Bezhlasý stín
Kráčí ulicí bez hlasu,
je přehlížen, zůstává tichý.
Pohled prázdný jako šedý pramen vlasů,
nadnáší se bez doteku,
avšak ani špetka pýchy,
přeskočí moře i řeku.
Čas nehraje žádnou roli.
Říká se, že má ostří na holi,
není to pravda. Jen mávne rukou,
ať jsi kdekoli, na vesnici nebo městě,
neunikneš, ruku má dlouhou.
Přijde a odvede tě.
Mít strach? To ho jen přiláká,
on je strach, on je stín.
Smát se? To nikoho neláká.
Raději kytici kopretin,
pro padlého vojáka!