Právě jsme obdrželi zprávu, že Daniel Landa tragicky zahynul při bouračce na závodech rallye. V důsledku této skutečnosti byl jeho pseudonym změněn na Nedožito 45.
"Hej dals koňovi?" "Jo, dal." "A dals mu dost?" "Jo, dal jsem mu dost." "Ale nemusels mu tolik dávat." Však já mu moc nedal." "Ale nemusels mu dávat nic." Vždyť jsem mu taky nic nedal." "Stejně asi chcípne." "Však taky chcípl."
"Ty vypadáš ale skvěle, Ireno! Mělas dovolenou?" ptá se přítelkyně. "Já ne, ale můj šéf," odpoví klidně dotázaná.
"Jednou jsem byl tak zoufalý, že jsem chtěl skočit do vody," svěřuje se jeden druhému. "A co tě odradilo?" ptá se kamarád. "Ta výška a ta voda..."
"Slečno," vnucuje se na pláži Radek,"už jste někdy viděla tak krásně chlupatá prsa?" "Ale ano, " připouští kráska, "v kleci v zoo."
Vyděšený starý pán přijde k lékaři. "A z čeho mám tak vysoký tlak, pane doktore?" ptá se ho lékař. "To víte, pane Marečku, to máte z tak nízkého důchodu..."
Zvoní telefon na jednom velkém úředu. Zazvoní jednou, podruhé, potřetí, je neodbytný. Vezme ho nakonec uklízečka: "Tady nikdo není, tadz se pracuje."
Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je tam sám a cítí se již starý a slabý. Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne mu napsat e-mail: "Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec." Obratem obdrží odpověď: "Milý otče, prosím tě, v žádném případě nic na zahradě nedělej! Schoval jsem tam ´tu věc´. Taky tě mám rád. Ahmed." Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují. Týž den dostává starý muž ještě jeden e-mail od syna:"Milý otče, jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory. Víc pro tebe z takové vzdálenosti nemůžu udělat. Mám tě rád. Ahmed."
