Lakomý zajíc
Potkala jsem zajíce,
nesl si dva krajíce,
o jeden jsem poprosila,
se zlou jsem ale pochodila.
Byl to zajíc lakomec,
bránil si svůj žvanec,
nic jiného neviděl,
ani kámoše neměl.
Já, já, já, jenom já
- životní krédo má.
Bylo mi ho docela líto,
nikdo nezaslouží si to,
aby byl pořád sám,
ale já nápad mám.
Stanu se tvou kámoškou, zajíci,
nebudu se zabývat krajíci,
ani tím, jaký jsi,
užijem si hezké dny.
Velikonoce společně oslavíme
a večer to na dýze rozbalíme.