Z
Otroci doby
Každý den do noci, zažívají pocit,
jak všechno kolem spěšně bere dech.
Nejsou to cvoci, jen doby otroci,
co nepřipouští pravdu, že je žene spěch.
Kam se poděl klid a v něm jdoucí lid,
vždyť sami sebe zničí, tihle človíčkové,
ani měsíční svit, jeho paprsků břit,
neutiší zlo a to je opravdové.