
dobře naladit
a jde se
- děti,
čerti!
Třeste se!
F
Veledojemná báseň
Leč již vláda noci přebírána jest v ruky chřadné -
únavy to paní.
Směr lóže kráčí dítka řádné,
vykonat tam lůzné spaní.
Tváře mdlé a oka rudé, projdu branou,
kde tu dnes je - tam zítra bude.
Brána dělící dva různé světy,
svět, kde jsem já a svět, kde jsi Ty.
Poslední smajlík, který se tak krásně směje a
poté již krásné noci přeje.
To jsou poslední má vřelá slova,
taky se prosím vyspi do růžova. :) <= to je ten smajlík
Z
Lákavý zítřek
Zítra bude dobrý den,
uvidím Tě zas.
Už se těším jen,
jak uvidím v Tvých očích jas.
T
Milostné vzplanutí
Milostné vzplanutí
každého donutí
změnit své návyky,
zbytečné jsou cavyky.
Z
Už nikdo!
Strašně mi chybíš, strašně moc,
srdce mě bolí a volá tě o pomoc.
Kde jsi, lásko, teď?
Já chtěl bych ten čas vrátit zpět.
Byla jsi na mě hodná a líbala mé rty,
byla jsi na mě hodná
a já s tebou trávil všechny své dny.
Vrať se mi prosím, co pro to udělat mám?
Vrať se mi prosím, já už nemůžu být sám.
Marně volá srdce mé,
už nikdo do dlaně ho nevezme,
už nikdo mu nedá naději,
že může znova usínat vedle ní.
Už nikdo?
J
Osud básníka
Básník sklání se k listu pergamenu,
píšíc báseň začínající: nezapomenu.
Své bývalé city vyznává,
prohraný boj stále nevzdává.
Prosíc ji o milost, či o slitování,
třebas jen o kousek smilování.
Lásku na tisíc způsobů vyznává dále,
„Mám tě rád, myslím na tebe stále.”
Slzy stékají po básni,
srdce ho láskou bolí.
Celý svůj život věnoval jí,
rozchod mu srdce nedovolí.
Zahleděn v básni,
příchod postavy nevnímá.
Rukou své milenky,
se zlomeným srdcem umírá.
K
Usmrkané ráno
Opět je tu ráno usmrkané,
kapesníček nevzalo si,
pláče nám tu na chodnících,
proč a zač asi?
Svoje slzy prolévá,
kapky jako trpaslík,
přírodu nám zalévá,
za to patří velký dík.
Slzy kanout přestanou,
rozjasní se celý den,
čerstvý ozon nade mnou,
zas půjdeme spolu ven.
Začínají přece zmrzlí,
rituál je předepsán,
ochladí se, zmoknem celí,
ortel už je podepsán.
Neklesejme na mysli,
vždy se musí vyjasnit,
i to slunce musí vyjít,
svitem zlatým, ránem přijít.
Z
O lásce - díl č. 9
jak to jenom vyjádřit
nebudem se o to přít
kdo koho víc milujeme
pěkně si to malujeme
E
Falešné přátelství
Úsměvy falešné
od přátel nejbližších,
nepravdy z jejich úst,
daj zradě šanci růst.
Vzpomínky smyjí se,
obratem ztratí se,
pro duši ztráta,
pro srdce rána.
V prostoru ztraceném
jde slyšet vrána,
jen skřípot vrzavý,
vydává brána.
Důvěra člověka,
jenž vždy byl zrazen,
upadla potupně,
tak prudce na zem.
Úsměvy falešné,
zdají se skutečné,
přátelství upadá,
kytice důvěry,
postupně uvadá...
Skuteční přátelé
mizí snad v mžiku,
faleš se rozrůstá,
jak moly v triku,
visící ve starým
a tmavým šatníku.
E
Nej kámoška
Nejlepší kamarádka
ti ve všem pomůže,
můžeš jí říct vše,
zastane se tě
v každé zlé chvíli.
Stále je s ní zábava,
radost kolem rozdává,
náladu zlepšuje...
Lepší kamarádku mít nemůžeš.
J
Město pod vodou
Utopené město,
vzalo jim to most,
teď se na něm plaví
lidé pro radost.
Z
Vánoce přišly zas
Vánoce přišly zas,
za okny je mráz,
bílo jako v pohádce
a dárky na hromádce
pod stromečkem čekají,
až radost všem udělají.
Z
Samec
Máme samce dogy,
je úplně grogy.
Celou noc byl u fen
a teď žere brufen.
P
Pro Cipíska
Chci Tě, lásko, u sebe mít celý den,
ale je to jen můj sen.
Jsi jenom můj, já zase Tvá,
snad nás nikdy nepotká doba zlá.
Láska, štěstí, pohlazení - to všechno teď mám,
avšak náhlého zvratu se obávám.
Cítím k Tobě víc než Ty ke mně,
zdali to tak opravdu je, to není úplně zřejmé.
Jsem s Tebou moc šťastná, Romane,
a snad to tak i zůstane...
Je to krásné s Tebou být,
milovat se, smát se a snít.
Chtěla bych na chvíli zastavit čas,
a po ránu slýchávat Tvůj hlas.
Znamenáš pro mě víc, než si myslíš,
tohle však z mých úst nikdy neuslyšíš.
Miluju Tě, lásko!
Tvoje Manka.
E
Pláču a nevím proč
Pláču a nevím proč,
je to jak kolotoč,
vzpomínky se pořád vrací
a moje srdce zvrací.
L
Chtít
Chtít někoho milovat
je snaha marná a lásce podobná
kdo míň dává
vyhrává
láska je šálivá
a pravdě se ukrývá v oparu zapomnění
by párkrát věčný úsměv mnohdy nechtíc vykouzlila.
J
Láska
Co je to láska?
Láska je štěstí,
láska je smích.
Láska je bolest,
láska je hřích.
Láska je voda,
kterou musíš pít.
Stejně jako bez ní,
bez lásky nejde žít...
Z
Pro tebe
Chtěl bych stále pro tebe žít,
ve tvém srdci stále být,
do tvých očí se dívat
a tvé sladké rty stále líbat.
J
Koleda proutek z vrby
Koleda, koleda proutek z vrby,
mlsný jazýček mě svrbí.
Koleda, koleda holoubek,
dejte mi něco na zoubek.
Žádné příspěvky